Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 781/11 #1Usnesení ÚS ze dne 17.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 9
SOUD - MS Praha
SOUD - NS
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.781.11.1
Datum podání15.03.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 781/11 ze dne 17. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2011 soudcem zpravodajem Eliškou Wagnerovou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele F. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Fílou, advokátem se sídlem U Imperialu 10, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 30. 11. 2009 sp. zn. 21 T 95/2009, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 2. 2010 sp. zn. 9 To 47/2010, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 7. 2010 sp. zn. 8 Tdo 753/2010, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 15. 9. 2010 sp. zn. 21 T 95/2009, usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. 9 To 432/2010, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2011 a podanou poštovní přepravě dne 14. 3. 2011, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť tvrdil, že zasáhla do jeho práv garantovaných čl. 1, 10 odst. 1, 2, 26 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti, jakož i z obsahu příloh vyplývá, že stěžovatel byl odsouzen pro několik trestných činů k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 12 měsíců, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 36 měsíců.

Ústavní soud předtím, než přistoupí k meritornímu posouzení ústavní stížnosti zkoumá, zda ústavní stížnost splňuje zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost dle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky tvoří procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod. Z ustanovení § 72 odst. 1, 3, 4 a § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, lze vyvodit, že ústavní stížnost představuje subsidiární prostředek k ochraně práv, který je možno zásadně využít po vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Přímo v ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je vyjádřen formální obsah principu subsidiarity jako jednoho z atributu ústavní stížnosti, tedy že ústavní stížnost je nepřípustná, nevyčerpal-li stěžovatel všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení). Na druhé straně lze z principu subsidiarity vyvodit i jeho materiální obsah, který spočívá v samotné působnosti Ústavního soudu jako orgánu ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky), který poskytuje ochranu základním právům a svobodám jednotlivce teprve tehdy, pokud tato práva a svobody nebyly respektovány ostatními orgány veřejné moci. V subsidiaritě ústavní stížnosti se fakticky projevuje ústavní princip dělby moci mezi jednotlivými orgány veřejné moci.

Ústavní soud vychází z tvrzení stěžovatele v ústavní stížnosti, že podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 12. 2010 sp. zn. 9 To 432/2010 dovolání, přičemž dovolací řízení dosud nebylo ukončeno. Vzhledem k této skutečnosti, kdy stěžovatel podáním dovolání dal najevo, že právě tento procesní prostředek považuje za poslední prostředek, jenž mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje, je zřejmé, že podání ústavní stížnosti je předčasné. Pokud by Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost předtím, než o ní rozhodne příslušný soud, mohl by tak zasáhnout do rozhodování obecných soudů a nedodržel by princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak je shora uvedeno. Odmítnutím ústavní stížnosti nemůže být ovšem stěžovatel poškozen, neboť lhůta pro podání nové řádné ústavní stížnosti mu počne běžet teprve poté, co dovolací soud ve věci rozhodne (viz § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu).

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo soudci zpravodaji než ústavní stížnost stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako návrh nepřípustný dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. března 2011

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru