Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 593/99Nález ÚS ze dne 31.05.2000K výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem v náhradní lhůtě

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
daň/nedoplatek
rozhodnutí procesní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 83/18 SbNU 211
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.593.99
Datum vyhlášení31.05.2000
Datum podání02.12.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.3, čl. 4 odst.1, čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

337/1992 Sb., § 57 odst.5, § 73 odst.1

357/1992 Sb., § 8 odst.1

99/1963 Sb., § 248 odst.2 písm.e


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 593/99 ze dne 31. 5. 2000

N 83/18 SbNU 211

K výzvě k zaplacení daňového nedoplatku ručitelem v náhradní lhůtě

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl v o návrhu stěžovatelky J. F. na

zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1999, sp. zn.

29 Ca 30/99, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9. 1999, sp. zn.

29 Ca 30/99, se zrušuje.

Odůvodnění:

Stěžovatelka podala dne 2. 12. 1999 návrh, který směřoval

proti pravomocnému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 1. 9.

1999, čj. 29 Ca 30/99 - 32, s tvrzením, že jím byla porušena její

základní práva. Ze spisu Krajského soudu v Brně, sp. zn. 29 Ca

30/99, a spisu Finančního úřadu Brno - venkov, sp. zn.

99304/98/293940/2246, Ústavní soud zjistil, že dne 22. 7. 1998

vydal Finanční úřad B. podle § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb.,

o správě daní a poplatků, "výzvu k zaplacení daňového nedoplatku

ručitelem v náhradní lhůtě", kterou vyzval stěžovatelku, jako

ručitelku k úhradě vykázaného nedoplatku ve výši Kč 20 000,--

daňového dlužníka "F. a H., spol. s r. o." Proti této výzvě podala

stěžovatelka odvolání, v němž namítala, že není ručitelkou.

Finanční ředitelství v Brně dne 30. 11. 1998, rozhodnutím čj.

5960/98/FŘ/150, odvolání zamítlo.

Zamítavé rozhodnutí Finančního ředitelství napadla

stěžovatelka žalobou na přezkoumání rozhodnutí správního orgánu,

podanou ke Krajskému soudu v Brně. V žalobě namítala, že správce

daně se nedomáhal nejprve splnění závazku po daňovém dlužníkovi,

ale ihned vyzval k zaplacení daňového nedoplatku ji, přičemž dále

namítala, že není ručitelkou.

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 1. 9. 1999, čj. 29 Ca

30/99 - 32, řízení zastavil. Podle odůvodnění dospěl k závěru, že

výzva ručitele k zaplacení daňového nedoplatku podle § 57 odst.

5 zákona č. 337/1992 Sb., je procesním rozhodnutím, protože toto

ustanovení samo o sobě nezakládá právní vztah správce daně

a ručitele. Formuluje pouze ručení v daňovém řízení jako

subjektivní povinnost ručitele k zaplacení daňového nedoplatku

daňového dlužníka. Vydáním výzvy k zaplacení daňového nedoplatku

v náhradní lhůtě vzniká ručiteli povinnost uhradit daňový dluh

daňového subjektu v případě, že daňový dlužník, který je primárním

nositelem daňové povinnosti, svůj závazek vůči správci daně včas

nesplní. Je tedy napadené rozhodnutí rozhodnutím procesní povahy,

a je proto z přezkumné činnosti soudů podle § 248 odst. 2 písm. e)

o. s. ř. vyloučeno.

Toto rozhodnutí napadla stěžovatelka ústavní stížností,

v níž namítala, že krajský soud porušil její základní práva daná

čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny

základních práv a svobod. V ústavní stížnosti stěžovatelka

namítala, že výzva správce daně podle § 57 odst. 5 zákona č.

337/1992 Sb. se dotýká přímo jejích práv a povinností, je

rozhodnutím v daňovém řízení, a proto je proti ní přípustný

opravný prostředek, ačkoliv obecně proti výzvám v daňovém řízení

opravný prostředek přípustný není. V § 57 odst. 5 zákona č.

337/1992 Sb. je výslovně stanoveno, co pouze lze v tomto odvolání

namítat, mimo jiné tu skutečnost, že stěžovatel není ručitelem.

A právě námitku, že není ručitelkou, vznesla stěžovatelka ve všech

opravných prostředcích, včetně správní žaloby. Soud se tedy měl

žalobou zabývat meritorně. Jestliže tak neučinil, porušil její

základní práva vpředu označená.

Krajský soud v Brně, ve svém vyjádření ze dne 11. 1. 2000

i ze dne 7. 4. 2000, jako účastník řízení uvedl, že se při svém

rozhodování neodchýlil od zákonem stanoveného postupu, odkázal na

podrobné odůvodnění napadeného rozsudku a zdůraznil, že podle

zákonné úpravy části páté o. s. ř. o správním soudnictví jsou mimo

jiné vyňata z přezkumné pravomoci soudů rozhodnutí procesní povahy

[§ 248 odst. 2 písm. e) o. s. ř.].

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud na podkladě údajů stížnosti a spisových podkladů

zjistil, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo

stěžovatelky, zaručené ústavním zákonem.

Podle ustanovení § 244 a dalších o. s. ř. přezkoumávají soudy

ve správním soudnictví zákonnost rozhodnutí orgánů veřejné správy.

Podle ustanovení § 57 odst. 5 zákona č. 337/1992 Sb., se může

ručitel odvolat proti výzvě k plnění platební povinnosti.

V odvolání může namítat pouze skutečnost, že není ručitelem, nebo

že ručení bylo uplatněno ve větším než zákonem stanoveném rozsahu,

nebo že již bylo zaplaceno. Stěžovatelka namítala, že není

ručitelkou, uvedla tedy zákonný důvod pro svůj postup. Nadřízený

správní orgán odvolání zamítl a následně Krajský soud v Brně,

k podané žalobě na přezkum tohoto rozhodnutí, řízení zastavil.

V případě rozhodnutí instančně vyššího správce daně jde vždy

o posouzení právních a skutkových okolností případu, které se

týkají postavení ručitele z hlediska namítaného ručení (případně

tvrzení, že ručitelem není). Rozhodnutí o povolení přezkumu musí

pečlivě zvážit dodržení zákonnosti rozhodnutí a zejména i skutkový

stav v podobě existence skutečností, které alespoň naznačují, že

ten, kdo je označen za ručitele, jím být nemusí. Pokud by

instančně vyšší správce daně nepřihlédl k porušení právního

předpisu, tedy podstatné vadě řízení nebo k tomu, že skutkové

okolnosti alespoň nasvědčují tomu, že ten, kdo je označen za

ručitele, jím nemusí být, zůstal by při extenzívním výkladu pojmu

"procesní rozhodnutí" stěžovatel v tomto řízení bez soudní

ochrany, která je mu Listinou základních práv a svobod v čl. 36

odst. 1 a 2 zaručena. Porušení základních práv a svobod takto:

spočívalo v neposkytnutí soudní ochrany, když Krajský soud v Brně

se přidržel výkladu pojmu "procesní rozhodnutí" v rozsahu, který

vedl k namítanému zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky.

Je věcí obecného soudu, aby zvážil, zda ke krácení práv skutečně

došlo a zda rozhodnutí instančně vyššího správce daně skutečně

odpovídá zákonu a zda skutečně zde nejsou okolnosti, které by

vedly k nesprávnému označení ručitele.

Jen na okraj je třeba poznamenat, že z ustanovení § 73 odst.

1 zákona č. 337/1992 Sb. plyne, že správce daně je nejprve povinen

jako daňový subjekt vyzvat daňového dlužníka, který nesplnil

daňovou povinnost, k zaplacení daňového nedoplatku v náhradní

lhůtě, která musí být nejméně osmidenní. Teprve nesplní-li daňový

dlužník svou povinnost ani v takto určené lhůtě, může správce daně

vyzvat k zaplacení daňového nedoplatku ručitele. Ručitelova

povinnost zaplatit daňový nedoplatek namísto daňového dlužníka

podle ustanovení § 8 odst. 1 písm. a) zákona č. 357/1992 Sb., je

povinností, která nastupuje teprve tehdy, jestliže daňový dlužník

nesplnil svou povinnost. V souzeném případě však správce daně

vyzval stěžovatelku k zaplacení daňového nedoplatku, jako

ručitelku, aniž by jakkoli doložil, že vyzval k úhradě daňového

nedoplatku nejprve daňového dlužníka (byť jen odkazem na číslo

jednací výzvy daňovému dlužníku a na to, že daňový dlužník

nesplnil svou povinnost ve stanovené lhůtě).

Na základě výše uvedených skutečností proto Ústavnímu soudu

nezbylo než napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně ze dne 1.

9. 1999, čj. 29 Ca 30/99, zrušit. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud

zrušil napadené rozhodnutí pro rozpor s čl. 36 Listiny základních

práv a svobod, nezabýval se již též tvrzeným rozporem tohoto

rozhodnutí s čl. 2 odst. 3 a čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb.].

Poučení: Proti nálezu Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 31. května 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru