Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 731/13 #1Nález ÚS ze dne 22.08.2013Posouzení aktuálních majetkových poměrů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Hradec Králové
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důk... více
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
Byt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 151/70 SbNU 401
EcliECLI:CZ:US:2013:1.US.731.13.1
Datum vyhlášení28.08.2013
Datum podání26.02.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud obecné soudy při posouzení osvobození od soudních poplatků podle § 138 občanského soudního řádu nehodnotí aktuální majetkové poměry navrhovatele, znemožní mu přístup k soudu a tím i k řádné ochraně jeho majetkových práv, čímž se dopustí porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.


Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele Michala Zvěřiny zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 22. 8. 2013 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel, domáhající se po žalované v řízení před obecnými soudy částky 1 000 000 Kč, požádal o osvobození od soudních poplatků z důvodu nepříznivých majetkových poměrů. Okresní soud návrh zamítnul. Ačkoliv souhlasil, že se ve věci nejednalo o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva, návrhu nevyhověl s odvoláním na celkové majetkové poměry stěžovatele (např. měl prostředky na poskytnutí vysoké půjčky žalované a mohl si šetřit na náklady řízení). K odvolání stěžovatele krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil, přičemž uvedl, že stěžovatel musel mít další příjmy a majetek (mj. byt po rozdělení společného jmění manželů). Stěžovatel namítal, že obecné soudy vycházely z majetkových poměrů, které měl v minulosti, nikoliv z aktuálních poměrů.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud připomenul, že ačkoliv problematika osvobození od soudních poplatků není zpravidla předmětem ústavní ochrany (nález sp. zn. IV. ÚS 271/2000), za určitých okolností může nabýt ústavněprávní dimenzi (nálezy sp. zn. IV. ÚS 776/05 a I. ÚS 218/09).

V posuzované věci Ústavní soud především vytknul soudu prvního stupně, že posoudil věc rutinním způsobem bez řádného zjištění skutkového stavu a vydal (s odstupem devíti měsíců) rozhodnutí obsahově shodné jako v dříve projednávané věci mezi stěžovatelem a žalovanou. Nadto upozornil, že výše zmíněné dřívější rozhodnutí bylo odvolacím soudu zrušeno pro nepřezkoumatelnost. Konkrétní pochybení shledal odvolací soud v tom, že prvostupňový soud nezkoumal příčiny nemajetnosti a v tom, že stěžovatel měl předpokládat zahájení soudního řízení v budoucnu a našetřit si na zaplacení soudního poplatku.

Odvolací soud potom dle Ústavního soudu pochybil jednak tím, že neodhalil výše uvedené závažné vady, jednak tím, že nesprávně posoudil konkrétní důvody týkající se posouzení osvobození od soudních poplatků. Konkrétně soud neuznal řádně doložené tvrzení o povinnosti stěžovatele platit výživné a jeho majetnost posuzoval podle skutečností, k nimž došlo před třemi roky. Relevantní ustanovení § 138 o. s. ř. přitom vychází z aktuálních majetkových poměrů, nikoliv minulých či budoucích.

K názoru odvolacího soudu, že pokud by žalovaná neměla žádný majetek a stěžovateli by bylo poskytnuto poplatkové osvobození, stát by se fakticky nedomohl vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku, Ústavní soud zdůraznil, že zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku v souzené věci zásadně nemůže dosáhnout intenzity zájmu stěžovatele na přístup k soudu

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud uzavřel, že obecné soudy postupovaly v rozporu s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny a napadená rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla Ivana Janů. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 731/13 ze dne 22. 8. 2013

N 151/70 SbNU 401

Posouzení aktuálních majetkových poměrů při rozhodování o osvobození od soudních poplatků

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Kateřiny Šimáčkové a Ludvíka Davida - ze dne 22. srpna 2013 sp. zn. I. ÚS 731/13 ve věci ústavní stížnosti Michala Zvěřiny, zastoupeného JUDr. Jakubem Havlíčkem, advokátem, se sídlem Divišova 882, Hradec Králové, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, a proti usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21, jímž byl zamítnut stěžovatelům návrh na osvobození od soudních poplatků, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové a Okresního soudu v Hradci Králové jako účastníků řízení.

I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 a usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 a usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21 se zrušují.

Odůvodnění:

I.

1. Včasnou ústavní stížností, která splňuje náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí obecných soudů.

2. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové (dále také "odvolací soud") ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21, kterým byl zamítnut návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků.

3. V ústavní stížnosti je popsán průběh řízení před obecnými soudy, v němž se stěžovatel proti žalované Daniele Macháčkové domáhal zaplacení částky 1 000 000 Kč s příslušenstvím.

4. Podáním ze dne 27. 9. 2012 stěžovatel požádal soud prvního stupně o osvobození od soudních poplatků. Svůj návrh odůvodnil nepříznivými majetkovými poměry, kdy jeho osobní příjmy nestačily ani k pokrytí základních životních potřeb. V návrhu rovněž zdůraznil, že nepříznivá životní situace je způsobena právě dřívějším jednáním žalované, která si od něj opakovaně půjčila finanční prostředky. V neposlední řadě dodal, že v dříve zahájených soudních řízeních u stejného soudu byl opakovaně od soudních poplatků osvobozen. Na prokázání pravdivosti svých tvrzení o nepříznivé sociální situaci doložil potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech. Z nich má dle stěžovatele vyplývat, že jeho čistá měsíční mzda se pohybuje v rozmezí od 17 612 Kč do 20 229 Kč, dále že je svým dětem povinen poskytovat výživné ve výši 3 500 Kč a 3 000 Kč a že souhrnná výše jeho dluhů dosahuje částky cca 1 000 000 Kč.

5. Usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21 byl návrh stěžovatele na osvobození od soudních poplatků zamítnut.

6. Soud prvního stupně v odůvodnění usnesení uvedl, že v souzené věci se zjevně nejedná o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Návrhu stěžovatele však po posouzení jeho majetkových poměrů nemohl vyhovět. Předně uvedl, že při zkoumání naplnění podmínek pro osvobození od soudních poplatků nelze vycházet pouze ze zjištění, zda má stěžovatel disponibilní peněžní prostředky, nýbrž ze zjištění jeho poměrů v celé šíři. Tvrzení stěžovatele o nemajetnosti však označil za málo přesvědčivá. Tento závěr měl vyplývat zejména z poskytnutí vysoké finanční částky žalované (půjčka ve výši 1 000 000 Kč). Vedle toho soud prvního stupně uvedl, že stěžovatel mohl po celou dobu tří let od data splatnosti půjčky předpokládat, že žalovaná svou povinnost dobrovolně nesplní a bude se muset svého uspokojení domáhat žalobou u soudu. Nic mu tedy nebránilo v tom, aby ze svého pravidelného měsíčního příjmu šetřil prostředky na úhradu nákladů spojených se soudním řízením. V neposlední řadě soud prvního stupně uvedl, že každá smlouva o poskytnutí finančních prostředků v poměrně vysoké výši s sebou nese jisté riziko, které však nemůže být přenášeno na stát v podobě osvobození od soudních poplatků.

7. Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání. V něm uvedl, že v dříve zahájeném řízení v jiné věci bylo usnesení soudu prvního stupně zcela shodné s nyní napadeným rozhodnutím a pro nepřezkoumatelnost bylo odvolacím soudem zrušeno. Stěžovatel proto vyjádřil pochybnosti nad postupem, kdy soud při svém rozhodnutí zcela zkopíruje rozhodnutí, které bylo dříve odvolacím soudem zrušeno. Dále nesouhlasil se závěry soudu prvního stupně, že osvobození od soudních poplatků není možné, pokud se účastník dostal do tíživé situace v důsledku svého vlastního jednání ohledně správy vlastního majetku, resp. že si měl šetřit na úhradu případných nákladů řízení. Zamítnutí návrhu na osvobození od soudních poplatků proto dle jeho názoru vychází z důvodu, který nemá oporu v zákoně.

8. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 bylo usnesení soudu prvního stupně potvrzeno. Odvolací soud v odůvodnění uvedl, že v souzené věci se ztotožňuje se závěrem soudu prvního stupně o splnění prvního předpokladu pro osvobození od soudního poplatku, tedy že se nejedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Současně však sdílel i druhý názor soudu prvního stupně, tedy že stěžovatel nedoložil své majetkové poměry tak, aby bylo možné jeho návrhu vyhovět. Odvolací soud se jednak vyjádřil k vyživovací povinnosti jednoho z dětí stěžovatele. Povinnost platit dceři výživné měla vyplývat z usnesení o schválení smíru z roku 2010, kdy dcera ještě studovala na střední škole. V době rozhodování o osvobození od soudních poplatků však již mělo být její středoškolské studium ukončeno, přičemž stěžovatel neuvedl, zda je výdělečně činná nebo zda ještě studuje. Odvolací soud se dále soustředil na vypořádání společného jmění manželů, ke kterému mělo dojít dohodou z ledna roku 2008. Stěžovatel a jeho bývalá manželka se měli dohodnout, že členská práva a povinnosti ve Stavebním bytovém družstvu Hradec Králové k družstevnímu bytu o velikosti 4+1 převedou na třetí osobu a výtěžek si rozdělí. Vzhledem k tomu, že stěžovatel i po zahájení řízení v souzené věci uvedl adresu svého bydliště v tomto bytě a adresu pro doručování odlišnou, má být zřejmé, že k úplatnému převodu členských práv a povinností k uvedenému bytu nedošlo. Stěžovatel tak společně s bývalou manželkou mají podle odvolacího soudu majetková práva k lukrativnímu bytu, která mu mohou umožnit zaplatit soudní poplatek za zahájení řízení. Odvolací soud dále dodal, že pokud stěžovatel na jedné straně disponoval prostředky ve výši 1 000 000 Kč a následně i 150 000 Kč (jejichž zaplacení se domáhá v jiném soudním řízení), musí mít další příjem, který mu umožňuje půjčky poskytovat. Matematicky tak jeho tvrzení o nemajetnosti nemůže obstát. Závěrem odvolací soud uvedl, že pro případ, že by žalovaná v situaci, kdy stěžovatel bude osvobozen od soudních poplatků, byla nemajetná, neměl by stát žádnou možnost fakticky se domoct vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku, což by vedlo ke krácení příjmů státního rozpočtu.

II.

9. Postupu obecných soudů stěžovatel v prvé řadě vytýká, že jejich rozhodnutí vyplývají z majetkových poměrů, které na straně stěžovatele panovaly v minulosti, resp. v době poskytnutí výše uvedených půjček, a nikoliv v době rozhodování o osvobození od soudních poplatků. Dále se domnívá, že je nepochopitelné a absurdní, aby soud při svém rozhodování doslovně převzal text svého dřívějšího usnesení (vydaného v jiné věci), které bylo pro nepřezkoumatelnost zrušeno odvolacím soudem, resp. že ve skutkově stejné věci rozhoduje zcela opačně. V jiných řízeních vedených před stejnými obecnými soudy totiž od soudních poplatků osvobozen byl.

10. Další část ústavní stížnosti polemizuje se závěrem obecných soudů, že na důvodnost návrhu na osvobození od soudních poplatků má vliv i odpověď na otázku, zda se stěžovatel do tíživé majetkové situace dostal v důsledku svého vlastního jednání či jiným způsobem.

11. Třetí (nejobsáhlejší) část argumentace stěžovatele se soustředí na důvody, pro které odvolací soud potvrdil usnesení soudu prvního stupně. První konkrétní výtka se týká závěrů obecných soudů, které se nespokojily s doložením rozhodnutí, na jehož základě je stěžovatel povinen přispívat své dceři na výživu ve výši 3 500 Kč měsíčně. Nesouhlasí s tím, že obecné soudy po něm žádaly sdělení, zda dcera je či není výdělečně činná, resp. zda stále studuje. Tvrdí, že učinil veškerá potřebná tvrzení a jeho vyživovací povinnost neustále trvá. Další výtka směřuje k závěrům obecných soudů, jež se týkají vypořádání společného jmění stěžovatele a jeho bývalé manželky. Ty totiž měly dovodit, že pokud stěžovatel má hlášeno trvalé bydliště na adrese družstevního bytu, nemohlo dojít k úplatnému převodu členských práv a povinností. Z toho má pak plynout tvrzení stěžovatele, že soudy z adresy trvalého bydliště dovodily, že stěžovateli náleží majetková práva k nemovitosti. K tomu dodává, že neexistuje ani žádný důvod, proč by měl soudu odůvodňovat a vůbec tvrdit čtyři roky staré skutečnosti, které s danou věcí navíc vůbec nesouvisí. V souzeném případě jsou totiž rozhodné aktuální, a nikoliv minulé majetkové poměry navrhovatele. Výčet výtek dále pokračuje nesouhlasem stěžovatele se závěry soudu, že pokud před třemi lety půjčil žalované částku 1 000 000 Kč a později i částku 150 000 Kč, musí mít další příjem, z něhož může finanční prostředky půjčovat, resp. že z matematického hlediska nemohou tvrzení stěžovatele o jeho nemajetnosti obstát. I v tomto bodě tvrdí, že soudy vycházely ze tři roky staré skutečnosti, a nikoliv současné majetkové situace. Čtvrtá konkrétní výtka se týká postupu odvolacího soudu, který k tíži stěžovatele dovodil, že v návrhu na osvobození od soudních poplatků byl sice uveden výčet jeho dluhů, nicméně již nikoliv konkrétní čísla úvěrových smluv nebo potvrzení bank. Stěžovatel uvádí, že pokud obecným soudům (odlišně od jiných soudních řízení) přišly doklady předložené stěžovatelem jako nedostačující, nic jim nebránilo vyžádat si od něj doklady jiné. Poslední výtka stěžovatele směřuje k závěru obecných soudů, které uvedly, že pokud by došlo k osvobození od soudních poplatků a současně žalovaná byla nemajetná, nemohl by se stát fakticky domoci zaplacení částky odpovídající soudnímu poplatku. Konkrétní nedostatky pak stěžovatel spatřuje v tom, že obecné soudy předjímaly konečné rozhodnutí a současně nezohlednily, že právo na soudní ochranu má mít přednost před zájmem státu na příjmu prostředků ze soudních poplatků.

12. Na základě výše uvedeného stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení obecných soudů zrušil.

III.

13. V rámci přípravy si Ústavní soud vyžádal spis vedený obecnými soudy a účastníky rovněž vyzval, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

14. Krajský soud v Hradci Králové a Okresní soud v Hradci Králové shodně odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí. Z toho důvodu Ústavní soud nezaslal tato vyjádření stěžovateli k replice, neboť by v souzené věci nepřinesla žádné nové skutečnosti.

IV.

15. Ústavní stížnost je důvodná.

16. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že problematika soudních poplatků není zpravidla předmětem ústavní ochrany, neboť samotný výrok o nepřiznání osvobození od soudních poplatků, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, zpravidla nedosahuje intenzity zakládající porušení základních práv či svobod. Tento obecný závěr vyplývá z postavení Ústavního soudu, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani, pokud jde o věc samu. Proto se lze ztotožnit s již dříve vysloveným stanoviskem Ústavního soudu, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené předpoklady pro přiznání osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů a s ohledem na ústavně zaručený princip nezávislosti soudů [srov. usnesení sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000 (U 28/19 SbNU 275)] Ústavnímu soudu nepřísluší přehodnocovat závěry, ke kterým obecný soud při zvažování důvodnosti návrhu dospěl. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka osvobození od soudních poplatků by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takové rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle. Proto Ústavní soud již dříve vyslovil, že důvodem pro zásah Ústavního soudu ve věcech osvobození od soudních poplatků by mohl být stěžovatelem tvrzený extrémní rozpor mezi provedenými důkazy a skutkovými zjištěními, resp. mezi skutkovými zjištěními a z nich vyvozenými právními závěry [srov. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 776/05 ze dne 22. 5. 2006 (N 103/41 SbNU 309) nebo nález ve věci sp. zn. I. ÚS 218/09 ze dne 15. 10. 2009 (N 216/55 SbNU 33)].

17. Právě taková situace v souzené věci nastala.

18. Postupu soudu prvního stupně je v prvé řadě nutno vytknout způsob vypořádání se s návrhem stěžovatele na osvobození od soudních poplatků. Z vyžádaného soudního spisu a listin předložených stěžovatelem je zřejmé, že soud prvního stupně (konkrétně soudní tajemnice) v souzené věci vydal obsahově téměř shodné rozhodnutí jako v jiné věci vedené soudem prvního stupně pod sp. zn. 111 C 171/2011 mezi stěžovatelem a žalovanou. Důvody, pro které nebylo stěžovateli vyhověno, jsou pak zcela shodné. Takový postup je v souzené věci zřejmým zásahem do práva na spravedlivý proces. Ústavní soud nic nenamítá proti praxi, kdy ve skutkově stejných věcech budou vydávána rozhodnutí, jež se obsahově částečně shodují s jinými rozhodnutími. Taková praxe však v žádném případě nesmí vést k rutinnímu vydávání soudních rozhodnutí bez řádného zjištění skutkového stavu. Ústavní soud zjistil, že obsahově shodná rozhodnutí soudu prvního stupně byla vydána v odstupu více než devíti měsíců. Z tohoto důvodu je nutno konstatovat, že rozhodnutí soudu prvního stupně se vyznačuje prvky libovůle, neboť za tak dlouhou dobu je velmi pravděpodobné, že došlo ke změně majetkových poměrů stěžovatele. Druhý důvod, pro který Ústavní soud spatřuje zásah soudu prvního stupně do práva stěžovatele na spravedlivý proces, spočívá ve skutečnosti, že zmíněné rozhodnutí soudu prvního stupně v jiném řízení vedeném pod sp. zn. 111 C 171/2011 mezi stěžovatelem a žalovanou bylo rozhodnutím odvolacího soudu zrušeno. Krajský soud v Hradci Králové ve svém usnesení ze dne 21. 3. 2012 č. j. 21 Co 91/2012-39 uvedl, že rozhodnutí soudu prvního stupně se jeví jako nepřezkoumatelné. Konkrétní pochybení odvolací soud spatřil jednak v závěru soudu prvního stupně, že při zkoumání nemajetnosti je nutno přihlédnout i k jejím příčinám, jednak v názoru soudu prvního stupně, že stěžovatel, který měl zahájení soudního řízení v budoucnu předpokládat, si mohl na zaplacení soudního poplatku našetřit. Ústavní stížností napadené usnesení soudu prvního stupně bylo vydáno stejnou soudní tajemnicí po uplynutí téměř sedmi měsíců od vydání rozhodnutí odvolacího soudu v jiné souzené věci, který obsahově shodné rozhodnutí označil za nepřezkoumatelné. Soud prvního stupně (resp. soudní tajemnice) tedy měl dostatečný časový prostor se s rozhodnutím odvolacího soudu seznámit. Pokud však vydal obsahově shodné rozhodnutí, je zřejmé, že je založeno na prvcích libovůle.

19. Stěžovatel využil řádný opravný prostředek, kdy proti ústavní stížností napadenému usnesenísoudu prvního stupně podal odvolání. V něm mimo jiné argumentoval obsahovou shodou dvou zmíněných usnesení soudu prvního stupně a rovněž uvedl, že dřívější rozhodnutí bylo odvolacím soudem zrušeno. Odvolací soud však v nyní souzené věci tomuto odvolání nevyhověl a rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil. Již v tomto bodě je zřejmé, že došlo k jeho pochybení, neboť v případě existence nesprávného a nespravedlivého rozhodnutí, které je navíc poznamenáno projevy libovůle, mělo být respektováno pravidlo, že odvolací soud si musí počínat tak, aby sám obdobné nedostatky nezpůsobil. Pokud odvolací soud není schopen v posuzovaném případě odhalit natolik závažné vady, které spočívají v porušení principu spravedlivého procesu, sám zasahuje do ústavně zaručeného práva stěžovatele na soudní a jinou právní ochranu. Další pochybení odvolacího soudu pak spočívají v konkrétních důvodech, pro které nebylo návrhu stěžovatele na osvobození od soudních poplatků vyhověno. V prvé řadě se jedná o způsob vypořádání s tvrzením stěžovatele, že je povinen své dceři platit výživné ve výši 3 500 Kč měsíčně. Dle tvrzení odvolacího soudu měl stěžovatel nejen doložit soudem schválenou dohodu o vzniku vyživovací povinnosti, ale rovněž prokázat její trvání v době vydání soudního rozhodnutí. Ústavní soud však konstatuje, že stěžovatel se nedopustil žádného opomenutí, neboť řádně doložil titul (ve formě veřejné listiny), na jehož základě vyživovací povinnost plní. Ústavní soud rovněž nesouhlasí se závěry odvolacího soudu o existenci stěžovatelových členských práv a povinností ve Stavebním bytovém družstvu Hradec Králové k bytu, které však dle dohody o vypořádání společného jmění manželů uzavřené mezi stěžovatelem a jeho bývalou manželkou měly být úplatně převedeny na třetí osobu. Tyto závěry odvolací soud dovodil ze skutečnosti, že stěžovatel uvádí adresu svého bydliště právě v tomto bytě. Ústavní soud považuje za důležité připomenout, že z přihlášení občana k trvalému pobytu nevyplývají žádná práva k nemovitosti ani k jejímu vlastníkovi. V tomto bodě Ústavní soud rovněž konstatuje, že pokud odvolací soud měl jakékoliv pochybnosti o pravdivosti tvrzení stěžovatele, nic mu nebránilo učinit takové úkony, kterými by tyto pochybnosti byly odstraněny. Další pochybení odvolacího soudu je spatřováno v zohlednění půjčky ve výši 1 000 000 Kč a později i dalších 150 000 Kč, k nimž mělo dojít mezi stěžovatelem a žalovanou. Odvolací soud tedy zohlednil skutečnosti, k nimž došlo tři roky před vydáním rozhodnutí o návrhu na osvobození od soudních poplatků, a vyvodil z nich závěry o majetnosti stěžovatele. Ustanovení § 138 občanského soudního řádu však vychází z aktuálních, nikoliv minulých či budoucích majetkových poměrů. Poslední výtka Ústavního soudu vůči rozhodnutí soudu odvolacího směřuje k upřednostnění majetkových zájmů státu před právem na přístup k soudu. Odvolací soud totiž tvrdil, že pokud by žalovaná neměla žádný majetek a stěžovateli by bylo poskytnuto poplatkové osvobození, stát by se fakticky nedomohl vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku. Ústavní soud však konstatuje, že zájem státu na vymožení částky odpovídající soudnímu poplatku v souzené věci nemůže dosáhnout intenzity zájmu stěžovatele na přístup k soudu. To je ostatně zřejmé i ze samotného poslání právní úpravy individuálního osvobození od soudních poplatků. Nadto Ústavní soud doplňuje, že v souzené věci odvolací soud předjímal konečné rozhodnutí ve věci (předpoklad úspěchu stěžovatele jako žalobce) a přihlížel k majetkovým poměrům osoby, která o osvobození od soudních poplatků vůbec nepožádala. Odvolací soud tak přihlédl ke skutečnostem, které na majetkové poměry stěžovatele nemají žádný vliv.

20. Ústavnísoud závěrem konstatuje, že jak v postupu odvolacího soudu, tak i v postupu soudu prvního stupně došlo k závažným porušením práva na spravedlivý proces, neboť obecné soudy tím, že nehodnotily aktuální majetkové poměry stěžovatele, mu znemožnily přístup k soudu, a tím i k řádné ochraně jeho majetkových práv.

V.

21. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnísoud dospěl k závěru, že usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 12. 2012 č. j. 24 Co 459/2012-27 a usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2012 č. j. 11 C 321/2012-21 bylo porušeno právo stěžovatele na soudní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížnosti tak dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu proto vyhověl a napadená usnesení podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru