Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 578/06 #1Nález ÚS ze dne 14.03.2007K nesprávnému posouzení včasnosti faxového podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Olomouc
SOUD - KS Brno
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochranu, zákaz odepření spravedlnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu
zák... více
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 49/44 SbNU 629
EcliECLI:CZ:US:2007:1.US.578.06.1
Datum vyhlášení04.04.2007
Datum podání25.08.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57 odst.2, § 57 odst.3, § 240 odst.1, § 42 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 578/06 ze dne 14. 3. 2007

N 49/44 SbNU 629

K nesprávnému posouzení včasnosti faxového podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Vojena Güttlera a soudců Ivany Janů a Františka Duchoně - ze dne 14. března 2007 sp. zn. I. ÚS 578/06 ve věci ústavní stížnosti Mgr. P. P. proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 30. 5. 2006 č. j. 5 Cmo 121/2006-95 a proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2006 č. j. 18 Cm 92/2003-82, jimiž bylo odmítnuto stěžovatelovo dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 11. 8. 2005 č. j. 5 Cmo 30/2005-59.

Usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 121/2006-95 ze dne 30. 5. 2006 a usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 18 Cm 92/2003-82 ze dne 14. 2. 2006 se zrušují.

Odůvodnění:

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 121/2006-95 ze dne 30. 5. 2006, jímž bylo potvrzeno usnesení Krajského soudu v Brně č. j. 18 Cm 92/2003-82 ze dne 14. 2. 2006, kterým bylo odmítnuto jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci č. j. 5 Cmo 30/2005-59 ze dne 11. 8. 2005 pro opožděné podání. Napadenými rozhodnutími byla podle jeho názoru porušena ustanovení čl. 2 odst. 3 Ústavy České republiky a ustanovení čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Porušení práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Stěžovatel namítá, že obecné soudy nesprávně posoudily skutkový stav věci a dospěly tak k nesprávnému právnímu závěru. Nesprávné skutkové posouzení spočívá v tom, že obecné soudy (zejména odvolací soud) nevyhodnotily všechny předložené důkazy vztahující se k posouzení skutečnosti, zda dovolání stěžovatele bylo podáno včas. Odvolací soud se zejména nezabýval předloženým podrobným rozpisem hovorové korespondence, jak vyplynula z přehledu zpracovaného Českým Telecomem zn. 1-4 ZVVHX ze 27. 2. 2006, z níž bylo možné dovodit, že dovolání bylo zasláno faxem z telefonní linky právního zástupce stěžovatele č. 547 250 653 s počátkem přenosu dne 14. 11. 2005 ve 23:05 hod. na volané číslo 542 103 362 v délce spojení 2 minuty a 17 vteřin. Nevyhodnotily v této souvislosti správně ani faxový žurnál faxového čísla 542 103 362 (Krajský soud v Brně), který uvádí chybně jako počáteční čas přenosu den 15. 11. 2005 v 00:03 hod. namísto správného času počátku přenosu, který je uveden v přehledu Českého Telecomu, tj 14. 11. 2005 v 23:05 hod. Stěžovatel tvrdí, že oba obecné soudy nepřiznaly tak ochranu právu stěžovatele na soudní ochranu a navrhl, aby Ústavní soud obě napadená rozhodnutí zrušil.

II.

Vrchní soud v Olomouci ve svém vyjádření namítl, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, protože nevyužil možnosti podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř."). Navrhl proto její odmítnutí pro nepřípustnost. Současně vyslovil souhlas s upuštěním od ústního jednání. Krajský soud v Brně se k věci nevyjádřil, vyslovil však souhlas s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatel s upuštěním od ústního jednání souhlasil.

III.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. 18 Cm 92/2003 vedený u Krajského soudu v Brně. Ze spisu zjistil, že stěžovatel původně věcně navrhoval obnovení likvidace společnosti Palčák a jmenování likvidátora. Tento návrh byl usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 18 Cm 92/2003-37 ze dne 14. 1. 2004, ve znění opravného usnesení č. j. 18 Cm 92/2003-47 ze dne 22. 10. 2004 zamítnut. K odvolání stěžovatele Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 5 Cmo 30/2005-59 ze dne 11. 8. 2005 usnesení soudu prvního stupně potvrdil.

Podstata ústavní stížnosti je spojena s dovoláním proti výše označenému usnesení vrchního soudu. Ze spisu vyplývá, že toto rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo doručeno právnímu zástupci stěžovatele dne 14. 9. 2005 (č. l. 61 revers), takže lhůta k podání dovolání podle ustanovení § 240 odst. 1 o. s. ř. končila dne 14. 11. 2005.

Ve spisu je na č. l. 64-71 založeno faxové podání právního zástupce stěžovatele, na němž je patrno označení faxového telefonního čísla, z něhož dovolání odcházelo, a měsíce podání (november 2005) i času (23:08). Vzhledem k kompletaci spisu nelze zjistit označení dne podání. Na faxovém podání je prezenční razítko se záznamem: "Došlo 15. 11. 2005 z KS Rooseveltova 16 FAX". Dále je ve spisu založeno písemné podání dovolání (č. l. 72-77), které podle prezenčního razítka bylo doručeno podatelně Krajského soudu v Brně dne 15. 11. 2005 a předáno na odloučené pracoviště dne 16. 11. 2005.

Usnesením Krajského soudu v Brně č. j. 18 Cm 92/2003-82 ze dne 14. 2. 2006 bylo dovolání odmítnuto s odůvodněním, že bylo podáno u soudu až dne 15. 11. 2005, tedy opožděně. Proti usnesení soudu prvního stupně podal stěžovatel odvolání, v němž namítal, že soud prvního stupně zjistil neúplně skutkový stav, protože zřejmě neměl k dispozici faxové podání, které bylo doručeno krajskému soudu dne 14. 11. 2005 v 23:08 hod. V odvolání stěžovatel tvrdil, že důvodem špatného postupu Krajského soudu v Brně je skutečnost, že 14. 11. 2005 ještě nebyl jeho faxový přístroj řádně upraven na zimní čas. Vzhledem k této skutečnosti byla na výpisu došlých faxových podání pod č. 8287 doba doručení označena jako 00:03, tedy zdánlivě opožděně. Stěžovatel k správnosti svého tvrzení doložil výpis z faxové stanice právního zástupce Dr. Doležala (č. l. 86), hlášení o činnosti z faxové stanice Krajského soudu v Brně (č. l. 87) a dále rozpis hovorů telefonní stanice právního zástupce provedený Českým Telecomem (č. l. 88-91). Vrchní soud v Olomouci usnesením č. j. 5 Cmo121/2006-95 ze dne 30. 5. 2006 usnesení soudu prvního stupně potvrdil. Uvedl, že faxové podání bylo Krajskému soudu v Brně doručeno dne 15. 11. 2005 a téhož dne bylo doručeno i písemné vyhotovení dovolání. Dále uvedl, že stěžovatel sám doložil, že faxové podání bylo u soudu podáno až po uplynutí lhůty, která končila 14. 11. 2005, a to 15. 11. 2005. Pokud prý stěžovatel usuzuje, že u soudu byl fax špatně nastaven, nemá to opodstatnění, a to ani v listinách předložených současně s odvoláním; jestliže by byl skutečně nastaven letní čas, bylo by faxové podání doručeno soudu dříve, než bylo stěžovatelem odesláno. Odesláno totiž bylo ve 23:08 hod. a podle tvrzení stěžovatele by soudu bylo doručeno ve 23:03 hodin. Svou domněnku, že u soudu byl ještě 15. 11. 2005 nastaven letní čas, stěžovatel - podle názoru odvolacího soudu - přiloženými listinami nepodpořil.

IV.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem České republiky. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na spravedlivý proces, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Jádrem ústavní stížnosti je proces hodnocení důkazů, provedený obecnými soudy, zejména pak soudem odvolacím. Z ustálené rozhodovací praxe vyplývá, že Ústavní soud do procesu hodnocení důkazů zásadně nezasahuje a považuje ho za vlastní činnost obecných soudů. Tento závěr však platí jen pro případ, že obecné soudy v procesu dokazování postupují v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů tak, jak je vymezena v ustanovení § 132 o. s. ř. Obecné soudy - v souladu s touto zásadou - mají hodnotit provedené důkazy každý jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemných souvislostech. V odůvodnění svých rozhodnutí se pak mají zabývat všemi provedenými důkazy a přesvědčivě a úplně je vyhodnotit a vyjádřit stanovisko, které k těmto důkazům zaujaly. V případě, že postupují výše uvedeným způsobem je jejich postup ústavně konformní a nelze v něm spatřovat zásah do základních práv účastníka řízení. Z ustálené rozhodovací praxe však také vyplývá, že Ústavní soud může zasáhnout do procesu dokazování a hodnocení důkazů v případě, že obecné soudy vybočily z výše uvedených hranic, popřípadě lze-li konstatovat extrémní nesoulad se zjištěným skutkovým stavem a právními závěry, jež z něho obecné soudy vyvodily.

V předmětné věci stěžovatel doložil obecnýmsoudům (Vrchnímu soudu v Olomouci jako soudu odvolacímu) "Podrobný rozpis hovorů" z telefonních stanic právního zástupce stěžovatele (č. l. 88-89), provedený Českým Telecomem, který byl právnímu zástupci stěžovatele zaslán dopisem Českého Telecomu zn. 1-4ZVVHX ze dne 27. 2. 2006. Z uvedeného výpisu operátora vyplývá, že hovor z čísla 547 250 653 (telefonní stanice právního zástupce stěžovatele) koresponduje stanici uvedené na faxovém podání na č. l. 64 na číslo 542 103 362 (telefonní stanice Krajského soudu v Brně); hovor se uskutečnil dne 14. 11. 2005 s počátkem 23:05 v trvání 2:17 minut, přičemž účtovaná délka spojení byla 3:00 minuty. Touto skutečností se odvolací soud - jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí - vůbec nezabýval, ačkoliv tento důkaz stěžovatel předložil spolu s odvoláním proti usnesení Krajského soudu v Brně, jímž bylo jeho dovolání pro opožděnost odmítnuto. Odvolací soud se rovněž nezabýval posouzením tohoto důkazu ve vztahu k výpisu z telefonní stanice Krajského soudu v Brně (č. l. 87 - výpis vlastní, nikoliv výpis provedený operátorem) a vyřešením uvedeného rozporu. Ústavní soud považuje tento postup za porušení zásady volného hodnocení důkazů obecnými soudy, který měl zásadní vliv na možnost využití použitého procesního prostředku, tj. dovolání, stěžovatelem k ochraně jeho nejen zákonného, ale i základního práva.

Proto Ústavnísoud dospěl k závěru, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivé soudní řízení ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny.

Vrchnísoud v Olomouci ve svém vyjádření navrhl odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost, protože - podle jeho názoru - stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Poukázal na možnost podání žaloby pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř. Ústavní soud však tomuto názoru Vrchního soudu v Olomouci nepřisvědčil. Považuje ústavní stížnost za přípustnou, protože všechny procesní prostředky byly vyčerpány. To proto, že v předmětné věci nelze podat žalobu pro zmatečnost podle ustanovení § 229 odst. 4 o. s. ř., protože touto žalobou může účastník napadnout pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání nebo kterým bylo zastaveno odvolací řízení. V předmětné věci však bylo Krajským soudem v Brně jako soudem prvního stupně odmítnuto jako opožděné dovolání stěžovatele, tedy takový procesní prostředek, na který citované ustanovení zákona nedopadá.

Ústavnímusoudu pro nezbylo než rozhodnout tak, jak je ve výroku uvedeno.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru