Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 833/12 #1Usnesení ÚS ze dne 17.05.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
advokát/odměna
advokátní tarif
žaloba/na plnění
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.833.12.1
Datum podání07.03.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

177/1996 Sb.

484/2000 Sb.

99/1963 Sb., § 151 odst.2, § 142 odst.1, § 80 písm.b


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 833/12 ze dne 17. 5. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele: Turon, s. r. o., se sídlem Brno, Hlinky 133/64, zastoupeného JUDr. Milanem Zábržem, advokátem se sídlem Brno, Veveří 57, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 27. 1. 2012, čj. 72 C 793/2011 - 17, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku, jímž Městský soud v Brně uložil žalovanému M. Š. povinnost zaplatit mu částku 1.022,- Kč a na nákladech řízení dalších 5.280,- Kč. Stěžovatel uvedl, že soud sice jeho žalobě vyhověl, avšak přiznal mu náklady řízení pouze ve výši 5.280,- Kč, místo požadovaných 8.880,- Kč. O nákladech řízení tak rozhodl na základě nesprávného právního posouzení věci, protože nevycházel z vyhlášky č. 484/2000 Sb., ale z vyhlášky č. 177/1996 Sb. Postupoval tedy nestandardně, mimo dlouhodobý rámec rozhodování, a porušil základní princip demokratické společnosti podle čl. 2 odst. 1 Listiny, tedy princip předvídatelnosti soudního rozhodování. Městský soud porušil jeho ústavně zaručená práva, zakotvená v čl. 2 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen Listina) a dále čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ze shora označeného rozsudku Městského soudu v Brně Ústavní soud zjistil, že soud uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli částku 1.022,- Kč a zároveň mu uložil povinnost zaplatit stěžovateli náklady řízení ve výši 5.280,- Kč. Stěžovatel se, jako postupník Dopravního podniku města Brna na základě smlouvy ze dne 2. 6. 2010, č. 10/213/5030, stal vlastníkem pohledávky za žalovaným ve výši 1.022,- Kč, neboť dne 14. 2. 2011 ve 13.55 hodin se na lince č. 32, zastávce Zahradníkova, nemohl revizorovi žalovaný prokázat platnou jízdenkou. O této skutečnosti byl na místě sepsán zápis č. 22035653. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn doporučeným dopisem, avšak částku dosud nezaplatil. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu, proto stěžovateli vyhověl. Výrok o náhradě nákladů řízení soud odůvodnil odkazem na ustanovení § 142 odst. 1 OSŘ, takže úspěšnému stěžovateli přísluší částka 5.280,- Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud nepřiznal advokátem uplatňované náklady řízení ve výši 8.880,- Kč s ohledem na množství jím podaných a obsahově stejných žalob.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti polemizuje s právními závěry městského soudu a označuje jeho postup v dané věci za nesprávný. Trvá na tom, že odměna jeho advokáta měla být stanovena podle vyhlášky č. 484/2000 Sb., a nikoliv podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Stěžovatel v ústavní stížnosti prosazuje svůj vlastní právní názor jako jediný správný. V souvislosti s tím ostře kritizuje právní názor Ústavního soudu, který vyjádřil ve své judikatuře k dané otázce. K této polemice je třeba uvést, jak již bylo mnohokrát judikováno, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy. Nevykonává tudíž přezkumný dohled nad jejich činností, pokud postupují v souladu s Ústavou ČR, Listinou základních práv a svobod i mezinárodními smlouvami podle čl. 10 Ústavy ČR.

Předmětnou problematikou se Ústavní soud již několikrát zabýval, naposledy v nálezu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11, v němž řešil zcela totožnou otázku, kterou v ústavní stížnosti nastolil stěžovatel. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud v plném rozsahu odkazuje na nález sp. zn. I. ÚS 3923/11 a nemá důvodu, aby se od něho odchýlil. V dané věci tedy nedošlo k žádnému porušení základních práv stěžovatele.

Na základě výše uvedených skutečností dospěl I. senát Ústavního soudu k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. května 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru