I.ÚS 526/05 ze dne 14. 8. 2006
ČESKÁ REPUBLIKA
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud České republiky rozhodl soudkyní zpravodajkou Vlastou Formánkovou mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti B. H., zastoupeného JUDr. Karlem Seidlem, Ph.D., advokátem se sídlem Karlovy Vary, Moskevská 20, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 5. 2005, č.j. 35 Co 173/2005-79, a proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 10. 11. 2004, č.j. 20 C 114/2002-54, takto:
Ústavní stížnost seodmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností podanou podle zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), a doručenou Ústavnímu soudu dne 20. 9. 2005 se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Domnívá se, že jimi byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 36 a v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").
Obě napadená rozhodnutí byla vydána v řízení, v němž se stěžovatel domáhal náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem orgánů činných v trestním řízení. Soud I. stupně stěžovatelovu žalobu zamítl a odvolací soud následně k odvolání stěžovatele toto rozhodnutí potvrdil. Stěžovatel si proti rozhodnutí odvolacího soudu podal dne 22. 8. 2005 dovolání podle ust. § 237 písm. c) o.s.ř., o němž dosud rozhodnuto nebylo.
Ústavní stížnost je podle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Podle ust. § 75 téhož zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závislých na jeho uvážení.
Zákon o Ústavním soudu z hlediska přípustnosti ústavní stížnosti neklade stěžovateli podmínku využití mimořádného opravného prostředku dovolání, jedná-li se o případ upravený v ust. § 237 písm. c) o.s.ř. V případě, že se však stěžovatel rozhodne před podáním ústavní stížnosti tohoto procesního prostředku ochrany svých práv využít, je ústavní stížnost podaná před vydáním rozhodnutí o dovolání nepřípustná. Lhůta 60 dnů k podání ústavní stížnosti potom stěžovateli běží od doručení rozhodnutí o dovolání.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soud nezbylo než ústavní stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 14. srpna 2006
Vlasta Formánková
soudkyně zpravodajka
Za správnost : Svozilová