Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 658/06Usnesení ÚS ze dne 19.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/obvinění a stíhání
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2006:1.US.658.06
Datum podání04.10.2006
Napadený akt

rozhodnutí jiné

rozhodnutí jiné

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 160


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 658/06 ze dne 19. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Mgr. J. K., zastoupeného JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem Praha 3, Na Jarově 2425/4, proti usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 ze dne 8. 8. 2006, sp. zn. 1 ZT 872/2006, a usnesení Policie ČR, Obvodního ředitelství Praha IV, Služby kriminální policie a vyšetřování, odboru hospodářské kriminality, ze dne 28. 6. 2006, ČTS: ORIV-7232/OHK-3-2006, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se Mgr. J. K. (dále též "stěžovatel") domáhal zrušení uvedeného usnesení státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 4 (dále též "státní zástupce") a usnesení Policie ČR (dále jen "policejní orgán") pro porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Uvedeným usnesením státní zástupce zamítl, jako nedůvodnou, stížnost stěžovatele proti usnesení policejního orgánu, kterým bylo zahájeno trestní stíhání stěžovatele pro trestný čin poškozování věřitele podle ustanovení § 256 odst. 1, 4 trestního zákona (dále jen "TrZ"). Stíhaného skutku se měl dopustit tím, že nezaplatil splatnou směnku, kterou avaloval jako ručitel, byť měl možnost a povinnost tak učinit. V průběhu exekučního řízení prohlásil, že žádný majetek nevlastní. Následně odstranil část svého nemovitého majetku a svým jednáním způsobil věřiteli škodu ve výši 7 084 968,-- Kč.

Stěžovatel tvrdil, že usnesení o zahájení trestního stíhání nelze považovat za zákonné, neboť neobsahuje popis subjektivní stránky stíhaného trestného činu. Navíc, v průběhu vyšetřování (nejpozději dne 3. 8. 2006) bylo zjištěno, že ze strany stěžovatele nedošlo k žádným převodům nemovitostí majících za následek poškození věřitele, tzn. že chybí i jeden ze základních znaků objektivní stránky daného trestného činu, a proto nejpozději tímto datem přestal existovat důvod pro pokračování trestního stíhání stěžovatele.

Po přezkoumání věci dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z dnes již ustálené judikatury, s odkazem na zásadu subsidiarity a minimalizace zásahů, vyplývá zdrženlivost Ústavního soudu při zásazích do samotného počátku trestního stíhání. Ústavní soud mnohokrát zdůraznil, že ingerenci do rozhodování orgánů činných v trestním řízení v přípravném řízení považuje, snad s výjimkou zcela mimořádné situace, tj. zejména v kontextu se současným zásahem do osobní svobody jednotlivce (srov. např. usnesení sp. zn. IV. ÚS 535/02, II. ÚS 364/03, II.ÚS 741/02), za zcela nepřípustnou, případně přinejmenším za nežádoucí, neboť v procesu, který probíhá, lze i případné protiústavní vady napravit v rámci celého řízení obvyklým a zákonem předvídatelným způsobem především samotnými obecnými soudy.

Možnost zásahu Ústavního soudu do přípravného řízení je tedy nutno vykládat přísně restriktivním způsobem. Ústavní soud může korigovat pouze nejextrémnější excesy. Jeho zásah je možný pouze za situace, kdy postup orgánů činných v trestním řízení a jím založené vady, případně jejich důsledky, nelze v soustavě orgánů činných v trestním řízení, zejména obecných soudů, již napravit.

V minulosti Ústavní soud ojediněle vykročil ze své dnes již dostatečně ustálené judikatury. Učinil tak v situaci, kdy státní zastupitelství neodůvodnilo svůj závěr o zamítnutí stížnosti proti usnesení policejního orgánu o zahájení trestního stíhání (srov. nález ve věci sp. zn. III. ÚS 511/02, uveřejněný pod č. 105 in: Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, str. 471 a násl.; usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03, uveřejněné pod č. 4 tamtéž, svazek 32, str. 467 a násl.).

Ani po tomto nálezu se Ústavní soud nadále necítí být povolán k přezkumu postupu orgánů činných v trestním řízení, pokud jde o materiální důvody (opodstatněnost) a důvodnost zahájení trestního stíhání (srov. usnesení ve věci sp. zn. III. ÚS 554/03, I. ÚS 486/01, IV. ÚS 213/03, IV. ÚS 262/03 a další). Důvodnost obvinění je předmětem celého trestního řízení a Ústavnímu soudu v této souvislosti přísluší se otázkou ochrany základních práv a svobod zabývat až po jeho pravomocném skončení, tj. po vyčerpání všech procesních prostředků, které trestní řád k ochraně práv stěžovateli (obviněnému) poskytuje.

Z uvedeného vyplývá, že předmětem přezkumu Ústavním soudem mohou být tedy pouze námitky směřující proti nedostatečnému odůvodnění napadených usnesení, které by svědčilo o libovůli v rozhodování orgánů činných v trestním řízení. Takové vady však napadená rozhodnutí evidentně nevykazují a Ústavní soud neshledal důvod pro svůj výjimečný zásah do rozhodování orgánů činných v trestním řízení ve stadiu přípravného řízení.

Ústavní soud, při respektování výše popsaných mezí svého ústavněprávního přezkumu, konstatuje, že v posuzované věci usnesení o zahájení trestního stíhání obsahuje všechny náležitosti uvedené v ustanovení § 160 odst. 1 trestního řádu (dále jen "TrŘ"). Ve výroku usnesení je skutek dostatečně podrobně a nezaměnitelně popsán a trestný čin, který je v tomto skutku spatřován, je náležitým způsobem označen. Subjektivní stránka (úmysl vyhnout se plnému uspokojení věřitele, např. skutečnou či fiktivní dispozicí se svým majetkem), byť není výslovně zmíněna, je dostatečně vyjádřena v popisu jednání stěžovatele ve vztahu k majetku věřitele, tzn. ve znacích objektivní stránky a jejich vzájemné souvislosti. V odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání, spolu s usnesením státního zástupce, jsou uvedeny skutečnosti (výpis z listu vlastnictví, směnka a směnečné prohlášení stěžovatele, výpověď poškozeného věřitele, stěžovatelem odebrané a neuhrazené zboží a další), z nichž je patrna důvodnost trestního stíhání.

Státní zástupce přezkoumal spisový materiál a na námitky stěžovatele reagoval v dostatečně konkrétním a v dané fázi řízení akceptovatelným způsobem. Dospěl k odůvodněnému závěru, že byly splněny všechny zákonné předpoklady pro zahájení trestního stíhání. V odůvodnění zdůraznil, že podklady, z nichž policejní orgán vycházel při vydání rozhodnutí o zahájení trestního stíhání, budou v pokračujícím šetření pečlivě ověřovány a prošetřovány, stejně jako tvrzení stěžovatele, např. že v konkurzu na majetek firmy Chemopharma, a. s., jsou aktiva na plné uhrazení směnečné sumy. V podrobnostech lze odkázat na odůvodnění napadeného usnesení státního zástupce, které nevykazuje znaky libovůle, odpovídá zákonným požadavkům (§ 134 odst. 2 TrŘ) a nezakládá důvody pro zásah ze strany Ústavního soudu. Napadenými rozhodnutími není nikterak předjímán výsledek řízení v meritu věci. Skutečnost, že orgány činné v trestním řízení vyslovily názor, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, zásadně nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Trestní stíhání stěžovatele bylo zahájeno z důvodu a způsobem, který stanoví trestní zákon a trestní řád (čl. 8 odst. 2 Listiny).

Tvrzení, že v průběhu vyšetřování byla zjištěna údajná absence jednoho ze znaků objektivní stránky stíhaného trestného činu, uváděné stěžovatelem na jeho verzi případu, je třeba uplatnit v rámci trestního řízení, neboť Ústavní soud není v této fázi povolán k tomu, a to i s ohledem na již shora uvedené, aby předkládané tvrzení přezkoumával. K posouzení tvrzení, zda předmětný skutek je trestným činem a zda skutečně naplňuje znaky daného trestného činu, jsou oprávněny orgány činné v trestním řízení, které v tomto ohledu budou provádět dokazování v dalších stadiích trestního řízení, v jehož rámci bude moci stěžovatel uplatnit všechna svá procesní práva a tvrzení.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru