Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 703/09 #1Nález ÚS ze dne 21.03.2011K aplikaci § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Pardubice
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
vyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti nikoli poslednímu rozhodnutí
právo na soudní a ... více
Věcný rejstříkOdvolání
výkon rozhodnutí/náklady řízení
exekutor
odměna
retroaktivita/pravá
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 48/60 SbNU 571
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.703.09.1
Datum vyhlášení31.03.2011
Datum podání25.03.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 1 odst.1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 89

330/2001 Sb., § 13

347/2007 Sb.

99/1963 Sb., § 201


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


V případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před nabytím účinnosti novely provedené zákonem č. 347/2007 Sb., rozhodne obecný soud o náhradě nákladů exekuce podle § 87 exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky Servisní služby, s.r.o., zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 21. 3. 2011 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ze dne 27. 11. 2008, sp. zn. 23 Co 539/2008, ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 23 Co 50/2009, ze dne 26. 2. 2009, sp. zn. 23 Co 24/2009 a usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. 2. 2009, sp. zn. 12 Co 611/2008. Předmětnými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatelky na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny. Část ústavní stížnosti směřující proti příslušným prvostupňovým rozhodnutím byla odmítnuta pro nepřípustnost a stěžovatelce nebyla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem.

Narativní část

Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila rozpor napadených ustanovení s právem na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny, a to z důvodu rozporu se zásadou pravé retroaktivity. Byla toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb. absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. před 1. 1. 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů ve znění platném a účinném do dne 31. 12. 2007. Proto jí jako oprávněné obecné soudy neměly ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měly vycházet z tehdy platné právní úpravy (tedy účinné do 31. 12. 2007). Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak, než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí svým nálezem zrušil. Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že uvedené soudy II. stupně ve věcech zastavení exekuce pro nemajetnost povinného v řízeních zahájených před 1. 1. 2008 k odvoláním stěžovatelky po právní stránce potvrdily aplikaci § 89 exekučního řádu, a to ve znění účinném od 1. 1. 2008, pročež uložily stěžovatelce (oprávněné) povinnost nahradit náklady exekučního řízení.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud již ve své dřívější judikatuře (nález sp. zn. IV. ÚS 314/09) konstatoval, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. 12. 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. 12. 2007. Uvedený nález byl potvrzen další navazující judikaturou, z valné části ve věcech téže stěžovatelky.

V nyní projednávané věci se jednalo o totožnou problematiku intertemporální aplikace § 89 exekučního řádu, přičemž i námitky stěžovatelky se shodovaly s námitkami uplatněnými v řízeních o předchozích ústavních stížnostech. Ústavní soud neměl důvodu se od svého právního názoru odchýlit, a proto rozhodnutí uvedená ve výroku I. tohoto nálezu shledal rozpornými se základním právem stěžovatelky na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny. Úvahy o míře zavinění stěžovatelky na zastavení exekučního řízení pro nezjištění postižitelného majetku povinného jsou navíc v odůvodnění jednoho ze zrušených rozhodnutí obsaženy nedostatečným způsobem a zjevně nad rámec nosných úvah k aplikaci § 89 exekučního řádu.

Ústavní soud shledal, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky postačuje zrušit toliko rozhodnutí odvolacích soudů, neboť nápravu lze soustředěně provést již na této instanční úrovni.

Soudcem zpravodajem ve věci byla Ivana Janů. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 703/09 ze dne 21. 3. 2011

N 48/60 SbNU 571

K aplikaci § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. prosince 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 21. března 2011 sp. zn. I. ÚS 703/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky - obchodní společnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Kartouzská 200/4, Praha 5, proti 1. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. listopadu 2008 sp. zn. 23 Co 539/2008 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. srpna 2008 sp. zn. 16 Nc 14446/2006; 2. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 23 Co 50/2009 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. října 2008 sp. zn. 12 Nc 11605/2006; 3. proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2009 sp. zn. 12 Co 611/2008 a proti výrokům III a IV usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. července 2008 sp. zn. 25 Nc 3184/2006; a 4. proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. února 2009 sp. zn. 23 Co 24/2009 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. listopadu 2008 sp. zn. 16 Nc 14694/2007, jimiž byla ve věcech zastavení exekuce pro nemajetnost povinného potvrzena aplikace § 89 exekučního řádu ve znění účinném od 1. 1. 2008 a stěžovatelce (oprávněné) byla uložena povinnost nahradit náklady exekučního řízení, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích, Krajského soudu v Plzni, Okresního soudu v Pardubicích a Okresního soudu v Karlových Varech.

Výrok

I. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. listopadu 2008 sp. zn. 23 Co 539/2008; usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 23 Co 50/2009, usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2009 sp. zn. 12 Co 611/2008 a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. února 2009 sp. zn. 23 Co 24/2009 bylo porušeno základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Tato rozhodnutí se ruší.

III. Ve zbytku se ústavní stížnost odmítá.

IV. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 703/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 27. listopadu 2008 sp. zn. 23 Co 539/2008 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 12. srpna 2008 sp. zn. 16 Nc 14446/2006 se stěžovatelka domáhala kasačního nálezu ve věci, a to pro rozpor napadených aktů s jejím základním právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1140/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 29. ledna 2009 sp. zn. 23 Co 50/2009 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7. října 2008 sp. zn. 12 Nc 11605/2006 se stěžovatelka domáhala kasačního nálezu ve věci, a to pro rozpor napadených aktů s jejím základním právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1242/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 27. února 2009 sp. zn. 12 Co 611/2008 a proti výrokům III a IV usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 22. července 2008 sp. zn. 25 Nc 3184/2006 se stěžovatelka domáhala kasačního nálezu ve věci, a to pro rozpor napadených aktů s jejím základním právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Ústavní stížností sp. zn. I. ÚS 1379/09 směřující proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. února 2009 sp. zn. 23 Co 24/2009 a proti výroku II usnesení Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. listopadu 2008 sp. zn. 16 Nc 14694/2007 se stěžovatelka domáhala kasačního nálezu ve věci, a to pro rozpor napadených aktů s jejím základním právem na spravedlivý proces zaručeným čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní stížnosti jsou přípustné [§ 75 odst. 1 a contrario zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu")], byly podány včas a splňují ostatní náležitosti vyžadované zákonem [§ 30 odst. 1, § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Uvedené ústavní stížnosti z důvodu hospodárnosti a efektivity řízení Ústavní soud svým usnesením ze dne 18. 6. 2009 spojil ke společnému řízení pod sp. zn. I. ÚS 703/09.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je toho názoru, že za situace, kdy v zákoně č. 347/2007 Sb., kterým se mění zákon č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, absentují intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. přede dnem 1. ledna 2008) posuzovat hledisky dikce § 89 exekučního řádu ve znění platném a účinném do dne 31. prosince 2007. Proto jí jako oprávněné obecné soudy neměly ukládat povinnost k úhradě nákladů exekučního řízení, neboť měly vycházet z tehdy platné právní úpravy (tedy účinné do dne 31. prosince 2007). Ve všech případech, kdy byl návrh na exekuci podán za předchozí právní úpravy s tehdejší zákonnou povinností úhrady nákladů exekuce vždy povinným, nelze o nákladech rozhodovat jinak než podle dřívější právní úpravy. Proto navrhla, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená rozhodnutí svým nálezem zrušil.

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil především to, že k odvoláním stěžovatelky uvedené soudy druhého stupně ve věcech zastavení exekuce pro nemajetnost povinného v řízeních zahájených před 1. 1. 2008 po právní stránce potvrdily aplikaci § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, a to ve znění účinném od 1. 1. 2008, pročež uložily stěžovatelce (oprávněné) povinnost nahradit náklady exekučního řízení.

II.

K ústavní stížnosti se po výzvě Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení, kteří v zásadě odkázali na svá ústavní stížností napadená rozhodnutí. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích podrobněji uvedl, že stěžovatelka (toliko) uplatnila stejné námitky jako v řízení před obecnými soudy, a rozvedl polemiku s právními závěry nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (viz níže). Okresní soud v Pardubicích zvláště poukázal na absenci přechodných ustanovení v zákoně č. 347/2007 Sb. a zásadu rozhodovat podle procesních pravidel platných v době rozhodování soudu. Uvedl, že stěžovatelce nemohlo za dané situace vzniknout legitimní očekávání.

Stěžovatelka na písemná stanoviska účastníků řízení ve stanovené lhůtě nereagovala.

Stěžovatelka i účastníci řízení k výzvě Ústavního soudu vyslovili souhlas s upuštěním od ústního jednání, resp. po poučení o důsledcích takového kroku se k tomuto procesnímu postupu nevyjádřili. Protože Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, rozhodl bez ústního jednání (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

III.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zčásti důvodná.

Ústavní soud konstatoval [v nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 ze dne 5. 5. 2009 (N 110/53 SbNU 375)] porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), když dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality založené novelou exekučního řádu provedenou zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit podle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.

Uvedený nález byl potvrzen další navazující judikaturou, z valné části ve věcech téže stěžovatelky, viz např. nález sp. zn. I. ÚS 969/09 ze dne 4. 6. 2009 (N 132/53 SbNU 665); nález sp. zn. I. ÚS 1851/09 ze dne 29. 7. 2009 (N 172/54 SbNU 181); nález sp. zn. II. ÚS 1303/09 ze dne 16. 9. 2009 (N 204/54 SbNU 531); nález sp. zn. II. ÚS 2426/09 ze dne 22. 9. 2009 (N 208/54 SbNU 571); či nález sp. zn. I. ÚS 1856/09 ze dne 29. 10. 2009 (N 231/55 SbNU 175) aj.

V nyní projednávané věci se jedná o totožnou problematiku intertemporální aplikace § 89 exekučního řádu, přičemž i námitky stěžovatelky se shodují s námitkami uplatněnými v řízeních o předchozích ústavních stížnostech. Ústavní soud nemá důvodu se od svého právního názoru odchýlit, a proto rozhodnutí jmenovaná ve výroku I tohoto nálezu shledal rozpornými se základním právem stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny. K tomu se sluší podotknout, že napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni se v odůvodnění nad rámec aplikace § 89 exekučního řádu shora vyloženým způsobem okrajově zabývá i otázkou míry zavinění stěžovatelky na zastavení exekučního řízení pro nezjištění postižitelného majetku povinného. Tyto úvahy jsou však v odůvodnění obsaženy nedostatečným způsobem a zjevně nad rámec nosných úvah k aplikaci § 89 exekučního řádu, kterými se soud primárně řídil, pročež ani tato skutečnost nemohla na závěrech Ústavního soudu k tomuto rozhodnutí ničeho změnit. V tomto rozsahu proto Ústavní soud návrhu vyhověl a napadená usnesení zrušil.

IV.

Veden doktrínou minimalizace zásahů Ústavního soudu do rozhodovací činnosti obecných soudů a s ohledem na hospodárnost řízení, Ústavní soud shledal, že pro nápravu zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky postačuje zrušit toliko rozhodnutí odvolacích soudů, neboť nápravu lze soustředěně provést již na této instanční úrovni, a shodně bylo ostatně Ústavním soudem postupováno i ve věcech předešlých. Zrušení usnesení odvolacích soudů ve všech výrocích se nepochybně adekvátně projeví i v reflexi práv a povinností ostatních účastníků exekučních řízení.

Za situace, kdy Ústavnísoud ruší pouze rozhodnutí odvolacích soudů, je nevyhnutelné ústavní stížnost proti rozhodnutí soudů prvního stupně posoudit jako nepřípustnou, neboť se tak stěžovatelce vytvořil procesní prostor pro nové projednání jejího opravného prostředku (odvolání). Vzhledem k tomu Ústavní soud návrh, pokud se týkal ostatních napadených rozhodnutí (výroků), podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítl.

V.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavnísoud k závěru, že Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích a Krajský soud v Plzni napadenými usneseními porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto podle § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadená rozhodnutí zrušil. Ve zbývající části byl návrh odmítnut jako nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Pokud jde o požadavek stěžovatelky, aby jí byla přiznána náhrada nákladů řízení před Ústavnímsoudem, Ústavní soud konstatuje, že neshledal podmínky pro postup podle § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu, proto návrhu nevyhověl a náhradu nákladů za právní zastoupení v řízení před Ústavním soudem stěžovatelce nepřiznal.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru