Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 523/15 #1Usnesení ÚS ze dne 25.03.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Znojmo
Soudce zpravodajDavid Ludvík
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba /zajišťovací předstižná vaz... více
Věcný rejstříkodůvodnění
trestní stíhání/zahájení
vazba/důvody
Usnesení
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.523.15.1
Datum podání18.02.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.5, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 písm.a, § 73b odst.2, § 72 odst.1, § 67 písm.c, § 125


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 523/15 ze dne 25. 3. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Ludvíka Davida (soudce zpravodaj), soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Petra Moštěka, t. č. ve vazbě ve Vazební věznici Brno, Jihlavská 12, 625 99 Brno-Bohunice, právně zastoupeného Mgr. Marcelem Mošťkem, advokátem se sídlem v Brně, Renneská třída 393/12, 639 00 Brno, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 9 To 428/2014 a usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 2014 č. j. Nt 116/2014-8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 18. 2. 2015 a doplněnou podáním ze dne 9. 3. 2015, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí obecných soudů, neboť jimi měla být porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 8 odst. 1, odst. 2 a odst. 5, čl. 10 odst. 1 a odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Dále mělo dojít k porušení práv zaručených čl. 5 odst. 1, odst. 3 a odst. 4, čl. 6 odst. 1 a odst. 2 a čl. 8 odst. 1 a odst. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, bylo proti stěžovateli a dalším 14 spoluobviněným zahájeno trestní stíhání usnesením Policie České republiky, Útvarem pro odhalování korupce a finanční kriminality Služby kriminální policie a vyšetřování, expozitury Brno, 1. oddělení, ze dne 20. 3. 2014 pod č. j. OKFK-3093-1825/TČ-2012-252401-TRV. Policejní orgán shora uvedeným usnesením zahájil trestní stíhání stěžovatele pro skutek zvlášť závažného zločinu zkrácení daně, poplatku a jiné podobné povinné platby, spáchaného ve spolupachatelství podle § 240 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zákoníku za použití § 23 tr. zákoníku, který byl spáchán ve prospěch organizované zločinecké skupiny podle § 107 odst. 1 tr. zákoníku a dále pro zvlášť závažný zločin účasti na organizované zločinecké skupině spáchaného ve spolupachatelství podle § 361 odst. 1 tr. zákoníku za použití § 23 tr. zákoníku.

3. Usnesením Okresního soudu ve Znojmě ze dne 21. 3. 2014 č. j. Nt 18/2014-18 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 17. 4. 2014 sp. zn. 9 To 151/2014-36 bylo rozhodnuto o vzetí stěžovatele do vazby, a to z důvodů uvedených v § 67 písm. a), písm. b) a písm. c) tr. řádu. Usnesením státního zástupce Vrchního státního zastupitelství v Olomouci, pobočky v Brně, ze dne 19. 6. 2014 pod sp. zn. 3 VZV 1/2014 bylo rozhodnuto o tom, že pominul důvod vazby dle § 67 písm. b) tr. řádu.

4. Touto ústavní stížností napadeným usnesením krajského soudu bylo rozhodnuto o tom, že se podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu zamítá stížnost stěžovatele proti rozhodnutí usnesení Okresního soudu ve Znojmě ze dne 30. 9. 2014 č. j. Nt 116/2014-8, dle kterého se nepřijímá záruka matky, bratra a družky obviněného (I.), nepřijímá písemný slib obviněného (II.), nepřijímá dohled probačního úředníka ve spojení se zákazem vycestování do zahraničí (III.) a zamítá se žádost obviněného o propuštění z vazby z důvodu trvání vazby útěkové a předstižné (IV.).

5. V odůvodnění ústavní stížnosti stěžovatel uvádí celou řadu skutkových tvrzení, jež mají podpořit závěr o jeho nevině. Stěžovatel namítá, že postupem orgánů činných v trestním řízení bylo porušeno jeho právo být stíhán pouze z důvodů a způsobem stanoveným zákonem dle čl. 8 odst. 2 Listiny, neboť dle stěžovatele popis skutku, jenž je mu kladen za vinu, nenaplňuje objektivní ani subjektivní stránku trestného činu zkrácení daně. Stěžovatel dále odkazuje na jím spatřované nedostatky v odůvodnění usnesení o zahájení trestního stíhání. V doplnění ústavní stížnosti pak stěžovatel namítá, že o jeho vazbě nerozhodoval zákonný soudce. Z ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatel byl již z vazby propuštěn na svobodu, a to na základě složení peněžité záruky ve výši 500 000 Kč.

6. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí z hlediska námitek stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod.

8. Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

9. V dané věci, vzhledem k obsahu ústavní stížnosti, jde o to, zda podaný výklad a aplikace trestněprávních ustanovení upravujících rozhodování o omezení osobní svobody stěžovatele, jmenovitě rozhodování o žádosti o propuštění z vazby, dosud trvající z důvodu podle § 67 písm. a) a c) tr. řádu, nezakládá nepřijatelné ústavněprávní konsekvence, tj. zda nepředstavuje nepřípustný zásah do právního postavení stěžovatele v té rovině, jíž je poskytována ochrana ústavněprávními předpisy, zejména Listinou a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), včetně práva na soudní ochranu (spravedlivý proces). Přitom platí, že výklad a aplikace předpisů obecného práva je protiústavní, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jež je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), resp. je v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

10. Ústavní soud se ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 a násl. Listiny) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky (srov. kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 18/96, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 121/02, I. ÚS 585/02, III. ÚS 1926/10).

11. Podle § 67 písm. a) tr. řádu smí být obviněný vzat do vazby jen tehdy, jestliže z jeho jednání nebo dalších konkrétních skutečností vyplývá důvodná obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul, zejména nelze-li jeho totožnost hned zjistit, nemá-li stálé bydliště anebo hrozí-li mu vysoký trest. Ustanovení § 67 písm. c) tr. řádu je spojeno s předpokladem, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, dokoná trestný čin, o který se pokusil, nebo vykoná trestný čin, který připravoval nebo kterým hrozil.

12. Ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. řádu, o která jde v dané věci, poskytují soudu relativně široký prostor pro individuální uvážení; vyložit klíčové pojmy (viz jmenovitě pojem "důvodné obavy") nelze zpravidla zcela abstraktně a úplně, resp. objektivně verifikovatelně. Příznačné je pak vymezení pomocí demonstrativního výčtu konkrétních

znaků, nebo i znaků obecných, leč v neuzavřeném výčtu, apod. Pro úsudek o nesprávnosti odtud vycházejícího právního závěru (ve smyslu stanovení, zda se obviněný ve vazbě ponechává či nikoli) je pak mimo jiné určující, zda pro něj coby rozhodné nebyly použity znaky, jež mu jsou objektivně irelevantní nebo mu dokonce obsahem či účelem protiřečí, anebo že ty, jež byly použity, jsou ve svém souhrnu neúplné, a jiné, rovněž relevantní, byly opomenuty, případně že byl jejich význam zjevně vadně poměřen.

13. Ústavní soud také opakovaně konstatoval, že rozhodování o vazbě nelze chápat jako rozhodování o vině či nevině obviněného, vazba je zajišťovacím institutem, který slouží k dosažení účelu trestního řízení a každé rozhodování o vazbě je vedeno vždy v rovině pouhé pravděpodobnosti - nikoli jistoty - jak ohledně důsledků, které mohou nastat, nebude-li obviněný stíhán vazebně, tak ohledně dalšího vývoje řízení, který lze jen odhadovat (viz např. nález sp. zn. I. ÚS 161/04 N 74/33 SbNU 229, nález sp. zn. I. ÚS 603/07 a usnesení sp. zn. I. ÚS 2705/07 dostupné na http://nalus.usoud.cz). Tento závěr vyplývá jak z teorie trestního práva, tak z dikce příslušných ustanovení trestního řádu.

14. Obecně pak platí, že posoudit konkrétní okolnosti každého jednotlivého případu se zřetelem na učiněná skutková zjištění náleží obecným soudům, což je výrazem jejich nezávislého soudního rozhodování (čl. 82 Ústavy), a totéž platí ohledně hodnocení těchto zjištění pro potřeby jejich podřazení pod ustanovení § 67 písm. a)ac) tr. řádu. Naopak, jak bylo výše uvedeno, Ústavnímu soudu do této působnosti obecných soudů zasahovat zásadně nepřísluší, stejně jako mu nepřísluší podávat výklad podústavního práva.

15. Ústavní soud především vyžaduje náležité odůvodnění příslušných rozhodnutí s poukazem na zákonem požadovanou existenci ,,konkrétních skutečností". Samotný výklad těchto ,,konkrétních skutečností" je však především věcí obecných soudů, jež musejí při znalosti skutkových okolností v dané fázi trestního řízení posoudit nezbytnost dalšího trvání vazby. Důvodem pro zrušení napadených rozhodnutí Ústavním soudem tak může být např. zcela paušální odůvodnění vazby obviněného. Kasace na základě ústavní stížnosti však nebude připadat v úvahu, lze-li z napadených rozhodnutí jasně vysledovat objektivní východiska, způsob uvažování soudu a jejich vztah k závěrům, k nimž se obecné soudy při hodnocení osoby obviněného dobraly.

16. V daném případě obě napadená rozhodnutí podle Ústavního soudu naplňují zmíněné zákonné standardy řádného odůvodnění. Jak je z obsahu napadených rozhodnutí patrno, byly si oba soudy stěžovatelových námitek vědomy a řádně se s nimi vypořádaly. Stěžovatel byl obžalován ze zvlášť závažného zločinu, je vazebně stíhán a vazební důvody, jež byly shledány dříve, nadále trvají. Okresní soud ve Znojmě neshledal, že by důvody vazby pominuly. Své rozhodnutí podložil argumentací, která vychází z konkrétních okolností případu a není pouze obecná a vycházející z příslušných ustanovení trestního řádu. U stěžovatele je útěkový důvod vazby dle § 67 písm. a) tr. řádu shledáván v tom, že s přihlédnutím k vědomí charakteru trestné činnosti, pro kterou je stíhán, vědomí svého postavení v předpokládané hierarchii postavení osob, jakož i rozpětí trestní sazby, která mu hrozí, nelze u něj vyloučit obavu z možného vyhýbání se trestnímu řízení. V této souvislosti uvádí soud konkrétní okolnosti, jež tuto obavu dokládají. Pokud jde o vazební důvod uvedený v ustanovení v § 67 písmeno c) tr. řádu, tento soud dovozuje zejména ze skutečnosti, že obviněný je spojován s činnostmi firem, s jejichž aktivitami je spojeno páchání dlouhodobé, koordinované trestné činnosti. Společnost P.P.S. a na ni napojená společnost BIODIESEL by mohly nadále existovat, byť je v průběhu řízení tvrzeno, že činnost byla zásahem policie paralyzována a že je u jedné z nich zahájeno konkurzní řízení. V rámci prověřování bylo zjištěno, že výnosy z trestné činnosti jsou přes další společnosti poukazovány na zahraniční účty. Stěžovatel byl v osobním kontaktu s dalšími firmami a osobami, které byly do popsané sítě firem zapojeny. Navíc z pořízených odposlechů vyplynulo, že stěžovatel s osobami spojenými s podezřelými aktivitami jednal.

17. Krajský soud se v zásadě zcela ztotožnil se skutkovými závěry okresního soudu v otázce naplnění důvodů útěkové i předstižné vazby ve smyslu ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. řádu. V napadeném rozhodnutí v podrobnostech na závěry tohoto soudu odkázal.

18. Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená usnesení obecných soudů z hlediska shora uvedených požadavků kladených na obsah vazebních rozhodnutí obstojí (srov. např. nálezy sp. zn. I. ÚS 62/96, II. ÚS 124/97, IV. ÚS 137/2000, III. ÚS 566/03, rovněž nálezy sp. zn. III. ÚS 566/03, IV. ÚS 353/04, II. ÚS 469/05, I. ÚS 603/07, IV. ÚS 3294/09; všechna rozhodnutí jsou dostupná z: http://nalus.usoud.cz/).

19. K námitce stěžovatele, týkající se údajného porušení práva na zákonného soudce v řízení před okresním soudem, lze pouze uvést, že pokud tato námitka nebyla předmětem stížnosti, o níž rozhodoval krajský soud, nelze ji vznášet až v řízení o ústavní stížnosti.

20. Na základě shora uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadenými rozhodnutími obecných soudů k porušení základních práv či svobod stěžovatele, jichž se dovolává, zjevně nedošlo, a proto ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k tomu, že Ústavní soud v případech vazebních rozhoduje s maximálním urychlením, nepovažoval za nutné ani v tomto případě vydávat usnesení ve smyslu § 39 zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. března 2015

Ludvík David, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru