Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 743/10 #2Usnesení ÚS ze dne 16.12.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 1
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříktrestný čin/podvod
Dokazování
Znalecký posudek
Důkaz
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.743.10.2
Datum podání15.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

140/1961 Sb., § 250

141/1961 Sb., § 89 odst.2, § 110a, § 2 odst.5, § 2 odst.6


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 743/10 ze dne 16. 12. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mim o ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. K., zastoupené JUDr. Janem Pavlokem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Příkopě 391/7, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 2 T 164/2007, a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 8 To 510/2009, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 1 a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 15. 3. 2010, stěžovatelka napadla rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 (dále jen "obvodní soud") ze dne 3. 11. 2009, sp. zn. 2 T 164/2007 (dále jen "rozsudek"), kterým byla uznána vinnou ze spáchání trestného činu podvodu podle § 250 odst. 1, 2 zákona č. 140/1961 Sb. trestního zákona (dále jen "trestní zákon"). Rovněž napadla usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") ze dne 14. 12. 2009, sp. zn. 8 To 510/2009 (dále jen "usnesení"), jímž bylo zamítnuto její odvolání proti uvedenému rozsudku.

Trestná činnost, pro kterou byla odsouzena, spočívala, stručně shrnuto, v tom, že za užití svého nepravdivého čestného prohlášení v rámci neoprávněné reklamace si dvakrát nechala vyplatit tutéž peněžní částku ve výši 64.162 Kč, ačkoliv na její straně byl dán důvod pro výplatu pouze jednou.

Stěžovatelka uvádí, že vždy tvrdila, ze tato částka jí byla vyplacena pouze jednou, a to v roce 2006. Pokud jde o inkaso předmětné částky v roce 2001, opřely orgány činné v trestním řízení svá skutková zjištění především o listinu vypracovanou PhDr. V. M. označenou jako znalecký posudek. Tento tzv. posudek však byl vypracován ještě před tím, než bylo stěžovatelce sděleno obvinění a Dr. M. nebyla poučena o významu znaleckého posudku a o následcích podání nepravdivého znaleckého posudku. Zdůvodnění odvolacího soudu spočívající v tom, že posudek byl vlastně dotvořen tím, že Dr. M. byla po sdělení obvinění vyslechnuta policejním orgánem po náležitém poučení a později vyslechnuta soudem opět po náležitém poučení, nepovažuje za správné. Po obsahové stránce pak podpisy označené Dr. M. jako srovnávací č. 5/505 a 11/505 nejsou podpisy stěžovatelky a stěžovatelce není známo, jakým způsobem Dr. M. získala tyto podpisy jako podpisy srovnávací a na základě čeho dospěla k závěru, že se jedná o její podpisy. Srovnání tzv. sporného podpisu s podpisy srovnávacími, které nejsou podpisy stěžovatelky pak nemůže vést ke správnému skutkovému závěru, že sporný podpis je podpisem stěžovatelky. Navíc posudek zpracovaný Dr. M. prakticky vůbec nedokumentuje jednoznačným a nezpochybnitelným způsobem originalitu a kvalitu výchozích materiálů, které byly předmětem zkoumání. Tento posudek neobsahuje v příloze originály sporného ani srovnávacích materiálů a vzhledem k tomu, že odborná činnost Dr. M. se odehrála před zahájením trestního stíhání stěžovatelky, bylo prakticky neověřitelné s jakými materiály jmenovaná pracovala. Co se týká posudku zpracovaného Odborem kriminalistické techniky a expertíz Správy hl. m. Prahy Policie ČR, Mgr. P., ten je ve skutečnosti pouze nekritickým převzetím závěrů posudku Dr. M.

Za největší procesní pochybení orgánů činných v trestním řízení pak stěžovatelka považuje tu skutečnost, že ani jeden z těchto orgánů nezajistil spornou poštovní poukázku údajně inkasovanou na poště v Praze 3 dne 29. 10. 2001. Tato listina měla být ve spisu zajištěna navždy tak, aby bylo možno tento důkaz zásadního významu kdykoliv přezkoumat. Když bylo v rámci hlavního líčení potřeba provést jeho revizi, tak zmocněnec poškozené ČSOB a.s. Saler nejprve přislíbil, že originál zapůjčí znalcům zajištěným stěžovatelkou, později si však tento příslib rozmyslil a předmětný doklad zatajil. Právo obhajoby kritickým způsobem přezkoumat údajný usvědčující důkaz zásadního významu tedy bylo zmařeno. Je zcela nepochopitelné, že orgány činné v trestním řízení tuto skutečnost tak zásadním způsobem podcenily a předmětnou listinu nezabezpečily. Stěžovatelka tak neměla možnost opatření si vlastního znaleckého posudku.

Stěžovatelka má za to, že došlo k porušení jejích práv zakotvených v čl. 2 odst. 2, čl. 11 a čl. 36 až 40 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"). Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Ústavní soud vyzval účastníky a vedlejší účastníky řízení k vyjádření k ústavní stížnosti.

Obvodní soud, Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1 ani Městský soud poskytnuté možnosti k uplatnění argumentů proti podané ústavní stížnosti nevyužily.

Městské státní zastupitelství v Praze vyjádřilo názor, že námitky stěžovatelky jsou zjevně neopodstatněné, a navrhlo, aby ústavní stížnost byla odmítnuta.

Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat obdržené vyjádření stěžovatelce k replice, neboť neobsahovalo žádné nové závažné skutečnosti nebo argumentaci, které by měly vliv na posouzení věci.

III.

Pro posouzení, zda v daném případě došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky, které by bylo důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, si Ústavní soud vyžádal od obvodního soudu předmětný spis sp. zn. 2 T 164/2007 (dále jen "spis obvodního soudu"). Po jeho prostudování a po uvážení vznesených námitek dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě obecných soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a čl. 90, 91 Ústavy). Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy), nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě porušení ústavně zaručených základních práv a svobod. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

Pokud jde o námitky stěžovatelky proti znaleckému posudku PhDr. M., Ústavní soud nemá za to, že by skutečnost, že byl vytvořen před zahájením trestního stíhání k žádosti poškozené ČSOB a. s., měla vést k závěru o jeho nepoužitelnosti. Naopak, dle § 89 odst. 2 trestního řádu skutečnost, že důkaz nevyhledal nebo nevyžádal orgán činný v trestním řízení, není důvodem k odmítnutí takového důkazu. Dle § 110a trestního řádu pak platí, že jestliže znalecký posudek předložený stranou má všechny zákonem požadované náležitosti a obsahuje doložku znalce o tom, že si je vědom následků vědomě nepravdivého znaleckého posudku, postupuje se při provádění tohoto důkazu stejně, jako by se jednalo o znalecký posudek vyžádaný orgánem činným v trestním řízení. Daný posudek předepsanou doložku vskutku neobsahoval, nicméně takovouto situaci lze následným poučením znalce zhojit (srovnej Šámal, Pavel a kol.: Trestní řád komentář; 6. vydání, Praha, C.H.Beck, 2008, str. 979 I. dílu.). V předmětném posudku je také uvedeno, jaké podpisy jsou užity jako srovnávací, a rovněž popis postupu a výsledků znaleckého zkoumání je v něm obsažen (viz č. l. 111 a násl. spisu obvodního soudu). Dotazy obhajoby na znalkyni PhDr. M. v tomto směru byly ostatně při hlavním líčení řádně zodpovězeny (č. l. 215-217 spisu obvodního soudu). Velmi podstatná je pak skutečnost, že závěry tohoto posudku jsou ve shodě se závěry posudku Mgr. P. Stěžovatelka se sice snaží tento druhý posudek bagatelizovat, nicméně v tomto směru nepředkládá žádnou reálnou argumentaci. Co se týče poslední části stěžovatelčiny ústavní stížnosti, je sice skutečností, že originál poštovní poukázky se posléze, pro účely vypracování třetího znaleckého posudku, nepodařilo znovu vyžádat, nicméně nutno připomenout, že byl k dispozici tvůrkyním prvého i druhého znaleckého posudku, jejichž závěry byly zcela jednoznačné.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2010

Vojen Güttler, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru