Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 726/10 #1Nález ÚS ze dne 08.09.2010Dokazování ve věci odpovědnosti odběratele za neoprávněný odběr elektrické energie

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
důkazní břemeno
odpovědnost
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 190/58 SbNU 689
EcliECLI:CZ:US:2010:1.US.726.10.1
Datum vyhlášení22.10.2010
Datum podání12.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2, čl. 11 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #1 čl. 1 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

222/1994 Sb., § 22 odst.1 písm.d

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


K porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) dochází tehdy, když obecné soudy pominou dostatečně zhodnotit okolnost, z níž vyplývá podstata odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny, tj. nedostatečně hodnotí to, zda k tvrzenému porušení ochranných prvků jednotlivých elektroměrů skutečně a prokazatelně došlo; navíc v situaci, kdy ochrana vlastnického práva odběratele je zeslabena již samotnou zákonnou úpravou, zakotvenou v § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele J. H. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 8. září 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 13. 10. 2009, čj. 29 Co 232/2009 - 278, neboť jím bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Žalobce se v řízení před obecnými soudy domáhal po žalovaném (stěžovateli) zaplacení vysoké finanční částky jako náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny způsobený zásahem do cejchovních plomb elektroměrů v jeho třech provozovnách. Poté co věc prošla odvolacím i dovolacím řízením, rozhodoval ve věci opět prvoinstanční soud, který z větší části nároku žalobce vyhověl (výrok I. a II.). Po odvolání obou účastníků městský soud rozsudek prvoinstančního soudu ve výroku I. a II. potvrdil, v rozsahu ostatních výroků vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal to, že se obecné soudy nevypořádaly s jeho námitkou o nedostatečně důkazně podloženém tvrzení žalobce, které se týkalo mechanického poškození cejchovních plomb elektroměrů.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že k otázce interpretace a aplikace ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., které se týká neoprávněného odběru elektřiny, se vyjádřil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 202/06, kde se zároveň vyslovil v tom smyslu, že "situace, kdy se na vznik škody usuzuje z poškození měřidla, klade zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odpovědné osoby - tj. stěžovatele, resp. naopak z důkazů by muselo jednoznačně vyplynout vyloučení účasti na poškození měřidla ze strany osob jednajících za žalobce."

Dle Ústavního soudu právě takový stav nastal i v tomto projednávaném případě. Obecné soudy totiž pominuly dostatečně zhodnotit okolnost, z níž vyplývá podstata odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny, zejména pak to, zda k žalobcem tvrzenému porušení ochranných prvků jednotlivých elektroměrů skutečně a prokazatelně došlo. Odvolací soud sice přejal závazný právní názor Nejvyššího soudu o objektivní odpovědnosti odběratele za neoprávněný odběr elektrické energie ve smyslu § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., ten se však vztahuje až na případ, kdy je prokázáno poškození cejchovních plomb, a nikoliv na situaci, kdy je sporné, zda tyto plomby byly porušeny, jak tomu bylo právě v posuzované věci. Odvolací soud totiž zcela ignoroval námitky stěžovatele, že tvrzení žalobce není podloženo důkazy majícími dostatečnou vypovídací hodnotu, protože v předcházejícím řízení nebylo žalobcem dostatečně prokázáno, že cejchovní plomby elektroměrů byly skutečně poškozeny tak, jak to ve své zprávě uvedl jediný svědek – pracovník žalobce. Tento podstatný deficit v dokazování dle názoru Ústavního soud flagrantně zasáhl do práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Ústavní soud závěrem uvedl, že svým nálezem nijak nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci obecných soudů, nicméně v dané věci shledal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí městského soudu nemůže z hlediska požadavků spravedlivého procesu (čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny) obstát, a proto uvedené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl František Duchoň. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 726/10 ze dne 8. 9. 2010

N 190/58 SbNU 689

Dokazování ve věci odpovědnosti odběratele za neoprávněný odběr elektrické energie

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) - ze dne 8. září 2010 sp. zn. I. ÚS 726/10 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. H. proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2009 č. j. 29 Co 232/2009-278, ve sporu o neoprávněný odběr elektrické energie.

I. Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 13. října 2009 č. j. 29 Co 232/2009-278 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces garantované v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Proto se toto rozhodnutí ruší.

Odůvodnění:

I.

Včasnou ústavní stížností, splňující i ostatní formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl zrušení shora označeného rozsudku, vydaného v řízení o náhradě za neoprávněný odběr elektřiny, kterým bylo porušeno jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené v čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Podle stěžovatele bylo odebrání elektroměrů žalobcem - Pražskou energetikou, a. s., provedeno bez jeho přítomnosti, u odběru nebyli přítomni ani jeho zaměstnanci ani jiné nezúčastněné osoby. Tvrzení žalobce, že na elektroměrech byly poškozeny plomby a došlo k neoprávněnému odběru elektřiny, se tak opírá pouze o výpověď jediného svědka, tedy jeho zaměstnance, který odběr elektroměrů provedl a který byl na zjišťování "neoprávněných odběrů" finančně zainteresován.

Podle vnitropodnikové normy žalobce z roku 1994 však bylo v případě zjištění neoprávněného odběru jeho povinností provést o něm záznam, včetně fotodokumentace, a uvést rozsah mechanického poškození elektroměru do příslušného formuláře, který musel být odběratelem podepsán. Postup žalobce tak byl v rozporu s touto normou a odběr elektroměrů neproběhl zákonným způsobem.

II.

Z ústavní stížnosti a z obsahu spisu sp. zn. 11 C 35/2006 Obvodního soudu pro Prahu 4 (dále též "soud prvního stupně") Ústavní soud zjistil, že žalobce se po stěžovateli domáhal zaplacení částky 1 334 653 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny způsobený zásahem do cejchovních plomb elektroměrů v jeho třech provozovnách. Poté, co věc prošla odvolacím i dovolacím řízením, Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 10. února 2009 č. j. 11 C 35/2006-253 uložil stěžovateli zaplatit žalobci 667 770,53 Kč a co do částky 666 882,45 Kč žalobu zamítl. Po odvolání obou účastníků Městský soud v Praze (dále též "odvolací soud") rozsudkem ze dne 13. října 2009 č. j. 29 Co 232/2009-278 rozsudek obvodního soudu ve výrocích I a II, pokud jimi bylo rozhodnuto o částce 666 882,45 Kč, potvrdil, v rozsahu ostatních výroků vrátil věc obvodnímu soudu k dalšímu řízení.

III.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud předesílá, že zásadně nezasahuje do autonomie obecných soudů, pokud jde o interpretaci a aplikaci jednoduchého práva [srov. např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 81/95 ze dne 10. září 1996 (U 22/6 SbNU 575) a usnesení sp. zn. IV. ÚS 703/01 ze dne 29. října 2002 (dostupné na http://nalus.usoud.cz)]. Role Ústavního soudu spočívá pouze v posouzení otázky, zda rozhodnutí obecných soudů obstojí z hlediska ústavnosti.

Stěžovatel spatřuje zásah do svého práva na spravedlivý proces v tom, že se obecné soudy nevypořádaly s jeho námitkou o nedostatečně důkazně podloženém tvrzení žalobce o mechanickém poškození cejchovních plomb odebraných elektroměrů.

Podle čl. 36 odst. 1 Listiny se každý může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu. V tomto směru odkazuje Ústavní soud na svou dosavadní judikaturu, v níž dal najevo, že soudy jsou povinny se podle § 132 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.") vypořádat se vším, co v průběhu řízení vyšlo najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci. Pokud soudy této zákonné povinnosti nedostojí, jednak tím, že se zjištěnými skutečnostmi nebo tvrzenými námitkami nezabývají vůbec, nebo se s nimi vypořádají nedostatečným způsobem, má to za následek vadu řízení, promítající se jako zásah do ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy a do práva na soudní ochranu podle čl. 90 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a článku 36 odst. 1 Listiny [nález sp. zn. IV. ÚS 563/03 ze dne 12. května 2004 (N 71/33 SbNU 209)].

Ustanovení § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci, ve znění pozdějších předpisů, stanoví, že: "Neoprávněným odběrem elektřiny je odběr měřicím zařízením, které nebylo připojeno dodavatelem nebo na kterém bylo porušeno zajištění proti neoprávněné manipulaci.".

Ústavní soud se k ústavnosti interpretace a aplikace § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. vyslovil ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 202/06 ze dne 20. září 2006 (N 168/42 SbNU 433). Vyslovil zde názor, že "mají-li mít zaručen stejný obsah a stejnou ochranu (čl. 11 Listiny, čl. 1 odst. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě) právo dodavatele nebýt majetkově poškozen (v důsledku nezaplacení za spotřebovanou energii) a na druhé straně právo odběratele být chráněn proti úbytku majetku (tj. být škodně odpovědným subjektem jen tam, kde to zákon předvídá), nesmí ochrana poskytovaná jednomu subjektu vlastnického práva být v nepoměru k možnostem ochrany, jež má subjekt druhý.".

Právě takový stav nastal v případě stěžovatele. Obecné soudy totiž v situaci, kdy ochrana jeho vlastnického práva je zeslabena již samotnou zákonnou úpravou, zakotvenou v § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb., pominuly dostatečně zhodnotit okolnost, z níž vyplývá podstata odpovědnosti za neoprávněný odběr elektřiny, tedy zda k žalobcem tvrzenému porušení ochranných prvků jednotlivých elektroměrů skutečně a prokazatelně došlo.

Ve shora citovaném nálezu Ústavní soud rovněž vyslovil, že "situace, kdy se na vznik škody usuzuje z poškození měřidla, klade zvýšené nároky na přesvědčivost důkazů prokazujících, že k poškození elektroměru došlo ve sféře odpovědné osoby - tj. stěžovatele, resp. naopak z důkazů by muselo jednoznačně vyplynout vyloučení účasti na poškození měřidla ze strany osob jednajících za žalobce.".

Z uvedeného vyplývá, že posuzovaná věc dosahuje ústavněprávní roviny ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, jehož se stěžovatel dovolává, protože se obecné soudy řádně nevypořádaly s jeho stěžejní námitkou - nedostatečně důkazně podloženým závěrem o tom, že k poškození cejchovních plomb elektroměrů v jeho případě skutečně došlo.

Odvolací soud v napadeném rozhodnutí pouze uvedl, že námitky stěžovatele uvedené v jeho odvolání jsou z pohledu kogentnosti § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. "nerozhodné", aniž by k nim cokoli dalšího uvedl. Odkázal přitom na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, které však uvedenou argumentaci stěžovatele, uplatňovanou od samého začátku soudního sporu a obsaženou i v jeho závěrečném návrhu, zcela ignoruje. Odvolací soud se k námitce uplatněné znovu stěžovatelem v rámci odvolání nevyjádřil a své rozhodnutí založil na respektování závazného právního názoru dovolacího soudu o tom, že odpovědnost stěžovatele jako odběratele za neoprávněný odběr elektrické energie podle § 22 odst. 1 písm. d) zákona č. 222/1994 Sb. je objektivní. Proto postačuje zjištění, že k němu došlo. Přitom však nezohlednil, že k tomuto "zjištění" se již požadavek objektivity neváže, naopak podléhá obecné povinnosti tvrzení a důkazní.

Pokud obecné soudy vyšly z předpokladu, že v důsledku porušení právní povinnosti stěžovatele, spočívající v nezabránění poškození elektroměru, došlo fiktivně k neoprávněnému odběru elektřiny, zcela přitom ignorovaly fakt, že žalobcem tvrzené porušení povinností je podložené pouze zápisem jediného svědka, nota bene jeho pracovníka, jehož zjištění byla podrobena znaleckému zkoumání po více než třech letech. Teprve pokud by bylo poškození cejchovních plomb spolehlivě prokázáno, nastoupila by objektivní odpovědnost stěžovatele bez ohledu na to, kdo a jakým způsobem tvrzený zásah způsobil.

Jak správně dovodil stěžovatel, závazný právní názor Nejvyššího soudu se vztahuje až na případ, kdy je prokázáno poškození cejchovních plomb, a nikoliv na situaci, kdy je sporné, zda tyto plomby byly porušeny, jak je tomu právě v posuzované věci. Pokud obecné soudy s ohledem na respektování závazného právního názoru odhlédly od skutečnosti, že tvrzení žalobce není v dané věci podloženo důkazy majícími dostatečnou vypovídací hodnotu, neposkytly stěžovateli odpovídající ochranu jeho práv a zasáhly tím do jeho práva na spravedlivý proces.

Námitku, že objektivní odpovědnost se uplatní teprve v situaci, kdy bylo prokázáno, že na měřicím zařízení bylo toto zajištění porušeno, uplatnil stěžovatel již v rámci závěrečného návrhu v řízení před soudem prvního stupně ze dne 29. ledna 2009. Poukázal přitom na to, že jediným, kdo předmětné elektroměry, respektive poškozené plomby, měl vidět, byl pracovník žalobce, který s ohledem na způsob odměňování ze strany svého zaměstnavatele mohl mít na zjištění neoprávněného odběru takto motivovaný zájem. Stěžovatel dále namítal, že ačkoli kontrola elektroměrů proběhla dne 5. ledna 1998, znalecké posudky byly vypracovány až 19. března 2001, takže nemohly dokumentovat původní stav. Ani jednou ze stěžovatelem namítaných skutečností se obecné soudy nezabývaly, nerozkrývaly blíže hmotnou zainteresovanost pracovníků žalobce podle tehdejších vnitřních norem ani důvod, proč byly znalecké posudky provedeny s více než tříletým zpožděním. To za situace, kdy z jejich výpovědí vyplynulo, že elektroměry s podezřením na neoprávněný odběr byly k odbornému posouzení předávány ihned.

Ústavnísoud tak na základě shora uvedených skutečností uzavírá, že odvolací soud se v napadeném rozhodnutí opomněl jakkoliv vypořádat s argumentací stěžovatele. Jeho námitky zcela ignoroval, ačkoliv v předcházejícím řízení nebylo žalobcem dostatečně prokázáno, že cejchovní plomby elektroměrů byly skutečně poškozeny tak, jak to ve své zprávě uvedl jediný svědek, jeho pracovník. To za podmínek, kdy takováto osoba je za zjištění neoprávněného odběru finančně motivována, představuje podstatný deficit v dokazování, způsobující zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Pro úplnost Ústavnísoud dodává, že v posuzované věci není rozhodné, zda žalobce postupoval v souladu či v rozporu se stěžovatelem zmíněnou vnitropodnikovou normou z roku 1998, pokud se týká rozsahu, v jakém neunesl důkazní břemeno ohledně poškození ochranných prvků proti manipulaci s elektroměry - cejchovních plomb. Takovýto rozpor s vnitřními předpisy nemůže totiž v případě, kdy jejich poškození není postaveno najisto, stejně jako v případě podmínek pro vznik odpovědnosti stěžovatele, mít relevantní následky.

Ústavnísoud tímto nepředjímá konečné rozhodnutí ve věci obecných soudů. V dané věci pouze shledal, že odůvodnění napadeného rozhodnutí z hlediska požadavků spravedlivého procesu neobstojí.

Z uvedených důvodů má I. senát Ústavníhosoudu za to, že ze strany odvolacího soudu nebyla právům stěžovatele poskytnuta dostatečná ochrana ve smyslu čl. 36 a násl. Listiny. Proto bylo jeho rozhodnutí zrušeno podle ustanovení § 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. První senát Ústavního soudu tak rozhodl poté, co se souhlasem účastníků upustil od ústního jednání ve věci v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru