Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 754/15 #1Usnesení ÚS ze dne 26.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Šumperk
SOUD - OSZ Šumperk
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Trestní řízení
vlastnické právo/omezení
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.754.15.1
Datum podání13.03.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 134 odst.2, § 79a odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 754/15 ze dne 26. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře o ústavní stížnosti stěžovatelky Lenky Cinkové, zastoupené JUDr. Lucií Kolářovou, advokátkou se sídlem Praha 3, Přemyslovská 1939/28, proti usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 4. 3. 2015 č. j. 0 Nt 401/2014-22 a proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 1. 2014 č. j. ZN 5491/2013-74 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I. Řízení před orgány veřejné moci a obsah ústavní stížnosti

1. Státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku usnesením ze dne 20. 1. 2014 č. j. ZN 5491/2013-74 podle § 79a odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. řád"), zamítl jako nedůvodnou žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků do částky ve výši 215 272 Kč na účtu č. X, vedeném u Československé obchodní banky, a. s., na jméno stěžovatelky.

2. Okresní soud v Šumperku usnesením ze dne 4. 3. 2015 č. j. 0 Nt 401/2014-22 zamítl stížnost stěžovatelky proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 1. 2014. V odůvodnění vyšel z toho, že stěžovatelka je podezřelá z přečinu podvodu podle § 209 odst. 1 a 3 zákona č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "tr. zák."), kterého se mohla dopustit tím, že v době od 20. 7. 2012 do 30. 5. 2013 neoprávněně čerpala dávky nemocenského pojištění, přičemž s úmyslem se takto obohatit uzavřela dne 19. 7. 2012 fiktivní pracovní smlouvu, po jejímž podpisu odpracovala pouze 6 dnů a následně nastoupila na pracovní neschopnost.

3. Okresní soud dospěl na základě opatřených důkazů k závěru, že předmětné peněžní prostředky jsou výnosem z trestné činnosti. Poukázal na to, že usnesením příslušného policejního orgánu ze dne 5. 3. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky, jakož i jejího druha, s nímž žila po dobu cca 9 let ve společné domácnosti a který z pozice jednatele uzavřel pracovní smlouvu za (fiktivního) zaměstnavatele. Dne 6. 8. 2014 pak byla podána obžaloba, podle níž byla uvedeným skutkem způsobena českému státu škoda ve výši 329 638 Kč; řízení dosud nebylo skončeno.

4. Proti usnesením okresního soudu a státního zástupce okresního státního zastupitelství se stěžovatelka bránila ústavní stížností ze dne 12. 3. 2015, ve které navrhla, aby Ústavní soud obě usnesení zrušil. Namítala zásah do práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

5. Stěžovatelka poukázala na nález Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV ÚS 919/14, jímž byla zrušena předchozí rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ve věci zajištění předmětných peněžních prostředků pro absenci náležitého odůvodnění. Vyjádřila přesvědčení, že ani odůvodnění nyní napadených usnesení nepoukazují na konkrétní skutečnosti a závěry, které by dokládaly důvodnost zajištění peněžních prostředků; i tato usnesení jsou tak protiústavní. Poukázala na to, že zajištění trvá již déle než rok a na daném účtu se nacházejí i jiné prostředky než vyplacené na dávkách, jejichž čerpání je předmětem trestního stíhání.

6. O stížnosti stěžovatelky proti usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku ze dne 20. 1. 2014 bylo původně rozhodnuto usnesením Okresního soudu v Šumperku ze dne 26. 2. 2014 č. j. 0 Nt 401/2014-9. Toto usnesení, společně s usnesením téhož soudu ze dne 10. 1. 2014 č. j. 3 Nt 351/2014-3, jímž bylo přezkoumáváno usnesení státního zástupce o vlastním zajištění peněžních prostředků, bylo k ústavní stížnosti stěžovatelky zrušeno nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14.

7. Ústavní stížnost proti navazujícímu rozhodnutí okresního soudu, jímž nebylo vyhověno žádosti stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 13. 5. 2015 sp. zn. IV. ÚS 2227/14. Ústavní stížnost proti rozhodnutí obecných soudů, jimiž byla zamítnuta opakovaná žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků, je u Ústavního soudu vedena pod sp. zn. II. ÚS 535/15; pod sp. zn. II. ÚS 1451/15 je potom vedena ústavní stížnost stěžovatelky a jejího druha jako dalšího obžalovaného proti rozhodnutím obecných soudů, jimiž nebyl příslušný soudce vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení. O obou posledně uvedených ústavních stížnostech dosud nebylo rozhodnuto.

II. Posouzení ústavní stížnosti

8. Ústavní soud nejprve posoudil náležitosti ústavní stížnosti a konstatoval, že tato byla podána včas, osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s § 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž nebyla shledána nepřípustnou ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

9. Ústavní soud zdůrazňuje, že podle čl. 83 Ústavy je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Není součástí soustavy obecných soudů, a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti.

10. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

11. Předmětem ústavní stížnosti je usnesení Okresního soudu v Šumperku a usnesení státního zástupce Okresního státního zastupitelství v Šumperku, jimiž byla zamítnuta žádost stěžovatelky o zrušení zajištění peněžních prostředků na účtu u banky, které bylo provedeno v intencích § 79a tr. řádu. Stěžovatelka staví svoji ústavní stížnost na námitce, že v minulosti byla k její ústavní stížnosti nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. IV. ÚS 919/14 (všechna zde uváděná rozhodnutí Ústavního soudu dostupná na http://nalus.usoud.cz) zrušena předchozí rozhodnutí Okresního soudu v Šumperku ve věci zajištění předmětných peněžních prostředků. Stěžovatelka je přesvědčena, že nyní napadená usnesení vykazují totožné ústavní deficity jako usnesení, která byla zrušena nálezem sp. zn. IV. ÚS 919/14.

12. Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 919/14 k důvodům zrušení předchozích rozhodnutí okresního soudu ve věci zajištění předmětných peněžních prostředků vyložil, že "napadená usnesení okresního soudu v konfrontaci s dílčími argumenty konkrétních námitek stěžovatelky co do náležitého obsahu odůvodnění neobstojí. Tato odůvodnění jsou naprosto nedostatečná. Není z nich zřejmé, v čem má vůbec spočívat trestná činnost, z níž je stěžovatelka podezřelá. Jakou výši škody měla případně způsobit. Všechny jen trochu konkrétnější údaje jsou v odůvodněních citovány jako argumentace stěžovatelky. S touto argumentací se však soud ve svých rozhodnutích ani v náznaku nevypořádal. V později vydaném rozhodnutí je z jednolitého textu odůvodnění jen obtížně zjistitelné, co je názor stěžovatelky, co státního zástupce a co soudce. Tyto nedostatky činí obě rozhodnutí zcela nepřezkoumatelnými. Soud tak porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny" (bod 14 nálezu).

13. Usnesení napadená nyní projednávanou ústavní stížností deficity vytknuté okresnímu soudu v citovaném nálezu nevykazují. V jejich odůvodnění je reagováno na tvrzení stěžovatelky uplatněná v rámci řízení. Především pak je v nich podrobně specifikováno, z jakého trestného činu je stěžovatelka podezřelá a jakým konkrétním jednáním se tohoto trestného činu měla dopustit, jakož i vymezena konkrétní výše škody, která měla být trestným činem spáchána; tato výše přitom podstatně přesahuje částku, jejíž zajištění je předmětem řízení. V odůvodnění napadených usnesení je poukázáno rovněž na stěžejní okolnosti, které osvědčují (trvající) zajištění peněžních prostředků, totiž že dne 5. 3. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatelky, jakož i jejího druha a současně jednatele, který uzavřel pracovní smlouvu za (fiktivního) zaměstnavatele, a že dne 6. 8. 2014 byla ve věci podána obžaloba. Odůvodnění napadených usnesení je rovněž formálně členěno, zejména jsou dobře rozlišitelné části obsahující rekapitulaci tvrzení stěžovatelky a části věnované jejich vypořádání.

14. Ústavní soud v ústavní stížností napadených usneseních neshledal deficity, pro které byl v předchozím řízení nálezem sp. zn. IV. ÚS 919/14 konstatován zásah do ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatelky, jakož ani deficity vyplývající z konstantní judikatury Ústavního soudu k institutu zajištění peněžních prostředků podle § 79a tr. řádu [srov. nález ze dne 19. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 1396/07 (N 62/52 SbNU 609) nebo nález ze dne 30. 1. 2008 sp. zn. II. ÚS 642/07 (N 25/48 SbNU 291)].

15. Zásah do ústavně zaručených práv nebo svobod pak nemohl být shledán ani na základě navazujících námitek stěžovatelky týkajících se doby zajištění či okolnosti, že se na daném účtu nacházejí i jiné prostředky než ty, které mají podle orgánů činných v trestním řízení pocházet z trestné činnosti.

16. Ústavní soud nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, resp. orgánů činných v trestním řízení a popřel by svoji roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by tuto roli přijal a zabýval se konkrétními meritorními tvrzeními stěžovatelky, resp. sám hodnotil důvodnost zajištění předmětných peněžních prostředků, a nahrazoval tak činnost orgánů činných v trestním řízení. Námitky týkající se doby či dalších okolností zajištění musí být primárně uplatněny v řízení před obecnými soudy, resp. orgány činnými v trestním řízení; lze přitom konstatovat, že nakolik tato tvrzení stěžovatelka prezentovala, bylo na ně v napadených usneseních rovněž reagováno.

III. Závěr

17. Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. května 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru