Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 649/14 #1Usnesení ÚS ze dne 07.10.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důk... více
Věcný rejstříkDokazování
kupní smlouva
neplatnost
EcliECLI:CZ:US:2014:1.US.649.14.1
Datum podání18.02.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 588, § 37, § 39

99/1963 Sb., § 157 odst.2

99/1964 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 649/14 ze dne 7. 10. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové, soudce zpravodaje Ludvíka Davida a soudce Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky Romantic Tours Invest, s. r. o., se sídlem Italská 2564/57, Praha 2, zastoupené JUDr. Světlanou Kazakovou, advokátkou, Advokátní kancelář se sídlem Týnská 21, Praha 1, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 11. 12. 2013 č. j. 30 Cdo 3269/2013-223, rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 3. 2013 č. j. 13 Co 242/2012-178 a rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 6. 2. 2012 č. j. 18 C 111/2011-127 takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

1. Stěžovatelka včas podanou ústavní stížností napadla v záhlaví označená rozhodnutí Nejvyššího soudu, Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech tvrzením, že obecné soudy jimi porušily právo stěžovatelky na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 1 Ústavy České republiky. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tvrdila, že k zásahu do jejích základních práv došlo nesprávným postupem soudu při provádění dokazování (soud prvního stupně zcela ignoroval její konkrétní námitky a ve svém rozsudku se jimi nezabýval, natož aby se s nimi vypořádal). Stěžovatelka též namítala absenci řádného odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně. Dále stěžovatelka brojila proti ryze formálnímu přezkumu rozsudku soudu prvního stupně odvolacím soudem (zejména tvrzená nepřezkoumatelnost závěrů soudu prvního stupně). Na závěr ústavní stížnosti navrhla, aby Ústavní soud zrušil rozhodnutí všech obecných soudů a současně konstatoval porušení výše uvedených základních práv stěžovatelky těmito soudy.

2. Předmětem řízení před obecnými soudy byla žaloba, kterou se stěžovatelka domáhala proti Petru Kulišovi (dále jen "žalovaný") zaplacení 1 200 000 Kč oproti stanovení povinnosti stěžovatelky vydat žalovanému podíl na nemovitostech o velikosti 8 %, a to na pozemku parc. č. X1 a na budově č. p. X2 stojící na témže pozemku, vše v kat. úz. Karlovy Vary.

3. Soud prvního stupně rozsudkem žalobu zamítl. Konstatoval, že v řízení bylo prokázáno uzavření platné kupní smlouvy ze dne 6. 8. 2007, na základě níž žalovaný prodal žalovaný stěžovatelce spoluvlastnický podíl o velikosti 8 % na výše specifikovaném pozemku a budově. Námitku absolutní neplatnosti kupní smlouvy, způsobenou absolutně neplatnými právními úkony žalovaného, shledal soud nedůvodnou.

4. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a uvedl, že soud prvního stupně správně zjistil skutkový stav věci a nepochybil ani při jeho právním posouzení. Ztotožnil se přitom se závěry soudu prvního stupně stran platnosti předmětné kupní smlouvy.

5. Nejvyšší soud dovolání stěžovatelky odmítl. Své rozhodnutí zdůvodnil tím, že odvolací soud se svými závěry nijak neodklonil od judikatury dovolací instance upínající se k požadavkům na řádné odůvodnění rozsudku. K případným skutkovým námitkám nemohlo být podle právní úpravy dovolání přihlédnuto. Přípustnost dovolání nemohla založit ani okolnost, že soudy nižších instancí v řízení nereflektovaly, že "vydání podílu na budově" nemůže představovat součást rozsudku, který by se mohl stát relevantním podkladem pro výkon rozhodnutí, resp. exekuci.

II.

6. Po seznámení s rozhodnutími obecných soudů dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky není důvodný.

7. Podle čl. 83 Ústavy České republiky je Ústavní soud soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nástroji ústavněprávního přezkumu vykonávaného tímto soudem jsou vedle materiálních a institucionálních garancí fungování demokratického právního státu zakotvených v Ústavě též základní práva, jejichž katalogem je Listina základních práv a svobod. Listina upravuje vedle obecných a společných ustanovení základní lidská práva a svobody, politická práva, práva minorit, hospodářská, sociální a kulturní práva a právo na soudní či jinou ochranu. Její ambicí tedy není postihnout veškeré právní vztahy, jež vznikají, vyvíjejí se a zanikají v praktickém životě celého právního řádu. Ani Ústavní soud proto nemůže být institucí, jež by dokázala poskytnout univerzální ochranu a tedy i spravedlnost všem subjektům práva, ať již fyzickým nebo právnickým osobám, které na území státu působí.

8. Ústavní soud zdůrazňuje při svém rozhodování, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod.

9. V nyní posuzované věci nelze dovodit, že by došlo k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky tak, jak namítá v ústavní stížnosti. Odvolací soud se vypořádal s námitkou stěžovatelky stran přidělení věci senátu 18 C soudu prvního stupně a své závěry podrobně zdůvodnil na základě vyžádaných podkladů. Všechny obecné soudy pak řádně zdůvodnily meritorní závěry o platnosti předmětné kupní smlouvy, přičemž dovolací instance se vyjádřila též k pochybení soudů nižších instancí, jež do výrokové části rozsudků zahrnuly "vydání podílu na budově". Nelze přisvědčit ani tvrzení stěžovatelky o nedostatečně provedeném dokazování, resp. skutkovému zjištění soudu prvního stupně a s ním korespondujícími právními závěry soudu.

10. S ohledem na výše uvedené dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost stěžovatelky je nutno označit za zjevně neopodstatněnou podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 82/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Z tohoto důvodu byla ústavní stížnost stěžovatelky bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2014

Kateřina Šimáčková, v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru