Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 68/98Usnesení ÚS ze dne 05.05.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstříkDůkaz
byt/vyklizení
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.68.98
Datum podání12.02.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 101 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 68/98 ze dne 5. 5. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 68/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelky M. L., zastoupené advokátem JUDr. G. B., o ústavní stížnosti proti usnesení Nejvyššího soudu České republiky, č. j. 2 Cdon 1572/97-71, z 26. 11. 1997, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 1997, č. j. 51 Co 86/97, 51 Co 87/97-59, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 10 C 78/95, ze dne 13. 1. 1997, o povinnosti vyklidit byt, takto,

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelka se svou ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 2 Cdon 1572/97, ze dne 26. 11. 1997, rozsudku Městského soudu v Praze, sp. zn. 51 Co 86/97, a č. j.51 Co 87/97-59, ze dne 4. 6. 1997 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4, sp. zn. 10 C 78/95, ze dne 10. 9. 1996 ve spojitosti s usnesením, sp. zn. 10 C 78/95, ze dne 13. 1. 1997.

1

I. ÚS 68/98

Na základě rozsudku soudu prvního stupně byla navrhovatelce uložena povinnost vyklidit byt, který byl předmětem soudního sporu, neboť soud dospěl k závěru, že na navrhovatelku po smrti její sestry nepřešel nájem bytu podle § 706 odst. 1 občanského zákoníku a tudíž, že byt užívala bez právního důvodu.

Proti rozsudku soudu prvního stupně podala navrhovatelka včas odvolání. Odvolací soud po doplnění dokazování výslechem svědkyně P. T. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Navrhovatelka proti rozsudku odvolacího soudu podala dovolání, ve kterém v podstatě setrvala na svém předchozím názoru, který vyjádřila tak, že postupem soudu jí byla odňata možnost jednat před soudem. Z tohoto důvodu také považovala navrhovatelka své dovolání ve smyslu ust. § 237 odst. 1 písm. f) občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř. ") za přípustné.

Dovolací soud dovolání navrhovatelky odmítl, neboť dospěl k závěru, že dovolání není přípustné. Své rozhodnutí dovolací soud opírá o skutečnost, že přípustnost dovolání není dána pouze tím, že dovolatel existenci vady, uvedené v citovaném ustanovení o. s. ř. tvrdí, ale nastává pouze tehdy, když rozhodnutí takovou vadou skutečně trpí.

Navrhovatelka ve své ústavní stížnosti má za to, že postupem soudů došlo k porušení článku 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod tím, že nebyla dodržena zásada rovnosti účastníků. Dále byly dle názoru navrhovatelky porušeny článek 38 Listiny základních práv a svobod a článek 96 Ústavy České republiky. Své tvrzení zdůvodňuje okolností, že u soudu prvního stupně byl proveden výslech dvou svědků mimo soudní jednání a navrhovatelka neměla tudíž možnost se k provádění důkazů vyjádřit.

I. ÚS 68/98

Ústavní soud po prošetření skutkového i právního stavu věci se shoduje s názorem, vysloveným ve shora citovaném usnesení Nejvyššího soudu jako soudu dovolacího.

Soud prvního stupně pochybil tím, že provedl důkaz výslechem svědků P. a P. T., kteří se dostavili k soudu až po skončení jednání, v nepřítomnosti účastníků. Tento postup, který byl v rozporu s ustanovením § 101 odst. 2 o. s. ř., byl však odvolacím soudem napraven tím, že soud provedl řádným způsobem výslech svědkyně P. T. Pouze na výpověd' této svědkyně se odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí také odvolává. Odnětím možnosti jednat před soudem se rozumí takový postup soudu, který znemožnil účastníku řízení realizaci jeho procesních práv ve smyslu příslušných ustanovení o. s. ř. Z předložených listinných důkazů nevyplývá, že by k takové újmě navrhovatelky postupem soudů došlo. Pokud soudy neprovedly každý důkaz navrhovatelkou navrhovaný, nelze dovodit, že navrhovatelce tím odňaly možnost jednat před soudem.

Ze všech uvedených důvodů je zřejmé, že Ústavní soud porušení ústavních práv navrhovatelky neshledal, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu.

V návaznosti na výše uvedené a s přihlédnutím k okolnosti, že o stížnosti bylo rozhodnuto, Ústavní soud nevyhověl návrhu navrhovatelky na odložení vykonatelnosti citovaných rozsudků.

Poučení: , Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 5. května 1998

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru