Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 6/15 #1Usnesení ÚS ze dne 05.05.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepříslušnost
Předmět řízení
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip právní jistoty
Věcný rejstříkpříslušnost/místní
trestní stíhání/zahájení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.6.15.1
Datum podání02.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 2 odst.3

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 24, § 18


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 6/15 ze dne 5. 5. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ludvíka Davida, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. Zdeňka Pechana, zastoupeného JUDr. Jiřím Šabatou, advokátem se sídlem v Brně, Cejl 513/45, doručovací adresa Horní 22, Brno, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. prosince 2014 č. j. 7 Td 67/2014-16, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 2. 1. 2015, stěžovatel napadl usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2014 č. j. 7 Td 67/2014-16. Domnívá se, že jím došlo k dotčení jeho ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces a na zákonného soudce. Stěžovatel dále žádá, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby do rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařizoval hlavní líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. 9 T 6/2014.

2. Státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Hradci Králové podal dne 7. 8. 2014 u Krajského soudu v Hradci Králové obžalobu na stěžovatele pro trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1, 4 písm. b) tr. zákona (skutek ad 1 obžaloby) a zločin úvěrového podvodu podle § 211 odst. 1, 6 písm. a) tr. zákoníku (skutky ad 2 a 3 obžaloby).

3. Stěžovatel vznesl námitku místní nepříslušnosti Krajského soudu v Hradci Králové. Nejvyšší soud napadeným usnesením podle § 24 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb. o trestním řízení soudním (dále jen "trestní řád") rozhodl, že k projednání a rozhodnutí trestní věci stěžovatele je příslušný Krajský soud v Hradci Králové.

4. V ústavní stížnosti stěžovatel zopakoval skutkové okolnosti popsané v bodech ad 1) a 2) obžaloby, ve vztahu ke kterým obsáhle a podrobně popsal okolnosti těchto jednání kladených mu za vinu obžalobou. V podstatě uvedl, že spolupracoval s JUDr. Zdeňkem Svobodou, na jehož pokyn založil podnikatelský účet, banka jim oběma poskytla vše potřebné k ovládání účtu společnosti prostřednictvím internetového bankovnictví, JUDr. Zdeňka Svobodu také pověřil přípravou veškerých podkladů pro poskytnutí hypotečního úvěru, kterou tento samostatně prováděl v Brně, v sídle společnosti GlobalTech, s. r. o., nebo v místě jeho podnikání v Ketkovicích (pozn. okres Brno-venkov). V Brně že také proběhl první kontakt s Českou spořitelnou, a. s., a až později mu bylo sděleno, že vzhledem k tomu, že se nemovitost nachází v Hrobicích, okr. Pardubice, bude výhodnější, aby hypoteční úvěr poskytla pobočka České spořitelny, a. s., v Pardubicích. Úvěr že měl vyřídit JUDr. Zdeněk Svoboda, společně s Bc. Musilem, finančním poradcem České spořitelny, a. s., v Pardubicích, proto stěžovatel tvrdí, že sám na této pobočce o poskytnutí úvěru nejednal, nepředkládal tam žádné doklady, ale byl to pravděpodobně JUDr. Zdeněk Svoboda, nebo Bc. Musil, nebo třetí osoby. Protože v Brně došlo k jednání třetích osob, které připravily fiktivní doklady a smlouvy pro poskytnutí úvěru, tak podle stěžovatele došlo na tomto místě i k naplnění objektivní stránky trestného činu, a u skutku ad 1) obžaloby je místně příslušný Krajský soud v Brně a nikoliv Krajský soud v Hradci Králové. V podstatě stejné důvody stěžovatel uvedl také ohledně skutku ad 2) obžaloby s tím, že se nezakládá na pravdě tam uvedené tvrzení státního zástupce, že on jako jednatel společnosti GlobalTech, s. r. o., uzavřel na pobočce České spořitelny, a. s., v Pardubicích danou smlouvu o revolvingovém úvěru. Také v tomto případě, že na základě nabídky JUDr. Zdeňka Svoboda a Bc. Musila, že zajistí poskytnutí úvěru, dal JUDr. Zdeněk Svoboda veškeré účetní podklady i smlouvy společnosti. Ing. S. Kloučková, pracovnice pobočky České spořitelny, a. s., v Pardubicích, jej pak navštívila v sídle společnosti v Brně, kde danou smlouvu uzavřel a tato svědkyně to potvrdila ve své výpovědi. I v tomto případě tedy fiktivní doklady a smlouvy byly s největší pravděpodobností vyhotoveny v Brně, nebo v Ketkovicích, a doručeny České spořitelně, a. s., třetí osobou, i s žádostí o poskytnutí úvěru s napodobením jeho podpisu. Místem spáchání také tohoto trestného činu je tak podle stěžovatele město Brno nebo obec Ketkovice. Proto navrhl, aby Krajský soud v Hradci Králové vyslovil svoji místní nepříslušnost v této trestní věci a tato byla přikázána Krajskému soudu v Brně.

5. Napadené usnesení je podle názoru stěžovatele nepřesvědčivé a nepřezkoumatelné. Upozorňuje, že státní zástupce podal téměř identické obžaloby na další osoby. V jejich případě Krajský soud v Hradci Králové svou místní nepříslušnost vyslovil a spisový materiál postoupil. Z toho dovozuje, že měl legitimní očekávání, že se tak stane i v jeho případě.

6. Zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. o Ústavním soudu (dále jen "zákon o Ústavním soudu") návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nedostává charakter řízení kontradiktorního.

7. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Ústavní soud dospěl k závěru, že neshledává, že by Nejvyšší soud porušil nějaké ústavně chráněné právo, pokud dovodil, že místně příslušným je Krajský soud v Hradci Králové na základě toho, že ke sjednávání úvěrové smlouvy, včetně všech souvisejících jednání, která uzavírání takové smlouvy provázejí, došlo převážně v obvodu tohoto soudu. Tento svůj závěr podrobně zdůvodnil. Nejvyšší soud dále upozornil i na skutek popsaný pod bodem 3) obžaloby, který se odehrál v obvodu Krajského soudu v Hradci Králové a stěžovatel s touto skutečností nikterak nepolemizuje.

9. Stěžovatel proti tomu prezentuje konstrukci vlastní, nicméně neuvádí, proč by ta, které oponuje, měla být protiústavní, resp. proč by měl do probíhajícího trestního řízení zasáhnout Ústavní soud.

10. Ústavní soud již v minulosti opakovaně konstatoval, že mezi základní principy právního státu neoddělitelně patří zásada právní jistoty. Její nezbytnou součástí je i legitimní předvídatelnost postupu orgánů veřejné moci, jež v praxi materiálně chápaného právního státu vylučuje prostor pro případnou svévoli (srov. nález Ústavního soudu ze dne 3. 3. 2005 sp. zn. II. ÚS 329/04; N 39/36 SbNU 427). Skutečnost, že v jiných trestních řízeních, v nichž státní zástupce podal, jak stěžovatel uvádí, téměř identické obžaloby na jiné osoby, vyslovil Krajský soud v Hradci Králové svou místní nepříslušnost, sice může být z pohledu stěžovatele i v obecné rovině nesrozumitelná a nežádoucí, to však ke kasaci napadeného rozhodnutí v projednávané věci nepostačuje. Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí dává najevo, že jsou to především obecné soudy, kterým přísluší zabývat se předmětnou věcí se zřetelem ke všem konkrétním okolnostem posuzované věci. Za porušení právní jistoty proto nelze považovat případy, kdy soud v jiném řízení po zhodnocení konkrétních indicií daného případu, se považuje za místně nepříslušného, neboť takový postup je právě výsledkem nezávislého soudního rozhodování (čl. 81 a čl. 82 Ústavy) a stěžovatel se mýlí, pokud má za to, že soudy jsou povinny vždy rozhodovat stejně, byť se jedná o kauzy odlišné.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl. Pokud se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové uložil, aby do rozhodnutí o ústavní stížnosti nenařizoval hlavní líčení v trestní věci vedené po sp. zn. 9 T 6/2014, jde o návrh, k jehož projednání není Ústavní soud - s ohledem na kompetence svěřené mu čl. 87 Ústavy a dále konkretizované zákonem o Ústavním soudu - příslušný. V této části proto Ústavní soud návrh odmítl podle § 43 odst. 1 písm. d) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. května 2015

Ludvík David v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru