Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 675/11 #1Usnesení ÚS ze dne 14.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a s... více
Věcný rejstříkodůvodnění
řízení/zastavení
zpětvzetí návrhu
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.675.11.1
Datum podání04.03.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 157 odst.2, § 96, § 169 odst.4


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 675/11 ze dne 14. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků o ústavní stížnosti stěžovatelky Maša-Vacek, s.r.o., se sídlem tř. Kpt.Jaroše 3, Brno, zastoupené Mgr. Petrem Langem, advokátem se sídlem v Brně, Jakubská 121/1, proti usnesení Městského soudu v Brně ze dne 6.9.2010, č.j. 19 C 244/2009-9, a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010, č.j. 38 Co 422/2010, za účasti Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 4. 3. 2011, která po formální stránce splňuje náležitosti požadované zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a tvrdí, že jimi bylo porušeno její základní právo na spravedlivý proces.

Z obsahu ústavní stížnosti a přiložených listin vyplývají následující skutečnosti. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 6.9.2010, č. j. 19 C 244/2009-9, bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 19.444,30 Kč. Proti tomuto rozhodnutí se stěžovatelka odvolala. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 29.11.2010, č. j. 38 Co 422/2010, bylo napadené usnesení potvrzeno. Stěžovatelka se domnívá, že napadenými usneseními obecných soudů bylo porušeno její právo na spravedlivý proces v tom, že obecné soudy svá rozhodnutí řádně neodůvodnily. Stěžovatelka také nesouhlasí s tvrzením Krajského soudu v Brně, že vzala žalobu zpět dříve, než začalo jednání ve věci, a proto nepřicházelo v úvahu jiné rozhodnutí soudu I. stupně než zastavení řízení podle § 96 odst. 1, 2 a 4 o. s. ř. Stěžovatelka dle svého tvrzení na jednání Městského soudu v Brně dne 6.9.2010 pouze soudu sdělila, "... nehodlám se nadále handrkovat s tímto soudem, pokud soud není schopen za čtyři roky od roku 2006 ve věci podání žaloby učinit žádný úkon vedoucí ke skončení věci, což je pro mne podnětem či důvodem k zpětvzetí žaloby". Následně stěžovatelka, jak tvrdila, při jednání Městského soudu v Brně uvedla i další důvody pro zpětvzetí žaloby, a to hlavně nespokojenost s tímto soudem, který ji opakovaně poškozoval i v jiných souzených věcech, stejně tak vyjádřila svou nespokojenost s orgány činnými v trestním řízení. Stěžovatelka sděluje, že přestože se proti usnesení o zastavení řízení odvolala, nadále trvá na zpětvzetí žaloby, ale současně trvá i na řádném odůvodnění, ve kterém budou soudem uvedeny důvody zpětvzetí žaloby.

Po přezkoumání předložených listinných důkazů a posouzení právního stavu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný, neboť je zřejmé, že k tvrzenému porušení jejích ústavně zaručených práv postupem Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně nedošlo. Ústavní soud konstatuje, že návrhy zjevně neopodstatněné jsou zvláštní kategorií návrhů zakotvenou v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Toto ustanovení dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, možnost odmítnout návrh, který sice splňuje všechny zákonem stanovené procesní náležitosti, nicméně je zjevně, tedy bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání, zřejmé, že mu nelze vyhovět. Hlavním účelem možnosti odmítnout návrh pro jeho zjevnou neopodstatněnost zjednodušenou procedurou řízení je vyloučit z řízení návrhy, které z hlediska svého obsahu zjevně nesplňují samotný smysl řízení před Ústavním soudem. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Především je nutné konstatovat, že podstata ústavní stížnosti spočívá v polemice se způsobem interpretace a následné aplikace příslušných procesních ustanovení o.s.ř., tedy jednoduchého práva obecnými soudy. Takto pojatá ústavní stížnost staví Ústavní soud do pozice další instance v systému všeobecného soudnictví. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není vrcholem soustavy obecných soudů a že zásadně není oprávněn zasahovat do jejich rozhodovací činnosti (srov. čl. 81, čl. 90 Ústavy). Pokud soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy ČR), nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Na straně druhé opakovaně připustil, že jeho pravomoc zasáhnout do rozhodování obecných soudů je dána, jestliže jejich interpretace právních předpisů byla natolik extrémní, že vybočila z mezí hlavy páté Listiny a zasáhla tak do některého ústavně zaručeného základního práva. Jinak řečeno, pokud stěžovatelka namítá, že obecné soudy aplikovaly nesprávným způsobem občanský soudní řád, tedy porušení "jednoduchého" práva, může se jím Ústavní soud zabývat pouze tehdy, pokud takové porušení znamená současně i porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. To v dané věci připadá v úvahu pouze za situace, že by v procesu interpretace a aplikace příslušných ustanovení občanského soudního řádu ze strany obecných soudů byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. v důsledku nerespektování jednoznačné kogentní normy, přepjatého formalizmu nebo když příslušné závěry obecný soud nezdůvodní vůbec nebo tak učiní zcela nedostatečně, případně uplatní-li důvody, jež evidentně žádnou relevanci nemají (srov. např. nález ze dne 8. 7. 1999, sp. zn. III. ÚS 224/98; publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 15, č. 98; nález ze dne 30. 10. 2001, II. ÚS 444/01, publ. tamtéž, sv. 24, č. 163). Pochybení daného rázu však Ústavním soudem zjištěno nebylo.

V dané právní věci stěžovatelka konkrétně spatřuje porušení svých ústavně zaručených práv v tom, že obecné soudy svá rozhodnutí dostatečným způsobem neodůvodnily.

Jak Ústavní soud např. ve svém nálezu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 83/84 (publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 3, č. 34) uvedl, jedním z principů, představujících součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny, čl. 1 Ústavy), a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 o. s. ř.), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 o. s. ř. Ústavní soud v nyní projednávané věci dodává, že totéž platí pro odůvodnění usnesení, jímž se rozhoduje ve věci samé (§ 169 odst. 4 s. ř. s.). Obsah odůvodnění písemných vyhotovení nemeritorních usnesení není zákonem stanoven, postačí proto, aby v něm soud uvedl jen základní důvody, které jej vedly k přijetí usnesení a které jsou způsobilé výrok usnesení srozumitelně a přezkoumatelným způsobem vysvětlit.

V dané věci Městský soud v Brně v odůvodnění napadeného usnesení uvedl, že stěžovatelka vzala podání (žalobu) ze dne 4. 9. 2006 zpět při výslechu dne 6. 9. 2010, proto bylo ve smyslu § 96 odst. 1, 2 věta první s. ř. s. řízení zastaveno. Odvolací soud pak k námitkám stěžovatelky v podstatě shodnými s námitkami uvedenými v ústavní stížnosti stěžovatelce sdělil, že zjišťování důvodů, které vedly ke zpětvzetí žaloby je irelevantní, neboť k zpětvzetí žaloby došlo dříve, než začalo jednání ve věci, proto nebylo nutno důvody zpětvzetí žaloby uvádět ani v odůvodnění napadeného usnesení soudu prvního stupně.

Takto odůvodněný závěr Krajského soudu Brně je třeba považovat za prvek nezávislého soudního rozhodování, kterému nelze z pozice ústavnosti ničeho vytknout. Ústavní soud považuje toto rozhodnutí, stejně jako napadené usnesení soudu prvního stupně za řádně a s ohledem na danou procesní situaci dostatečným způsobem odůvodněné. Ústavní soud dodává, že dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nemají ostatní účastníci právo vyjádřit nesouhlas se zpětvzetím návrhu (§ 96 odst. 4 s. ř. s.), současně platí, že zákon žalobci výslovně neukládá, aby zdůvodnil, proč bere návrh zpět. Za této situace tedy v postupu obecných soudů, které se v odůvodnění svých rozhodnutí nezabývaly důvody zpětvzetí žaloby, nelze spatřovat porušení ani jednoduchého práva, a tím spíše pak dotčení ústavně zaručených práv stěžovatelky. Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písmeno a) zákona o Ústavním soudu odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. dubna 2011

Ivana Janů, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru