Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 557/11 #1Usnesení ÚS ze dne 01.03.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajWagnerová Eliška
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací útěková vazba
z... více
Věcný rejstříkDokazování
vazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
vazba/prodloužení
EcliECLI:CZ:US:2011:1.US.557.11.1
Datum podání21.02.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 67 písm.c, § 134 odst.2, § 71


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 557/11 ze dne 1. 3. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 1. března 2011 v senátu složeném z předsedy Vojena Güttlera a soudců Františka Duchoně a Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele L. K., zastoupeného Mgr. Hanou Palizovou, advokátkou se sídlem Československé armády 954/7, 500 03 Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2010 č. j. 10 To 125/2010-1923 a usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 10. 2010 č. j. 7 T 4/2010-1663, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 21. 2. 2011 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů, neboť měl za to, že jimi bylo porušeno jeho základní právo na osobní svobodu garantované čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a dále že došlo k porušení zásady rovnosti stran dle čl. 37 odst. 3 Listiny a principu presumpce neviny dle čl. 40 odst. 2 Listiny.

Stěžovatel je stíhán pro trestný čin obchodování s lidmi a trestný čin kuplířství a přečin krádeže a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku. V souvislosti s touto trestnou činností byl usnesením Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 27. 10. 2009 sp. zn. 0 Nt 810/2009 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 12. 2009 sp. zn. 11 To 500/2009 vzat do vazby. Napadeným usnesením krajského soudu byl stěžovatel ponechán ve vazbě. Nabídka záruky učiněná matkou stěžovatele a slib stěžovatele nebyly přijaty. Dne 8. 10. 2010 se konalo slyšení stěžovatele, na němž se měl vyjádřit k zamýšlenému rozhodnutí soudu o trvání vazby. Stěžovatel na něm mj. uvedl, že nejsou dány vazební důvody, protože se nechce skrývat, ale naopak chce v trestním řízení prokázat, že svědkyně lžou. Soudu mj. předložil písemný slib, sdělení matky o zajištění ubytování a příslib zaměstnání. Na neveřejném zasedání konaném stejný den dospěl soud k závěru, že trestní stíhání stěžovatele je důvodné. Vazební důvody dle ust. § 67 písm. a), c) byly podle názoru krajského soudu dány. Nenastaly žádné skutečnosti, které by svědčily o opaku. Naopak řada svědků i u hlavního líčení usvědčuje stěžovatele ze spáchání žalovaného jednání. Rozhodnutí krajského soudu napadl stěžovatel stížností, kterou vrchní soud jako nedůvodnou zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že z průběhu celého trestního stíhání vyplývá, že soud provádí a v řízení o vazbě poukazuje na důkazy především svědčící v neprospěch stěžovatele a nepředvolává svědky navržené obhajobou. Z takto jednostranně prováděného dokazování pak soud činí závěry o důvodech vazby. Nesouhlasí proto s tvrzením soudu, že je zde předpoklad pro uznání stěžovatele vinným pro trestný čin obchodování s lidmi. Důvody trvání vazby nejsou podle jeho názoru dostatečně podloženy okolnostmi, neboť pouze dochází ke konstatování důvodné obavy z útěku kvůli hrozbě vysokým trestem a obavy, že stěžovatel bude pokračovat ve své činnosti. To však nepovažuje i s ohledem na judikaturu Ústavního soudu za dostačující. Není podle něj dán konkrétní typový důvod hrozby vysokým trestem. Stěžovatel nesouhlasil i s tím, že obavu útěku odůvodňuje jeho dlouhodobý pobyt v cizině. Upozornil též na to, že si pokusil pro případ propuštění zajistit práci. Skutečnost, že osoba, která mu přislíbila zaměstnání, nejednala za společnost oprávněně, není možno přikládat k tíži stěžovatele.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel v ústavní stížnosti především polemizuje s odůvodněním napadených usnesení, pokud jde o naplnění podmínek pro jeho ponechání i nadále ve vazbě. Staví tak Ústavní soud do pozice další instance v systému obecného soudnictví, která mu nepřísluší. Skutečnost, že obecné soudy vyslovily právní názor, se kterým se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá sama o sobě důvod k ústavní stížnosti. Posoudit u jednotlivých případů konkrétní skutečnosti odůvodňující obavu z následků uvedených v § 67 písm. a), c) tr. řádu, s ohledem na dosavadní skutková zjištění, náleží především obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy České republiky).

K námitce stěžovatele, že usnesení obecných soudů nejsou dostatečně odůvodněna, Ústavní soud konstatuje, že dle jeho konstantní judikatury výklad znaků "konkrétních skutečností" odůvodňujících vazbu ve smyslu § 67 tr. řádu je především věcí obecných soudů, které při důkladné znalosti skutkových okolností a důkazní situace té které věci musí svědomitě posoudit, zda vazba vůbec či její další trvání je opatřením nezbytným pro dosažení účelu trestního řízení, a zda tohoto účelu nelze dosáhnout jinak (viz nález sp. zn. III. ÚS 18/96, Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 6, č. 88, str. 145). Do těchto úvah obecných soudů se Ústavní soud cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem, tak jak stanoví čl. 8 odst. 5 Listiny. Zásah do práva stěžovatele by představovalo zejména takové rozhodnutí, které obsahuje povšechné a obecné odůvodnění v podstatě jen citující text příslušných zákonných důvodů vazby bez odkazu na konkrétní okolnosti zakládající existenci vazebních důvodů.

Zejména krajský soud se podrobně zabýval tím, zda v projednávané věci došlo k naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. a) tr. řádu. Konstatoval přitom, že na základě zjištěných skutečností, opodstatňujících důvodnost podezření ze spáchání zvlášť závažného trestného činu, lze předpokládat uložení trestu odnětí svobody ve výši nejméně 8 let, neboť stěžovatel je stíhán pro rozsáhlou úmyslnou trestnou činnost, v níž zastával vůdčí pozici. Útěková vazba tedy byla odůvodněna konkrétně zjištěnou okolností, totiž dlouhodobým pobytem stěžovatele v Holandsku, a to v prostředí kriminálním, v němž se bezesporu naučil pohybovat. O tom svědčí i to, že rodinné zázemí včetně družky bylo taktéž zapojeno do stíhaného jednání. Trestná činnost, kterou měl stěžovatel spáchat, byla přitom mimořádně společensky nebezpečná. Důvodnost obavy z naplnění vazebního důvodu podle § 67 písm. c) tr. řádu pak obecné soudy spatřovaly zejména ve skutečnosti, že s ohledem na charakter trestné činnosti a osobu stěžovatele nelze vyloučit, že při pobytu na svobodě by mohl opakovat trestnou činnost, pro kterou je stíhán. Předstižná vazba byla proto také odůvodněna konkrétními okolnostmi, a to tím, že stěžovatel nemá zaměstnání a příjem. To, že nevěděl o tom, že osoba vystavující mu potvrzení k tomu nemá oprávnění, přitom nic nemění na objektivním faktu, že zaměstnání zajištěno nemá.

Z uvedeného vyplývá, že důvody zásahu do osobní svobody stěžovatele jsou v odůvodnění napadených usnesení obecnými soudy dostatečným způsobem rozvedeny a konkretizovány (§ 134 odst. 2 ve spojení s § 67 a § 71 tr. řádu) a řádně a přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Zejména krajský soud své rozhodnutí pečlivě odůvodnil (viz str. 7n. napadeného rozhodnutí) a stěžovatele před svým rozhodnutím slyšel, a proto Ústavní soud nenalezl důvod ke svému zásahu. Trvání omezení osobní svobody stěžovatele se Ústavnímu soudu v daném případě jeví jako proporcionální, neporušující čl. 8 odst. 1 Listiny.

V návaznosti na výše uvedené Ústavní soud návrh stěžovatele, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. března 2011

Vojen Güttler

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru