Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 83/04Nález ÚS ze dne 29.06.2005Účastenství v řízení o návrhu na zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkúčastník řízení
Obchodní rejstřík
PoznámkaStanovisko Pl. ÚS-st 26/08 pro řízení sp. zn. I. ÚS 1847/08. Částečně překonává nálezy sp. zn. I. ÚS 689/05, III. ÚS 473/01, III. ÚS 133/03, I. ÚS 83/04, I. ÚS 586/05.
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 132/37 SbNU 665
EcliECLI:CZ:US:2005:1.US.83.04
Datum vyhlášení18.08.2005
Datum podání10.02.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

513/1991 Sb., § 75b odst.2, § 68a odst.1

99/1963 Sb., § 200e odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 83/04 ze dne 29. 6. 2005

N 132/37 SbNU 665

Účastenství v řízení o návrhu na zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera - ze dne 29. června 2005 sp. zn. I. ÚS 83/04 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. M., J. M. a G. M. proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2003 č. j. 14 Cmo 366/2003-58 a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. června 2002 č. j. 51 Cm 190/2001-17, jimiž bylo vyhověno návrhu na zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a obnovena její likvidace, za účasti společnosti P.-K., a. s., společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, a Ing. V. K., likvidátora společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci.

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2003 č. j. 14 Cmo 366/2003-58 a rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002 č. j. 51 Cm 190/2001-17 bylo porušeno základní právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 10. 11. 2003 č. j. 14 Cmo 366/2003-58 se proto zrušuje .

III. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002 č. j. 51 Cm 190/2001-17 se zrušuje ve výroku II. a III. a výrok I. se zrušuje v části obnovující likvidaci této společnosti.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností stěžovatelé navrhli zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Návrh odůvodnili tím, že stěžovatelky G. M. a J. M. byly společnice společnosti E., spol. s r. o., stěžovatel Ing. J. M. byl jednatelem této společnosti. Na základě rozhodnutí mimořádné valné hromady této společnosti ze dne 26. 4. 2000 byl jmenován též likvidátorem této společnosti. Obchodní společnost E., spol. s r. o. v likvidaci, byla vymazána po provedené likvidaci z obchodního rejstříku vedeného Městským soudem v Praze ke dni 5. 2. 2001, a tímto dnem společnost také právně zanikla.

Rozsudkem Městského soudu v Praze (dále též "městský soud") ze dne 11. 6. 2002 č. j. 51 Cm 190/2001-17, který nabyl právní moci dne 30. 7. 2002, byl zrušen zápis v obchodním rejstříku o výmazu společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci. Městský soud rozhodl podle § 75b odst. 2 obchodního zákoníku o obnovení likvidace společnosti na návrh společnosti P.-K., a. s., protože byl zjištěn dosud neznámý majetek zaniklé společnosti E., spol. s r. o. Společnost P.-K., a. s., o sobě v návrhu tvrdila, že je věřitelem zaniklé společnosti E., spol. s r. o. Současně byl tímto rozsudkem na návrh společnosti P.-K., a. s., jmenován novým likvidátorem Ing. V. K.

Stěžovatelky jako společnice a stěžovatel jako jednatel zaniklé společnosti E., spol. s r. o., nebyli, podle svého tvrzení, o obnovení likvidace nijak uvědoměni. Poté, co se o této skutečnosti zcela náhodně dozvěděli, požádali Městský soud v Praze o zaslání rozsudku č. j. 51 Cm 190/2001-17 s tím, že měli být všichni tři účastníky uvedeného řízení. Tento argument byl odmítnut, nicméně jim byl, v červnu 2003, zaslán shora označený rozsudek i s doložkou právní moci dnem 30. 7. 2002.

Stěžovatelé podali, ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení tohoto rozsudku, odvolání, kterým napadli procesní stránku věci, tj. že nebyli účastníky řízení o obnovení likvidace. Jedině tak mohli doložit, po stránce hmotněprávní, že nebyly splněny podmínky pro obnovení likvidace společnosti, jak to předvídá ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku, totiž že neexistoval dosud neznámý majetek zaniklé společnosti.

O jejich odvolání rozhodl Vrchní soud v Praze (dále též "vrchní soud") usnesením ze dne 13. 11. 2003, které je předmětem této ústavní stížnosti. Odvolání stěžovatelů odmítl podle § 218 písm. b) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") jako podané neoprávněnými osobami. Podle vrchního soudu, "práva, resp. povinnosti, o nichž má být v soudním řízení jednáno, jsou vymezeny v petitu žaloby a jsou uvedeny ve výroku soudního rozhodnutí. V souzené věci, ani v petitu žaloby ani ve výroku rozsudku městského soudu, nejsou odvolatelé (stěžovatelé v řízení před Ústavním soudem) zmíněni. O jejich právech nebo povinnostech se tedy v řízení nejednalo. Jednalo se o společnosti a o likvidátorovi, o nichž hovoří jak petit žaloby, tak výrok rozsudku, a tito byli účastníky řízení". Podle vrchního soudu nejsou, "dle soudní praxe", obdobně společníci společnosti s ručením omezeným účastníky ani v řízení o návrhu na zrušení společnosti s likvidací dle § 68 odst. 6 obchodního zákoníku.

Tímto usnesením, stejně jako rozsudkem Městského soudu v Praze, bylo, podle stěžovatelů, porušeno jejich základní právo podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), neboť procesní legitimaci k podání odvolání je třeba přiznat také tomu, s nímž nebylo jako s účastníkem jednáno, ač s ním tak jednáno být mělo.

Podle stěžovatelů postupem soudů obou stupňů bylo porušeno ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř., podle něhož jsou účastníky řízení ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Použitelnost tohoto ustanovení je dána podle ustanovení § 200e odst. 3 o. s. ř.. V důsledku obnovení likvidace společnosti a jmenování likvidátora se změní právní a faktické postavení nejen společnosti a nově jmenovaného likvidátora, ale též společníků a statutárních orgánů společnosti. Do té doby pravomocně vymazaná, tedy fakticky i právně neexistující společnost, právní mocí rozhodnutí o obnovení likvidace společnosti znovu "ožije" ve všech svých důsledcích. Bývalý statutární orgán - jednatel i bývalý likvidátor - nabudou, podle stěžovatelů, znovu svého původního postavení, odpovídají ze své funkce, jak je mj. upraveno v § 194 odst. 5 a 6 obchodního zákoníku. Společníci nabývají práv podle § 113 a násl. obchodního zákoníku. Pro všechny jmenované osoby je tak, podle stěžovatelů, založeno nové právní postavení. Stěžovatelé odkázali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 230/95 (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 6, nález č. 75). Fakticky byla účastníkem řízení výhradně společnost P.-K., a. s., jako navrhovatel obnovení likvidace společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, s tvrzením, že je věřitelem této společnosti. Nový likvidátor společnosti V. K. byl soudu taktéž navržen společností P.-K., a. s. Stěžovatelé tvrdí, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 6. 2002 č. j. 51 Cm 190/2001-17 jim nebyl doručen, ačkoliv jim doručen být měl. Proto také nemohl nikdy nabýt právní moci ve smyslu § 159 ve spojení s § 158 o. s. ř.

V doplnění ústavní stížnosti ze dne 24. 9. 2004 stěžovatelé upozornili na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2004 sp. zn. 29 Odo 1154/2003. Z tohoto rozhodnutí vyplývá, že účastníkem řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku, o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora, je též samotná společnost, a to od počátku řízení, bez ohledu na to, že v daném okamžiku ještě nemá právní subjektivitu. V tomto smyslu bylo nutno doručit označený rozsudek městského soudu přinejmenším stěžovateli Ing. J. M. jako likvidátorovi společnosti. Stěžovatelé polemizují se závěrem Nejvyššího soudu o nemožnosti zrušit, po vzniku společnosti, rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku ve smyslu § 68a odst. 1 obchodního zákoníku, neboť nelze postavit zájmy třetích osob deklarované v § 68a odst. 1 obchodního zákoníku nad základní právo na soudní ochranu ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

II.

K žádosti o vyjádření podle § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, sdělil Městský soud v Praze, že ústavní stížnost je neodůvodněná. Podle ustálené judikatury ani v řízení o návrhu na zrušení společnosti s likvidací podle § 68 odst. 6 obchodního zákoníku nejsou společníci účastníky řízení, neboť účastníky jsou jen navrhovatel a společnost.

Vrchní soud v Praze důvody ústavní stížnosti odmítl.

Společnost P.-K., a. s., uvedla, že rozhodnutí Městského soudu v Praze nebylo vydáno podle § 200e o. s. ř., tedy se na něj nevztahuje ani § 94 odst. 1 o. s. ř. Citovaný nález sp. zn. IV. ÚS 230/95 není na věc aplikovatelný. I když se rozsudek městského soudu v jisté míře dotkne práv společníků, nelze z toho činit závěr, že by snad měli být účastníky řízení, neboť toto rozhodnutí se jistě dotkne i práv dalších osob.

III.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná. Městský soud v Praze i Vrchní soud v Praze porušily právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pokud jim neumožnily účastenství na věci. Městský soud měl, v řízení o návrhu na zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti podle § 75b odst. 2 obchodního zákoníku umožnit účast nejen společnosti jednající jejím statutárním orgánem, ale také společníkům a statutárnímu orgánu společnosti, neboť i o jejich právech a povinnostech se nepřímo ve věci jednalo a jejich právní postavení bylo zásadním způsobem zmíněným rozhodnutím dotčeno (III/a). Do rozhodnutí, kterým se zrušuje zápis o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, lze zasáhnout za situace, kdy žádná třetí osoba v mezidobí nenabyla práv v dobré víře a současně bylo rozhodnutí o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku dosaženo protiústavní procedurou (III/b).

III/a

Ústavní soud úvodem zdůrazňuje, že tímto rozhodnutím neřeší meritorní otázky právních důvodů pro obnovení likvidace společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, což ostatně správně uvádějí i stěžovatelé v ústavní stížnosti. Jedinou otázkou, která byla podstatná pro rozhodnutí v této věci, je posouzení, zda stěžovatelům bylo vskutku protiústavně znemožněno účastnit se řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a obnovení likvidace společnosti.

Pro danou věc je, v rámci podústavního práva, rozhodné ustanovení § 75b odst. 2 obchodního zákoníku, podle něhož, jestliže se zjistí dosud neznámý majetek po výmazu společnosti z obchodního rejstříku, rozhodne soud na návrh státního orgánu, společníka, věřitele nebo dlužníka, o zrušení zápisu o jejím výmazu a o obnovení likvidace společnosti nebo o jejím vstupu do likvidace a jmenuje likvidátora. Po právní moci rozhodnutí zapíše rejstříkový soud do obchodního rejstříku, že došlo k obnovení společnosti, že společnost je v likvidaci, a osobu likvidátora. Stěžovatelé namítají, že jim bylo protiústavně odepřeno účastenství na tomto řízení.

Vedlejší účastník P.-K., a. s., argumentuje tím, že řízení o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a o jejím vstupu do likvidace a jmenování likvidátora není řízením podle § 200e o. s. ř. Ústavní soud v tomto odkazuje na relevantní výklad této otázky provedený Nejvyšším soudem, podle něhož toto řízení není řízením ve věcech obchodního rejstříku (srov. § 200a až § 200d o. s. ř.), nýbrž řízením o některých otázkách obchodních společností, družstev a jiných právnických osob podle § 200e o. s. ř., konkrétně řízením ve statusové věci obchodní společnosti [§ 9 odst. 3 písm. b) o. s. ř.], v němž se účastenství řídí ustanovením § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. (srov. § 200e odst. 3 o. s. ř.). Podle § 94 odst. 1 věty první o. s. ř. pak platí, že účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno (blíže viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 1154/2003 ze dne 25. 2. 2004, publikováno v časopisu Soudní judikatura č. 4/2004, str. 305-306).

Ústavní soud odkazuje na svůj nález sp. zn. IV. ÚS 230/95 citovaném výše, kterým se k této otázce vyjádřil v obdobné věci. V tomto nálezu vyslovil, že účastníkem řízení vedeného podle § 200e o. s. ř. jsou i společníci zrušované společnosti s ručením omezeným. Podle právního názoru Ústavního soudu vysloveného v tomto nálezu bylo třeba společníky společnosti, zrušované v řízení podle § 9 odst. 4 písm. b) o. s. ř., považovat za účastníky řízení. Pokud totiž zákonodárce vymezil v § 200e odst. 3 o. s. ř. okruh účastníků řízení v řízeních uvedených v § 200e odst. 1 o. s. ř. odkazem na ustanovení § 94 odst. 1 o. s. ř., je třeba tomuto odkazu rozumět tak, že ve všech druzích řízení, na které se vztahuje ustanovení § 200e o. s. ř., jsou účastníky řízení všichni ti, o jejichž právech nebo povinnostech má být v řízení jednáno. Za takové subjekty je pak třeba nepochybně považovat i společníky zrušované společnosti.

Tohoto právního názoru se Ústavní soud drží i v této věci, byť nejde o návrh na zrušení společnosti s likvidací podle § 68 odst. 6 obchodního zákoníku, ale o návrh na zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku a na obnovení likvidace společnosti podle § 75b odst. 2 obchodního zákoníku. I v této věci měla být dána možnost účastnit se řízení jak společnosti jednající jejím statutárním orgánem, tak společníkům a statutárnímu orgánu společnosti, tedy bývalému likvidátorovi Ing. J. M., neboť i o jejich právech a povinnostech se nepřímo ve věci jednalo a jejich právní postavení bylo zásadním způsobem napadeným rozhodnutím dotčeno. Právní mocí rozhodnutí o obnovení likvidace společnost opětovně právně vznikla, společníci opětovně nabyli práv a povinností společníků, bývalý likvidátor byl, až do ustavení nového likvidátora, jediným statutárním orgánem této opětovně vznikající společnosti. Městský soud v neposlední řadě rozhodl, že stěžovatel Ing. J. M. jako bývalý likvidátor porušil svou povinnost, aniž vyslyšel jeho vlastní názor.

Ústavní soud rovněž nemůže pominout, že v řízení o návrhu společnosti P.-K., a. s., na obnovení likvidace společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, byl navrhovatel fakticky jen jediným účastníkem. Společnost E., spol. s r. o. v likvidaci, až do opětovného zápisu v obchodním rejstříku neexistující, nebyla na řízení nijak účastna. Možnost podat ve věci vlastní argumenty a vyjádření nebyla dána ani bývalému likvidátorovi společnosti stěžovateli Ing. J. M., ani bývalým společnicím, stěžovatelkám J. a G. M. Nový likvidátor byl nadto jmenován podle návrhu společnosti P.-K., a. s.

Podstata otázek, které byly městským soudem posuzovány (zejména existence pohledávky navrhovatele, existence majetku společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, tvrzené porušení povinností stěžovatele Ing. J. M. v jeho funkci likvidátora před výmazem společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, z obchodního rejstříku a další nedostatky při likvidaci společnosti), přitom vylučovala omezení účastníků, které městský soud provedl. Postupem obou obecných soudů tak bylo závažným způsobem porušeno základní právo stěžovatelů na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny, které souvisí s obecným principem právním "audiatur et altera pars" žádajícím slyšení též druhé strany.

Podle Vrchního soudu v Praze nejsou, "podle soudní praxe", společníci společnosti s ručením omezeným účastníky řízení o návrhu na zrušení společnosti s likvidací podle § 68 odst. 6 obchodního zákoníku. Vrchní soud nijak neupřesnil, o jakou "soudní praxi" se jedná a kde byla rozhodnutí této praxi odpovídající publikována. Takovýto odkaz na blíže nespecifikovanou "soudní praxi" nemá žádnou vypovídací hodnotu. Navíc je takovýto právní závěr v rozporu jak s relevantní právní doktrínou (srov. např. výklad k § 75b obchodního zákoníku v publikaci Dědič J., Obchodní zákoník, Komentář. Díl I.: § 1-92e, Praha 2002, str. 740), tak s judikaturou Ústavního soudu vyplývající z citovaného nálezu sp. zn. IV. ÚS 230/95, přičemž právní závěry v tomto nálezu vyslovené jsou pro obecné soudy, a tedy i pro Vrchní soud v Praze, závazné (čl. 89 odst. 2 Ústavy České republiky).

III/b

Ústavnímu soudu je znám právní názor vyslovený Nejvyšším soudem v jeho usnesení sp. zn. 29 Odo 1154/2003, podle něhož zákazem po vzniku společnosti zrušit rozhodnutí, jímž se povoluje zápis společnosti do obchodního rejstříku (viz § 68a odst. 1 obchodního zákoníku), je nutno rozumět i zákaz zrušit, po zápisu obnovy společnosti do obchodního rejstříku, rozhodnutí, jímž se zrušuje zápis o výmazu společnosti z obchodního rejstříku. Důvodem je, že odklizením rozhodnutí soudu o zrušení zápisu výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku by se vytvořil stav, podle kterého závěr, že společnost právně neexistuje (že zanikla výmazem z obchodního rejstříku), je nadále platný, aniž by bylo možné smysluplně odpovědět na otázku, komu přičítat práva a povinnosti, jež společnost nabyla v době od provedení zápisu o jejím obnovení v obchodním rejstříku do dne zrušení pravomocného soudního rozhodnutí, podle kterého byl tento zápis proveden (blíže viz Soudní judikatura č. 4/2004, str. 308).

Ústavní soud sdílí právní závěr vyslovený Nejvyšším soudem v citovaném usnesení, neboť Nejvyšší soud je zásadně finálním interpretem podústavního práva. V této souvislosti se jeví nutným podotknout, že analogická aplikace § 68a odst. 1 obchodního zákoníku, tedy zákaz po zápisu obnovy společnosti do obchodního rejstříku zrušit rozhodnutí, jímž se zrušuje zápis o výmazu společnosti z obchodního rejstříku, by byl protiústavní za situace, kdy žádná třetí osoba nenabyla v mezidobí práv v dobré víře. V takovémto případě by totiž analogicky aplikovatelný zákaz zrušit rozhodnutí učiněné podle § 75b odst. 2 obchodního zákoníku postrádal jakoukoliv rozumnou funkci a navíc by znemožnil odstranit rozhodnutí, jehož bylo dosaženo protiústavní procedurou.

Podle právního názoru Nejvyššího soudu vysloveného v citovaném usnesení se zákaz vyslovený v § 68a odst. 1 obchodního zákoníku nevztahuje na výroky o obnovení likvidace obchodní společnosti a o ustanovení likvidátora (Soudní judikatura č. 4/2004, str. 308).

Ústavní soud proto zrušil rozsudek Městského soudu v Praze jen zčásti a ponechal nedotčen výrok o zrušení zápisu výmazu společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, z obchodního rejstříku. Bude na městském soudu, aby posoudil relevantnost argumentace stěžovatelů, kterou v řízení uplatní. V případě, že stěžovatelé uspějí ve svých argumentech o tom, že nebyly dány důvody pro rozhodnutí podle § 75b odst. 2 obchodního zákoníku, a současně nebude prokázáno, že třetí osoba v mezidobí v dobré víře nabyla práv vůči společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, Městský soud v Praze zruší rozhodnutí o zrušení zápisu výmazu společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, z obchodního rejstříku. V opačném případě Městský soud v Praze znovu rozhodne o obnovení likvidace společnosti.

IV.

Vzhledem k tomu, že procesní legitimaci k podání odvolání je třeba přiznat nepochybně také tomu, s nímž nebylo jako s účastníkem řízení jednáno, ač s ním jednáno být mělo, je třeba v postupu Vrchníhosoudu v Praze, který odmítl odvolání stěžovatelů, jejichž práv a povinností jako společníků a statutárního orgánu společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, se takové řízení nepochybně dotýká, spatřovat porušení práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. l Listiny. Z uvedených důvodů Ústavní soud označené usnesení Vrchního soudu v Praze zrušil. Vzhledem k tomu, že již městský soud jako soud prvního stupně nejednal se stěžovateli jako s účastníky řízení, zrušil Ústavní soud na návrh stěžovatelů i shora označený rozsudek Městského soudu v Praze, v jeho výroku II. a III. Výrok I. zůstává tímto nálezem nedotčen, pokud jde o rozhodnutí o zrušení zápisu výmazu společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, z obchodního rejstříku, ruší se však v části obnovující likvidaci této společnosti.

V dalším řízení poskytne Městskýsoud v Praze prostor stěžovatelům pro jejich tvrzení a rozhodne věc znovu za jejich účasti. V případě, že stěžovatelé uspějí se svými argumenty o tom, že ve věci nebyly dány podmínky pro aplikaci § 75b odst. 2 obchodního zákoníku, a nebude-li prokázáno, že mezitím nabyly třetí osoby v dobré víře práv vůči společnosti E., spol. s r. o. v likvidaci, Městský soud v Praze zruší své rozhodnutí o zrušení zápisu o výmazu obchodní společnosti z obchodního rejstříku. V opačném případě Městský soud v Praze znovu rozhodne o obnovení likvidace obchodní společnosti.

Na základě shora uvedených skutečnosti zrušil Ústavnísoud napadená rozhodnutí obecných soudů v rozsahu shora uvedeném podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru