Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 660/09 #1Nález ÚS ze dne 20.03.2012Porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek v důsledku nečinnosti soudu při rozhodování o nákladech exekuce

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Litoměřice
SOUDNÍ EXEKUTOR - Plzeň-jih - Doležal Jiří
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip proporcionality
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spra... více
Věcný rejstříkExekuce
Náklady řízení
exekutor
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 55/64 SbNU 681
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.660.09.1
Datum vyhlášení03.04.2012
Datum podání20.03.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1, čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 46 odst.3, § 87 odst.1, § 88 odst.3

330/2001 Sb., § 6 odst.3, § 13 odst.1, § 5 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Zásada proporcionality se v exekučním řízení projevuje v rovině tří kritérií posuzování, a to v rovině principu způsobilosti naplnit účel, principu potřebnosti (použití pouze nejšetrnějšího z více možných prostředků) a principu přiměřenosti (v užším smyslu). Povinnému tak nesmí být způsobena nepřiměřená újma proto, že nebyl náležitě zohledněn jistý stupeň „dobrovolnosti“ ve splnění vymáhané povinnosti, a to i teprve po nařízení exekuce, avšak stále ještě těsně před jejím vynuceným provedením, byť i v poslední možný moment. Nezohlední-li obecný soud tyto aspekty při rozhodování o nákladech exekuce, dopustí se porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny a práva vlastnit a pokojně užívat majetek ve smyslu článku 11 odst. 1 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky O. T. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 20. 3. 2012 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Okresního soudu v Litoměřicích č. j. 13 Nc 5324/2007-31 ze dne 19. 12. 2008 pro rozpor s čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Usnesením ze dne 15. 11. 2007 nařídil okresní soud exekuci na majetek stěžovatelky coby povinné k vymožení pohledávky oprávněné ve výši 70.667 Kč. Pověřený soudní exekutor vydal dne 25. 11. 2007 příkaz k úhradě nákladů exekuce, v němž vyčíslil náklady exekuce celkovou částkou 16.791,62 Kč. Proti uvedenému příkazu podala stěžovatelka včasné námitky, v nichž uvedla, že celou vymáhanou částku uhradila již před doručením příkazu a že exekutorovi náleží pouze odměna 3.000 Kč a 3.500 Kč s DPH, které již také uhradila. Napadeným usnesením ze dne 19. 12. 2008 okresní soud stěžovatelčiny námitky zamítl, přičemž ještě před vydáním tohoto usnesení krajský soud coby soud odvolací odmítl stěžovatelčino odvolání do usnesení o nařízení exekuce a okresní soud již dne 21. 10. 2008 věc coby skončenou evidenčně odložil, aniž by byl před tím rozhodl o stěžovatelčiných námitkách proti exekučnímu příkazu. Stěžovatelka namítala, že okresní soud jí v průběhu exekuce neposkytl žádnou ochranu a zejména byl v řízení o jejích námitkách nečinný, takže byla nucena zaplatit exekutorovi odměnu, která mu nepříslušela, a na určitou dobu jí byl neoprávněně odejmut majetek. O námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce navíc dle stěžovatelky okresní soud rozhodl až po jejích urgencích.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud shledal stěžovatelčinu stížnost důvodnou. S odkazem na svůj nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 připomněl, že také při aplikaci práva se mají uplatňovat principy spravedlnosti a proporcionality, jež se v exekučním řízení projevují mj. také jako zásada, že povinnému nesmí být způsobena nepřiměřená újma, zejména nezohledněním jistého stupně dobrovolnosti plnění vymáhané povinnosti. V oblasti aplikace práva navíc principy proporcionality a spravedlnosti vyžadují, aby byl postup orgánů veřejné moci předvídatelný, jasný, prostý omylů a liknavosti a nedůslednosti. V projednávané věci podle Ústavního soudu uvedené požadavky naplněny nebyly, neboť okresní soud postupoval značně liknavě, když exekuční spis již založil do spisovny, aniž by byl rozhodl o námitkách proti příkazu k úhradě nákladů exekuce, a o stěžovatelčiných námitkách rozhodl až po jejích urgencích. V důsledku postupu okresního soudu ve stěžovatelčině exekuční věci došlo k porušení jejího práva vlastnit majetek ve smyslu čl. 11 odst. 1 Listiny a práva na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny, a proto Ústavní soud napadené usnesení okresního soudu zrušil.

Soudcem zpravodajem ve věci byl Vojen Güttler. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 660/09 ze dne 20. 3. 2012

N 55/64 SbNU 681

Porušení práva na spravedlivý proces a práva vlastnit majetek v důsledku nečinnosti soudu při rozhodování o nákladech exekuce

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Ivany Janů - ze dne 20. března 2012 sp. zn. I. ÚS 660/09 ve věci ústavní stížnosti O. T. proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31, jímž byly zamítnuty stěžovatelčiny námitky a potvrzen příkaz soudního exekutora, za účasti Okresního soudu v Litoměřicích jako účastníka řízení a soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih, se sídlem v Plzni, Jablonského 7, jako vedlejšího účastníka řízení.

Výrok

Usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Okresní soud v Litoměřicích napadeným usnesením ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31 ve věci pohledávky oprávněné Všeobecné zdravotní pojišťovny České republiky (dále jen "oprávněná") proti povinné (dále též jen "stěžovatelka") zamítl námitky stěžovatelky a rozhodnutí exekutora potvrdil.

Okresní soud uvedl, že usnesením ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 nařídil podle vykonatelných rozhodnutí - platebních výměrů oprávněné ze dne 21. 12. 2006 č. 4240601629 a ze dne 21. 12. 2006 č. 2140601628 - k uspokojení pohledávky oprávněné ve výši 70 667 Kč a pro náklady určené v řízení exekuci na majetek stěžovatelky a pověřil provedením exekuce soudního exekutora JUDr. Jiřího Doležala, Exekutorský úřad Plzeň-jih (dále jen "exekutor"). Pověřený exekutor vydal příkaz k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 11. 2007 č. 16 EX 14751/07 (dále také "příkaz") a určil náklady exekuce v celkové výši 16 791,62 Kč, z toho odměnu exekutora 16 610 Kč (poznámka: správně 10 610 Kč) a náklady exekuce 3 600 Kč (poznámka: správně 3 500 Kč) a 19 % DPH 2 681,62 Kč. Exekutor postoupil námitky stěžovatelky "proti citovanému usnesení" (poznámka: správně "proti příkazu") okresnímu soudu. Stěžovatelka namítala, že celou pohledávku, kterou po ní oprávněná vymáhala - před tím, než jí byl doručen napadený exekuční příkaz - již dobrovolně uhradila; navíc poukázala na to, že exekutorovi náleží pouze odměna 3 000 Kč a 3 500 Kč a DPH, které již také uhradila.

Okresní soud (z předložených pokladních stvrzenek potvrzených oprávněnou) zjistil, že částka 53 586 Kč byla zaplacena dne 20. 12. 2007 a částka 17 081 Kč byla zaplacena dne 21. 12. 2007; exekutor vydal příkaz dne 23. 11. 2007. Výše odměny exekutora je stanovena "dle základu". Exekutor postupoval obvyklým způsobem, vycházel při stanovení odměny z vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů, v případě poštovného a hotových nákladů vycházel z paušálních částek stanových vyhláškou. Okresní soud dále konstatoval, "že není rozhodné, kdy byl tento příkaz doručen, kdy ho povinná převzala, v době, kdy byl vydán, ještě nebylo ničeho zaplaceno. Vzhledem k těmto skutečnostem soud postupoval dle ust. § 88 exekučního řádu v platném znění a námitky povinné zamítl, když rozhodnutí exekutora považuje za správné.".

II.

Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31. Tvrdí, že jím byla porušena její základní práva uvedená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), v čl. 1 odst. 1 Ústavy a čl. 2 (ve znění protokolu č. 7), čl. 6 a čl. 13 (ve znění protokolů č. 3, 5 a 8) Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (sic - pozn. red.).

Stěžovatelka v prvé řadě uvedla - po časovém a věcném přehledu jednotlivých skutečností - že si je vědoma oprávněnosti nařízení exekuce usnesením Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4, avšak současně namítla, že v průběhu exekuce jí Okresní soud v Litoměřicích neposkytl a neposkytuje jakoukoliv ochranu. Stěžovatelka v této souvislosti poukázala na to, že na základě platebních výměrů ze dne 21. 12. 2006 č. 4240601629 a ze dne 21. 12. 2006 č. 2140601628 zaplatila oprávněné dne 20. 12. 2007 částku 53 586 Kč a dne 21. 12. 2007 částku 17 081 Kč; současně zdůraznila, že usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 obdržela (stejně jako exekuční příkaz) až dne 21. 12. 2007. O tom, že je na její majetek vedena exekuce se proto dozvěděla až dne 21. 12. 2007; stěžovatelka konečně uvedla, že dne 27. 12. 2007 zaslala na účet exekutora na náhradu jeho odměny a nákladů exekuce částku 7 735 Kč. Dále zdůraznila, že vzhledem k nečinnosti Okresního soudu v Litoměřicích [který dne 21. 10. 2008 (aniž by rozhodl o námitkách stěžovatelky proti příkazu, tj. za situace, kdy nebyl tento příkaz soudně přezkoumán) věc jako evidenčně skončenou odložil] a ve snaze zabránit tomu, aby z jejího účtu nebyly v rámci exekuce sraženy žádné částky, doplatila exekutorovi celou jím požadovanou částku. Stěžovatelka proto byla nucena zaplatit exekutorovi odměnu, která mu nepříslušela; byl jí neoprávněně odejmut majetek, který jí sice byl vrácen během deseti dnů, avšak nestalo se tak zásluhou soudu (a navíc jí vznikla minimálně škoda ve výši 22 500 Kč, tj. částky ve výši státního příspěvku na stavební spoření, na který pozbyla nárok). Napadené usnesení bylo vydáno téměř po roce od podání námitek a teprve poté, co požádala soud, aby konal; stěžovatelka konečně uvedla, že na její majetek byla v době podání ústavní stížnosti vedena exekuce, ačkoli dluh oprávněné zaplatila již před 15 měsíci. Stěžovatelka připomněla argumentaci Okresního soudu v Litoměřicích (srov. výše popsané odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31) a poukázala na to, že soud jednal v rozporu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 8/06 (viz níže); při stanovení odměny exekutorovi totiž nevycházel z toho, že vymáhaná pohledávka byla stěžovatelkou zaplacena dobrovolně, a tudíž nebyla vymožena exekutorem; stěžovatelka v této souvislosti rovněž odkázala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 684/07 ze dne 17. 2. 2009 (N 29/52 SbNU 279).

Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud nálezem napadené usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31 zrušil.

Stěžovatelka vyslovila souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

III.

Okresní soud v Litoměřicích ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že nejdříve vyčkal rozhodnutí odvolacího soudu (poznámka: o odvolání podaném stěžovatelkou do rozhodnutí Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 o nařízení exekuce; Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 12. 6. 2008 č. j. 11 Co 380/2008-25 odvolání stěžovatelky odmítl) a po vymožení pohledávky exekutorem již o zastavení řízení nerozhodoval. Konečně také poukázal na to, že "náklady exekutora by vzhledem k tomu, že bylo zaplaceno až v průběhu řízení, povinné v rozhodnutí o zastavení řízení byly stejně uloženy". Okresní soud vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání v řízení před Ústavním soudem.

Vedlejší účastník-exekutor ve svém vyjádření podal sled jednotlivých (především procesních) kroků učiněných v průběhu exekučního řízení. V prvé řadě uvedl, že stěžovatelka sice poukazuje na dobrovolnost plnění, "avšak toto tvrzení je prolomeno právě ustanovením § 251 o. s. ř.". Ke stěžovatelčinu tvrzení, že měl upustit od exekuce podle § 46 odst. 3 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, (a místo toho jí odebral na 10 dnů peníze z účtu), exekutor uvedl, že dotčené ustanovení je třeba vykládat ve spojení s § 2 větou druhou exekučního řádu, kdy exekutor je vázán toliko rozhodnutím soudu v exekučním řízení; exekutor na straně druhé připomenul, že po ověření rozhodných skutečností (o uhrazení předmětné částky oprávněné) "tyto peníze spravedlivě vrátil povinné, ačkoli tento postup nemá přímou oporu v zákoně". Exekutor konečně uvedl, že jeho postup byl v plném souladu se zákonem a že nemůže za to, "že příslušný soud v dané věci nekonal, jak konat měl". Exekutor se k dotazu Ústavního soudu, zda souhlasí s upuštěním od ústního jednání podle § 44 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, nevyjádřil; Ústavní soud proto vychází z presumovaného souhlasu exekutora, který vyplývá z poučení uvedeného v doručené žádosti Ústavního soudu o vyjádření exekutora k ústavní stížnosti ze dne 16. 7. 2009 (doručeno dne 20. 7. 2009).

Ústavní soud dospěl k závěru, že od ústního jednání nelze očekávat další objasnění věci, a proto od něho se souhlasem účastníků upustil (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

IV.

Ústavní soud shledal, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonné náležitosti, a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí ve věci samé.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již v minulosti mnohokrát zdůraznil, že není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů a že není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 81 a 90 Ústavy). Proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností za předpokladu, že soudy postupují v souladu s obsahem hlavy páté Listiny (čl. 83 Ústavy). Na druhé straně opakovaně připustil, že aplikace a interpretace právních předpisů obecnými soudy mohou být v některých případech natolik extrémní, že vybočí z mezí Ústavy, a zasáhnou tak do některého ústavně zaručeného základního práva.

Ústavní soud shledal, že právě k takovému zásahu do ústavně garantovaných práv stěžovatelky v projednávaném případě došlo.

Jádrem projednávané ústavní stížnosti je posouzení toho, zda Okresní soud v Litoměřicích postupoval a rozhodoval v souzené věci ústavně konformně. Ústavní soud při svém rozhodování vycházel v prvé řadě z toho, že tu nelze pominout skutečnost, že stěžovatelka oprávněné dlužnou částku v příslušné výši 70 667 Kč dne 20. 12. 2007 a dne 21. 12. 2007 uhradila (srov. soudní spis: č. l. 10 až 12). Stěžovatelka ostatně - jak vyplývá ze sdělení exekutora ze dne 26. 1. 2009 o vymožení nákladů exekuce (srov. soudní spis č. l. 33 a spis exekutora č. l. 40 a 32) - uhradila též odměnu exekutora a náklady exekuce; učinila tak nejprve dne 27. 12. 2007 ve výši 7 735 Kč (též soudní spis č. l. 10, 19) a posléze dne 26. 11. 2008 doplatek na úhradu odměny exekutorovi ve výši 9 056,62 Kč (srov. spis exekutora č. l. 31, 40). Vedle uvedeného Ústavní soud současně konstatuje, že usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 o nařízení exekuce a exekuční příkaz exekutora ze dne 25. 11. 2007 č. 16 EX 14751/07 byly stěžovatelce doručeny dne 21. 12. 2007 (přičemž od 13. 12. 2007 byly uloženy na poště).

Tu Ústavní soud nemůže pominout skutečnost, že stěžovatelka - po doručení usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 6. 2008 č. j. 11 Co 380/2008-25 o odmítnutí jejího odvolání proti usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 o nařízení exekuce (dne 1. 9. 2008) - uhradila dne 26. 11. 2008 výše uvedený doplatek na úhradu odměny exekutora ve výši 9 056,62 Kč; to především z toho důvodu (jak uvedla stěžovatelka), aby z jejího účtu u stavební spořitelny nebyly strhávány žádné částky. Poznámka: To, že ke stržení částky ve výši 70 667 Kč nakonec došlo - jak ostatně vyplývá z výše podaného vyjádření exekutora - je věc další a vyplývá z vázanosti exekutora rozhodnutím soudu a z jeho působení v rámci exekučního řízení; exekutor následně uvedenou částku stěžovatelce vrátil. Ústavní soud současně poukazuje na to, že k právě uvedenému sledu procesních kroků a skutečností docházelo za situace, kdy Okresní soud v Litoměřicích nerozhodl o námitkách stěžovatelky ze dne 27. 12. 2007 (exekutorovi doručených dne 7. 1. 2008 a jím doručených Okresnímu soudu v Litoměřicích až dne 31. 3. 2008) vůči příkazu exekutora k úhradě nákladů exekuce ze dne 25. 11. 2007 sp. zn. 16 EX 14751/07 a kdy navíc byl okresním soudem soudní spis sp. zn. 13 Nc 5324/2007 již založen ve spisovně. Stěžovatelka proto následně (po nahlédnutí jejího právního zástupce do spisu dne 1. 12. 2008) musela požádat Okresní soud v Litoměřicích (a to s odkazem na porušování jejího práva na spravedlivý proces a na ochranu jejího majetku; soudní spis č. l. 30), aby ve věci bezodkladně konal. Okresní soud teprve poté napadeným usnesením ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31 stěžovatelčiny námitky zamítl (č. l. 31); toto usnesení bylo právnímu zástupci stěžovatelky doručeno dne 22. 1. 2009.

Zde Ústavní soud v prvé řadě připomíná vlastní nález sp. zn. Pl. ÚS 8/06 ze dne 1. 3. 2007 (N 39/44 SbNU 479; 94/2007 Sb.). V něm zdůraznil princip spravedlnosti a zásadu proporcionality (přiměřenosti v širším smyslu) jako moderního ústavního pravidla, které se má nepochybně uplatňovat nejen v rámci normotvorby, ale také při aplikaci práva. Zásadu proporcionality chápe Ústavní soud v rovině tří kritérií posuzování, tj. v rovině principu způsobilosti naplnění účelu, principu potřebnosti (použití pouze nejšetrnějšího z více možných prostředků) a principu přiměřenosti (v užším smyslu); z toho plyne, že povinnému nesmí být způsobena nepřiměřená újma proto, že se náležitě nezohledňuje jistý stupeň "dobrovolnosti" ve splnění vymáhané povinnosti, byť až po nařízení exekuce, avšak stále ještě těsně před jejím vynuceným provedením, byť i v poslední možný moment.

Ústavnísoud i nyní považuje za ekvivalentní odměnu exekutora ve sníženém (roz. odpovídajícím) rozsahu, což je v souladu právě i s principem proporcionality poměřujícím přiměřenost zásahu do majetku povinné za účelem ochrany majetku oprávněné (vymožení její pohledávky). Tento přístup vztahuje především na samotný postup orgánů veřejné moci, jenž musí být v tomto ohledu předvídatelný, jasný, prostý nejen omylů, ale také liknavosti a nedůslednosti. Ústavní soud je přesvědčen - vzhledem k výše uvedenému - že v souzené věci právě v důsledku liknavosti a nedůslednosti Okresního soudu v Litoměřicích (a do určité míry také exekutora) k takovému uplatnění zásady proporcionality (přinejmenším v rovině principu způsobilosti naplnění účelu a použití přiměřenosti v užším slova smyslu) a spravedlnosti v kontextu "dobrovolného" splnění vymáhané povinnosti nedošlo; nebyla tak naplněna ani předpokládaná preventivní funkce exekuce.

Ústavnísoud dále nepovažuje za adekvátní situaci (a právu na spravedlivý proces neodpovídající), kdy byl předmětný spis již uložen ve spisovně, rozhodnutí, jež má být vydáno, vydáno není, a je to nakonec sama stěžovatelka, která musí prostřednictvím právního zástupce vyzývat okresní soud k tomu, aby konal, tj. aby o jejích námitkách vůbec rozhodl. Na této pro stěžovatelku nepříznivé situaci nemůže nic změnit ani nepřesvědčivé vyjádření okresního soudu týkající se zastavení řízení; v prvé řadě nebylo stále rozhodováno o stěžovatelčiných námitkách, byť byly spis a rozhodnutí odvolacího soudu o odvolání stěžovatelky proti předchozímu usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 15. 11. 2007 č. j. 13 Nc 5324/2007-4 doručeny okresnímu soudu dne 15. 7. 2008.

Konečně Ústavnísoud připomíná Okresnímu soudu v Litoměřicích - pro úplnost - nepřesnosti uvedené v odůvodnění napadeného usnesení, jež zmiňuje v části I tohoto nálezu.

Proto Ústavnísoud ústavní stížnosti jako opodstatněné pro porušení čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny v celém rozsahu vyhověl a usnesení Okresního soudu v Litoměřicích ze dne 19. 12. 2008 č. j. 13 Nc 5324/2007-31 zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru