Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 538/06Usnesení ÚS ze dne 19.10.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkVýživné
EcliECLI:CZ:US:2006:1.US.538.06
Datum podání08.08.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 538/06 ze dne 19. 10. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Vojena Güttlera a Ivany Janů ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. O., zastoupeného JUDr. Petrem Živělou, advokátem se sídlem Vyškov, Puškinova 5, proti rozsudku Okresního soudu ve Vyškově ze dne 11. 10. 2004, čj. 5 P 160/91 - 196 a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2006, čj. 49 Co 144/2005 - 222, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. 8. 2006 stěžovatel navrhl zrušení shora označených rozhodnutí obecných soudů. Uvedl, že rozsudkem Okresního soudu ve Vyškově byl zamítnut návrh, podaný matkou proti stěžovateli, na zvýšení výživného pro jeho nezletilou dceru. Odvolání stěžovatele bylo zamítnuto shora označeným usnesením Krajského soudu v Brně, pro subjektivní nepřípustnost odvolání, neboť stěžovatel měl ve věci před soudem prvního stupně plný úspěch. Stěžovatel ve stručné ústavní stížnosti argumentuje porušením jeho základního práva podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, protože tato i předcházející rozhodnutí mu odepřela možnost "vychovávat vlastní dceru" a vytvářejí o stěžovateli celkově "mylný dojem".

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že zákon o Ústavním soudu, č. 182/1993 Sb. rozeznává, v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), jako zvláštní kategorii, návrhy zjevně neopodstatněné. Zákon tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu, v zájmu racionality a efektivity jeho řízení, pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud informace zjištěné uvedeným postupem vedou Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, ústavní stížnost bude bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud jen pro pořádek upozorňuje, že jde v této fázi o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

Ústavní soud konstatuje, že představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR). Není součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, ovšem pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv a svobod jednotlivce. Ve zkoumané věci tomu ovšem tak není. Lze se jen pozastavit nad tím, že stěžovatel, ačkoliv jeho návrh sepsal advokát, nepodal Ústavnímu soudu žádnou ústavně-právní argumentaci, dokonce ani žádnou argumentaci právní. Ústavnímu soudu, který pochopitelně není vázán argumentací stěžovatele, není jasné, jak mohlo v dané věci, v níž stěžovatel uspěl, dojít k zásahu do jeho základních lidských práv.

Protože Ústavní soud neshledal ve věci ani žádné jiné porušení ústavního pořádku, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná a podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. října 2006

František Duchoň

předseda I. senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru