Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 801/21 #1Usnesení ÚS ze dne 06.04.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
SOUD - OS Česká Lípa
Soudce zpravodajJirsa Jaromír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkvýživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2021:1.US.801.21.1
Datum podání26.03.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 910

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 801/21 ze dne 6. 4. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudce zpravodaje Jaromíra Jirsy a soudce Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Jiřího Hejdy, zastoupeného JUDr. Alešem Tolnayem, advokátem se sídlem v Mladé Boleslavi, nám. Republiky 946, proti rozsudkům Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci č. j. 36 Co 297/2020-342 ze dne 5. 1. 2021 a Okresního soudu v České Lípě č. j. 38 C 306/2019-278 ze dne 10. 2. 2020, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem - pobočky v Liberci a Okresního soudu v České Lípě, jako účastníků řízení, a Andrey Hejdové, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Stěžovateli byla napadeným rozsudkem Okresního soudu v České Lípě (dále jen "nalézací soud") uložena povinnost přispívat na výživu zletilé dcery (vedlejší účastnice) částkou 7 000 Kč měsíčně za období od 1. 10. 2017 do 31. 8. 2018, ve výši 9 000 Kč měsíčně za období od 1. 9. 2018 do 31. 8. 2019 a ve výši 9 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2019, se splatností vždy do 15. dne každého kalendářního měsíce předem. Stěžovateli byla dále uložena povinnost uhradit vedlejší účastnici dlužné výživné ve výši 33 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč splatných spolu s běžným výživným.

2. Nalézací soud provedl rozsáhlé dokazování, zejména k majetkovým poměrům stěžovatele, ovlivňujícím jeho možnosti a schopnosti ve vztahu k vyživovací povinnosti ke zletilé dceři, studující vysokou školu, připravující se na budoucí povolání, a tedy neschopnou samostatné obživy. Dospěl k závěru, že se stěžovatel v minulosti účelově zbavil některého svého majetku a s ohledem na zásadu potenciality při určování výživného je v jeho možnostech přispívat na výživu dcery uvedenými částkami. Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Liberci (dále jen "odvolací soud") potvrdil rozsudek nalézacího soudu, s jehož závěry se zásadně ztotožnil.

3. Stěžovatel se domáhá zrušení obou rozsudků. Obecné soudy podle jeho názoru nevzaly v úvahu jeho reálné příjmy ani nevedly dokazování ke schopnosti samostatné obživy vedlejší účastnice; v této souvislosti odkazuje na nález Ústavního soudu

sp. zn. II. ÚS 2121/14. Stěžovatel namítá, že napadené rozsudky jsou nepřezkoumatelné a soudy rozhodly, aniž by provedly jím navržené důkazy.

4. Ústavní soud posoudil obsah ústavní stížnosti, která byla podána včas, osobou oprávněnou a řádně zastoupenou advokátem v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a je tak přípustná ve smyslu § 75 odst. 1 téhož zákona. Ústavní soud se dále seznámil s obsahem ústavní stížnosti i napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

5. V ústavní stížnosti stěžovatel pouze polemizuje se závěry obecných soudů - a již z tohoto důvodu nemůže být podaná stížnost opodstatněná. Nalézací soud přesvědčivě odůvodnil své úvahy o (potenciálních) majetkových poměrech stěžovatele; odvolací soud se ztotožnil se skutkovými zjištěními okresního soudu, jen mírně korigoval jeho závěry o účelovém převodu majetku. Ústavní soud považuje provedené dokazování za ucelené; obecné soudy hodnotily důkazy v souladu s § 132 o. s. ř., jednotlivě i ve vzájemné souvislosti, srozumitelně zdůvodnily, proč a jak ke skutkovým zjištěním dospěly a jaké z nich učinily právní závěry. Nalézací soud zamítl návrhy stěžovatele na doplnění dokazování a při jednání dne 30. 1. 2020 toto své procesní rozhodnutí (§ 120 odst. 1 o. s. ř.) odůvodnil (viz b. 15. odůvodnění rozsudku odvolacího soudu), takže nejde o tzv. opomenuté důkazy.

6. V tomto případě soudy postupovaly podle procesních pravidel a svá rozhodnutí pečlivě odůvodnily. Stěžovatel jen s nimi nesouhlasí, což nemůže být důvodem pro zásah Ústavního soudu, u něhož se stěžovatel fakticky domáhá přezkumu své věci v další instanci, což není úkolem ústavního soudu. Žádná pochybení, natož pochybení s ústavněprávní relevancí, Ústavní soud neshledal. Na základě výše uvedených důvodů proto Ústavní soud odmítl stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. dubna 2021

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru