Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 632/02Usnesení ÚS ze dne 21.11.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVýkon rozhodnutí
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.632.02
Datum podání29.10.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 251


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 632/02 ze dne 21. 11. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem zpravodajem JUDr. Vojenem Güttlerem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. P., proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 3. 2002, sp. zn. 13 Nc 14784/2002,

takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti v záhlaví uvedenému usnesení, kterým byla podle pravomocného a vykonatelného usnesení Obvodního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 29. 10. 1998, č.j. 7 C 767/98-33, nařízena exekuce k uspokojení pohledávky oprávněného JUDr. V. K. pro částku 345.000,- Kč s příslušenstvím proti povinnému - jejímu manželovi - Mgr. J. P. Stěžovatelka uvádí, že o podnikatelských aktivitách svého manžela nebyla nijak informována, nebyl od ní ani vyžádán souhlas k podnikání se společným jměním manželů, za které rovněž považuje uzavření smlouvy o půjčce, podle níž její manžel vystupoval jako ručitel. O tomto jednání svého manžela nevěděla a uvedenou informaci získala až z rozhodnutí o exekuci, kterým se cítí dotčena.

Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem ve smyslu ustanovení čl. 83 Ústavy ČR je ochrana ústavnosti. I Ústavní soud musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, podle něhož státní moc lze uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a to způsobem, který zákon stanoví (čl. 2 odst. 2 Listiny). Ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy může podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Stejně i ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, taxativně vymezuje rozsah osob oprávněných k podání ústavní stížnosti. Podle tohoto předpisu a podle ustálené judikatury je takovou osobou fyzická nebo právnická osoba, která byla účastníkem řízení před orgánem veřejné moci, jehož rozhodnutí se jí týká. Stěžovatelem tedy nemůže být osoba, která účastníkem řízení před orgánem veřejné moci nebyla, a to ani v tom případě, že se sama za účastníka považuje a případně se cítí rozhodnutím orgánu veřejné moci dotčena. Nezbytnou podmínkou tedy je, aby taková osoba byla účastníkem původního řízení, aby jako účastník rovněž vystupovala a jako s účastníkem s ní bylo jednáno (usnesení sp. zn. III. ÚS 137/96, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 6, Praha, C.H.Beck, 1997, str. 593 a násl.).

Z obsahu ústavní stížnosti Ústavní soud shledal, že stěžovatelka účastníkem tohoto exekučního řízení nebyla. Proto není ani osobou oprávněnou k podání ústavní stížnosti.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítl.

Poučení: Proto tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. listopadu 2002

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru