Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 673/10 #1Nález ÚS ze dne 03.11.2011Doručování odvolání protistraně z důvodu vhodnosti dle § 210 odst. 1 o.s.ř., rozhodování o nákladech řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedl... více
Věcný rejstříkodůvodnění
Odvolání
řízení/zastavení
Náklady řízení
zpětvzetí návrhu
Doručování
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 188/63 SbNU 183
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.673.10.1
Datum vyhlášení23.11.2011
Datum podání08.03.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 150, § 146 odst.2, § 142, § 96, § 157 odst.2, § 210 odst.1, § 208, § 209, § 18


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Nedoručení odvolání ostatním účastníkům řízení v občanském soudním řízení zpravidla zakládá porušení práva dotčených účastníků řízení na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P. Š. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 3. 11. 2011 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009, č. j. 7 Cmo 471/2009-76, a č. j. 7 Cmo 470/2009-100, neboť jimi bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ve zbytku byla ústavní stížnost zčásti odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost a zčásti pro neoprávněnost navrhovatele.

Narativní část

Stěžovatel navrhl v ústavní stížnosti zrušení výše uvedených usnesení vrchního soudu, jimž byla změněna usnesení krajského soudu tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení. Dále vrchní soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení. Dle stěžovatele byla tato řízení skončena zastavením řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, přičemž dle jeho názoru k zastavení řízení jednoznačně došlo zaviněním žalobkyně. Rozhodnutími o nákladech řízení mělo být zasaženo do jeho práv, přičemž v případě výše citovaných rozhodnutí nebyl v jim předcházejících řízeních vyrozuměn o podaných odvoláních, což mělo za následek nemožnost vyjádřit se k aplikaci § 150 o. s. ř.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud v nálezu uvedl, že z práva na spravedlivý proces vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k tvrzením protistrany. V opačném případě se jedná o nepřípustný zásah do citovaného práva. Právě taková situace v předmětných řízeních nastala.

Otázka doručování odvolání ostatním účastníkům řízení je upravena v § 210 odst. 1 o. s. ř. Z něj vyplývá, že nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209 o. s. ř., doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné.

V návaznosti na nález sp. zn. III. ÚS 639/06 Ústavní soud zastává názor, že § 210 odst. 1 o.s.ř. představuje kogentní příkaz pro soud prvého stupně, aby v případech, kdy odvolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, je doručil ostatním účastníkům. Ze zákona tedy sice nevyplývá povinnost soudu doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, to však neznamená, že tak soud prvního stupně nemůže učinit na základě úvahy o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Specifickou okolností, zakládající povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, je např. dosavadní vývoj sporu v první instanci, který jasně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí. Také situace, kdy prvoinstanční rozhodnutí nevyhovělo nebo vyhovělo pouze zčásti nárokům žalobce uplatněným v petitu žaloby a v podaném odvolání se žalobce domáhá změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, vyžaduje, aby žalovaný byl s argumenty odvolatele seznámen a mohl se k nim vyjádřit. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby byla seznámena se skutkovými a právními argumenty uvedenými v odvolání a aby mohla předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty. Rozhodování o nákladech řízení je přitom integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení.

Dané závěry bylo třeba vztáhnout i na zde posuzovaná řízení, v nichž stěžovatel nebyl o příslušných odvoláních vyrozuměn. Proto Ústavní soud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny, pročež tato rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem ve věci byla Ivana Janů. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 673/10 ze dne 3. 11. 2011

N 188/63 SbNU 183

Doručování odvolání protistraně z důvodu vhodnosti dle § 210 odst. 1 o.s.ř., rozhodování o nákladech řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedkyně senátu Ivany Janů a soudců Vojena Güttlera a Františka Duchoně - ze dne 3. listopadu 2011 sp. zn. I. ÚS 673/10 ve věci ústavní stížnosti P. Š. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 455/2009-93, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 456/2009-95, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 457/2009-84, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 452/2009-75 a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100, jimiž byla změněna usnesení soudu prvního stupně týkající se náhrady nákladů řízení, za účasti Vrchního soudu v Olomouci jako účastníka řízení a S. M. jako vedlejší účastnice řízení.

Výrok

I. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 se zrušují.

III. Ve zbývající části se ústavní stížnost odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Včasnou ústavní stížností stěžovatel navrhl zrušení shora označených usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále také "odvolací soud").

2. Stěžovatel uvádí, že:

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 455/2009-93 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 97/2005-78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 456/2009-95 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 99/2005-78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 49/2006-62 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 20/2006-61 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 457/2009-84 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 3/2006-67 tak, že stěžovateli a žalovanému 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 452/2009-75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 98/2005-81 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

- Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 96/2005-85 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále odvolací soud rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč.

3. Stěžovatel tvrdí, že postupy obecného soudu bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces.

4. Jak uvádí, všechna řízení ve věcech, které jsou předmětem ústavní stížnosti, skončila shodně zastavením řízení z důvodu zpětvzetí žaloby, přičemž dle jeho názoru k zastavení řízení jednoznačně došlo zaviněním žalobkyně. Dále uvádí, že odvolací soud mu v žádném z řízení nepřiznal náhradu nákladů řízení, a to s odkazem na ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že soud vycházel ze špatné majetkové situace žalobkyně a přihlédl k předprocesnímu stadiu a zohlednil důvody, které vedly k ukončení podnikání žalobkyně a k zahájení řízení v uvedených věcech. Dále vycházel z úvahy, že stěžovatelovu majetkovou situaci nijak nezasáhne, ponese-li náklady ze svého.

5. Stěžovatel s uvedenými závěry odvolacího soudu nesouhlasí, resp. se domnívá, že jeho postupy bylo porušeno právo na spravedlivý proces. Uvádí, že ustanovení § 150 občanského soudního řádu nemá sloužit ke zmírňování majetkových rozdílů mezi procesními stranami, ale k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá ohrožená práva, obdržel náhradu nákladů, které při své činnosti vynaložil. K tomu dodává, že to byla právě žalobkyně, která vůči němu zahájila přes 40 sporů a téměř ve všech řízeních byla osvobozena od soudních poplatků, kdy jí navíc byl ustanoven zástupce z řad advokátů. Žalobkyně tak měla vést spory s minimálními náklady, naopak stěžovatel byl dle svých tvrzení nucen se v rámci procesní obrany aktivně hájit, a to za pomoci advokáta, neboť se jednalo o složité spory, které svým výsledkem mohly ohrozit jeho podnikatelské aktivity. Tím mu vznikly nemalé časové a finanční náklady. Navíc se domnívá, že jako úspěšný ve sporu by neměl nést náklady sám. Úvahy odvolacího soudu o majetkových poměrech považuje za spekulativní a ničím nepodložené.

6. Stěžovatel dále tvrdí, že ve sporech vedených pod sp. zn. 18 Cm 49/2006, 18 Cm 20/2006 a 18 Cm 96/2005 o podání odvolání nebyl vyrozuměn, což mělo za následek nemožnost vyjádřit se k aplikaci § 150 občanského soudního řádu.

7. Dle ústavní stížnosti bylo postupem obecného soudu porušeno právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

8. S ohledem na uvedené skutečnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud napadená usnesení zrušil.

9. Relevantní znění příslušného ustanovení Listiny základních práv a svobod, jehož porušení stěžovatel namítá, je následující:

- Ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod:

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

IIa.

10. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 97/2005-78 bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně S. M. je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

11. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

12. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 455/2009-93 bylo rozhodnuto, že usnesení soudu prvního stupně se mění tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále vrchní soud rozhodl tak, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že nepřiznání náhrady nákladů na jeho majetkovou situaci nijak citelně nedopadne.

IIb.

13. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 99/2005-78 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

14. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

15. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 456/2009-95 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 99/2005-78 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIc.

16. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 49/2006-62 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

17. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

18. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného ve věci sp. zn. 18 Cm 49/2006, konkrétně č. l. 75, Ústavní soud zjistil, že odvolání nebylo stěžovateli doručeno.

19. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 49/2006-62 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IId.

20. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli jako žalovanému 1), proti společnosti Restaurant Maraton, s. r. o., se sídlem Pavlovova 40/3101, Ostrava, jako žalovanému 2), a proti společnosti FOCH Security, s. r. o., se sídlem Krmelínská 646/22, Ostrava-Hrabová, jako žalovanému 3) o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 20/2006-61 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna žalovanému 3) zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna žalovanému 3) zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na žalovaného 3) řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

21. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

22. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 20/2006-61 tak, že žalovanému 3) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný 3) je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání žalovaných mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na žalovaného 3), a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIe.

23. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli jako žalovanému 1) a proti společnosti Hokejový klub - HC Vítkovice Steel, a. s., se sídlem Ruská 3077/135, Ostrava, o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 3/2006-67 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli a žalovanému 2) zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli a žalovanému 2) zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

24. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

25. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 457/2009-84 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 3/2006-67 tak, že stěžovateli a žalovanému 2) se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel a žalovaný 2) jsou povinni zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIf.

26. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 98/2005-81 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

27. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

28. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 452/2009-75 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 98/2005-81 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

IIg.

29. Z předloženého rozhodnutí obecného soudu, vyžádaného spisu a ústavní stížnosti bylo zjištěno, že před Krajským soudem v Ostravě jako soudem prvního stupně probíhalo řízení o žalobě S. M. proti stěžovateli o určení neplatnosti právního úkonu. Dne 17. 10. 2008 žalobkyně vzala žalobu zpět. Výrokem I usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 96/2005-85 bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 8 092 Kč, a výrokem II tohoto usnesení bylo rozhodnuto, že žalobkyně je povinna stěžovateli zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 952 Kč. Soud prvního stupně v odůvodnění uvedl, že majetkové a osobní poměry žalobkyně jsou sice nepříznivé, na druhou stranu však žalobkyně podala na stěžovatele řadu žalob, čímž mu vznikly značné náklady spojené s obranou proti těmto žalobám.

30. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně odvolání. V něm mimo jiné uvedla, že již dříve byla osvobozena od soudních poplatků a byl jí ustanoven zástupce z řad advokátů. Při rozhodování o nákladech řízení však dle žalobkyně soud prvního stupně tuto skutečnost nevzal v úvahu. V mezidobí navíc mělo dojít ke změně jejích majetkových poměrů.

31. Z vyžádaného spisu Krajského soudu v Ostravě vedeného ve věci sp. zn. 18 Cm 96/2005, konkrétně č. l. 98, Ústavní soud zjistil, že odvolání nebylo stěžovateli doručeno.

32. Usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 bylo změněno usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 9. 2009 č. j. 18 Cm 96/2005-85 tak, že stěžovateli se nepřiznává právo na náhradu nákladů řízení před soudem prvního stupně a že stěžovatel je povinen žalobkyni zaplatit náhradu nákladů prvního odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Dále rozhodl, že stěžovatel je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 1 800 Kč. Odvolací soud v odůvodnění napadeného usnesení uvádí, že se zabýval otázkou, zda jsou v souzené věci splněny předpoklady pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Jednak konstatuje, že finanční situace žalobkyně je tíživá, jednak rovněž zohlednil okolnosti, které vedly ke vzniku sporu. Jednání stěžovatele mělo vést k ukončení podnikatelské činnosti žalobkyně, v důsledku čehož se dostala do tíživé sociální situace. Odvolací soud vzal dále v úvahu četnost sporů, ve kterých by žalobkyně, vzhledem k neúspěchu ve věci, byla povinna hradit náklady řízení. V neposlední řadě zkoumal otázku, jaké dopady by nepřiznání náhrady nákladů řízení mělo na stěžovatele, a dospěl k závěru, že jej nijak významně nezasáhne, ponese-li náklady řízení sám.

III.

33. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřil Vrchní soud v Olomouci. Uvedl, že především zcela odkazuje na odůvodnění napadených usnesení. Dále konstatoval, že nelze souhlasit s argumentací stěžovatele o porušení jeho práva na spravedlivý proces. Dle Vrchního soudu v Olomouci bylo stěžejní otázkou posouzení, zda v projednávané věci jsou dány podmínky pro aplikaci ustanovení § 150 občanského soudního řádu. Základním argumentem stěžovatele měla být skutečnost, že žalobkyně proti němu zahájila celou řadu řízení, v důsledku čehož mu vznikly nemalé finanční náklady. S argumentací, že stěžovatel nemá jako procesně úspěšný účastník hradit náklady řízení ze svého, Vrchní soud v Olomouci nesouhlasí. V souzených věcech Vrchní soud v Olomouci přihlédl nejen k tíživé finanční situaci žalobkyně, ale rovněž k důvodům, které vedly ke vzniku sporu. Stejně tak dospěl k závěru, že stěžovatele se případné nepřiznání náhrady nákladů řízení nijak citelně nedotkne.

34. Vrchní soud v Olomouci navrhl zamítnutí ústavní stížnosti, přičemž souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

35. K výzvě Ústavního soudu se k ústavní stížnosti vyjádřila také vedlejší účastnice S. M. Uvedla, že její majetková a finanční situace je neustále tíživá. Rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci právě s ohledem na její finanční situaci, která vznikla jako následek protiprávního jednání stěžovatele, považuje za správná.

36. Stěžovatel k vyjádření Vrchního soudu v Olomouci a vedlejší účastnice nepodal repliku. V souladu s ustanovením § 101 odst. 4 občanského soudního řádu Ústavní soud předpokládá souhlas stěžovatele s upuštěním od ústního jednání.

IV.

37. Po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, napadenými usneseními Vrchního soudu v Olomouci a vyžádanými soudními spisy Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je částečně důvodná.

38. V prvé řadě se však Ústavní soud zabýval otázkou, zda je návrh podán oprávněnou osobou. V případě odvolacího řízení vedeného u Vrchního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 Cmo 467/2009 zjistil, že bylo vedeno pouze mezi žalobkyní a společností FOCH Security, s. r. o., se sídlem Krmelínská 646/22, Ostrava, jako žalovaným 3). Stěžovateli z napadeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75 neplynou žádná práva ani žádné povinnosti. Ústavní stížnost proti tomuto usnesení tedy byla podána zjevně neoprávněnou osobou.

39. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle

čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. Ústavní soud, který není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, a to ani pokud jde o věc samu. Jeho úkolem tedy není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných obyčejným zákonodárstvím, pokud ovšem takové porušení současně neznamená zásah do základního práva či svobody zaručených ústavním pořádkem. Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi zejména v situaci, kdy by byly právní závěry obecných soudů v extrémním rozporu s provedenými skutkovými zjištěními anebo by z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývaly, což by znamenalo, že takové rozhodnutí soudu je založeno na prvcích libovůle.

40. Tato situace v řízeních vedených pod sp. zn. 7 Cmo 455/2009, pod sp. zn. 7 Cmo 456/2009, pod sp. zn. 7 Cmo 457/2009 a pod sp. zn. 7 Cmo 452/2009 nenastala.

41. Vrchní soud v Olomouci v těchto souzených věcech správně aplikoval ustanovení procesních předpisů, na jejichž základě dospěl k závěru o nepřiznání náhrady nákladů řízení ze strany žalobkyně ve prospěch stěžovatele. Dle ustanovení § 146 odst. 2 věty první občanského soudního řádu platí, že jestliže některý z účastníků zavinil, že řízení muselo být zastaveno, je povinen hradit jeho náklady. Dle ustanovení § 150 občanského soudního řízení však současně platí, že jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Aplikace uvedeného pravidla však musí vycházet z řádného a přesvědčivého odůvodnění. Z tohoto hlediska nelze nic obecnému soudu vytknout.

42. Jiná je však situace ve vztahu ke stěžovatelem namítanému nedoručení odvolání. Z práva na spravedlivý proces konkrétně vyplývá povinnost soudu vytvořit pro účastníky řízení procesní prostor k tomu, aby se vyjádřili k tvrzením protistrany. V opačném případě se jedná o nepřípustný zásah do práva na spravedlivý proces. Taková situace nastala v řízeních před Vrchním soudem v Olomouci vedených pod sp. zn. 7 Cmo 471/2009 a 7 Cmo 470/2009.

43. Otázka doručování odvolání ostatním účastníkům řízení je upravena v ustanovení

§ 210 odst. 1 občanského soudního řádu. Z něj vyplývá, že nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručí předseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné. Vzhledem k tomu, že v řízeních vedených pod sp. zn. 7 Cmo 471/2009 a 7 Cmo 470/2009 nedošlo k postupu ani dle ustanovení § 208 ani dle ustanovení § 209 občanského soudního řádu, je nutno vyřešit otázku, zda odvolání v těchto věcech mělo být doručeno i stěžovateli. K této otázce se Ústavní soud již vyjádřil. Např. v nálezu ze dne 25. 1. 2007 sp. zn. III. ÚS 639/06 (N 15/44 SbNU 193) uvádí, že "ustanovení § 210 odst. 1 o. s. ř. představuje kogentní příkaz pro soud prvního stupně, aby v případech, kdy odvolání směřuje proti rozhodnutí ve věci samé, je doručil ostatním účastníkům. Ze zákona tedy sice nevyplývá povinnost soudu doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, to však neznamená, že tak soud prvního stupně nemůže učinit na základě úvahy (ústavně souladné) o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Takovou specifickou okolností, která zakládá povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, je např. dosavadní vývoj sporu v první instanci, který zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí. Také situace, kdy prvoinstanční rozhodnutí nevyhovělo nebo vyhovělo pouze zčásti nárokům žalobce uplatněným v petitu žaloby a v podaném odvolání se žalobce domáhá změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, vyžaduje, aby žalovaný byl s argumenty odvolatele seznámen a mohl se k nim vyjádřit, pokud lze očekávat, že jeho vyjádření může přispět k náležitému posouzení věci. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby byla seznámena se skutkovými a právními argumenty uvedenými v odvolání a aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své skutkové a právní protiargumenty." K tomu Ústavní soud ve stejném nálezu dodal, že "rozhodování o nákladech řízení je integrální součástí soudního řízení jako celku, a proto i na tuto část řízení dopadají postuláty spravedlivého procesu, jejichž součástí je princip rovnosti účastníků řízení. Princip rovnosti stran, resp. princip rovnosti příležitostí či princip ,rovnosti zbraní' podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 6 odst. 1 Úmluvy je zakotven v ustanovení § 18 občanského soudního řádu a v podmínkách tohoto zákona se promítá v řadě jeho ustanovení, která jsou aplikovatelná i v projednávaném případě."

44. Proto Ústavnísoud dospěl k závěru, že napadeným usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 a usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

45. Na závěr pro přehlednost Ústavnísoud uvádí, že stížnost směřovala proti sedmi rozhodnutím Vrchního soudu v Olomouci, která byla vydána v samostatných a zcela nezávislých řízeních. V rozsahu proti usnesení ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75 byla odmítnuta, neboť šlo o podání zjevně neoprávněnou osobou. Rovněž byla odmítnuta v rozsahu proti usnesením ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 455/2009-93, ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 456/2009-95, ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 457/2009-84 a ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 452/2009-75, a to pro zjevnou neopodstatněnost. Ústavní stížnosti proti usnesením ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 a ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 bylo vyhověno, neboť v řízeních před obecným soudem bylo porušeno právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod tím, že mu odvolání proti rozhodnutím Krajského soudu v Ostravě nebyla doručena, v důsledku čehož bylo znemožněno se k nim vyjádřit.

V.

46. Vzhledem k výše uvedenému Ústavnísoud ústavní stížnosti dle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, vyhověl a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 471/2009-76 a usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 470/2009-100 podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu zrušil. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 467/2009-75 byla podána zjevně neoprávněnou osobou, Ústavní soud ústavní stížnost v tomto rozsahu v souladu s ustanovením § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu odmítl. Ústavní stížnosti proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 455/2009-93, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 456/2009-95, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 457/2009-84, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 25. 11. 2009 č. j. 7 Cmo 452/2009-75 Ústavní soud odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru