Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 67/15 #1Usnesení ÚS ze dne 04.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - NS
Soudce zpravodajŠimáčková Kateřina
Typ výrokuprocesní - odložení vykonatelnosti
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.67.15.1
Datum podání09.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 67/15 ze dne 4. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů Aleny Krejčíkové a Vlastislava Vondrovského, zastoupených JUDr. Juditou Jakubčíkovou, advokátkou se sídlem Krameriova 139, Klatovy, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 33/2014-294 ze dne 17. 2. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 4183/2014-448 ze dne 27. 11. 2014, za účasti Nejvyššího soudu a Krajského soudu v Plzni jako účastníků řízení a Jaroslava Krejčíka a Reality Investice Vaněk, s. r. o., se sídlem Tylova 25, Plzeň, jako vedlejších účastníků, o návrhu stěžovatelů na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, takto:

Vykonatelnost rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 18 Co 33/2014-294 ze dne 17. 2. 2014 a usnesení Nejvyššího soudu č. j. 33 Cdo 4183/2014-448 ze dne 27. 11. 2014 se odkládá do právní moci rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti.

Odůvodnění:

1. Stěžovatelé se ústavní stížností domáhají, aby Ústavní soud zrušil napadená rozhodnutí pro porušení čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 a 95 odst. 1 Ústavy České republiky. Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatelé spatřují v ústavně nekonformní interpretaci a aplikaci právních předpisů, nedostatečném odůvodnění napadených rozhodnutí a v opomenutí, respektive nepřipuštění důkazů relevantních pro předmět řízení.

2. Z rozhodnutí obecných soudů připojených k ústavní stížnosti vyplývá následující.

3. Stěžovatelka Alena Krejčíková (dále jen "stěžovatelka") se domáhala zaplacení částky 1 000 000 Kč na vedlejších účastnících Jaroslavu Krejčíkovi a na spol. Reality Investice Vaněk, s. r. o. (dále jen "spol. Vaněk"). Stěžovatel Vlastislav Vondrovský (dále jen "stěžovatel") se domáhal zaplacení částky 450 000 Kč na Jaroslavu Krejčíkovi. Tyto částky měli stěžovatelé Jaroslavu Krejčíkovi půjčit.

4. Okresní soud v Klatovech (dále jen "okresní soud") rozsudkem č. j. 6 C 186/2010-331 ze dne 11. 10. 2013 žalobu stěžovatelů zamítl. Podle okresního soudu se stěžovatelce nepodařilo prokázat, že by spol. Vaněk porušila ujednání smlouvy o zprostředkování uzavřené se stěžovatelkou tím, že vyplatila 1 000 000 Kč na účet Jaroslava Krejčíka. Ani jednomu stěžovateli se pak podle okresního soudu nepodařilo prokázat, že skutečně došlo k půjčkám 1 000 000 Kč a 450 000 Kč Jaroslavu Krejčíkovi. Vzhledem k sociálním poměrům stěžovatelů okresní soud rozhodl, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení.

5. Krajský soud v Plzni (dále jen "krajský soud") napadeným rozsudkem potvrdil rozhodnutí okresního soudu ve věci samé, ale změnil jeho rozsudek ve výroku o nákladech řízení. Stěžovatelce uložil povinnost nahradit spol. Vaněk náklady ve výši 88 409 Kč; stěžovateli uložil povinnost nahradit Jaroslavu Krejčíkovi náklady ve výši 151 008 Kč. Dále uložil stěžovatelům povinnost nahradit náklady odvolacího řízení. Stěžovatelka je tak povinna nahradit Jaroslavu Krejčíkovi 32 670 Kč a spol. Vaněk 17 424 Kč; stěžovatel je povinen nahradit Jaroslavu Krejčíkovi 28 483 Kč.

6. Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl dovolání stěžovatelů. O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl tak, že stěžovatelce uložil povinnost zaplatit 15 246 Kč Jaroslavu Krejčíkovi a rovněž 15 246 Kč spol. Vaněk. Stěžovateli pak uložil povinnost zaplatit Jaroslavu Krejčíkovi 12 584 Kč.

7. Dne 4. 2. 2015 obdržel Ústavní soud od právní zástupkyně stěžovatelů návrh na odložení vykonatelnosti rozhodnutí.

8. Podle odůvodnění návrhu je proti stěžovatelům vedeno exekuční řízení, kterým jsou vymáhány přiznané náhrady nákladů soudních řízení. Návrh upozorňuje na tíživou životní situaci stěžovatelů. Stěžovatel nemá již prakticky žádné finanční prostředky; dále podle stěžovatelů hrozí, že v rámci exekuce budou nuceni prodat i pozemek se zahradou, což má v současnosti být jediný majetek stěžovatele. Podle návrhu bylo již v rámci exekučního řízení vydáno usnesení, kterým byl nařízen prodej tohoto pozemku.

9. Ústavní soud konstatuje, že podání ústavní stížnosti zásadně není spojeno se suspenzivním účinkem a že rozhodnutí, jímž Ústavní soud vykonatelnost ústavní stížností napadeného rozhodnutí odloží, je vázáno na striktní splnění podmínek zakotvených v § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Podle uvedeného ustanovení, jež je nezbytné vykládat restriktivně, může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

10. Ústavní soud posoudil návrh stěžovatele, přičemž vzal v úvahu relevantní okolnosti případu vyplývající z ústavní stížnosti i z přiložených rozhodnutí všech obecných soudů, a dospěl k závěru, že podmínky dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu jsou v posuzované věci naplněny.

11. Odkladu vykonatelnosti napadených rozhodnutí nebrání žádný důležitý veřejný zájem. Jádrem věci posuzované obecnými soudy byl totiž ryze soukromoprávní spor. V tomto sporu nebyli stěžovatelé úspěšní, nadto jim byla uložena povinnost nahradit náklady řízení žalovaným (vedlejším účastníkům). Tyto náhrady dosahují značné výše, a to zejména s ohledem na životní situaci stěžovatelů. Exekuční vymáhání těchto náhrad tudíž má pro stěžovatele velmi tíživé důsledky. Ústavní soud je tak toho názoru, že výkon rozsudku krajského soudu a usnesení Nejvyššího soudu by pro stěžovatele znamenal nepoměrně větší újmu, než jaká odložením vykonatelnosti může vzniknout vedlejším účastníkům Jaroslavu Krejčíkovi a spol. Vaněk. Jinak řečeno, podle Ústavního soudu lze po vedlejších účastnících spravedlivě požadovat, aby po dobu řízení před Ústavním soudem (respektive do doby případného zrušení usnesení o odkladu vykonatelnosti) strpěli skutečnost, že napadená rozhodnutí nebudou vykonána.

12. Ústavní soud závěrem podotýká, že při posuzování stěžovatelova návrhu na odklad vykonatelnosti si nevyžádal vyjádření k návrhu ze strany ostatních účastníků řízení, zejména vedlejších účastníků. Takový postup Ústavní soud zvolil s ohledem na naléhavost případu a životní situaci stěžovatelů. Ústavní soud však zároveň připomíná, že vedlejším účastníkům, případně dalším účastníkům řízení nic nebrání vyjádřit se k odložení vykonatelnosti dodatečně, přičemž pokud by Ústavní soud následně dospěl k závěru, že podmínky pro odklad vykonatelnosti již dále netrvají (pominuly), je možné nynější usnesení zrušit ještě před rozhodnutím ve věci samé.

13. Ze shora popsaných důvodů tedy Ústavní soud odložil vykonatelnost napadených rozhodnutí, jak uvedeno ve výroku tohoto usnesení. Tímto rozhodnutím Ústavní soud nikterak nepředjímá meritorní rozhodnutí o podané ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru