Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 736/16 #1Usnesení ÚS ze dne 07.02.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
STĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkOdvolání
Podjatost
insolvence/správce
insolvence/řízení
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.736.16.1
Datum podání03.03.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

ostatní (nezařaditelné)

zákon; 182/2006 Sb.; o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon); § 28, 29, 30

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/2006 Sb., § 137 odst.2, § 29, § 28, § 30, § 5 písm.a


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 736/16 ze dne 7. 2. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu Kateřiny Šimáčkové, soudce Tomáše Lichovníka a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Ing. Věry Hnidákové, obchodní společnosti ALTER EGO H+H s.r.o., IČO: 26465396, se sídlem Praha 2, Vyšehradská 1446/53, a JUDr. Zdeňka Slapničky, všech zastoupených JUDr. Ing. Františkem Filou, Ph.D., advokátem se sídlem Praha 5, K Radotínu 15, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 15. prosince 2015 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-32 a rozhodnutí schůze věřitelů ze dne 15. prosince 2015, kterým byl v insolvenčním řízení vedeném před Krajským soudem v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012 odvolán insolvenční správce a ustanoven nový insolvenční správce, uvedenému v Zápisu ze schůze věřitelů č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-22, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení a Mgr. Josefa Neskusila, LL.M., advokáta a insolvenčního správce, IČO: 71462716, se sídlem Praha 6, Reinerova 1712/9, a obchodní společnosti Hlista & Pril, v.o.s., IČO: 29059054, se sídlem Praha 1, Opletalova 1525/39, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

I. Ústavní stížnost se odmítá.

II. Návrh vedlejšího účastníka Mgr. Josefa Neskusila, LL.M. na zrušení § 28, § 29 a § 30 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 3. března 2016, se stěžovatelé domáhali zrušení v záhlaví uvedeného usnesení soudu z důvodu tvrzeného porušení jejich základního práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Přestože stěžovatelé výslovně nenavrhli zrušení i tomuto usnesení předcházejícího rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce a ustanovení nového insolvenčního správce, Ústavní soud považoval jejich návrh - s ohledem na uplatněnou argumentaci - za směřující i proti němu. Důvodem je skutečnost, že odvolání insolvenčního správce podle § 29 odst. 1 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), ve znění pozdějších předpisů, je právním následkem již samotného usnesení schůze věřitelů, aniž by zákon (na rozdíl od ustanovení nového insolvenčního správce) předpokládal jeho potvrzení insolvenčním soudem.

II.

Shrnutí relevantní části insolvenčního řízení

2. Vyhláškou Krajského soudu v Praze (dále též "insolvenční soud") ze dne 13. listopadu 2012 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-3, jež byla zveřejněna téhož dne v 15:18 hod., bylo k insolvenčnímu návrhu věřitele Creatis, a.s. zahájeno insolvenční řízení ve věci dlužníka - stěžovatelky Ing. Věry Hnidákové. Usnesením téhož soudu ze dne 23. září 2015 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-279 byl zjištěn její úpadek a na její majetek byl prohlášen konkurs. Insolvenčním správcem byl ustanoven Mgr. Josef Neskusil, LL.M. Přezkumné jednání bylo nařízeno na den 15. prosince 2015 v 13:00 hod s tím, že následně se bude konat schůze věřitelů.

3. Do insolvenčního řízení přihlásilo své pohledávky 16 věřitelů, přičemž celkový objem těchto pohledávek činil 728 742 187,93 Kč. Stěžovatel JUDr. Zdeněk Slapnička přihlásil pohledávku ve výši 42 700 Kč, představující podíl 0,01 % na celkové výši pohledávek (poř. č. věřitele: 11). Stěžovatelka ALTER EGO H+H s.r.o. uplatnila pohledávku ve výši 13 000 Kč, představující podíl 0 % na celkové výši pohledávek (poř. č. věřitele: 16).

4. Mezi přihlášenými věřiteli byly dále obchodní společnost Creatis, a.s., jejíž přihlášené pohledávky ve výši 238 811 234,50 Kč činily 32,77 % na celkové výši pohledávek (poř. č. věřitele: 1), státní podnik Architektonický ateliér BETA, státní podnik v likvidaci, jehož přihlášená pohledávka ve výši 2 625 388 Kč činila 0,36 % na celkové výši pohledávek (poř. č. věřitele: 2), a obchodní společnost Alia Trade, s.r.o., jejíž přihlášená pohledávka ve výši 236 628 883 Kč činila 32,47 % (poř. č. věřitele: 8). Pohledávky věřitelů Creatis, a.s. a Alia Trade, s.r.o. měly v převažující části stejný právní důvod vzniku. Prvně uvedený věřitel je v tomto rozsahu uplatnil jako podmíněné.

5. Z protokolu o přezkumném jednání ze dne 15. prosince 2015 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-21 se podává, že věřitelé ALTER EGO H+H s.r.o. a JUDr. Zdeněk Slapnička popřeli co do pravosti, výše a pořadí pohledávky některých věřitelů, včetně věřitelů č. 1, 2 a 8. Insolvenční správce některé z přihlášených pohledávek, včetně pohledávek všech uvedených věřitelů, nepřezkoumal s tím, že k jejich přezkumu bude nařízeno zvláštní přezkumné jednání. Důvody nepřezkoumání nejsou v protokolu uvedeny.

6. V návaznosti na přezkumné jednání se téhož dne konala schůze věřitelů, v jejímž rámci soud přiznal v plném rozsahu hlasovací práva přítomným věřitelům Creatis, a.s., Alia Trade, s.r.o. a ALTER EGO H+H s.r.o. Ze Zápisu ze schůze věřitelů č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-22 vyplývá, že k návrhu věřitele Alia Trade, s.r.o. bylo hlasováno o návrh na odvolání soudem ustanoveného insolvenčního správce a na jmenování insolvenčního správce nového, kterým se měla stát společnost Hlista & Pril, v.o.s. Návrh měl získat 238 811 234 z celkového počtu 249 890 722,17 hlasů (tj. 95,57 %). Usnesením insolvenčního soudu ze dne 15. prosince 2015 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-B-32 (dále jen "napadené usnesení") bylo rozhodnutí schůze věřitelů potvrzeno a byl ustanoven nový insolvenční správce (výrok I). Současně bylo uloženo dosavadnímu insolvenčnímu správci, aby bez zbytečného odkladu informoval nově ustanoveného insolvenčního správce o své dosavadní činnosti a předložil všechny doklady související s výkonem funkce (výrok II).

7. Ještě na schůzi věřitelů podal věřitel ALTER EGO H+H s.r.o. do protokolu odvoláni proti posledně uvedenému usnesení. Toto rozhodnutí rovněž napadl žalobou pro zmatečnost. Odvolání dále podala i dlužnice.

8. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2016 č. j. 3 VSPH 2136/2015-A-300, jež bylo vydáno v průběhu řízení o ústavní stížnosti, bylo k odvolání dlužnice zrušeno usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 23. září 2015 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-A-279, kterým byl zjištěn její úpadek a prohlášen konkurs na její majetek. Věc byla zároveň vrácena insolvenčnímu soudu k dalšímu řízení, který o insolvenčním návrhu doposud nerozhodl. Uvedená skutečnost se promítla do rozhodování o žalobě pro zmatečnost, jež byla odmítnuta usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 6. září 2016 č. j. KSPH 36 INS 28162/2012-C23, neboť v důsledku zrušení rozhodnutí o zjištění úpadku tato společnost ztratila postavení věřitele dlužnice a tím i aktivní legitimaci k podání žaloby. Proběhlá schůze věřitelů dnes podle uvedeného soudu nemá žádné právní důsledky.

9. Ze stejných důvodů byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 28. listopadu 2016 č. j. 2 VSPH 412/2016-B-96 odmítnuta odvolání dlužnice a společnosti ALTER EGO H+H s.r.o. Z odůvodnění tohoto usnesení vyplývá, že v důsledku výše uvedeného kasačního rozhodnutí se insolvenční řízení nachází v přípravné fázi, která začíná podáním insolvenčního návrhu a - nebude-li řízení skončeno tzv. jiným rozhodnutím o insolvenčním návrhu ve smyslu § 142 insolvenčního zákona - končí rozhodnutím o úpadku, v němž bude insolvenční správce podle § 136 odst. 2 insolvenčního zákona opětovně ustanoven. Tím se možnost věřitelů rozhodnout o změně v osobě insolvenčního správce opětovně otevírá. Jinými slovy, kasačním rozhodnutím bylo odklizeno nejen rozhodnutí o ustanovení původního insolvenčního správce, ale i napadené usnesení. Za této situace se odvolání proti němu stalo bezpředmětným.

III.

Argumentace stěžovatelů

10. Stěžovatelé mají za to, že insolvenční soud nemohl schválit rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání stávajícího správce a o jmenování nového správce, protože tato rozhodnutí schůze věřitelů nemohla být vůbec přijata.

11. Rozhodnutí schůze věřitelů bylo přijato na základě návrhu zástupce věřitelů společnosti Alia Trade, s.r.o., které měl insolvenční soud udělit hlasovací právo v rozporu se zásadou insolvenčního řízení podle § 5 písm. a) insolvenčního zákona, že insolvenční řízení má být vedeno tak, aby žádný z účastníků řízení nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn. Insolvenční soud svolal schůzi věřitelů ještě před tím, než byly na přezkumném jednání konaném dne 15. prosince 2015 přezkoumány všechny přihlášené pohledávky. Na schůzi věřitelů pak přiznal hlasovací právo jen třem z věřitelů, jejichž přihlášené pohledávky nebyly přezkoumány, aniž by toto své rozhodnutí jakkoliv odůvodnil. Jeho rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné a v rozporu se zásadami spravedlivého procesu. V případě společnosti Alia Trade, s. r. o. přitom stěžovatelka (dlužnice) opakovaně upozorňovala na spornost pohledávky a své tvrzení prokazovala listinnými důkazy. Tuto pohledávku měla uvedená společnost nabýt od společnosti Creatis, a.s. (10 %) a Anny Trubačové (90 %) na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 18. května 2011, tedy v době, kdy již ovšem byla promlčená. Z tohoto důvodu neměly být přiznána hlasovací práva ani společnosti Creatis, a.s. Insolvenční soud musel vědět, že tato společnosti již přihlášenou pohledávku v důsledku postoupení prokazatelně nemá. Pohledávku společnosti Alia Trade, s.r.o. ostatně sám označil za spornou v jiném insolvenčním řízení.

12. Insolvenční soud měl dále potvrdit odvolání insolvenčního správce a ustanovení jeho nástupce v rozporu s § 29 odst. 1 a 2 insolvenčního zákona. Pro přijetí takového usnesení totiž nehlasovala alespoň polovina všech věřitelů přihlášených ke dni předcházejícímu konání schůze věřitelů, počítaná podle zjištěných pohledávek, kteří mají právo hlasovat. Konkrétně měl tento soud přehlédnout, že většina pro přijetí tohoto usnesení se počítá bez ohledu na účast všech přihlášených věřitelů od celkové výše přihlášených pohledávek, s nimiž je spojeno hlasovací právo, tedy ze všech, jež byly zjištěny na přezkumném jednání nebo v jejichž případě došlo k přiznání hlasovacího práva usnesením soudu nebo schůzí věřitelů. Tato celková výše měla v dané věci činit 486 490 587,20 Kč, z níž polovina představuje částku 243 245 293,60 Kč. Pro odvolání stávajícího insolvenčního správce nicméně hlasovali jen věřitelé s celkovým počtem 238 811 234,50 Kč.

13. Ústavní stížností je namítána i skutečnost, že insolvenční řízení mělo být postiženo zásadní procesní vadou, když v něm jako jeho účastník vystupoval věřitel Architektonický ateliér BETA, státní podnik v likvidaci, přestože byl ke dni 6. května 2015 vymazán z obchodního rejstříku a neměl tak způsobilost být účastníkem řízení. Na tuto vadu insolvenční soud nikterak nereagoval, neučinil žádná opatření k jejímu odstranění a navíc rozhodl ve věci samé, což je postup v rozporu s § 104 odst. 2 občanského soudního řádu, který by se měl podle § 7 insolvenčního řízení uplatnit i v dané věci. Rozhodně se ještě před jejím odstraněním neměla konat schůze věřitelů.

14. Poslední uplatněná námitka se týká toho, že se insolvenční soud neměl vypořádat s námitkou podjatosti směřující proti novému insolvenčnímu správci, společnosti Hlista & Pril, v.o.s. K jeho ustanovení došlo na návrh věřitele Alia Trade, s.r.o., která vede se stěžovatelkou (dlužnicí) a jejím manželem dlouholeté soudní spory, a není v nich úspěšná. Rovněž tato společnost vystupuje v trestním řízení vedeném proti stěžovatelce (dlužnici). Všechna tato pochybení vedou podle stěžovatelů k závěru, že postupem insolvenčního soudu bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

IV.

Řízení před Ústavním soudem

15. Ústavní soud se pro účely tohoto řízení seznámil s relevantními částmi veřejně přístupného insolvenčního spisu vedeného u Krajského soudu v Praze pod sp. zn. KSPH 36 INS 28162/2012 a vyzval účastníka i vedlejší účastníky řízení k vyjádření se k ústavní stížnosti.

IV./a

Vyjádření insolvenčního soudu

16. Krajský soud v Praze ve svém vyjádření ze dne 3. srpna 2016 označil ústavní stížnost za opožděnou. Důvodem je skutečnost, že napadené usnesení bylo přijato na schůzí věřitelů dne 15. prosince 2015, přičemž protokol z této schůze byl zveřejněn dne 17. prosince 2015. Vzhledem k tomu, že podle § 72 odst. 5 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě dvou měsíců ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Stěžovatelé, resp. jejich zástupci byli přítomni na schůzi věřitelů, a tudíž lhůta pro podání ústavní stížnosti měla uplynout nejpozději dne 17. února 2016.

17. Pro případ, že by Ústavní soud nepovažoval ústavní stížnost za opožděnou, insolvenční soud uvedl, že ztráta způsobilosti věřitele Architektonický ateliér BETA, státní podnik v likvidaci, neměla vliv na možnost rozhodnutí o insolvenčním návrhu. Rovněž úpadek dlužnice byl zjištěn nezávisle na pohledávce této společnosti. Tvrzený nedostatek řízení nebyl ze strany stěžovatelů na schůzi věřitelů namítán.

18. Pokud jde o namítané nesplnění podmínek pro odvolání insolvenčního správce, insolvenční soud zdůrazňuje, že neschopnost insolvenčního správce včas posoudit přihlášené pohledávky a jejich nezařazení na přezkumné jednání nemůže jít k tíži věřitelů. Jestliže by jen z těchto důvodů bylo věřitelům znemožněno hlasovat na schůzi věřitelů, šlo by o odepření spravedlnosti a porušení jejich práva na spravedlivý proces. Insolvenční zákon výslovně předpokládá možnost přiznat právo hlasovat na schůzi věřitelů těm věřitelům, jejichž pohledávka nebyla zjištěna nebo je sporná (tj. nebyla zařazena na přezkumné jednání nebo byla popřena insolvenčním správcem, popř. dlužníkem v oddlužení). V daném řízení insolvenční správce zařadil na přezkumné jednání konané dne 15. prosince 2015 přihlášené pohledávky věřitelů č. 3, 4, 9, 10 a 13. Pohledávky ostatních věřitelů do dne konání přezkumného jednání neposoudil, a tedy na přezkumné jednání nezařadil, ale ani nepopřel. Protože však jeho postupem nebyla založena jakákoliv pochybnost o pravosti těchto pohledávek, má insolvenční soud za to, že přezkumné jednání proběhlo. V tomto ohledu postačovalo, že byla přezkoumána alespoň jedna přihlášená pohledávka. Byla tedy splněna podmínka možnosti hlasovat na schůzi věřitelů o odvolání insolvenčního správce. Insolvenční soud dodal, že hlasovací práva byla přiznána všem věřitelům, kteří se účastnili schůze věřitelů a dali tak najevo svou vůli vykonávat práva spojená s jejich účastí v řízení.

19. Pakliže stěžovatelé namítají, že insolvenční soud neodůvodnil své rozhodnutí o přiznání hlasovacího práva věřitelům, nejde o námitku důvodnou. Jedná se pouze o procesní rozhodnutí, přičemž z obsahu spisu je zřejmé, na základě jakých skutečností bylo rozhodnuto. Věřitelé řádně a včas přihlásili své pohledávky, které nebyly nijak zpochybněny insolvenčním správcem, a o přiznání hlasovacího práva na schůzi věřitelů požádali. Hlasovací právo bylo přiznáno jak věřitelům Creatis, a.s. a Alia Trade, s.r.o., tak společnosti ALTER EGO H+H s.r.o., tedy jednomu ze stěžovatelů. Insolvenční soud nesouhlasí s tvrzením, že výše pohledávek věřitelů, kterým bylo soudem uděleno právo hlasovat, činí celkem 486 490 587,20 Kč. Soud totiž přiznal hlasovací právo zejména věřiteli Creatis, a.s., který do řízení přihlásil pohledávku ve výši 2 182 351,50 Kč a dále podmíněnou pohledávku ve výši 236 628 883 Kč, a věřiteli Alia Trade, s.r.o., který přihlásil pohledávku ve výši 236 628 883 Kč. Vzhledem k tomu, že podle § 51 odst. 4 insolvenčního zákona nemají hlasovací právo věřitelé s podmíněnými pohledávkami, v rozsahu podmíněné pohledávky ve výši 236 628 883 Kč nebylo věřiteli Creatis, a.s. hlasovací právo přiznáno. Celková výše přihlášených nepodmíněných a nepopřených pohledávek, tedy pohledávek věřitelů, kteří mají právo hlasovat (ve smyslu § 29 odst. 1 insolvenčního zákona), tak činila 249 890 722,17 Kč, jak je také uvedeno v protokolu ze schůze věřitelů. Stěžovatelé předmětnou podmíněnou pohledávku nesprávně započítávají mezi hlasující věřitele.

20. Ve vztahu k námitce podjatosti insolvenčního správce insolvenční soud uvádí, že insolvenční řízení vedené před Městským soudem v Praze pod sp. zn. 59 K 37/2011 ve věci úpadce Nakladatelství H&H, a.s., bylo pravomocně skončeno potvrzujícím usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 11. srpna 2015 č. j. 4 KO 10/2015-747. Nejsou tedy dány žádné pochybnosti svědčící o nepodjatosti navrhovaného insolvenčního správce. Samotná skutečnost, že byl navržen jedním z věřitelů, podjatost založit nemůže, neboť zákon takovýto postup výslovně předpokládá. Tvrzení stěžovatelů ohledně trestního stíhání proti dlužnici a jejímu manželovi nemají žádný vliv na určení pravosti či výši pohledávek. Z těchto důvodů by měla být ústavní stížnost odmítnuta jako zjevně neopodstatněná.

IV./b

Vyjádření odvolaného insolvenčního správce

21. Odvolaný insolvenční správce Mgr. Josef Neskusil, LL.M. se k ústavní stížnosti vyjádřil v podání ze dne 5. srpna 2016, v němž se ztotožnil se závěrem stěžovatelů, že insolvenční soud napadeným postupem a potvrzením volby nového insolvenčního správce poškodil jejich ústavně zaručená práva. Tento závěr odůvodnil tím, že jeho rozhodnutí bylo založeno na § 28, 29 a 30 insolvenčního zákona, které považuje za jsoucí v rozporu s ústavním pořádkem elementárními hodnotami právního státu, konkrétně právem na zákonného soudce (čl. 38 odst. 1 Listiny), právem na rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny), právem na ochranu vlastnického práva (čl. 11 odst. 1 Listiny) a zřejmě i s požadavkem na nezávislost a nestrannost soudu či jiného orgánu (čl. 36 odst. 1 Listiny). V tomto ohledu uvedl obsáhlou argumentaci a navrhl zrušení těchto ustanovení.

22. Závěrem dodal, že nezpochybňuje dosavadní postup nového insolvenčního správce v předmětném insolvenčním řízení a považuje jej za naprosto kompetentní, kvalitní, v souladu s odbornou péčí a insolvenčním zákonem. Dosavadní postup dlužnice (jde již o třetí insolvenční řízení vedené vůči ní) budí naopak dojem zneužití práva s cílem řízení za každou cenu zdržovat. Jeho závěr o důvodnosti ústavní stížnosti je založen na názoru, že při jeho vydání byla použita protiústavní ustanovení, nikoliv na ztotožnění se s dalšími argumenty uplatněnými stěžovateli.

IV./c

Vyjádření nového insolvenčního správce

23. Nově ustanovený insolvenční správce, společnost Hlista & Pril, v.o.s., nevyužil možnost vyjádřit se k ústavní stížnosti.

IV./d

Replika stěžovatelů

24. Uvedená vyjádření byla zaslána stěžovatelům, kteří na ně reagovali podáním ze dne 1. září 2016, v němž se vyjádřili k jednotlivým částem vyjádření insolvenčního soudu. Ve prospěch včasnosti své ústavní stížnosti poukázali na § 72 odst. 5 zákona o Ústavním soudu. Vedle již uplatněné argumentace zdůraznili, že schůze věřitelů se konala v rozporu s § 48 odst. 2 insolvenčního zákona ještě předtím, než byly přezkoumány všechny přihlášené pohledávky. Nezákonnost spatřují i v neodůvodnění rozhodnutí o přiznání hlasovacích práv věřitelům Creatis, a.s. a Alia Trade, s.r.o. Ze zápisu ze schůze věřitelů nevyplývá ani to, v jaké výši byla tato hlasovací práva přidělena.

V.

Předpoklady projednání ústavní stížnosti

25. Ústavní soud konstatuje, že je příslušný k projednání návrhu stěžovatelů; jejich ústavní stížnost je přípustná, k čemuž lze v podrobnostech odkázat na relevantní části odůvodnění nálezu ze dne 23. dubna 2015 sp. zn. I. ÚS 1549/11, a to jak ve vztahu k rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona (viz body 48 a 49 citovaného nálezu), tak ve vztahu k usnesení insolvenčního soudu, jímž byl potvrzen schůzí věřitelů ustanovený insolvenční správce (zde lze poukázat na bod 50 citovaného nálezu, jehož právní závěry se obdobně - s ohledem na význam postavení insolvenčního správce - uplatní i v tomto případě).

26. Ústavní stížnost byla rovněž podána včas. Jakkoliv potvrzení rozhodnutí schůze věřitelů o odvolání insolvenčního správce nemělo vliv na jeho právní následky, skutečnost, že soud toto rozhodnutí formálně potvrdil společně s ustanovením nového insolvenčního správce nemůže jít k tíži stěžovatelů, kteří odvozovali lhůtu k podání ústavní stížnosti teprve od zveřejnění napadeného usnesení v insolvenčním rejstříku dne 13. ledna 2016. Za této situace odvíjel Ústavní soud tuto lhůtu podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu od tohoto data. Zbývá dodat, že ústavní stížnost byla podána osobami, jež k tomu nebyly zjevně neoprávněné (všichni tři byli účastníky insolvenčního řízení), a že splňuje i další zákonem stanovené formální náležitosti. Bylo tedy možné přistoupit k posouzení její opodstatněnosti.

VI.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

27. V řízení o ústavních stížnostech [čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu] se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje na posouzení, zda rozhodnutími orgánů veřejné moci nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena ústavně zaručená základní práva a svobody. To znamená, že jejich ochrana je jediným důvodem, který otevírá prostor pro zásah do rozhodovací činnosti těchto orgánů, což platí i pro případné přehodnocení jejich skutkových zjištění nebo právních závěrů. Tento závěr se uplatní i ve vztahu k postupu a rozhodování obecných soudů. Ústavní soud totiž není v postavení jejich další instance, a tudíž jeho zásah nelze odůvodnit toliko tím, že se obecné soudy dopustily pochybení při aplikaci podústavního práva či jiné nesprávnosti.

28. Ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity řízení před ním pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o něm rozhodne meritorně nálezem. Jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Směřuje-li pak ústavní stížnost proti rozhodnutí orgánu veřejné moci, považuje ji Ústavní soud zpravidla za zjevně neopodstatněnou, jestliže napadené rozhodnutí není vzhledem ke své povaze, namítaným vadám svým či vadám řízení, které jeho vydání předcházelo, způsobilé porušit základní práva a svobody stěžovatele, tj. kdy ústavní stížnost postrádá ústavněprávní dimenzi.

29. Ústavní soud připomíná, že otázkou možného porušení ústavně zaručených základních práv a svobod usnesením schůze věřitelů, kterým byl podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona odvolán insolvenční správce a ustanoven nový insolvenční správce, se zabýval v již zmíněném nálezu sp. zn. I. ÚS 1549/11. Kromě jiného v něm uvedl, že "insolvenční soud (...) nemůže a nesmí volně rozhodovat o tom, zda určitou pohledávku při přezkumném jednání přezkoumá, nebo nikoliv, a pouze na základě své vůle tak oddalovat její přezkum tím, že "zvláštní" přezkumné jednání nařídí po uplynutí zákonem stanovených lhůt, např. s odstupem několika měsíců či déle. Tento postup by totiž ponechával dotčené věřitele v nejistotě ohledně toho, zda byly jejich pohledávky zjištěny, a fakticky by tak obcházel smysl požadavku, aby se přezkumné jednání konalo do 2 měsíců po uplynutí lhůty k přihlášení pohledávek (§ 137 odst. 2 insolvenčního zákona). Zároveň by byl v rozporu se zásadou rychlosti a hospodárnosti insolvenčního řízení, jež je formulována v § 5 písm. a) insolvenčního zákona." (bod 85 citovaného nálezu). Postup insolvenčního soudu, který by umožnil hlasování o odvolání insolvenčního správce podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona ještě předtím, než dojde - s výjimkou zákonem stanovených případů - k přezkoumání všech přihlášených pohledávek, by v závislosti na celkové výši nepřezkoumaných pohledávek jednotlivých věřitelů mohl mít za následek porušení práva přihlášeného věřitele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny.

30. K vlastnímu posouzení námitky stěžovatelů, že nebyly splněny podmínky pro konání schůze věřitelů, ani ostatních jimi uplatněných námitek ovšem Ústavní soud nepřistoupil. Jak vyplývá z insolvenčního spisu, usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. července 2016 č. j. 3 VSPH 2136/2015-A-300 bylo zrušeno usnesení insolvenčního soudu, kterým byl zjištěn úpadek dlužnice a prohlášen konkurs na její majetek (viz bod 8 tohoto usnesení). I kdyby tedy insolvenční soud v dalším řízení opětovně zjistil její úpadek, musel by rovněž nově ustanovit insolvenčního správce, o jehož případném odvolání podle § 29 odst. 1 insolvenčního zákona by bylo rozhodováno na schůzi věřitelů následující nejblíže po přezkumném jednání. Z tohoto důvodu napadená rozhodnutí, aniž by došlo k jejich formálnímu zrušení, fakticky pozbyla způsobilost zasáhnout do práv stěžovatelů. Jejich případné zrušení by z hlediska stěžovatelů nemělo žádné právní následky (srov. závěry obecných soudů shrnuté v bodu 8 a 9 tohoto usnesení).

31. Pokud jde o návrh vedlejšího účastníka na zrušení § 28, 29 a 30 insolvenčního zákona, Ústavní soud podotýká, že k podání návrhu na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení je podle § 64 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu oprávněn jen ten, kdo podal ústavní stížnost za podmínek uvedených v § 74 tohoto zákona, nikoliv jiná osoba, byť by v řízení o ústavní stížnosti měla postavení účastníka nebo vedlejšího účastníka. Je tedy zřejmé, že tento návrh byl podán osobou, která k tomu nebyla aktivně legitimována.

VII.

Závěr

32. Z těchto důvodů rozhodl Ústavní soud podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu o odmítnutí ústavní stížnosti stěžovatelů jako zjevně neopodstatněné. Návrh vedlejšího účastníka na zrušení § 28, 29 a 30 insolvenčního zákona odmítl podle § 43 odst. 2 písm. b) ve spojení s § 43 odst. 1 písm. c) tohoto zákona jako podaný osobou k tomu zjevně neoprávněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru