Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 58/12 #1Usnesení ÚS ze dne 06.03.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánPOLICIE - Obvodní ředitelství policie Praha I - místní oddělení Holešovice
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/svoboda osobní obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na právní pomoc a tlumo... více
Věcný rejstříkzadržení obviněného/podezřelé osoby
Policie České republiky
Přestupek
EcliECLI:CZ:US:2012:1.US.58.12.1
Datum podání06.01.2012
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 37 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 75, § 76 odst.1

273/2009 Sb., § 26 odst.1 písm.f

361/2000 Sb., § 125c odst.1 písm.e


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 58/12 ze dne 6. 3. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. D. M., zastoupeného Mgr. Klárou Hrbkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Křemencova 185/1, proti jinému zásahu - postupu Policie ČR, Obvodního ředitelství policie Praha I, místního oddělení Holešovice, při zajištění stěžovatele dne 7. 11. 2011, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ve své ústavní stížnosti JUDr. D. M. (dále jen "stěžovatel") tvrdil, že postupem hlídky Policie ČR, Obvodního oddělení policie Praha I, místního oddělení Holešovice (dále též "policejní orgán"), při jeho zadržení (správně zajištění) dne 7. 11. 2011, bylo porušeno jeho právo na právní pomoc podle čl. 37 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo na seznámení s důvody zadržení podle čl. 8 odst. 3 Listiny a právo na svobodu pohybu. Stěžovatel dále uvedl, že se dodnes nedozvěděl důvod zadržení, přičemž nebyl dán žádný zákonný důvod pro jeho zadržení a omezení na osobní svobodě. Rovněž mu bylo znemožněno kontaktovat právníka.

Po prostudování ústavní stížnosti, úředního záznamu a příslušného spisového materiálu dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná pojmové vymezení "jiného zásahu orgánu veřejné moci" ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), jímž se zabýval již v nálezu sp. zn. III. ÚS 62/95. Zde uvedl, že "ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu v individuálních věcech jsou v ČR vybudovány především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených (a kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, vyplývajícími z příslušných procesních norem upravujících to které řízení či tu kterou materii; pravomoc Ústavního soudu směřuje vůči pravomocným rozhodnutím orgánů veřejné moci a pravomoc přezkumu jejich "jiného zásahu" je v podstatě jinak nezbytnou výjimkou, u níž však podmínka nemožnosti nápravy protiústavnosti jiným způsobem musí být zachována. Pojem jiného zásahu orgánu veřejné moci nutno proto chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní, a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům (svobodám), který v době útoku představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledkům takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu, obsahujícím zákaz takového zásahu. Tato podmínka není přirozeně splněna tam, kde poškozenému je k dispozici obrana daná celým právním řádem republiky a jiný zásah."

Jestliže Ústavní soud ústavní stížnosti směřující proti jinému zásahu orgánu veřejné moci vyhoví, zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [§ 82 odst. 3 písm. b) zákona o Ústavním soudu]. Z toho především vyplývá, že pojmovým znakem zmíněného "jiného zásahu" musí být zejména skutečnost, že tento zásah v době podání ústavní stížnosti, resp. rozhodování Ústavního soudu, musí být ještě aktuální, tzn. musí v osobní sféře stěžovatele vyvolávat právní následky; má-li naopak "jiný zásah" povahu toliko jednorázového zásahu, který byl již ukončen, je obnovení statu quo ante, stejně jako zákaz pokračování v porušování práva (svobody), adresovaný orgánu veřejné moci, napříště pojmově vyloučen (srov. nález ze dne 22. 5. 1997, sp. zn. III. ÚS 287/96). Jak Ústavní soud judikoval v dalším rozhodnutí, zásah orgánu veřejné moci, napadený ústavní stížností, musí být bezprostřední a přítomný (srov. usnesení ze dne 8. 9. 1999, sp. zn. IV. ÚS 122/99), neboť v opačném případě by došlo k situování přezkumu a následného rozhodování Ústavního soudu do roviny čistě akademické.

V posuzované věci je právě otázka aktuálnosti rozhodná, neboť údajný zásah do práva stěžovatele na osobní svobodu a právní pomoc v důsledku zajištění policejním orgánem již postrádá ústavněprávní relevanci, protože k zajištění stěžovatele došlo dne 7. 11. 2011 ve 20.48 hod. a ještě téhož dne ve 22.30 hod. byl stěžovatel propuštěn, po pominutí důvodů zajištění.

Pro úplnost Ústavní soud dodává, že podle zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (dále jen "zákon o silničním provozu"), vykonává policie dohled na bezpečnost a plynulost provozu na pozemních komunikacích mj. tím, že kontroluje dodržování povinností účastníků a pravidel provozu na pozemních komunikacích. Je oprávněna, ve stanovených případech, znemožnit řidiči další jízdu, např. v důsledku uložené sankce zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel. Motorové vozidlo může řídit pouze osoba, která je držitelem příslušného řidičského oprávnění k řízení motorového vozidla zařazeného do skupiny vozidel, pro kterou mu bylo řidičské oprávnění uděleno. Tuto skutečnost osvědčuje řidičský průkaz, který musí mít řidič při řízení u sebe a při tzv. silniční kontrole jej musí na vyzvání předložit společně s osvědčením o registraci vozidla podle zvláštního právního předpisu a s dokladem prokazujícím pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. V průběhu kontroly je řidič oprávněn zůstat ve vozidle. Vystoupit musí až v okamžiku výzvy policisty k vystoupení vozidla.

Ze spisového materiálu bylo zjištěno, že dne 7. 11. 2011 ve 20.30 hod. byl stěžovatel, v rámci běžné silniční kontroly, zastaven hlídkou policie, které po požadavku na předložení zákonem požadovaných dokladů předal pouze občanský průkaz, což sám přiznává. Tzv. "lustrací" v příslušném registru řidičů podle předloženého občanského průkazu policisté zjistili, že stěžovatel má blokaci řidičského oprávnění, neboť měl do 25. 10. 2011 uložen zákaz činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu. Aniž by požádal příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností o vrácení řidičského oprávnění a bez splnění této zákonem stanovené podmínky pro znovunabytí příslušného řidičského oprávnění, započal v řízení motorového vozidla. S ohledem na důvodné podezření ze spáchání přestupku a obavy z pokračování v protiprávním jednání či maření řádného objasnění věci, jej policisté vyzvali, aby vystoupil z vozidla. Stěžovatel však zůstal ve vozidle a stále se dotazoval, z jakého důvodu. Policisté stěžovatele poučili o možnosti použití donucovacích prostředků. Po použití slzného plynu stěžovatel vystoupil z vozidla a mobilním telefonem zavolal svému známému, aby vozidlo odvezl. Po jeho odvezení byl převezen na obvodní oddělení policie, kde mu byly znovu vysvětleny důvody zajištění, byl dotázán, zda využije práva na poskytnutí součinnosti k zajištění právní pomoci, což nevyužil, byl sepsán úřední záznam a stěžovatel byl propuštěn.

Je zřejmé, že stěžovatel zaměňuje pojmy. Ze spisového materiálu vyplývá, že nebyl zadržen podle trestního řádu v souvislosti se spácháním trestného činu, ale byl zajištěn podle zákona č. 273/2008 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, přesněji podle ustanovení § 26 odst. 1 písm. f), a to jako podezřelý ze spáchání přestupku bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle ustanovení § 125c odst. 1 písm. e) bodu 1) zákona o silničním provozu, neboť příslušný den řídil motorové vozidlo bez platného řidičského oprávnění, které mu bylo odebráno rozhodnutím Magistrátu hl. m. Prahy ze dne 8. 9. 2010, čj. S-MHMP-DSA-631690/2011. Podezření ze spáchání přestupku mu bylo sděleno ihned po zjištění blokace řidičského oprávnění v důsledku označeného pravomocného rozhodnutí magistrátu, což mu bylo zopakováno i při následném podání vysvětlení na příslušném obvodním oddělení policie, kde po vysvětlení podstaty jednání uvedl, že se odmítá k dané věci vyjádřit. K zajištění stěžovatele došlo dne 7. 11. 2011 ve 20.48 hod. K pominutí důvodů zajištění došlo ještě téhož dne ve 22.30 hod., kdy byl stěžovatel propuštěn.

Nelze než uzavřít, že stěžovatel byl s důvody zajištění od počátku velmi dobře seznámen, neboť věděl, že mu byla citovaným rozhodnutím uložena sankce zákazu činnosti, spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všeho druhu (viz předchozí zadržení policií v září roku 2011). Přesto však vozidlo v uvedený den řídil, čímž se dopustil protiprávního jednání, v němž bylo spatřováno důvodné podezření ze spáchání přestupku řízení motorového vozidla bez příslušného řidičského oprávnění. Při tomto jednání byl zastaven policejní hlídkou, s níž odmítl spolupracovat, vystoupit na výzvu z auta a předložit řidičský průkaz. Pakliže byl následně zajištěn a převezen k podání vysvětlení, nelze spatřovat v postupu policejního orgánu jakékoli pochybení či svévoli, se zásahem do ústavně zaručených práv stěžovatele.

Rovněž nebyl shledán zásah do jeho práva na právní pomoc. Jestliže měl možnost použít svůj telefon ke kontaktu se známým, aby odvezl jeho vozidlo, mohl jej využít i pro telefonní kontakt s případným právním zástupcem, přičemž na obvodním oddělení prokazatelně svého práva k zajištění právní pomoci nevyužil.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. března 2012

Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru