Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 727/06Usnesení ÚS ze dne 10.01.2007Informace o odposleších BIS v týdeníku Respekt

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda projevu a právo na informace/svoboda projevu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účast... více
Věcný rejstříkOchrana osobnosti
EcliECLI:CZ:US:2007:1.US.727.06
Datum podání08.11.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 10, čl. 17, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 11


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 727/06 ze dne 10. 1. 2007

Informace o odposleších BIS v týdeníku Respekt

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a Ivany Janů věci ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti R-PRESSE, spol. s r. o., se sídlem Praha 1, Křemencova 10, zastoupené JUDr. Pavlem Ondrou, advokátem se sídlem Praha 1, Celetná 26, proti rozsudkům Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 6. 2006, čj. 30 Cdo 1437/2005 - 92, a Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 11. 2004, čj. 1 Co 225/2004 - 78, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas a řádně, stěžovatelka navrhla zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů. Nejprve stručně shrnula skutkový a právní průběh sporu mezi stěžovatelkou jako žalovanou a Ing. A. B., jako žalobcem, o omluvu a náhradu nemajetkové újmy. Spor vznikl otištěním článku pod názvem "Proč BIS odposlouchává Grosse", v týdeníku Respekt v čísle 16, ze dne 14. dubna 2003, ročník XIV, kde bylo mj. uvedeno, že žalobce A. B. byl nebo je odposloucháván Bezpečnostní informační službou (BIS), že provádění takových odposlechů schválil soud a že byl nebo je sledován BIS v souvislosti s transakcemi svých a státních firem. Zatímco Městský soud v Praze žalobu zamítl, Vrchní soud v Praze žalobě zčásti vyhověl a zčásti ji zamítl. Vyhovující výrok se týkal toho tvrzení týdeníku Respekt, podle něhož byl žalobce odposloucháván BIS se souhlasem soudu, zamítavý výrok se týkal pak toho, že žalobce byl sledován BIS. Rozsudek vrchního soudu byl následně meritorně přezkoumán Nejvyšším soudem, který dovolání stěžovatelky zamítl. Stěžovatelka poukázala na vnitřní rozpor rozsudku Vrchního soudu v Praze (na jedné straně vyhovění jedné části žaloby, na straně druhé zamítnutí další části žaloby) a tvrdí, že oběma rozsudky bylo porušeno její základní právo na svobodu projevu podle čl. 17 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud požádal o vyjádření oba obecné soudy, jako účastníky řízení, které plně odkázaly na odůvodnění svých rozhodnutí.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není obecným soudem dalšího stupně, není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. To znamená, že Ústavní soud není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a detailně přezkoumávat v ústavní stížnosti tvrzené nesprávnosti, které svou podstatou spočívají v rovině podústavního práva.

V daném případě obecné soudy zjistily, že k odposlouchávání žalobce se souhlasem soudu nedošlo. Podstatou rozhodnutí obou obecných soudů, tedy jak odvolacího, tak dovolacího, bylo, slovy rozsudku Nejvyššího soudu, to, že "nebyla v předmětném řízení [prokázána] pravdivost tvrzení, že by žalobce býval byl odposloucháván se schválením soudu Bezpečnostní informační službou ...". S ohledem na to, že soudní odposlech bude použit jen za předpokladu, že je vedeno trestní řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin nebo pro jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva a pokud lze předpokládat, že tímto opatřením budou sděleny významné skutečnosti pro trestní řízení, ztotožnil se Nejvyšší soud "se závěrem odvolacího soudu, že takto podaná nepravdivá informace, týkající se žalobce, má znevažující charakter a je způsobilá porušit jeho právo na ochranu osobnosti. Je totiž zřejmé, že žalobce je tak fakticky spojován s možnou závažnou trestnou činností, aniž by takto podávaná informace byla pravdivá."

Ústavní soud nemůže přehodnocovat skutková zjistění obecných soudů. V daném případě vzaly obecné soudy na zřetel ústavní pořádek a základní práva ústavním pořádkem chráněná, přičemž poté, co provedly poměřování, dospěly k závěru, že žaloba je částečně oprávněná. Jak ve své judikatuře uvedl Ústavní soud, "nemůže zasáhnout do rozhodnutí obecného soudu jen proto, že by sám provedl poměřování ústavních hodnot a základních práv jinak a dospěl by k jinému závěru. Ústavní soud však zasáhne a bude chránit základní právo, pokud se obecné soudy dopustily omylu při hodnocení významu základního práva nebo svobody. Obecně: čím závažnější zásah obecného soudu do určitého práva, tím důkladnější přezkum rozhodnutí obecného soudu Ústavním soudem" (viz nález sp. zn. I. ÚS 367/03, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 36, str. 605). V daném případě oba zmíněné obecné soudy poměřování ústavních hodnot a základních práv provedly a k žádnému omylu, při hodnocení jejich významu ve smyslu citované judikatury Ústavního soudu, nedošlo. Navíc Ústavní soud neshledal v částečně vyhovujícím a ve zčásti zamítavém rozhodnutí obecných soudů žádnou nelogičnost nebo rozpor. Pokud tento rozpor stěžovatelka tvrdí, svědčí to pouze o její neznalosti českého práva, konkrétně důvodů, pro které může být odposlech soudem nařízen.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb., rozeznává, v § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii návrhů, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho činnosti, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Za účelem odstranění možných pochybností si může Ústavní soud vyžádat stanoviska účastníků řízení a pokud tato obsahují relevantní informace, poskytnout stěžovateli přiměřenou lhůtu pro eventuální repliku. Pokud informace, zjištěné uvedeným postupem, vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

Na základě shora uvedených skutečností dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Proto ji, podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. ledna 2007

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru