Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 563/99Usnesení ÚS ze dne 15.12.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkvazba/důvody
vazba/prodloužení
EcliECLI:CZ:US:1999:1.US.563.99
Datum podání15.11.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 72 odst.1, § 134 odst.2

2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.5, čl. 38 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 563/99 ze dne 15. 12. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Vladimíra Paula ve věci stěžovatele ing. M. Ž., zastoupeného JUDr. J. B., advokátem, o návrhu ústavní stížnosti proti usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. Nt 4341/99, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. 1 To 868/99,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 16. 9. 1999, sp. zn. Nt 4341/99, o prodloužení lhůty trvání vazby a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 10. 1999, sp. zn. 1 To 868/99, jímž byla stížnost proti uvedenému usnesení zamítnuta.

Stěžovatel namítá, že výše citovanými usneseními bylo porušeno jeho ústavně zaručené právo na osobní svobodu podle ustanovení čl. 8 odst. 1, 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, podle něhož lze vzít do vazby z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu a dále ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, podle něhož každý má právo na projednání své věci bez zbytečných průtahů. Ke zbytečným průtahům v řízení o prodloužení lhůty trvání vazby podle stěžovatele došlo tím, že trvalo 38 dnů. Stěžovatel má dále za to, že obecné soudy se ve svých rozhodnutích nezabývaly existencí či neexistencí konkrétních skutečností odůvodňujících obavu, že obviněný uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak vyhnul trestnímu stíhání nebo trestu, anebo že bude působit na dosud nevyslechnuté svědky nebo spoluobviněné nebo jinak mařit objasňování skutečností závažných pro trestní stíhání. Tím měly rovněž porušit ustanovení § 134 odst. 2 tr. řádu, když jejich rozhodnutí se jeví jako nepřezkoumatelná. Poukazuje na nález Ústavního soudu ze dne 3. 8. 1999, sp. zn. IV. ÚS 207/99, kterým Ústavní soud právě z výše uvedených důvodů vyhověl ústavní stížnosti.

Ústavní soud vycházel při posuzování této ústavní stížnosti z ustálené judikatury, podle které neposuzuje celkovou zákonnost rozhodnutí, popř. jiného zásahu orgánu veřejné moci, ale jeho posláním je zjistit, zda nebylo zasaženo do ústavně zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Po přezkoumání ústavní stížnosti stěžovatele a výše označeného usnesení o prodloužení lhůty trvání vazby a usnesení o zamítnutí stížnosti obviněného proti usnesení o prodloužení lhůty trvání vazby Ústavní soud neshledal stěžovatelem namítaná porušení práv obsažená v čl. 8 odst. 1, 2 a 5 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a shledal, že předložený návrh ústavní stížnosti není důvodný. Ze shora citovaných usnesení okresního i krajského soudu zjistil, že obecné soudy postupovaly při svém rozhodování zcela v intencích § 72 odst. 1 tr. řádu o přezkoumávání důvodů vazby, podle kterého jsou všechny orgány činné v trestním řízení povinny zkoumat v každém období trestního stíhání, zda důvody vazby ještě trvají nebo zda se nezměnily. Ústavní soud neměl důvodu se zabývat přehodnocováním existence či neexistence příslušných vazebních důvodů, neboť tato otázka byla především řešena v působnosti obecných soudů, které vycházejí ze zjištění, jak vyplývají z trestního spisu.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal v odůvodněních napadených usnesení rozpor s ustanovením § 134 odst. 2 tr. řádu, který uvádí nutné náležitosti usnesení a nemohl tedy ani přisvědčit stěžovatelovu poukazu na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 207/99 (odůvodnění napadených usnesení nesplňovala náležitosti usnesení vyplývající z ustanovení § 134 odst. 2 tr. řádu), neshledal ani zbytečné průtahy v řízení. Protože Ústavní soud nezjistil, že by při rozhodování obecných soudů došlo k porušení ústavních procesních práv stěžovatele, musel považovat ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Ze shora uvedených důvodů senátu Ústavníhosoudu nezbylo než návrh ústavní stížnosti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítnout.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 1999JUDr. Vladimír Klokočka

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru