Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 682/2000Usnesení ÚS ze dne 10.09.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkprávní úkon/neplatný
Náklady řízení
zástupce
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.682.2000
Datum podání21.11.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

40/1964 Sb., § 38 odst.2

99/1963 Sb., § 22, § 142 odst.1, § 19


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 682/2000 ze dne 10. 9. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 682/2000

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátu složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a členů senátu JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky V. R., zastoupené advokátem Mgr. V.F., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 9. 2000, sp. zn. 18 Co 531/2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka ve své včas podané ústavní stížnosti namítala, že postupem shora uvedených obecných soudů došlo k porušení jejích ústavně zaručených práv a svobod. Uvedla, že napadeným rozhodnutím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Klatovech ze dne 23. 5. 2000, sp. zn. 6 C 91/98, ve věci určení neplatnosti kupní smlouvy, uzavřené mezi vedlejší účastnicí J. S. (v předmětné věci žalobkyně, dále jen "vedlejší účastnice") jako prodávající a stěžovatelkou jako kupující. Soudy obou stupňů dospěly k závěru, že kupní smlouva ze dne 9. 2. 1998 je neplatná.

Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti měla za to, že řízení před obecnými soudy trpělo závažnou vadou, přičemž tato údajná vada má podle názoru stěžovatelky podstatný vliv na výsledek řízení. Stěžovatelka namítala, že vedlejší účastnice nebyla po určitou část řízení před obecnými soudy řádně zastoupena, ač neměla a dosud nemá procesní způsobilost. Uvedla, že vedlejší účastnice byla zbavena způsobilosti k právním úkonům rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 5. 1998, sp. zn. 11 Nc 609/97, a nejpozději tímto dnem ztratila procesní způsobilost. Stěžovatelka vyslovila nesouhlas s postupem Okresního soudu v Klatovech, který ve dnech 29. 6. 1998 a 3. 9. 1998 ve věci jednal s právně nezpůsobilým účastníkem, který nebyl zastoupen zákonným zástupcem. Činil tak i přes ustanovení § 22 o. s. ř., podle kterého občan, který nemůže před soudem samostatně jednat, musí být zastoupen svým zákonným zástupcem. Argumentovala dále tím, že toto zastoupení je obligatorní, nelze je obejít ani nahradit zastoupením na základě plné moci a o zbavení způsobilosti vedlejší účastnice musel soud vědět ze své úřední povinnosti. Stěžovatelka zdůraznila, že soudní jednání dne 3. 9. 1998 navíc proběhlo za situace, kdy opatrovník již byl vedlejší účastnici ustanoven, a přesto nebyla vedlejší účastnice tímto opatrovníkem na jednání zastoupena. Řízení před soudem prvního stupně tedy trpělo závažnou vadou. Námitkou stěžovatelky, vznesenou proti takovému postupu, se odvolací soud nezabýval s odůvodněním, že "tento postup nemohl mít vliv na věcnou správnost rozhodnutí".

Důvod neplatnosti kupní smlouvy uzavřené dne 9. 2. 1998 spatřují obecné soudy ve skutečnosti, že vedlejší účastnice jednala v duševní poruše, a proto nemohla kupní smlouvu platně uzavřít.

Duševní poruchu potvrdila MUDr. N. K., přibraná soudní znalkyně z oboru psychiatrie, která uvedla, že vedlejší účastnice minimálně od léta roku 1997, vzhledem k hloubce a charakteru duševní poruchy, nemohla chápat smysl a význam svého jednání. Znalkyně při svém výslechu uvedla, že vedlejší účastnice nebyla schopna pochopit význam a dopad jakéhokoliv sebejednoduššího právního úkonu. Podle názoru stěžovatelky je výše uvedené jednoznačným důvodem neplatnosti veškerých právních úkonů učiněných vedlejší účastnicí od podzimu 1997 do současné doby (ve smyslu ust. § 38 odst. 2 o. z.). Neplatné jsou tedy všechny právní úkony bez výjimky. Proto i udělení plné moci vedlejší účastnicí svému právnímu zástupci JUDr. Š. dne 6. 4. 1998 k podání předmětné žaloby (a následně i samotné podání žaloby) je neplatné. Advokát vedlejší účastnice, JUDr. Š., nebyl oprávněn podat za vedlejší účastnici žalobu a ani nebyl oprávněn za ni jednat na soudních jednáních k této věci.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti po stránce formální i skutkové na základě vyžádaného spisového materiálu k dané věci, jakož i vyjádření obecného soudu, dospěl k závěru, že se jedná o stížnost zjevně neopodstatněnou.

Za Krajský soud v Plzni se vyjádřil předseda senátu JUDr. Z. J. v tom smyslu, že se nedomnívá, že by v dané věci byla porušena práva stěžovatelky garantovaná v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a v článcích 90 a 95 odst. 1 Ústavy ČR. Uvedl, že pokud by vedlejší účastnice při některých jednáních nebyla řádně zastoupena, nebyla omezena práva stěžovatelky a nedostatek právního zastoupení vedlejší účastnice by neměl žádný vliv na výsledek řízení. Případný nedostatek plné moci byl dle názoru krajského soudu zhojen v průběhu řízení. K této problematice odkázal krajský soud na judikaturu - konkrétně na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1190/99 (uveřejněné pod č. 68 v časopise Soudní judikatura 5/2001). Krajský soud konstatoval, že při rozhodování o nákladech řízení bylo postupováno podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V závěru svého vyjádření obecný soud uvedl, že navrhuje, aby byla ústavní stížnost Ústavním soudem odmítnuta.

Z judikatury, na kterou krajský soud poukázal, mj. vyplývá, že způsobilost být účastníkem řízení má ten, kdo má způsobilost mít práva a povinnosti, jinak jen ten, komu ji zákon přiznává (§ 19 o. s. ř.). Každý může před soudem jako účastník samostatně jednat (procesní způsobilost) v tom rozsahu, v jakém má způsobilost vlastními úkony nabývat práv a brát na sebe povinnosti (§ 20 o. s. ř.). Fyzická osoba, která již v době zahájení řízení nemá procesní způsobilost, musí být v řízení zastoupena svým zákonným zástupcem, popř. opatrovníkem. Z citované judikatury, týkající se obdobné věci jako v daném případě, lze shrnout, že podle ust. § 237 odst. 1 o. s. ř. (ve znění účinném do 31. 12. 2000, podle kterého bylo v uvedené věci rozhodováno) by bylo případné dovolání přípustné, jestliže účastník řízení neměl procesní způsobilost. Ke zmatečnostní vadě přihlíží dovolací soud jen tehdy, jestliže procesní způsobilost postrádal dovolatel. Byla-li však újma způsobena protistraně, účastníku odlišnému od dovolatele, jehož nárok žalobou uplatněný byl shledán po právu, znamenala by kasace dovoláním napadeného rozhodnutí z důvodů, jež se netýkají dovolatele, porušení účelu občanského soudního řízení, kterým je ve smyslu § 1 zajištění spravedlivé ochrany práv a oprávněných zájmů účastníků, jakož i výchova k zachování zákonů, čestnému plnění povinností a k úctě k právům spoluobčanů.

Ústavní soud ze spisového materiálu konstatuje, že proti svému (stěžovatelkou napadenému) rozhodnutí odvolací soud zamítl připuštění dovolání (v souladu s judikaturou shora komentovanou).

Pokud se jedná o námitky stěžovatelky, Ústavní soud podotýká, že v podstatě shodnou argumentací se již podrobně zabýval odvolací soud. Krajský soud správně vycházel z ustanovení § 38 odst. 2 občanského zákoníku, podle kterého je neplatný právní úkon osoby, jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou. O tom, že vedlejší účastnice dne 9. 2. 1998 při uzavírání kupní smlouvy jednala v duševní poruše, nebylo (po provedeném dokazování) žádných pochyb. Vyplývá to zcela jednoznačně ze závěrů znaleckého posudku MUDr. N. K., znalkyně v oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Vedlejší účastnice trpěla v době, kdy došlo k uzavření kupní smlouvy, demencí těžšího stupně. Znalkyně byla vyslechnuta k závěrům svého znaleckého posudku soudem, přičemž zcela vyloučila, že by se u vedlejší účastnice mohly v určité době vyskytovat tzv. světlé okamžiky (lucida intervalla), tedy, že by mohla být u vedlejší účastnice po určitou dobu obnovena (v plné či částečné míře) rozumová či určovací schopnost. Závěry tohoto znaleckého posudku přitom nejsou v rozporu se znaleckým posudkem MUDr. V. N., který byl zpracován v průběhu řízení o způsobilosti k právním úkonům vedlejší účastnice.

Ve smyslu ust. § 103 o. s. ř. přihlíží kdykoliv za řízení soud k tomu, zda jsou splněny podmínky, za nichž může jednat ve věci (podmínky řízení). Podle ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. jde-li o takový nedostatek podmínky řízení, které nelze odstranit, soud řízení zastaví. Jedná-li se o nedostatek podmínky řízení, který lze odstranit (§ 104 odst. 2 o. s. ř.), učiní soud k tomu vhodná opatření. Přitom zpravidla může pokračovat v řízení, ale nesmí vydat rozhodnutí, kterým se řízení končí. Nezdaří-li se nedostatek podmínky řízení odstranit, řízení zastaví. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí vyslovil souhlas s argumentací stěžovatelky v tom smyslu, že vedlejší účastnice zřejmě nebyla schopna udělit dne 6. 4. 1998 plnou moc právnímu zástupci k zastupování, třebaže v této době ještě nebyla zbavena způsobilosti k právním úkonům. Absence oprávnění k zastupování, jakož i nedostatek procesní způsobilosti, je třeba považovat za nedostatky podmínek řízení, které lze odstranit. Vedlejší účastnice byla zbavena způsobilosti k právním úkonům rozsudkem Okresního soudu v Klatovech ze dne 22. 5. 1998, č. j. 11 Nc 609/97-21. Tento rozsudek nabyl právní moci dnem 16. 6. 1998. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 27. 8. 1998 byla vedlejší účastnici stanovena opatrovnice E. S., která téhož dne složila předepsaný slib a převzala listinu o svém ustanovení opatrovnicí. Tato řádně ustanovená opatrovnice pak udělila plnou moc právnímu zástupci vedlejší účastnice k zastupování dne 10. 9. 1998. Počínaje tímto právním úkonem tak byly nedostatky podmínek řízení odstraněny. Přestože prvoinstanční soud jednal dne 29. 6. 1998 a 3. 9. 1998, tedy v době, kdy ještě neměl právní zástupce vedlejší účastnice udělenu plnou moc od opatrovnice vedlejší účastnice, nemohl mít tento postup žádný vliv na věcnou správnost rozhodnutí.

V návaznosti na výše uvedené neshledal Ústavní soud v předmětné věci nijakého porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatelky, a proto její návrh ve smyslu ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněný bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 10. září 2002

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru