Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 832/15 #1Usnesení ÚS ze dne 14.04.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práva rodičů ve vztahu k dětem
právo na soudní a jinou právní ochra... více
Věcný rejstříkstyk rodičů s nezletilými dětmi
rodiče
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.832.15.1
Datum podání19.03.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 907


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 832/15 ze dne 14. 4. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatele J. K., zastoupeného JUDr. Julií Janatovou, advokátkou se sídlem Jihovýchodní I.1619/15, Praha 4 - Spořilov, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2014, č. j. 28 Co 472/2014-1037, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí krajského soudu, kterým podle něj bylo porušeno jeho základní právo, vyplývající z čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z napadeného rozsudku Ústavní soud zjistil, že se stěžovatel domáhal před okresním soudem v Rakovníku svěření své dcery do své výlučné výchovy či do střídavé péče rodičů. Okresní soud v Rakovníku rozsudkem ze dne 4. 9. 2014 č. j. 0 P 110/2010-928 (dále jen "rozsudek soudu prvního stupně") návrh otce na svěření dcery do výchovy otce, eventuálně do střídavé péče rodičů, zamítl, ve výroku II. upravil rozsah styku otce s dcerou. Ve výroku III. uložil matce povinnost jedenkrát měsíčně informovat stěžovatele o zdravotním stavu dcery, dále o jejím prospěchu ve škole, školních a mimoškolních aktivitách, ve výroku IV. rozhodl, že otec je oprávněn udržovat s nezletilou kontakt přes telefon, skype a facebook. Ve výroku VI. uložil otci povinnost uhradit České republice na účet Okresního soudu v Rakovníku znalečné ve výši 9.427 Kč. A dalšími dvěma výroky rozhodl o náhradě nákladů řízení. Krajský soud v napadeném rozsudku rozhodnutí okresního soudu částečně potvrdil a částečně změnil. Došlo k rozšíření styku otce s dcerou a změně povinnosti umožňovat otci telefonní a internetový styk s dítětem; povinnost matky informovat otce o zdravotním stavu a školních a mimoškolních aktivitách dítěte byla zrušena.

3. Krajský soud v napadeném rozsudku vycházel z pečlivě zjištěných skutečností a své rozhodnutí rozsáhle odůvodnil. Odkázal ve svém rozsudku na stanovisko opatrovníka dítěte. Vycházel z toho, že opatrovník navrhl potvrzení rozsudku soudu prvního stupně ve výroku I., neboť není dán žádný prostor pro změnu výchovného prostředí nezletilé, která je u matky. Informace ohledně plnění školních povinností má otec možnost získat od třídní učitelky a o zdravotním stavu nezletilé může získávat informace od ošetřujícího lékaře. Výrok IV. rozsudku je problematický, neboť bude těžko vykonatelný, když v něm není přesně uvedena doba, kdy by měla být nezletilá na skypu. Nelze si představit, že nezletilá bude trávit na skypu celé 2 hodiny, což by bylo nepřijatelné jak pro nezletilou, tak i pro otce. Uvedl, že orgán sociálně-právní ochrany dětí jako opatrovník celou situaci mezi rodiči sleduje již několik let a vždy v řízení dbá zájmů nezletilé. Poslední pohovor s nezletilou byl u orgánu sociálně-právní ochrany dětí proveden dne 18. 11. 2014, kdy nezletilou přivedla matka. Nezletilá je velmi šikovné děvče, je komunikativní, mluví bez problémů o všech svých zálibách, ale odmítá hovořit o problémech rodičů, které má oba velmi ráda. Vyjádřila přání zachovat současný stav, chce být nadále u matky a jezdit často a hodně k otci. Velmi hezký vztah má i k polorodému bratrovi. Krajský soud vysvětlil, že nehovořil s nezletilou (sedmiletou) dcerou stěžovatele, neboť postačily dva dobře zdokumentované pohovory nezletilé s orgánem sociálně-právní ochrany dětí. Krajský soud poukázal na to, že vztahy mezi rodiči jsou nadále velmi konfliktní. Rodiče nejsou schopni spolu věcně komunikovat o důležitých otázkách týkajících se péče o nezletilou. Matka s otcem odmítá spolupracovat, zcela účelově na něho podala trestní oznámení pro podezření trestného činu pohlavního zneužívání nezletilé. Rodiče se nemohli dohodnout na tom, do které základní školy bude nezletilá chodit, otec bez vědomí matky přihlásil nezletilou do Základní školy v Roztokách, ačkoliv nezletilá byla svěřena do péče matky, která ji přihlásila do Základní školy v Šanově. Otec reaguje přehnaným, až přecitlivělým způsobem na konkrétní chování matky při předávání nezletilé a každé vyjádření matky považuje za osočování. Na druhé straně i matka k otci není dostatečně vstřícná. Na iniciativní kroky otce reaguje odmítavě a celou situaci ještě ztěžuje přítel matky, který se vůči otci chová nevhodně až agresivně. Krajský soud vysvětlil, že v posuzovaném případě nejsou splněny podmínky pro to, aby nezletilá byla svěřena do péče otce, který je sice kompetentní vychovávat nezletilou, nicméně znalecké posudky u něho zjistily takové osobnostní rysy, které mají za následek, že nezletilá je jím manipulována, zejména po citové stránce. Výchovné prostředí u matky, byť je ze strany otce stále napadáno, je pro zdravý fyzický i psychický vývoj nezletilé vhodnější a optimálnější než u otce. Bylo třeba zohlednit skutečnost, že u matky nezletilá žije se svým polorodým sourozencem, kterého má velmi ráda. Krajský soud apeloval na rodiče, že by si měli uvědomit, že jejich špatné vzájemné vztahy mohou ovlivnit chování nezletilé do budoucna, neboť každé dítě přebírá určité vzory chování ze své rodiny. V současné době ani jeden z rodičů nemůže být v tomto směru pro nezletilou tím správným vzorem.

4. Stěžovatel ve své ústavní stížnost poukazuje na to, že oba obecné soudy ignorovaly skutečnost, že do prostředí v místě bydliště otce byla dcera převezena z porodnice. Proto si stěžovatel myslí, že toto prostředí vždy bylo a stále je jejím domovem, na který je zvyklá. Toto místo, rodinný domek, který je bydliště otce, také vnímá nezletilá jako svůj domov a má k němu silnou vazbu. Dcera zde má své známé, chodila zde do Předškoláčka, chodila do Sokola. V domě žije také babička nezletilé ze strany otce, která má s dcerou vzájemný silný a vřelý vztah. Stabilita prostředí je zde zaručena více než u u matky. Stěžovatel dále tvrdí, že obecné soudy nevzaly v úvahu, že pokud je dcera svěřena do péče matky, tak ta není motivována kooperaci a ochotě komunikovat. Krajský soud ve své argumentaci ospravedlňující své rozhodnutí nepřipustit změnu výchovného prostředí na střídavou péči podle stěžovatele nezohlednil judikaturu Ústavního soudu, zejména pak nálezy III. ÚS 1206/09, I. ÚS 266/10 a I. ÚS 2661/10, ve kterých Ústavní soud rozhodoval ve věcech střídavé péče a dále soud nezohlednil právo nezletilé být vychovávána oběma rodiči.

5. Ústavní soud poté, co se seznámil s napadeným rozsudkem i podáním stěžovatele, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud předně podotýká, že podle čl. 83 Ústavy ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

8. V nyní projednávaném případě Ústavní soud nezjistil, že by došlo k ústavněprávnímu pochybení v závěrech napadeného rozhodnutí. Napadené rozhodnutí je pečlivě a přiléhavě odůvodněno a Ústavní soud neshledává, že by bylo projevem svévole či v rozporu s principy spravedlnosti. Ústavní soud ani neshledal, že by obecné soudy nerespektovaly základní práva stěžovatele a jeho dcery či závěry judikatury Ústavního soudu. Naopak krajský soud, ačkoli výslovně necitoval rozhodnutí Ústavního soudu, plně uvažoval v jejich intencích. Respektoval ve svém rozhodnutí přání dítěte. Rodičovským právům otce vyhověl tím, že mu poskytl poměrně velkorysý styk s dcerou. Ústavnímu soudu mimo rámec svého rozhodnutí nezbývá než apelovat shodně jako soudy obecné a v souladu se svým nálezem sp. zn. I. ÚS 1554/14 ze dne 30. 12. 2014 (bod 32) na rodiče nezletilé, aby si uvědomili, že konfliktní komunikace mezi rodiči může mít negativní vliv na osobnostní rozvoj dítěte. Rodiče by měli hledět na zájem dítěte být v péči obou rodičů a hledat sami nejvhodnější způsob, jak dítěti vytvořit harmonické a láskyplné prostředí, umožňující mu bez negativních vlivů jeho zájem realizovat.

9. Ústavní soud proto z výše uvedených důvodů ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru