Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 832/13 #2Usnesení ÚS ze dne 16.04.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 2
SOUD - MS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Důkaz
Doprava
Stát
Podnikání
EcliECLI:CZ:US:2014:1.US.832.13.2
Datum podání07.03.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

505/1990 Sb.

82/1998 Sb., § 13


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 832/13 ze dne 16. 4. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové (soudkyně zpravodajky), soudkyně Ivany Janů a soudce Stanislava Balíka o ústavní stížnosti stěžovatelky VP INVEST, s. r. o., IČ 27478742, se sídlem v Pardubicích, Zelené Předměstí, S. K. Neumanna 2489, zastoupené JUDr. Marcelou Kislingerovou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Sladkovského 767, proti rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 16. 8. 2011 pod č. j. 10C 172/2010-30, rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 15. 12. 2011 pod č. j. 22 Co 499/2011-51, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 12. 2012 č. j. 28 Cdo 1330/2012-72, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ve včasné a řádně podané ústavní stížnosti se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozsudků z důvodu porušení jejích ústavně zaručených práv na spravedlivý proces, na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím a na podnikání podle čl. 36 a čl. 26 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní soud z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí zjistil, že stěžovatelka uplatnila vůči České republice - Ministerstvu spravedlnosti nárok na náhradu škody žalobou u Obvodního soudu pro Prahu 2 a následně i v odvolacím řízení u Městského soudu v Praze. Stěžovatelka spatřovala důvod vzniku škody, jíž se domáhá, v tom, že správní soudy veřejnou listinu o měření rychlosti silničního vozidla vyhotovenou stěžovatelkou (např. doklad o výsledku úředního měření rychlosti silničního vozidla č. 0682/07 pořízený dne 21. 2. 2007 stěžovatelem, subjektem, splňujícím veškeré zákonem stanovené podmínky pro výkon úředního měření, certifikovaným a autorizovaným, použito měřidlo silničního laserového rychloměru, typu ProLaser III PL - DOK I výrobce KUSTOM LA VET, ČR, výrobní číslo 02804, PL 19363, schváleného ověřovacím listem č. 8012-OL-7002-08 Českého metrologického institutu) prohlásily za listinu získanou v rozporu s právními předpisy, a tedy listinu nepoužitelnou jako důkaz v přestupkovém řízení a takový závěr zobecnily i pro ostatní veřejné listiny vyhotovené obdobným způsobem v obdobných případech. Žalobní návrh stěžovatelky byl zamítnut napadeným rozhodnutím pro nesplnění zásadní podmínky pro vznik nároku na náhradu škody vůči státu, a to pro neexistenci nezákonného rozhodnutí či nesprávného úředního postupu. Odvolací soud v napadeném rozhodnutí dospěl k závěru, že správními soudy byl pouze hodnocen důkaz ve vztahu k pachateli, nikoliv konstatováno, že by stěžovatelka nemohla podnikat v oblasti měření.

3. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti poukazuje na to, že je držitelkou platného živnostenského listu, vydaného pro předmět podnikání úřední měření Magistrátem města Pardubic, Obecním živnostenským úřadem, dále jí byla rozhodnutím Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví udělena autorizace k výkonu úředního měření v oboru měření rychlosti silničních vozidel a dále jí bylo vystaveno Českým metrologickým institutem osvědčení o technické a metrologické způsobilosti úředního měření, jímž Český metrologický institut osvědčil stěžovatelce způsobilost k výkonu úředního měření v oboru měření rychlosti silničních vozidel. Z toho stěžovatelka vyvozuje, že měla jako podnikatelka jasný podnikatelsky záměr, a to provádění úředního měření rychlosti silničních vozidel na základě spolupráce s obcemi a obecní policií (v souladu se zákonem). Za účelem realizace podnikatelského záměru stěžovatelka na vlastní náklady pořizovala certifikát o odborné způsobilosti k výkonu funkce úředního měřiče v oboru měření zařízením na měření rychlosti motorových vozidel, osvědčení o technické a metrologické způsobilosti úředního měření, autorizaci k výkonu úředního měření v oboru měření rychlosti silničních vozidel a živnostenské oprávnění pro předmět podnikání úřední měření. Právní předpisy nestanoví zákaz výkonu úředního měření rychlosti motorových vozidel soukromoprávním subjektem, naopak zákony, prováděcí vyhlášky, případně metodické pokyny příslušných orgánů státní správy, upravují podmínky a postup získání veškerých potřebných oprávnění pro výkon činnosti úředního měření rychlosti silničních vozidel. Stěžovatelka je přesvědčena, že správní soudy vyložily zákony nesprávně a že za zobecněné právní závěry učiněné soudem v rozporu se zákonem, vyslovené v soudním řízení, jehož stěžovatelka nebyla účastníkem a v němž se de iure nerozhodovalo o jejích právech a povinnostech, a tedy se nemohla aktivně proti těmto právním závěrům bránit a dožadovat se soudní ochrany, ačkoliv se jí právní závěry fakticky přímo dotýkaly, nese odpovědnost stát a je povinen k náhradě škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Stěžovatelka má za to, že rozhodnutími ve věci jí uplatněného nároku na náhradu škody bylo porušeno její právo na soudní ochranu a náhradu škody způsobené státem. Stěžovatelce způsobily škodu právní závěry Krajského soudu v Hradci Králové vyslovené v odůvodnění jeho rozhodnutí vydaného dne 18. 12. 2007 pod č. j. 51 Ca 13/2007-32, a to právní závěr o tom, že listinu označenou jako "Doklad o úředním měření č. 0682/07" vyhotovenou firmou VP INVEST, s. r. o., Pardubice, nelze použít jako důkaz, neboť byla získána v rozporu s právními předpisy. Stěžovatelka však na základě pokynu městské policie v Novém Bydžově pořídila důkaz, a to úředním měřením provedeným dle výše uvedených povolení. Nejednalo se o výkon státní správy, ale o metrologický výkon, tedy změření fyzikální veličiny, vyhotovený jako důkaz pro přestupkové řízení. Stěžovatelka se dále cítí být dotčena na svých právech i rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 4. 2008 č. j. 7 As 39/2007-66, neboť v jeho odůvodnění bylo vysloveno, že listina označená jako "Doklad o úředním měření č. 0890/06" pořízený společností VP INVEST, s. r. o., jež byla podkladem pro závěr o spáchání přestupku účastníka řízení, nebyla získána v souladu s právními předpisy, a nebylo proto možno ji použít jako podklad ve správním řízení (obdobně i v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 4. 2008 č. j. 1 As 12/2008-67). Stěžovatelka zdůrazňuje, že doklady o úředním měření vyhotovené stěžovatelkou byly získány v souladu s právními předpisy. Pokud soudy vyslovily opačný právní závěr v soudních řízeních, ve kterých nemohla být stěžovatelce poskytnuta soudní ochrana, neboť nebyla a nemohla být jejich účastníkem, jedná se o zásah orgánu veřejné moci do práv stěžovatelky.

4. Ústavní soud nejprve posoudil splnění podmínek řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastníkem řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

5. Ústavní soud dále posoudil obsah ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že tato představuje zjevně neopodstatněný návrh ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

6. Podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. Podle § 43 odst. 3 zákona o Ústavním soudu musí být usnesení o odmítnutí návrhu písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy ČR soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím nebyly porušeny ústavními předpisy chráněné práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé. Pravomoc Ústavního soudu je totiž založena toliko k přezkumu z hlediska ústavnosti, tedy ke zkoumání, zda postupem a rozhodováním obecných soudů nebylo zasaženo do ústavně zaručených práv stěžovatelky a zda lze řízení jako celek považovat za spravedlivé.

8. Jde-li o výklad a aplikaci předpisů podústavního práva, lze je hodnotit jako protiústavní, jestliže nepřípustně postihují některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo jsou výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. jež odpovídá všeobecně akceptovanému (doktrinárnímu) chápání dotčených právních institutů (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti - tzv. přepjatý formalismus (srov. např. nález sp. zn. Pl. ÚS 85/06 ze dne 25. 9. 2007, N 148/46 SbNU 471). Takové pochybení obecných soudů však Ústavní soud neshledal.

9. Ústavnímu soudu tak nezbylo než konstatovat, že napadenými rozhodnutími obecných soudů nebylo porušeno žádné základní právo, jehož se stěžovatelka dovolává, a podanou ústavní stížnost proto odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. dubna 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru