Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 519/21 #1Usnesení ÚS ze dne 16.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /opomenuté důkazy a jiné vady dokazování
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
Pojištění
EcliECLI:CZ:US:2021:1.US.519.21.1
Datum podání24.02.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

168/1999 Sb.

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 519/21 ze dne 16. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Lichovníka, soudců JUDr. Jaromíra Jirsy a JUDr. Vladimíra Sládečka (soudce zpravodaj) o ústavní stížnosti Josefa Otradovce a Jarmily Otradovcové, zastoupených Mgr. Janem Boučkem, advokátem se sídlem Praha 1, Opatovická 1659/44, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020 č. j. 70 Co 350/2020-141, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelé se, s odvoláním na porušení čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhají zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.

Ze spisového materiálu se podává, že Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 26. 6. 2020 č. j. 15 C 89/2016-101 uložil žalované Generali Česká pojišťovna a. s. zaplatit stěžovatelům částku ve výši 24 201 Kč s příslušenstvím (výrok I.). Výrokem II. žalobu stěžovatelů co do částky 32 986 Kč s příslušenstvím zamítl. K odvolání stěžovatelů rozhodl odvolací soud napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně v napadené části zamítavého výroku o věci samé II., tj. v rozsahu částky 10 771,12 Kč s příslušenstvím, potvrdil. Odvolací soud konstatoval, že poškozený má v případě, že se rozhodne pro opravu vozidla poškozeného v důsledku škodné události dvě možnosti, buď uplatňovat náhradu (pojistné plnění) odpovídající rozdílu mezi obvyklou cenou vozidla před poškozením a po něm, nebo uplatnit náhradu (pojistné plnění) v rozsahu ceny opravy. Ve druhém případě však již musí počítat s případným odečtem či revizí zaplacené částky, přičemž obě možnosti nelze kombinovat.

Vzhledem k tomu, že stěžovatelé uplatnili nárok ve výši ceny opravy vozidla po dopravní nehodě, odvolací soud uvedl, že nalézací soud správně prostřednictvím znaleckého posudku zjišťoval, zda cena zaplacená za opravu byla adekvátní realizované opravě. Soud prvního stupně tedy nepochybil, pokud zadal znalci vedle obvyklé ceny také otázky týkající se skutečné realizace opravy, tj. zda byla oprava provedena a zejména účtována účelně. Správně také vycházel ze závěrů znalce, který v případě specifikovaných dílů, u nichž bylo jednoznačně prokázáno, že se nejsou originální, ačkoli je opravce jako originální vyúčtoval, revidoval jejich cenu; zatímco u ostatních dílů, kde to nebylo nad vší pochybnost prokázáno, soud vycházel z ceny originálních dílů.

Odvolací soud se ztotožnil také se závěrem soudu prvního stupně týkajícím se rozsahu provedeného zápočtu, a to i v té části, která zohlednila snížení účelné opravy o rozdíl mezi účtovanými originálními díly a díly skutečně použitými, které pocházely z druhovýroby či byly již dříve použity.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti uvádějí, že mají za to, že pokud si objednali opravu vozidla a za tuto opravu uhradili cenu, která je v místě a čase obvyklá, měla jim pak být přiznána částka sjednaná mezi stěžovateli a autoservisem, a to bez ohledu na skutečnost, že je zde rozdíl mezi cenou originálních dílů či dílů z druhovýroby. Jediným omezením takové náhrady škody, resp. pojistným plněním, může být podle stěžovatelů pouze výše ceny obvyklé v místě a čase. Stěžovatelé tvrdí, že napadený rozsudek je v rozporu s judikaturou Ústavního soudu a Nejvyššího soudu týkající se otázky účelnosti provedené opravy motorového vozidla ve vztahu ke stanovení rozsahu náhrady škody.

Ústavní soud posoudil argumentaci stěžovatelů i obsah ústavní stížností napadených rozhodnutí a dospěl k závěru, že jde o návrh zjevně neopodstatněný, a proto jej odmítl.

Podle ustanovení § 43 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), musí být usnesení o odmítnutí návrhu podle odstavců 1 a 2 písemně vyhotoveno, stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá, a musí obsahovat poučení, že odvolání není přípustné.

Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost především představuje polemiku se závěrem odvolacího o tom, zda měla být stěžovatelům přiznána částka za opravu vozidla ve výši sjednané mezi nimi a autoservisem. Tuto otázku již stěžovatelé předestřeli ve svém odvolání a odvolací soud se jí řádně a dostatečně srozumitelně zabýval. Objasnil důvody, které jej vedly k závěru, že zamítavý výrok soudu prvního stupně je v částech napadených odvoláním zcela správný. Pokud jde o odkazy stěžovatelů na judikaturu Ústavního soudu, je třeba konstatovat, že nejsou případné, neboť - jak vyplývá z výše uvedeného - se týkají odlišného skutkového základu, než který nastal v nyní posuzované věci.

Ústavní soud připomíná, že skutečnost, že v dané věci soudy rozhodly způsobem, s nímž stěžovatelé nesouhlasí, sama o sobě porušení jejich práva na spravedlivý (řádný) proces neznamená.

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ústavní stížnost podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2021

JUDr. Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru