Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 80/01Nález ÚS ze dne 11.08.2001K zastavení občanského soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkpoplatek/soudní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 116/23 SbNU 147
EcliECLI:CZ:US:2001:1.US.80.01
Datum podání05.02.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

549/1991 Sb., § 8 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 80/01 ze dne 11. 8. 2001

N 116/23 SbNU 147

K zastavení občanského soudního řízení pro nezaplacení soudního poplatku

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v senátě složeném z předsedy ve věci

stěžovatele M., a. s., o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15,

takto:

Usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj.

6 A 96/2000 -15, se zrušuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností, která došla Ústavnímu soudu

dne 5. 2. 2001, se stěžovatel M., a. s., domáhá zrušení usnesení

Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15,

a to pro porušení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel v návrhu své ústavní stížnosti uvádí, že Vrchní

soud v Praze usnesením ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15,

rozhodl tak, že řízení se zastavuje. Své rozhodnutí odůvodnil soud

tím, že stěžovatel nezaplatil soudní poplatek ani po té, co byl

soudem vyzván k jeho zaplacení ve stanovené lhůtě deseti dnů.

Žalobou podle hlavy druhé, páté části občanského soudního

řádu, se u soudu stěžovatel domáhal zrušení rozhodnutí Prezidia

Komise pro cenné papíry o uložení pokuty.

Protože stěžovatel při podání žaloby poplatek nezaplatil,

vrchní soud stěžovatele k tomu vyzval a stanovil lhůtu

k zaplacení 10 dnů od doručení výzvy. Výzva byla vyhotovena na

tiskopisu 4a o. s. ř. a podle tohoto formuláře měl stěžovatel

zaplatit soudní poplatek v kolcích. Stěžovatel poukazuje na to, že

poplatek ve lhůtě stanovené soudem zaplatil, sice ne v kolcích,

ale na základě informace podané kanceláří soudu poukázal dne 29.

11. 2000, tj. druhý den po doručení výzvy k zaplacení poplatku,

částku 1 000,-- Kč bankovním převodem na účet sdělený soudem, tedy

na číslo účtu 3703-6523-021/0710, v.s. 962000. Kopie výpisu

z účtu ČSOB ze dne 29. 11. 2000 je připojena k návrhu ústavní

stížnosti.

Jelikož proti výše uvedenému rozhodnutí vrchního soudu není

opravný prostředek přípustný, podal stěžovatel stížnost

k Ústavnímu soudu.

Porušení svého ústavně zaručeného práva podle čl. 36 odst.

1 Listiny základních práv a svobod stěžovatel spatřuje zejména

v tom, že Vrchní soud v Praze bezpečně neověřil, zda byl poplatek

uhrazen, a přesto řízení o žalobě zastavil, což má pro něj

významné hmotněprávní následky, protože s ohledem na uplynutí

zákonné lhůty již nemůže znovu podat žalobu na přezkoumání

zákonnosti rozhodnutí Prezidia Komise pro cenné papíry (rozhodnutí

ze dne 9. 8. 2000, čj. 31/2010/2000).

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis

Vrchního soudu v Praze, sp. zn. 6 A 96/2000, jakož i vyjádření

tohoto soudu k projednávané věci.

Vrchní soud v Praze ve svém vyjádření k obsahu ústavní

stížnosti uvedl, že dne 11. 12. 2000 bylo vydáno bez nařízení

jednání usnesení čj. 6 A 96/2000 -15, jímž bylo zastaveno řízení

o žalobě stěžovatele, která směřovala do pravomocného rozhodnutí

Prezidia komise pro cenné papíry se sídlem v Praze ze dne 9. 8.

2000, čj. 31/2010/2000. Tímto rozhodnutím byla stěžovateli uložena

na základě § 86 odst. 1 písm. b) zákona č. 591/1992 Sb., o cenných

papírech, pokuta ve výši 190 000,-- Kč.

Řízení o uvedené žalobě podléhalo poplatkové povinnosti ve

výši 1 000,-- Kč, protože nebylo od poplatku věcně osvobozeno

a stěžovatel nebyl od poplatku osobně osvobozen ani nepožádal

o případné individuální osvobození od této povinnosti.

K zastavení řízení o žalobě došlo proto, že stěžovatel podle

názoru soudu nezaplatil poplatek ani dodatečně po učiněné výzvě.

Dále Vrchní soud v Praze odkazuje na právní názor vyjádřený

v odůvodnění napadeného usnesení.

Vrchní soud dále ve svém písemném vyjádření poukazuje na to,

že problematiku poplatkové povinnosti je nutné v posuzované věci

řešit ve smyslu zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve

znění účinném do dne 31. 12. 2000. Stěžovatel byl v souvislosti

s podanou žalobou v postavení poplatníka s tím, že poplatkovou

povinnost ve výši 1 000,-- Kč měl splnit již při podání žaloby (§

1, § 2 odst. 5, § 4 odst. 1 písm. a), § 7 odst. 1 citovaného

zákona a položky č. 17 sazebníku soudních poplatků, jež tvořil

přílohu k tomuto normativnímu aktu). Poplatek mohl být uhrazen buď

kolkovou známkou anebo na účet účastníka řízení - například

bankovním převodem (§ 8 odst. 1 zákona o soudních poplatcích).

Stěžovatel sice neuhradil poplatek při podání žaloby, avšak

uvedenou zákonnou povinnost splnil na základě výzvy určené soudem

ze dne 20. 11. 2000, a to v průběhu jím určené desetidenní lhůty,

neboť výzvu převzal dne 28. 11. 2000 a poplatek zaplatil dne 29.

11. 2000. K zaplacení poplatku pak došlo zákonným způsobem

- bankovním převodem a tudíž řízení o žalobě stěžovatele nemělo

být zastaveno (§ 9 odst. 1, 2 zákona o soudních poplatcích). Pro

úplnost Vrchní soud v Praze uvádí, že k vydání usnesení

o zastavení řízení došlo v důsledku dílčího pochybení jedné jeho

složky - účtárny.

V závěru podrobného písemného vyjádření Vrchní soud v Praze,

jako hlavní účastník řízení, navrhuje, aby Ústavní soud vydal bez

nařízení jednání nález, kterým se usnesení ze dne 11. 12. 2000,

čj. 6 A 96/2000 - 15, zrušuje.

Vedlejší účastníci řízení, Komise pro cenné papíry

a Prezidium Komise pro cenné papíry, oba se sídlem v Praze, se

vyjádřili k ústavní stížnosti v tom smyslu, že důvod, pro který

Vrchní soud v Praze zastavil řízení a proti kterému směřuje

ústavní stížnost, nijak nesouvisí se správním rozhodnutím Komise

pro cenné papíry a Prezidia Komise pro cenné papíry, ani

s řízením, které mu předcházelo, a proto nepovažují za relevantní,

aby se k ústavní stížnosti z věcného hlediska vyjadřovali.

Vedlejší účastníci řízení vyslovili ve smyslu § 44 odst. 2

zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, souhlas s upuštěním od ústního jednání.

K výzvě Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2001 sdělil stěžovatel

prostřednictvím své právní zástupkyně, že souhlasí s upuštěním od

ústního jednání.

Z obsahu připojeného spisu Vrchního soudu v Praze, sp. zn.

6 A 96/2000, Ústavní soud ověřil, že usnesením tohoto soudu ze dne

11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15, došlo pro nezaplacení soudního

poplatku k zastavení řízení ve věci návrhu na přezkoumání

rozhodnutí Prezidia Komise pro cenné papíry ze dne 9. 8. 2000, čj.

31/2010/2000. Ústavní soud dále zjistil, že výzvu soudu ze dne

20. 11. 2000 k zaplacení soudního poplatku ve lhůtě 10 dnů od

doručení výzvy, stěžovatel převzal dne 28. 11. 2000.

Na tuto výzvu stěžovatel reagoval tak, že dne 29. 11. 2000

poukázal soudní poplatek ve výši 1 000,-- Kč bankovním převodem na

účet číslo 3703-6523-021/0710, v.s. 962000. Tato skutečnost je

patrná z kopie výpisu z účtu stěžovatele vedeného u ČSOB ze dne

29. 11. 2000 (připojené k návrhu ústavní stížnosti). Jde

o poplatek k čj. 96/2000, tedy o soudní poplatek v projednávané

věci.

Zaplacení soudního poplatku bankovním převodem na účet soudu

potvrdil ve svém písemném vyjádření i Vrchní soud v Praze. Dále

Ústavní soud poukazuje na to, že ve spisu Vrchního soudu v Praze,

sp. zn. 6 A 96/2000, konkrétně na čl. 17, je založena kopie výpisu

z účtu č. 3703-6523021 (účet soudu) ze dne 30. 11. 2000,

prokazující, že soudní poplatek byl zaplacen bezhotovostní

platbou.

Po posouzení všech uvedených skutečností dospěl Ústavní soud

k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Podle ustanovení § 8 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., ve znění

pozdějších předpisů, poplatky vybírají, vyměřují, doměřují

a vymáhají soudy. Poplatky se platí v české měně. Poplatky, které

nejsou vyšší než 5 000,-- Kč, lze platit kolkovými známkami,

vydanými Ministerstvem financí. Ostatní poplatky se platí na účet

státního rozpočtu, zřízeného u České národní banky pro jednotlivé

soudy (dále jen "účet soudu"). Z tohoto ustanovení je tedy patrno,

že předmětný soudní poplatek ve výši 1 000,-- Kč, mohl být uhrazen

buď kolkovou známkou anebo na účet soudu.

Ústavní soud konstatuje, že z předložených důkazů

a z tvrzení účastníků je nepochybné, že stěžovatel zaplatil soudní

poplatek k výzvě soudu v soudem stanovené lhůtě, ve stanovené výši

a způsobem, který je stanoven zákonem, resp. v projednávané věci

bankovním převodem na účet soudu.

Za tohoto stavu věci zastavení řízení Vrchním soudem v Praze

o správní žalobě pro nezaplacení soudního poplatku představuje

porušení práva stěžovatele domáhat se stanoveným způsobem svého

práva u nezávislého a nestranného soudu, zakotveného v čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i porušení čl. 90

Ústavy České republiky, podle něhož jsou soudy povolány především

k tomu, aby zákonem stanoveným způsobem poskytovaly ochranu

právům.

Na základě výše uvedených skutečností, v souladu

s ustanovením § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993

Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jakož i podle

ustanovení § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

kdy účastníci řízení souhlasili s upuštěním od ústního jednání,

Ústavnísoud návrhu vyhověl a napadené usnesení Vrchního soudu

v Praze ze dne 11. 12. 2000, čj. 6 A 96/2000 - 15, zrušil.

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 11. srpna 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru