Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 663/01Nález ÚS ze dne 19.02.2002Průtahy v soudním řízení, Krajský soud v Hradci Králové

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuzamítnuto
vyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkúčastník řízení
soud/jednání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 16/25 SbNU 121
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.663.01
Datum vyhlášení09.04.2002
Datum podání16.11.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 6 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 79 odst.3, § 200c odst.1, § 200c odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 663/01 ze dne 19. 2. 2002

N 16/25 SbNU 121

Průtahy v soudním řízení, Krajský soud v Hradci Králové

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní

stížnosti stěžovatele C., s.r.o., jíž se domáhá zrušení usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn.

F 18945/2001, Rg. C 13213, a vyslovení příkazu Krajskému soudu

v Hradci Králové ve věci Rg. C 13213 konat a rozhodnout, takto:

I. Ústavní soud zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové,

aby pokračoval v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst.

2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod a přikazuje mu, aby

jeho věc vedená pod sp. zn. Rg. C 13213 byla projednána bez

zbytečných průtahů.

II. Návrh na zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 19. 9. 2001, sp. zn. F 18945/2001, Rg. C 13213, se

zamítá.

Odůvodnění:

I.

V záhlaví uvedeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové

(vyšší soudní úředník) ve věci návrhu na zápis změn stěžovatele do

obchodního rejstříku stěžovateli uložil (1.) zaslat další kopii

aktuálního znění společenské smlouvy k založení do spisu, (2.)

zaslat další kopii návrhu dle § 79 odst. 3 a § 200c odst. 1

o.s.ř. a upozornil (3.) na skutečnost, že "předložený návrh bude

vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání."

II.

Stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že jeho podání ve věci

návrhu na zápis změn nijak nesouvisí s dalším řízením vedeným před

vrchním soudem, v jehož rámci vrchní soud rozhoduje o odvolání

stěžovatele. Proto stěžovatel podal stížnost ministerstvu

spravedlnosti, které prý však postup krajského soudu schválilo

s odůvodněním, že "programové vybavení na obchodním rejstříku

v Hradci Králové neumožňuje provést jakékoli změny v rejstříku,

dokud není pravomocně ukončen předcházející návrh a dokud nebude

proveden a ukončen zápis předchozí změny." Stěžovatel však namítá,

že občanský soudní řád neumožňuje soudu ve věci nekonat proto, že

nemá k dispozici odpovídající technické vybavení. Proto tvrdí, že

zmíněným postupem a napadeným rozhodnutím porušil Krajský soud

v Hradci Králové jeho právo, zakotvené v čl. 36 Listiny základních

práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel souhlasí s upuštěním od ústního jednání před

Ústavním soudem.

III.

Ústavní soud především konstatuje, že podle své ustálené

judikatury jsou-li v řízení před obecnými soudy namítány průtahy,

je zásadně třeba ještě před podáním ústavní stížnosti podat

stížnost na průtahy v řízení - ve smyslu zákona č. 436/1991 Sb.,

o některých opatřeních v soudnictví, o volbách přísedících, jejich

zproštění a odvolání z funkce a o státní správě soudů České

republiky - předsedovi příslušného soudu (poznámka: tento zákon je

sice ke dni 1. 4. 2002 zrušen zákonem č. 6/2002 Sb., o soudech,

soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých

dalších zákonů, nicméně právo podat stížnost na průtahy v řízení

orgánům státní správy soudů zakotvuje v ustanovení § 164 odst. 1

srovnatelným způsobem i citovaný zákon č. 6/2002, který zrušený

zákon č. 436/1991 Sb. nahrazuje). Pokud takovou stížnost

stěžovatel nepodal, považoval Ústavní soud ústavní stížnost za

nepřípustnou a odmítl ji, neboť stěžovatel před jejím podáním

nevyčerpal všechny prostředky k ochraně svých práv (např. usnesení

sp. zn. III. ÚS 169/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení,

sv. 5, str. 589). V daném případě stěžovatel ani netvrdí a ani

neprokazuje, že stížnost na průtahy v řízení předsedovi

příslušného soudu podal a že tedy - ve smyslu ustálené judikatury

Ústavního soudu - před podáním ústavní stížnosti vyčerpal všechny

procesní prostředky k ochraně svých práv. Tato zásada však neplatí

bez výjimky. Ústavní soud totiž na druhé straně judikoval, že

pokud by podání příslušného procesního prostředku bylo zjevně

neefektivní, nelze na jeho podání trvat (viz např. nález sp. zn.

IV. ÚS 240/95, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 5,

str. 298).

V souzené věci Ústavní soud dospěl k závěru, že podání

stížnosti proti průtahům v řízení předsedovi soudu podle zákona č.

436/1991 Sb. by bylo zjevně neefektivní a proto podáním předmětné

stížnosti přípustnost ústavní stížnosti nepodmínil. V daném

případě totiž stěžovatel doložil, že podal dne 27. 9. 2001 na

postup Krajského soudu v Hradci Králové stížnost Ministerstvu

spravedlnosti ČR, leč ministerstvo tuto stížnost neshledalo

důvodnou a v přípisu ze dne 8. 11. 2001 právní zástupkyni

stěžovatele sdělilo, že návrh na zápis do obchodního rejstříku

bude - s ohledem na programové vybavení na obchodním rejstříku

v Hradci Králové - proveden až po pravomocném ukončení předchozího

návrhu a provedení zápisu předchozí změny. Na toto stanovisko

Ministerstva spravedlnosti ČR ostatně odkazuje rovněž krajský soud

ve svém vyjádření k ústavní stížnosti (viz níže). Za této situace

se tedy nelze důvodně domnívat, že by podání zmiňované stížnosti

předsedovi Krajského soudu v Hradci Králové mohlo být považováno

za efektivní prostředek k ochraně práv stěžovatele, pokud jde

o namítané průtahy v řízení.

Proto Ústavní soud dovozuje, že podaná ústavní stížnost

splňuje zákonem stanovené procesní podmínky a že proto nic nebrání

v projednání a rozhodnutí věci samé.

IV.

Ústavní soud požádal o vyjádření k ústavní stížnosti

účastníka řízení - Krajský soud v Hradci Králové. Ten ve svém

vyjádření především poukázal na skutečnost, že důvodem, proč

rejstříkový soud nemohl o předmětném návrhu stěžovatele

rozhodnout, je to, že o jednotlivých návrzích téže společnosti

rozhoduje rejstříkový soud postupně podle pořadí, jak soudu došly,

a že rejstříkový soud nemůže rozhodnout bez spisu, neboť

skutečnosti uváděné v návrhu je třeba ověřit i listinami

založenými ve spise. Tento spis se však nachází u Vrchního soudu

v Praze za účelem vyřízení odvolání ve věci návrhu stěžovatele ze

dne 13. 6. 2000.

Účastník řízení se domnívá, že v daném případě nedošlo

k porušení Listiny, že navrhuje ústavní stížnost jako nedůvodnou

zamítnout a uvádí, že souhlasí s upuštěním od ústního jednání před

Ústavním soudem.

V.

Ústavní soud konstatuje, že otázkou průtahů v řízení před

obecnými soudy se zabýval již v řadě svých rozhodnutí. Důvodné

průtahy v řízení totiž představují tzv. jiný zásah do základních

práv stěžovatele čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR a dále § 72

odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

zakotvených v čl. 38 odst. Listiny a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy

o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Obě citovaná ustanovení totiž garantují právo každého, aby jeho

věc byla projednána bez zbytečných průtahů (resp. v přiměřené

lhůtě), přičemž těmto ustanovením přirozeně odporuje, jestliže

v konkrétním případě u obecného soudu dochází k nedůvodným

průtahům v řízení. Ústavní soud přitom opakovaně judikoval, že

průtahy v řízení nelze ospravedlnit ani obecně známou přetížeností

soudů, jelikož "je věcí státu, aby organizoval své soudnictví tak,

aby principy soudnictví, zakotvené v Listině a Úmluvě, byly

respektovány a případné nedostatky v tomto směru nemohou jít

k tíži občanů, kteří od soudu právem očekávají ochranu svých práv

v přiměřené době" (např. nález sp. zn. IV. ÚS 55/94, Ústavní soud

ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 2, str. 39). Nutno uvést, že

tento právní názor je konformní rovněž s judikaturou Evropského

soudu pro lidská práva při interpretaci a aplikaci Úmluvy.

V souzené věci Ústavní soud především uvádí, že řízení ve

věcech obchodního rejstříku upravuje ustanovení § 200a a násl.

občanského soudního řádu. Podle ustanovení § 200c odst. 3 o.s.ř.

je v řízení soud povinen učinit do 15 dnů od podání návrhu úkony

směřující k rozhodnutí věci. O obsahu zápisu rozhoduje soud

usnesením a zápis provede do deseti dnů od právní moci usnesení

o obsahu zápisu (§ 200d odst. 3, 4 o.s.ř.). Je tedy zřejmé, že

tzv. rejstříkové řízení představuje zvláštní typ řízení před

obecnými soudy, který je typický zejména zájmem zákonodárce na

rychlosti rozhodování, jež je realizovatelná i s ohledem na povahu

tohoto řízení. Jinak řečeno, při rozhodování ve věcech obchodního

rejstříku soud posuzuje zpravidla toliko formální podmínky návrhu,

stanovené právními předpisy (§ 200d odst. 1 o.s.ř.) a pokud tyto

podmínky splněny jsou, je povinen zápis provést. Postup soudu se

proto v tomto typu řízení značně odlišuje od jiných typů řízení,

v nichž má obecný soud dán podstatně větší prostor pro vlastní

uvážení a kde posuzuje často velmi obtížné skutkové i právní

okolnosti konkrétní věci.

V daném případě Ústavní soud shledal, že Krajský soud

v Hradci Králové stěžovateli sdělil, že "předložený návrh bude

vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání". Důvodem

tohoto postupu byla - podle sdělení Ministerstva spravedlnosti

i soudu - skutečnost, že programové vybavení na obchodním

rejstříku prý neumožňuje provést změny v rejstříku bez ukončení

řízení o předcházejícím návrhu, že rejstříkový soud rozhoduje

o návrzích podle stanoveného pořadí a že se předmětný spis nachází

u Vrchního soudu v Praze, takže není možno skutečnosti uváděné

v návrhu ověřit listinami založenými ve spise.

K tomu Ústavní soud uvádí, že citované důvody nemohou vést

k vysvětlení průtahů v předmětném řízení. Odkazy na programové

vybavení rejstříkového soudu nebo na spis, nacházející se

přechodně u jiného soudu, totiž nepředstavují důvody, jež by mohly

být interpretovány jinak než jako technické a organizační

problémy, které však v tomto směru nemohou jít k tíži stěžovatele

(korporace soukromého práva), jenž od soudu právem očekává ochranu

svých práv v přiměřené době ve smyslu čl. 38 odst. 2 Listiny a čl.

6 odst. 1 Úmluvy. Skutečnost, že krajský soud se svým rozhodnutím

v souzené věci vyčkává na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze

o odvolání v jiné věci, by sice bylo možno akceptovat, leč pouze

za podmínky, že by krajský soud v tomto směru rozhodl řádným

procesním způsobem, předvídaným zákonem. Pokud totiž před Vrchním

soudem v Praze probíhá řízení, v němž je řešena otázka, která může

mít význam pro rozhodnutí rejstříkového soudu, mělo být řízení

přerušeno § 109 odst. 2 písm. c) o.s.ř.. Jestliže však krajský

soud vyčkává s vyřízením návrhu jen proto, že nemá k dispozici

příslušný spis a na rozhodnutí vrchního soudu tedy čeká

z technických a nikoliv meritorních důvodů, jedná se v zásadě

o postup neodůvodněný a v konečném důsledku protiústavní.

Rejstříkový soud totiž může např. postupovat tak, že si za účelem

vyřízení předmětného návrhu vyžádá příslušný spis krátkodobě zpět

nebo že si zajistí pořízení kopie těch jeho částí, které nezbytně

ke svému rozhodnutí potřebuje. Jinak řečeno, rejstříkový soud musí

učinit vše pro to, aby v důsledku technických a organizačních

problémů u státních orgánů nedocházelo k porušování základních

práv stěžovatele.

Ústavní soud pro úplnost zdůrazňuje, že v řízení o této

ústavní stížnosti se nevyjadřuje ke způsobu rozhodování

rejstříkového soudu, tzn. zda pro předmětný zápis do obchodního

rejstříku jsou splněny zákonné podmínky či nikoliv. Protiústavnost

postupu Krajského soudu v Hradci Králové totiž spočívá v tom, že

ve věci nerozhoduje a - bez příslušného procesního základu

- vyčkává rozhodnutí vrchního soudu.

Ze všech uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti

vyhověl, zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové, aby pokračoval

v porušování práva stěžovatele podle čl. 38 odst. 2 Listiny a čl.

6 odst. 1 Úmluvy a přikazuje mu, aby jeho věc vedená pod sp. zn.

Rg. C 13213 byla projednána bez zbytečných průtahů.

Ústavní soud konečně konstatuje, že neshledal důvod

k samostatnému zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského

soudu v Hradci Králové. Podstata ústavní stížnosti totiž brojí

toliko proti té jeho části (3.), podle níž bude "předložený návrh

bude vyřízen až po rozhodnutí Vrchního soudu o odvolání." Je tedy

z povahy věci zřejmé, že v namítaném směru citované usnesení

nepředstavuje rozhodnutí, nýbrž pouze "jiný zásah" orgánu veřejné

moci, neboť napadená část nekonstituuje ani nedeklaruje žádná

práva nebo povinnosti stěžovatele, ale toliko konstatuje, že orgán

veřejné moci (tj. obecný soud) bude ve věci do určité doby

nečinný. Proto Ústavní soud za situace, kdy ve výrokové části

tohoto nálezu zakazuje Krajskému soudu v Hradci Králové pokračovat

v předmětných průtazích v řízení a přikazuje mu bez průtahů ve

věci jednat, návrh na zrušení citovaného usnesení zamítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. února 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru