Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 51/97Usnesení ÚS ze dne 03.02.1998Důkazní prostředky v řízení o výživném

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
Věcný rejstříkVýživné
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)U 9/10 SbNU 367
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.51.97
Datum podání12.02.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 2 odst.3, čl. 4 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., čl. 8 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85, § 96 odst.1

99/1963 Sb., § 53, § 120


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 51/97 ze dne 3. 2. 1998

U 9/10 SbNU 367

Důkazní prostředky v řízení o výživném

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti J. G., bytem P., zastoupeného JUDr. J. K., advokátem se sídlem v B., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, o uložení pořádkové pokuty, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel napadl svou ústavní stížností usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 10. 1996, sp. zn. 39 Co 458/96, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 1. 7. 1996, sp. zn. 5 P 227/93, o uložení pořádkové pokuty stěžovateli v částce 2.000 Kč podle § 53 o. s. ř.

Stěžovatel vytýká obecným soudům ve svém návrhu nerespektování čl. 2 odst. 3, čl. 4 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), jakož i čl. 8 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Dovozuje, že pokud obecné soudy po něm v řízení o zvýšení výživného na jeho dvě nezletilé děti vyžadovaly předložení opisu jeho daňového přiznání za rok 1995 a peněžní deníky za roky 1995 a 1996, postupovaly v rozporu se zákonem. Podle mínění navrhovatele pro účely rozhodnutí o výživném na nezaopatřené děti jsou soudy oprávněny zjišťovat výhradně a pouze údaje o základu daně z příjmů povinného, pokud ovšem vytvoří podmínky pro zachování mlčenlivosti, což se v daném soudním řízení nestalo. Povinnost předložit daňové přiznání a peněžní deníky nenachází podle názoru navrhovatele oporu v zákoně. Proto pokud mu obecné soudy za nesplnění této povinnosti uložily pořádkovou pokutu, porušily shora citované články Listiny a Úmluvy.

Ústavní soud v případě této ústavní stížnosti poukazuje na to, že není běžnou třetí instancí v systému obecného soudnictví. Není vrcholem soustavy obecných soudů, ani není ve vztahu k těmto soudům soudem nadřízeným, a proto nemůže nad jejich činností vykonávat přezkumný dohled, ledaže by došlo k porušení principů obsažených v hlavě páté Listiny.

Podstatou ústavní stížnosti je navrhovatelův odlišný názor na posouzení, zda v případě řízení o zvýšení výživného na nezletilé děti je či není navrhovatel povinen vyhovět požadavku soudu na předložení opisu daňového přiznání a peněžních deníků.

Ústavnísoud nesdílí navrhovatelův názor, že došlo rozhodnutím obecných soudů k porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy. Otázka posouzení návrhu na zvýšení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu, odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby k výživě oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních §§ 85 a 96 odst. 1 zákona o rodině. Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Ke splnění této povinnosti, vyplývající z ustanovení § 120 odst. 2 o. s. ř., potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi rozhodující význam mají listinné důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné. V případě podnikatelského subjektu nemá soud jinou možnost než posoudit tyto možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné právě z daňového přiznání ve spojení s peněžními deníky za příslušné kalendářní období. Proto nelze vytýkat obecným soudům porušení shora citovaných článků Listiny a Úmluvy, jak dovozuje ve své ústavní stížnosti navrhovatel.

Z těchto důvodů proto Ústavnísoud návrh navrhovatele ve smyslu ustanovení § 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 3. února 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru