Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 531/2000Usnesení ÚS ze dne 31.07.2002

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Promlčení
vlastnické právo/omezení
EcliECLI:CZ:US:2002:1.US.531.2000
Datum podání04.09.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 11 odst.1, čl. 36 odst.1

40/1964 Sb., § 106


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 531/2000 ze dne 31. 7. 2002

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě ve složení předseda JUDr. Vojen Güttler a soudci JUDr. Vladimír Klokočka a JUDr. František Duchoň o ústavní stížnosti stěžovatelky D. K., zastoupené advokátem JUDr. L. H., proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 31. 3. 1999, sp. zn. 7 C 39/99, a proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 6. 6. 2000, č.j. 19 Co 312/99-60, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V záhlaví označeným rozsudkem rozhodl Okresní soud v Jičíně tak, že se návrh stěžovatelky, aby byla vedlejšímu účastníku O. N. (dále jen "vedlejší účastník") uložena povinnost zaplatit jí částku 10.595,- Kč, zamítá. V odůvodnění svého rozsudku okresní soud zejména uvedl, že stěžovatelka uzavřela s vedlejším účastníkem dne 15. 6. 1992 kupní smlouvu, jejímž předmětem byl mimo jiné i pozemek č. kat. 909/1 - louka nacházející se v k.ú. B. V únoru 1995 zjistila, že vedlejší účastník pokácel podél silnice 13 ks vzrostlých třešní, a proto od něho požadovala náhradu škody za vykácené porosty. Ten však náhradu škody odmítl s odůvodněním, že stromy se nacházely na pozemku Okresní správy silnic, nikoliv na pozemku 909/1. Stěžovatelka zajistila u znalce Ing. O. vyhotovení znaleckého posudku, v němž byla cena vytěženého třešňového dřeva stanovena částkou 7.222,- Kč. Uvedený znalec jí k tomu poskytl podrobné informace a vysvětlení, a to dopisem ze dne 20. 6. 1996, který stěžovatelka obdržela 22. či 23. 6. 1996. Okresní soud v Jičíně proto dovodil, že již v únoru 1995 věděla stěžovatelka o tom, že jí vedlejší účastník způsobil škodu, a že v červnu 1996 znala také její výši.

Okresní soud v Jičíně dále uvedl, že u práva na náhradu škody podle ust. § 106 občanského zákoníku je stanovena dvojí promlčecí doba. Subjektivní doba je 2letá a objektivní 3letá nebo 10letá, jde-li o škodu způsobenou úmyslně. Jejich vzájemný vztah je takový, že počínají, běží a končí nezávisle na sobě, a proto se právo promlčí, skončí-li běh jedné z nich, navzdory tomu, že poškozenému druhá doba ještě běží. Pro počátek běhu subjektivní dvouleté doby je rozhodné, kdy se poškozený dozví o vzniklé škodě a kdo za ni odpovídá, přičemž je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného o vzniklé škodě, tj. o majetkové či nemajetkové újmě určitého druhu a rozsahu, kterou lze objektivně vyčíslit v penězích. Poněvadž stěžovatelce počala běžet subjektivní promlčecí doba nejpozději dnem 22. 6. 1996, avšak žalobu podala teprve dne 9. 12. 1998, musela být žaloba s ohledem na vznesenou námitku promlčení jako nedůvodná zamítnuta.

V záhlaví označeným rozsudkem Krajský soud v Hradci Králové citovaný rozsudek Okresního soudu v Jičíně potvrdil. V jeho odůvodnění zejména uvedl, že odkazuje na správné odůvodnění rozsudku soudu I. stupně. Doplnil, že doba subjektivní stanovená v ust. § 106 odst. 1 neprodlužuje lhůtu objektivní stanovenou v ust. § 106 odst. 2; uplynutím subjektivní doby se právo na náhradu škody k námitce škůdce promlčí i tehdy, jestliže jde o škodu způsobenou úmyslně, u které je jinak stanovena 10letá objektivní promlčecí doba, která však v takovém případě nepřichází v úvahu.

Shora uvedené rozsudky Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové napadla stěžovatelka ústavní stížností, ve které zejména tvrdí, že jimi bylo porušeno její právo na ochranu vlastnictví zaručené čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a právo na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny tím, že oba soudy nesprávně posoudily skutečnost, že vedlejší účastník způsobil stěžovatelce škodu úmyslně. Stěžovatelka toto tvrzení dovozuje z trestního stíhání vedlejšího účastníka pro úmyslný trestný čin krádeže, kterého se dopustil právě tím, že v k.ú. B. pokácel na pozemku stěžovatelky p.č. 909/1 třináct vzrostlých třešní. Policie hodnotila jeho čin jako úmyslný. Také stěžovatelka je o jeho úmyslu přesvědčena, neboť si musel být vědom, že uvedený pozemek prodal právě jí, a to dle textu kupní smlouvy z 15. 6. 1992 v hranici, jak on sám tuto nemovitost užíval.

Ústavní soud dospěl k těmto závěrům.

Podstata sporu tkví v otázce, zda v případě práva na náhradu škody způsobené úmyslně, pro kterou je v ust. § 106 odst. 2 obč. zákoníku stanovena objektivní promlčecí doba 10 let, dochází k jeho promlčení již uplynutím 2leté subjektivní promlčecí doby podle ust. § 106 odst. 1 obč. zákoníku.

Ústavní soud v prvé řadě nesouhlasí s tvrzením stěžovatelky, že rozsudky Okresního soudu v Jičíně a Krajského soudu v Hradci Králové bylo porušeno její vlastnické právo a její právo na spravedlivý proces tím, že oba soudy neposoudily správně, že škoda byla způsobena úmyslně. Z odůvodnění napadených rozsudků totiž vyplývá, že jak Okresní soud v Jičíně, tak i Krajský soud v Hradci Králové se s náležitou a správnou argumentací vypořádaly s otázkou, že právo stěžovatelky je promlčeno již uplynutím subjektivní dvouleté promlčecí doby. Toliko v rozhodnutí obecných soudů, že se proto návrh stěžovatelky zamítá, ať již se jednalo o škodu jí způsobenou úmyslně či nikoliv, stejně jako v právním názoru, jejž zastávají, nelze spatřovat porušení základního práva na ochranu vlastnictví a práva na spravedlivý proces. V tomto směru neshledal Ústavní soud tzv. extrémní nesoulad mezi právními závěry obecných soudů a vykonanými skutkovými zjištěními či dokonce libovůli při interpretaci zákonných ustanovení, která by znamenala zásah do vlastnického práva stěžovatelů v rozporu s ústavněprávními principy jeho ochrany vyjádřenými v čl. 11 Listiny porušení jejího práva na spravedlivý proces v rozporu s ust. čl. 36 odst. 1 aj. Listiny.

Ústavní soud na závěr připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není vrcholem soustavy obecných soudů a v principu nezasahuje do jejich činnosti. Z hlediska ústavnosti tudíž není úkolem Ústavního soudu, jak již vícekrát judikoval, ochrana tzv. běžné (obyčejné) zákonnosti, pokud se současně nejedná o porušení ústavních práv stěžovatele. Taková situace však v souzené věci nenastala.

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl [ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. července 2002

JUDr. Vojen Güttler

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru