Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 581/05 #1Usnesení ÚS ze dne 20.05.2008

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /sprave... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
zástupce
EcliECLI:CZ:US:2008:1.US.581.05.1
Datum podání20.10.2005
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

150/2002 Sb., § 35 odst.8, § 102


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 581/05 ze dne 20. 5. 2008

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Ivany Janů a soudců Františka Duchoně a Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele A. O., zastoupeného Mgr. Martinem Charvátem, advokátem v Brně, Špitálka 23b, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 16/2004-24 ze dne 17. června 2004, jímž byla zamítnuta jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 41 Cad 15/2004-15 ze dne 29. března 2004, kterým byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti rozhodnutí žalované České správy sociálního zabezpečení. Napadeným rozhodnutím bylo podle jeho názoru porušeno ustanovení čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Usnesením Krajského soudu v Brně byla zamítnuta jeho žádost o ustanovení zástupce pro řízení proti České správě sociálního zabezpečení. V kasační stížnosti namítal, že u něho byly splněny všechny předpoklady stanovené v ustanovení § 35 odst. 8 soudního řádu správního a soud měl jeho žádosti vyhovět, neboť je osobou sociálně potřebnou. Nejvyšší správní soud jednal o jeho kasační stížnosti, aniž by byl stěžovatel v tomto řízení zastoupen, i když je zde zastoupení povinné. Stěžovatel tvrdí, že postupem Nejvyššího správního soudu, který jeho kasační stížnost projednal, aniž byl stěžovatel zastoupen advokátem, bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces. K porušení tohoto práva došlo i zamítnutím žádosti o ustanovení zástupce. Proto navrhl, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv či svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud z tohoto hlediska napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z napadeného rozsudku Nejvyššího správního soudu vyplývá, že se tento soud - zhodnotiv závěry Krajského soudu v Brně - věcně zabýval posouzením sociálních poměrů stěžovatele, a to i ve vztahu k nákladům právního zastoupení, které byl mohly v souvislosti s předmětem řízení vzniknout. Ztotožnil se se závěry krajského soudu, že předpokládaná finanční náročnost sporu není taková, aby bylo nutno stěžovateli - vzhledem k výši jeho důchodu, který přesahuje výrazně částku životního minima - pro předmětné řízení ustanovovat zástupce. Ústavní soud dovozuje, že Krajský soud v Brně i Nejvyšší správní soud ve svých rozhodnutích přehledně a srozumitelně vyložily důvody, pro které byly jeho návrh na ustanovení zástupce i kasační stížnost zamítnuty. Ústavní soud v těchto rozhodnutí žádné porušení ústavně zaručených práv stěžovatele neshledal (obdobně i usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 909/07 ze dne 19. dubna 2007, které se týká téhož stěžovatele).

Stěžovatel namítal porušení práva na spravedlivý proces i tím, že Nejvyšší správní soud projednal a rozhodl o jeho kasační stížnosti, aniž by byl při tomto rozhodování právně zastoupen. Ani této námitce nemohl Ústavní soud přisvědčit. V rozhodnutí napadeném kasační stížností bylo rozhodováno právě o tom, zda má být stěžovateli ustanoven zástupce a žádost stěžovatele o ustanovení zástupce byla zamítnuta. Jestliže tedy kasační soud jednal o kasační stížnosti proti takovému rozhodnutí, pak z podstaty věci vyplývá, že zastoupení advokátem zde nebylo možné. Sám Nejvyšší správní soud uvedenou skutečnost v odůvodnění napadeného rozhodnutí konstatoval. Ústavní soud ani v tomto případě neshledal porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces.

Vzhledem k výše uvedenému nezbylo Ústavnímu soudu než ústavní stížnost podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 20. května 2008

Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru