Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 641/02Usnesení ÚS ze dne 09.07.2003

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
odmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/záruka dědění
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Náklady řízení
Dědění
EcliECLI:CZ:US:2003:1.US.641.02
Datum podání05.11.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 120, § 132, § 142


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 641/02 ze dne 9. 7. 2003

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem o ústavní stížnosti stěžovatelky B. B., zastoupené advokátem JUDr. F. K., proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, ze dne 20.3.2002, č.j. 12 C 66/2001-122, 12 C 67/2001, 12 C 69/2001 a 12 C 70/2001, a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20.6.2002, č.j. 56 Co 213/2002-175, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, v záhlaví uvedeným rozsudkem ve věci žalobců A. P., D. F., M. Š., J. Š. a R. O. proti stěžovatelce (žalované) o určení neplatnosti závěti ve výroku sub I. určil, že závěť zůstavitelky J. Š., zemřelé dne 27.10.2000, pořízená notářským zápisem JUDr. J. H. dne 17.10.2000 pod č.j. Nz 237/2000, N 269/2000, je neplatná. V ostatních výrocích sub II. až V. byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit náklady řízení.

Krajský soud v Ostravě v záhlaví uvedeným rozsudkem rozsudek okresního soudu ve věci samé, tj. ve výroku sub I., potvrdil; jinak tento rozsudek zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Stěžovatelka napadla uvedené rozsudky Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí a Krajského soudu v Ostravě ústavní stížností, v níž se domáhala jejich zrušení a uvedla, že jimi došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky zaručených čl. 37 odst. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále - mimo jiné - prohlásila, že ústavní stížnost podává pro případ, že žaloba na obnovu řízení a pro zmatečnost, kterou ve věci podala jako mimořádný opravný prostředek, bude rozhodnutím soudu odmítnuta. Dne 4.2.2003 byl Ústavnímu soudu doručen návrh stěžovatelky na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud konstatuje, že předtím, než se může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat, zda ústavní stížnost splňuje procesní náležitosti a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V daném případě se Ústavní soud zaměřil jednak na otázku dodržení lhůty stanovené pro podání ústavní stížnosti, jednak na otázku přípustnosti ústavní stížnosti.

Podle § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Podle § 75 odst. 1 cit. zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ústavní soud ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka Valašské Meziříčí, sp.zn. 12 C 66/2001, zjistil, že napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl právnímu zástupci stěžovatelky JUDr. J. K. doručen dne 5.8.2002; poslední den zákonné šedesátidenní lhůty tak připadl na 3.10.2002. Stěžovatelka však podala svou ústavní stížnost k poštovní přepravě teprve dne 4.11.2002, kdy zjevně po uplynutí zákonné lhůty k jejímu podání. Závěr o nedodržení lhůty k podání ústavní stížnosti se týká pouze té její části, která směřuje proti výroku napadených rozsudků ve věci samé. V této části byl proto návrh podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnut.

Ohledně zbývající části ústavní stížnosti směřující proti výrokům o nákladech řízení Ústavní soud konstatuje, že výroky sub II. až V. rozsudku okresního soudu byly rozsudkem krajského soudu zrušeny a věc byla v tomto rozsahu okresnímu soudu vrácena k dalšímu řízení. Stěžovatelka tedy před podáním ústavní stížnosti zjevně nevyčerpala všechny procesní prostředky ve smyslu § 75 odst. 2 cit. zákona. Ústavní stížnost je proto v části napadající nepravomocné výroky rozsudku okresního soudu nepřípustným návrhem, který bylo nutno podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb. odmítnout.

Zmiňuje-li stěžovatelka v ústavní stížnosti, že ve věci podala i žalobu na obnovu řízení a pro zmatečnost (pozn.: ze spisu Okresního soudu ve Vsetíně, pobočka ve Valašském Meziříčí, sp.zn. 2 Nc 2048/2002, bylo Ústavním soudem zjištěno, že se jednalo pouze o podání označené jako žaloba na obnovu řízení), nemá tato skutečnost na výše uvedené posouzení ústavní stížnosti žádný vliv.

Za uvedeného stavu věci Ústavní soud považoval za nadbytečné vyzývat stěžovatelku a jejího právního zástupce k odstranění vady plné moci (nepřípustná substituční doložka).

Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl zčásti jako návrh podaný po lhůtě stanovené pro jeho podání zákonem a zčásti jako návrh, který je nepřípustný [§ 43 odst. 1 písm. b), § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z týchž důvodů nevyhověl Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. července 2003

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru