Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 826/09 #1Usnesení ÚS ze dne 28.04.2009

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO - advokát
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Frýdek-Místek
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/legitimní očekávání zmnožení majetku
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika... více
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
advokát/odměna
advokátní tarif
EcliECLI:CZ:US:2009:1.US.826.09.1
Datum podání03.04.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 37 odst.2, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 151 odst.3, § 41

177/1996 Sb., § 11, § 13, § 14


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 826/09 ze dne 28. 4. 2009

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J.Ch., advokáta, zastoupeného JUDr. Petrem Gracíkem, advokátem se sídlem Nový Bydžov, Masarykovo náměstí 1144, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, čj. 7 To 8/2009 - 167, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 12. 2008, čj. 6 T 30/2008 - 156, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel napadl výše uvedená rozhodnutí, kterými mu byla, jako advokátovi, přiznána odměna a náhrada hotových výdajů. Tvrdí, že obecné soudy posoudily jeho nárok na odměnu a náhradu hotových výdajů nutné obhajoby nesprávně, neboť mu nepřiznaly úkony právní služby spočívající v sedmi poradách, které svému klientovi poskytl. Aplikovaly tak nesprávně vyhlášku č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění pozdějších předpisů (dále "advokátní tarif"), a zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním, ve znění pozdějších předpisů (dále "trestní řád"). Nesprávně vyložily smysl, podstatu a účel nutné obhajoby, neboť bylo povinností stěžovatele navštívit klienta ve věznici, seznámit jej s obsahem jednotlivých podání a věc s ním osobně projednat. Pokud mu soudy nepřiznaly odměnu a náhradu hotových výdajů za úkony právní služby spočívající ve zmíněných poradách, byly povinny přiznat mu alespoň náhradu cestovních výdajů a náhradu za promeškaný čas.

V advokátním tarifu není pojem "obvyklý počet porad" nijak specifikován. Proto je třeba šetřit smysl a podstatu základního práva stěžovatele na legitimní očekávání. Krajský soud se s jeho námitkami dostatečně nevypořádal, pouze je zamítl s poukazem na jednoduchost a bagatelnost projednávané věci a úplné doznání obžalovaného. Obecné soudy tak stěžovatele bezdůvodně sankcionovaly za jeho aktivní způsob obhajoby. Jejich nepředvídatelná rozhodnutí mají negativní dopad na výkon jeho obhájcovských povinností v dalších trestních věcech, jsou v rozporu s advokátním tarifem, trestním řádem a ústavně zaručenými základními právy a svobodami zakotvenými v čl. 90, čl. 95 odst. 1 Ústavy, čl. 1, čl. 3 odst. 3, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1 a 3, čl. 26 odst. 3, čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv s svobod (dále "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod a čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k ní. Proto navrhl, aby je Ústavní soud zrušil.

II.

Z ústavní stížnosti a připojených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že usnesením Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 8. 12. 2008, čj. 6 T 30/2008 - 156, byla stanovena odměna a náhrada hotových výdajů stěžovatele ve výši 15.133,- Kč, ve zbytku, ohledně částky 81.641,- Kč, byl jeho návrh zamítnut. Stížnost stěžovatele byla zamítnuta usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2009, čj. 7 To 8/2009 - 167.

III.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není proto, jak již mnohokrát konstatoval, součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, pokud jejich rozhodnutími či postupy, jež jim předcházely, došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Nesprávná aplikace jednoduchého práva obecnými soudy zpravidla nemá za následek porušení základních práv a svobod. To může nastat až v případě (srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 224/98, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 15, č. 98), že dojde k porušení některé z těchto norem jednoduchého práva v důsledku svévole anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti.

Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek obsažených v ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Jejím těžištěm je nesouhlas stěžovatele s tím, že mu obecné soudy přiznaly odměnu a náhradu hotových nákladů v nižší výši, než nárokoval. Přitom opakuje argumenty, které již uplatnil v odvolacím řízení, a staví tak Ústavní soud do postavení další přezkumné instance, které mu však podle čl. 83 Ústavy ČR zásadně nepřísluší.

Pokud jde o posouzení podmínek přiznání odměny a náhrady nebo jejich konkrétní výši, není úkolem Ústavního soudu interpretovat a aplikovat relevantní pravidla procesní a hmotněprávní povahy, jež přísluší pouze obecným soudům. Ústavní soud rovněž není povolán přezkoumávat, zda obecné soudy ze zjištěných skutečností vyvodily správné právní závěry - s výjimkou případů, což ale projednávaná věc není, kdy dospěje k závěru, že takové omyly mohly porušit ústavně zaručená práva či svobody [srov. např. nález sp. zn. III. ÚS 31/97, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 8, str. 149 (161)]. Tomu odpovídá i dosavadní judikatura Ústavního soudu, podle níž není jeho úkolem nahrazovat právní posouzení věci učiněné obecnými soudy, svým vlastním [nález sp. zn. III.ÚS 23/93, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41 (45 - 46)].

Podle přesvědčení Ústavního soudu obecné soudy, při rozhodování o návrhu stěžovatele na přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, postupovaly v souladu s ústavními principy spravedlivého procesu ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny a v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 trestního řádu, podle kterého mají pravomoc rozhodovat o výši odměny a náhradě hotových výdajů. V dostatečné míře rovněž uvádějí důvody, na nichž jsou založeny, tvrzený zásah do práv stěžovatele v nich tudíž nelze shledat.

Prvostupňový soud posuzoval, zda počet porad, jejich frekvence a časová posloupnost odpovídala rozsahu a složitosti věci a počtu a charakteru úkonů řízení, které byly v jednotlivých stadiích řízení prováděny. Dospěl k závěru, že množství účtovaných (byť provedených a doložených) porad neodpovídá ani rozsahu a složitosti věci, ani počtu a náročnosti ostatních úkonů právní služby, které stěžovatel v rámci obhajoby provedl. Z účtovaných devíti porad přesahujících jednu hodinu přiznal stěžovateli dvě, a to v návaznosti na hlavní líčení a podané odvolání. Nepřiznal úkon sepsání žádosti o bezplatnou obhajobu a úkony šetření majetkových poměrů obžalovaného.

Krajský soud se s jeho názorem ztotožnil a také stěžovateli jasně a přesvědčivě vyargumentoval, proč vyúčtování jeho odměny a úhrady hotových nákladů nepovažuje za odpovídající rozsahu a složitosti projednávané věci.

Podle Ústavního soudu tak obecné soudy ve svých rozhodnutích dostatečně a přesvědčivě vyjádřily, proč nepřiznaly stěžovateli náhradu odměny a hotových výdajů za další porady a také dostatečně vyjádřily, v jakém rozsahu mohlo být jeho očekávání v tomto ohledu legitimní. Souhlas obžalovaného s návrhem na vyžádání a postoupení spisu, zhotovení výpisu z evidence nemovitostí a devět porad přesahujících jednu hodinu nelze považovat za odůvodněné a odpovídající okolnostem projednávaného případu, kdy se obžalovaný k trestnému činu v plném rozsahu doznal již při svém prvním výslechu v přípravném řízení. Tyto úkony účtované stěžovatelem evidentně překračovaly míru, do jaké mohly mít vliv na změnu procesní situace obžalovaného.

Ústavní soud tak dospěl k závěru, že obecné soudy ve svých závěrech o množství přiznaných porad stěžovatele nevybočily z ústavních kautel. Z jejich rozhodnutí je zřejmá ochrana podstaty a smyslu základního práva na obhajobu (právní pomoc) na straně jedné a je zde rovněž zřejmá úvaha o limitech vlastnického práva stěžovatele na straně druhé. Soudy evidentně poměřovaly dotčená základní práva, kterými je právo na obhajobu obžalovaného, vlastnické právo stěžovatele (legitimní očekávání odměny za úkony právní služby) a vlastnické právo osoby hradící náklady na obhajobu (státu).

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu odmítl jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2009

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru