Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 687/08 #1Usnesení ÚS ze dne 08.04.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na och... více
Věcný rejstříkZnalecký posudek
důkaz/volné hodnocení
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.687.08.1
Datum podání17.03.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

64/1963 Sb., § 94

94/1963 Sb., § 85

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 687/08 ze dne 8. 4. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. dubna 2008 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B., zastoupeného Mgr. Michalem Kojanem, advokátem se sídlem Pařížská 28, Praha 1, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. 12. 2007, sp. zn. 58 Co 480/2007, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 5. 4. 2007, sp. zn. 16 P 33/2003, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 14. 3. 2008, tedy podanou ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného rozhodnutí (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu"), brojí stěžovatel proti výše citovaným rozhodnutím obecných soudů, neboť má za to, že jimi bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Napadeným rozsudkem obvodní soud zamítl návrh otce na snížení výživného (výrok I.), výživné otce, naposledy stanovené rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 17. 6. 2003, č.j. 16 P 33/2003 - 123, zvýšil s účinností od 1. 9. 2006 pro nezl. Evu (jedná se o pseudonym) na částku 2.500,- Kč a pro nezl. Petra (jedná se o pseudonym) na částku 2.000,- Kč měsíčně a rovněž uložil otci povinnost zaplatit nedoplatek na výživném za období od 1. 9. 2006 do 31. 3. 2007 v celkové výši 3.500,-Kč do tří dnů od právní moci rozhodnutí (výrok II.). Dále rozhodl o nákladech řízení a opatrovníku otce Mgr. M. K. přiznal odměnu ve výši 6.573,- Kč (výroky III. až V.). Soud mimo jiné konstatoval, že je v možnostech a schopnostech otce, aby dosahoval příjmů okolo 15.000,- Kč měsíčně, neboť má středoškolské vzdělání a žije v Praze. "Jako osoba, která má vyživovací povinnost k nezaopatřeným dětem si ji musí plnit podle svých schopností a možností v souladu s § 85 a § 96 zák. o rodině, tedy i tím, že přijme zaměstnání, k němuž není potřebná jím dosažená kvalifikace, pokud mu v tom závažné důvody nebrání. (...) Otec má možnost pracovat, jeho schopnost vykonávat pracovní činnost není nijak snížena či omezena, (...) bude tedy muset přehodnotit svůj dosavadní postoj k výběru zaměstnání (...)." (str. 6 rozsudku). Své závěry opřel o četné důkazy - výpovědi účastníků řízení, svědků, písemné materiály z Úřadu práce hl. m. Prahy, pobočka v Praze 3, či znalecké posudky z oboru zdravotnictví - psychiatrie. Rovněž vycházel z důkazů a závěrů učiněných v rámci trestního řízení vedeného proti stěžovateli, na jehož základě byl stěžovatel rozsudkem téhož soudu ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze odsouzen pro trestný čin zanedbání povinné výživy dle § 213 odst. 1 tr. zák. k 300 hodinám obecně prospěšných prací.

Proti v záhlaví citovanému rozsudku obvodního soudu podal stěžovatel odvolání, v němž obvodnímu soudu vytkl neúplná skutková zjištění a nesprávné právní posouzení a argumentoval, že nelze dovozovat, že jeho pracovní způsobilost není snížena. Naopak zdůraznil, že vzhledem k jeho osobnostnímu charakteru, alkoholismu a záznamu v trestním rejstříku jsou jeho možnosti na trhu práce a při získání zaměstnání omezeny a nebylo tedy v jeho možnostech získat soudem předpokládaný výdělek ve výši 15.000,- Kč. Městský soud v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek obvodního soudu v zamítavém výroku (I.), ve výroku o zvýšení výživného (II.) a ve výrocích o nákladech řízení (III. až V.) potvrdil. Výrok o nedoplatku na zvýšeném výživném (II.) změnil jen tak, že tento nedoplatek za dobu od 1. 9. 2006 do 30. 11. 2007 celkově činí 7.500,- Kč. V odůvodnění mimo jiné uvedl, že obvodní soud si pro své rozhodnutí opatřil postačující a správná skutková zjištění, zjištěné skutečnosti zákonem odpovídajícím způsobem hodnotil a věc správně posoudil i po stránce právní. Proto se s odůvodněním napadeného rozsudku zásadně ztotožnil a pro stručnost na něj odkázal. Dále konstatoval, že v řízení bylo dostatečně prokázáno, že otec nemá žádné zdravotní omezení a že je středoškolsky vzdělán, není proto vyloučeno, aby se zapojil do pracovního procesu, resp. obstaral si prací finanční prostředky tak, aby své prvořadé vyživovací povinnosti mohl alespoň v důstojné míře dostát. "Soud prvního stupně proto nepochybil, když v posuzovaném případě vycházel z potencionality příjmu otce, výdělku matky a odůvodněných potřeb obou nezl. dětí. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že podíl otce na výživě je stanoven opětovně na samotné dolní hranici a veškerá vyživovací povinnost vůči dětem vzhledem k tomu, že otec na výživné pro dvě nezletilé děti zaplatil za rok 2006 částku 300,- Kč a za rok 2007 částku 370,- Kč, spočívá výlučně na matce." (str. 4 rozsudku).

V ústavní stížnosti namítané porušení práva na spravedlivý proces dle stěžovatele spočívalo v tom, že obecné soudy postupovaly svévolně, nezabývaly se jím navrženými důkazy, aniž by své rozhodnutí zdůvodnily, stejně jako se v odůvodnění nijak nevypořádaly s důkazy provedenými v jeho prospěch a nepodrobily je své úvaze. Způsob hodnocení důkazů obvodním soudem stěžovatel považuje za extrémní vybočení z pravidel pro volné hodnocení důkazů a vzhledem ke skutečnosti, že tato pochybení odvolací soud nijak nenapravil, jeho rozhodnutí je rovněž stiženo stejnými vadami. Dále předložil několik argumentů, na jejichž základě polemizuje se skutkovými zjištěními obecných soudů a jejich právním hodnocením. S ohledem na výše uvedené proto stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud svým nálezem v záhlaví citovaná rozhodnutí zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud především konstatuje, že není další instancí v systému obecného soudnictví. Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR), nikoliv "běžné" zákonnosti. Ústavnímu soudu proto nepřísluší, aby prováděl přezkum rozhodovací činnosti obecných soudů ve stejném rozsahu jako obecné soudy v odvolacím, případně dovolacím řízení a aby věc posuzoval z hledisek běžné zákonnosti.

Ústavní soud již opakovaně judikoval, za jakých podmínek přistoupí k posouzení toho, zda hodnocením důkazů provedeným obecnými soudy došlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele. Je tomu tak pouze za situace, kdy lze usuzovat o extrémním nesouladu mezi prováděnými důkazy a skutkovými zjištěními, která z provedených důkazů soud učinil, což v důsledku vedlo k vadnému právnímu posouzení věci. Jinými slovy jde o situaci, kdy rozhodnutí soudu svědčí o možné libovůli v jeho rozhodování. Jestliže obecné soudy respektují kautely dané procesními předpisy stran dokazování a hodnocení důkazů, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů, resp. znovu posuzovat skutkový stav zjištěný obecnými soudy (k tomu srov. nález sp. zn. I. ÚS 4/04, Sb.n.u., sv. 32, nález č. 42, str. 405 nebo nález sp. zn. I. ÚS 553/05, dosud nepublikován, dostupný na http://nalus.usoud.cz).

Jak vyplývá z odůvodnění napadených rozhodnutí stěžovatel v daném případě již v průběhu řízení před obecnými soudy vznášel námitky stran nesprávného skutkového zjištění a hodnocení znaleckých posudků a dalších důkazů, a tuto argumentaci, jež se ve věci samé pohybuje na úrovni podústavního práva, předestřel také v ústavní stížnosti, ačkoli sám stěžovatel uvedl, že si je vědom role Ústavního soudu a jeho úlohy ústavního přezkumu. S těmito námitkami se jak obvodní soud, tak i městský soud řádně vypořádaly. Při rozhodování přihlédly ke všem okolnostem, které vyšly v řízení najevo a vycházely tak z dostatečného množství relevantních podkladů klíčových jednak pro posouzení schopnosti stěžovatele vykonávat soustavnou pracovní činnost (viz znalecké posudky MUDr. H. M. a MUDr. O. M. z oboru zdravotnictví - psychiatrie, informace poskytnuté Úřadem práce hl. m. Prahy, pobočka v Praze 3), jednak pro určení výše výživného (posouzení materiálních podmínek matky pro výchovu nezl. dětí, zvýšení jejich potřeb v souvislosti s jejich věkem, školní i mimoškolní aktivitou) a své rozhodnutí učiněné na základě takto zjištěného skutkového stavu řádně odůvodnily. Postup obecných soudů tak nelze označit za svévolný, Ústavní soud jej považuje za zcela ústavně konformní a do ústavně zaručených základních práv stěžovatele nezasáhly.

Ke stěžovatelově námitce ohledně objektivní nemožnosti či snížené možnosti uplatnit se na trhu práce vlivem jeho osobnostního charakteru, alkoholismu a záznamu v trestním rejstříku považuje Ústavní soud za vhodné dodat, že obdobnou otázku řešil v již v nálezech sp. zn. III. ÚS 511/05 (Sb.n.u., sv. 40, nález č. 61, str. 593) nebo sp. zn. IV. ÚS 1181/07 (dosud nepublikován, dostupný na http://nalus.usoud.cz). Ústavní soud zde konstatoval, že ve smyslu čl. 32 odst. 4 Listiny je garantováno právo rodičů vychovávat své děti a naopak dětem se pak zaručuje právo na rodičovskou péči a výchovu, "(...) tento ústavně zaručený princip ochrany práv tedy zahrnuje ze strany rodičů zajištění podmínek materiální i nemateriální povahy k tomu, aby dítě mohlo dostatečně rozvíjet své možnosti a schopnosti vedoucí k jeho uplatnění ve společnosti," přičemž dospěl k závěru, že "zbavil-li se rodič svým úmyslným jednáním, pro které na něj byla uvalena vazba a pro něž byl následně odsouzen k trestu vězení, objektivní možnosti plnit svou vyživovací povinnost vůči svému nezletilému dítěti, nelze tuto skutečnost přičítat k tíži tohoto dítěte, (...) nepřiznání výživného ze strany obecného soudu z tohoto důvodu představuje porušení práva na rodičovskou výchovu a péči podle čl. 32 odst. 4 Listiny."

S ohledem na výše uvedené nelze přisvědčit tvrzení stěžovatele ohledně porušení jeho práva na spravedlivý proces, a proto Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. dubna 2008

Vojen Güttler

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru