Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 542/01Usnesení ÚS ze dne 12.12.2001

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajPaul Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2001:1.US.542.01
Datum podání10.09.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí jiné

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 166

2/1993 Sb., čl. 40 odst.3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 542/01 ze dne 12. 12. 2001

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne soudcem JUDr. Vladimírem Paulem ve věci návrhu ústavní stížnosti stěžovatele R. H., zastoupeného Mgr. P. D., advokátem, proti postupu Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování ve Vsetíně ve věci ČVS: OVVS-912/10-2000, a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, sp. zn. 1 Zt 894/2000 (podání obžaloby), a dále proti usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 6. 2001, v bodech 2, 3. sp. zn. 3 T 87/2001, a usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 7 To 276/2001,

takto:

Návrh ústavní stížnosti se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel podal návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podáním ze dne 4. 9. 2001, které Ústavní soud obdržel dne 10. 9. 2001.

Podaným návrhem se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud svým nálezem 1) zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 2 To 276/2001, a usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 4. 6. 2001 v bodě 2 a 3, sp. zn. 3 T 87/2001, a přikázal Okresnímu soudu ve Vsetíně, aby bezodkladně rozhodl o jeho propuštění z vazby na svobodu, 2) vyslovil buď ve výroku nebo v odůvodnění nálezu, že postupem Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování ve Vsetíně, a Okresním státním zastupitelstvím ve Vsetíně bylo v jeho případě porušeno ústavou zaručené právo na obhajobu a spravedlivý proces.

Porušení svých ústavně zaručených práv stěžovatel spatřuje v tom, že v rámci úkonu seznámení se s výsledky vyšetřování neměl možnost si celý spis prostudovat a poté se poradit se svým obhájcem o případných návrzích. Stěžovatel dále namítá, že obecné soudy nevyvodily z tohoto nezákonného postupu, nutnost jeho okamžitého propuštění z vazby.

Stěžovatel v návrhu své ústavní stížnosti uvádí, že Okresní soud ve Vsetíně svým usnesením ze dne 4. 6. 2001, sp. zn. 3 T 87/01, rozhodl tak, že v bodě 1 vrátil věc státnímu zástupci k došetření z důvodu odstranění závažných vad přípravného řízení a v bodě 2 a 3 rozhodl, že vazební důvody v jeho věci nadále trvají a zamítl jeho žádost o propuštění z vazby. Proti tomuto usnesení v bodech 2 a 3 stěžovatel podal stížnost, ve které znovu upozornil na to, že postupem Okresního úřadu vyšetřování a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně bylo porušeno jeho ústavní právo na obhajobu a poukazuje na to, že ačkoliv soud prvního stupně v odůvodnění svého usnesení konstatuje závažnou procesní vadu, spočívající v tom, že mu nebylo umožněno prostudovat spis ve smyslu

§ 166 odst. 1 trestního řádu, nevyvozuje z tohoto nezákonného postupu nutnost jeho okamžitého propuštění z vazby.

Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 7 To 276/2001, rozhodl tak, že v bodě 1 zrušil napadené usnesení Okresního soudu ve Vsetíně, a to ke stížnosti okresního státního zástupce a uložil okresnímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl. V bodě 2 pak stížnost stěžovatele zamítl.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování ve Vsetíně, vyjádření Okresního soudu ve Vsetíně, Krajského soudu v Ostravě a kopii záznamu o prostudování spisu stěžovatelem a jeho obhájcem ze dne 21. 5. 2001.

Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování ve Vsetíně, ve svém písemném vyjádření mimo jiné uvádí, že před vlastním ukončením vyšetřování, tj. prostudování spisu ve smyslu § 166 trestního řádu, bylo stěžovateli umožněno nahlédnout do vyšetřovacího spisu. Poté, ve stanoveném termínu dne 21. 5. 2001, bylo provedeno ve vazební věznici Ostrava nařízené prostudování spisu. Dále je ve vyjádření poukázáno na to, že v průběhu tohoto úkonu se stěžovatel zajímal o to, zda bude podána v zákonném termínu obžaloba a začal uvádět, že má na prostudování spisu málo času. Z jednání stěžovatele bylo zřejmé, že má snahu prodloužit vyšetřování, tak aby došlo k jeho propuštění z vazby. Dále byly Ústavnímu soudu zaslány kopie záznamů z vyšetřovacího spisu v trestní věci stěžovatele.

Okresní soud ve Vsetíně je toho názoru, že postupem a usnesením ze dne 4. 6. 2001 ve věci 3 T 87/2001 nebylo porušeno právo stěžovatele na obhajobu a na spravedlivý proces. V dané věci bylo postupováno v souladu s ustanovením § 71 odst. 1 trestního řádu a věcně je rozhodnutí napadené v ústavní stížnosti správné. Okresní soud poukazuje na to, že se otázkou dalšího trvání vazby, zabýval jednak z úřední povinnosti uložené mu ustanovením § 192 trestního řádu, jednak z podnětu žádosti o propuštění z vazby stěžovatele. Dále okresní soud odkazuje na odůvodnění svého usnesení. Závěrem svého vyjádření připojuje, že stěžovateli bylo umožněno nahlédnout do spisu dne 22. 10. 2001 v době od 8.50 hodin do 10.55 hodin (kopie protokolu ze dne 22. 10. 2001 byla k vyjádření okresního soudu připojena).

Krajský soud v Ostravě ve svém písemném vyjádření zcela odkazuje na odůvodnění svého usnesení ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 7 To 276/2001, a dále uvádí, že jako soud odvolací při posuzování dostatečnosti či nedostatečnosti časového prostoru pro prostudování spisu stěžovatelem vzal v projednávané věci v úvahu rozsah spisu, jeho obsah i osobu obviněného, a to v kontextu výrokové části § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu. Krajský soud je toho názoru, že přiměřenost doby musí v sobě nést míru objektivity při jejím posuzování a nelze toto zákonné ustanovení interpretovat pouze jednostranně na základě subjektivního pocitu obviněného, který vyústil až v domnělé tvrzení o porušení práva na obhajobu.

Ústavní soud k ústavní stížnosti připojeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 2 To 276/2001, zjistil, že krajský soud zrušil z podnětu stížnosti okresního státního zástupce usnesení Okresního soudu ve Vsetíně ve výroku o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a uložil okresnímu soudu, aby ve věci znovu jednal a rozhodl.

Ústavní soud po přezkoumání obsahu ústavní stížnosti a stížností napadených rozhodnutí obecných soudů je nucen konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. V projednávané věci stěžovatel podal ústavní stížnost za situace, kdy je zde rozhodnutí odvolacího soudu, tím však věc není ukončena, nýbrž se vrací k dalšímu řízení před soudem prvního stupně. Řízení v jeho trestní věci tak dále pokračuje a v tomto řízení má stěžovatel dostatek procesních prostředků k ochraně svých práv.

Ústavní soud však i přes tento svůj závěr o nepřípustnosti ústavní stížnosti z opatrnosti dodává, že v projednávané věci neshledal v postupu Policie ČR, Okresního úřadu vyšetřování a Okresního státního zastupitelství ve Vsetíně, pochybení takového významu, které by si vyžádalo odůvodněný zásah Ústavního soudu.

Podle ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu obviněný a jeho obhájce mají právo poté, co vyšetřovatel uznal vyšetřování za skončené a jeho výsledky postačují k podání obžaloby, na to, aby jim bylo umožněno v přiměřené době prostudovat spisy a učinit návrhy na doplnění vyšetřování. Podle téhož ustanovení věta druhá trestního řádu vyšetřovatel musí upozornit na tuto možnost obviněného i jeho obhájce nejméně tři dny předem.

Zákon v ustanovení § 166 odst. 1 trestního řádu stanoví k provedení tohoto úkonu pouze přiměřenou dobu. Tato formulace byla zvolena zákonodárcem z toho důvodu, že každá věc i každý obviněný má jiné podmínky i předpoklady pro tento úkon. Rozdílnost také tkví v rozsahu spisového materiálu, v jeho obsahové náročnosti, rozdílné je i vzdělání a intelektové předpoklady každého obviněného. Orgán přípravného řízení pak musí vzít všechny tyto skutečnosti v úvahu právě při posouzení, zda doba poskytnutá obviněnému a jeho obhájci k prostudování spisu, je či není v konkrétním případě dostatečná.

Ústavní soud si v rámci řízení o ústavní stížnosti vyžádal kopii záznamu o prostudování spisu stěžovatelem a jeho obhájcem ze dne 21. 5. 2001. Ústavní soud konstatuje, že obhájce stěžovatele uvádí, že jim byla poskytnuta přiměřená doba a že nemá návrhů na doplnění ani připomínek, stěžovatel uvádí, že mu nebyla poskytnuta přiměřená doba na prostudování spisu, a že je toho názoru, že nemá možnost si spis řádně prostudovat.

Připojená kopie záznamu ze dne 22. 5. 2001, pořízená vyšetřovatelem, pak detailně zachycuje průběh tohoto úkonu. I když z obsahu tohoto záznamu je patrno, že stěžovatel již od počátku zahájení úkonu (13.00 hodin) uváděl, že neví, jak stihne prostudovat spis do 15.15 hodin, kdy končí předváděcí doba, nevznesl námitky proti tomuto postupu vyšetřovatele ihned po skončení tohoto úkonu, neučinil žádné návrhy na doplnění vyšetřování či jiné vyjádření. Stejně tak ani obhájce, který byl přítomen úkonu, nevznesl proti postupu vyšetřovatele žádných námitek, jimiž by mohl, pokud by byly shledány důvodnými, docílit opakování tohoto úkonu. Nic takového však z předloženým kopií vyšetřovacího spisu není patrno.

Ústavní soud na tomto místě odkazuje na podrobné odůvodnění usnesení krajského soudu ze dne 2. 8. 2001, sp. zn. 7 To 276/2001, z něhož je patrné, že odvolací soud při posuzování dostatečnosti časového prostoru pro prostudování spisu stěžovatelem vzal v úvahu rozsah spisu, jeho obsah, a osobnost obžalovaného. Na základě těchto skutečností dospěl odvolací soud k závěru, že se v dané věci nejedná o takové porušení práva na obhajobu ve smyslu § 2 odst. 13 trestního řádu, které by odůvodňovalo postup podle § 188 odst. 1 písm. e) trestního řádu, a proto bylo v této části napadené usnesení Okresního soudu ve Vsetíně zrušeno a věc vrácena okresnímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.

Konečně pak Ústavní soud, v souvislosti s vazebním stíháním stěžovatele, v prvé řadě uvádí, že stěžovatel v návrhu své ústavní stížnosti nezpochybňuje existenci vazebních důvodů, okamžité propuštění z vazby dovozuje z údajně nezákonného postupu při seznámení se s výsledky vyšetřování. Ústavní soud však konstatuje, že z odůvodnění obou usnesení obecných soudů je patrno, na základě jakých zjištění dospěly obecné soudy k závěru, že u stěžovatele i nadále trvají důvody vazby podle § 67 odst. 1 písm. b), c) trestního řádu.

Z uvedených důvodůsoudce zpravodaj proto mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, návrh odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. prosince 2001JUDr. Vladimír Paul

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru