Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 507/09 #1Nález ÚS ze dne 16.07.2009Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Třebíč
Soudce zpravodajDuchoň František
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní r... více
Věcný rejstříkOpatrovník
střet zájmů
pobyt
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 162/54 SbNU 77
EcliECLI:CZ:US:2009:1.US.507.09.1
Datum vyhlášení28.08.2009
Datum podání06.03.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 37 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 29 odst.3


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Je-li účastníku řízení ustanoven opatrovník, aniž by byly splněny podmínky stanovené v ustanovení § 29 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, tj. nejedná se o osobu neznámého pobytu, neboť pobyt osoby bylo možné zjistit s využitím soudu dostupných informací, jedná se o nesprávný postup soudu, kdy účastníku byla v průběhu řízení odňata možnost jednat před soudem v rozporu s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P. D. zrušil I. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 16. 7. 2009 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 čj. 6 C 87/2008 - 34 a rozsudek téhož soudu ze dne 5. 9. 2008, čj. 6 C 87/2008 - 49 pro rozpor s čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

Narativní část

Stěžovatel navrhl zrušení rozhodnutí okresního soudu, konkrétně usnesení, kterým mu byla jako opatrovník stanovena pracovnice soudu rozhodujícího v jeho věci, a rozsudku, kterým mu bylo uloženo zaplatit žalobkyni dlužnou částku. Stěžovatel uvádí, že ústavní stížností napadená rozhodnutí mu nikdy nebyla doručena, takže nemohl vyčerpat opravné prostředky. Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje zejména v tom, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny podmínky § 29 odst. 3 občanského soudního řádu, neboť byla celá řada možností, jak zjistit adresu jeho pobytu a zaměstnání, avšak soud tyto možnosti nevyužil. Soudem ustanovený opatrovník neučinil v zájmu stěžovatele žádný úkon, jednání se nezúčastnil a rozhodnutí nechal výslovně na uvážení soudu.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud konstatoval, že zkoumaná věc je ve všech základních aspektech totožná s případy, které již Ústavní soud posuzoval, a to např. v nálezu sp. zn. I. ÚS 2369/07 či sp. zn. IV. ÚS 369/06.

V posuzované věci okresní soud zjevně nevyčerpal všechny možnosti zjištění pobytu stěžovatele, o čemž svědčí m.j. i postup jeho vymáhající úřednice, která se po právní moci rozsudku obrátila na matku stěžovatele s dotazem na jeho pobyt a zaměstnání a uspěla. V jiné věci vedené proti stěžovateli u téhož soudu soudní exekutor doručil exekuční příkaz a další písemnosti jak zaměstnavateli stěžovatele, tak i jemu samému. Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecným soudem měla za následek porušení základních práv a svobod.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem Ústavní soud konstatoval, že okresní soud svým postupem porušil základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny, a napadená rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byla František Duchoň. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 507/09 ze dne 16. 7. 2009

N 162/54 SbNU 77

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Františka Duchoně (soudce zpravodaj) a soudců Ivany Janů a Vojena Güttlera - ze dne 16. července 2009 sp. zn. I. ÚS 507/09 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. D. proti usnesení Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34, jímž byl stěžovateli ustanoven opatrovník, a proti rozsudku Okresního soudu v Třebíči ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49, kterým byla stěžovateli jakožto žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni peněžitou částku.

Výrok

I. Usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34 a rozsudkem téhož soudu ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 bylo porušeno základní právo stěžovatele na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

II. Obě rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

Stěžovatel ve včasné ústavní stížnosti navrhl zrušení shora označených rozhodnutí Okresního soudu v Třebíči vydaných v řízení o zaplacení 333 000 Kč. Usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34 zmíněný okresní soud ustanovil stěžovateli opatrovníka a rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 mu uložil povinnost zaplatit žalobkyni I. Z. shora uvedenou částku.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvedl, že Okresní soud v Třebíči (dále též jen "okresní soud") mu ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici téhož soudu. O ustanovení opatrovníka se dozvěděl až z kopie napadeného rozsudku, která mu byla doručena po telefonickém rozhovoru s vymáhající úřednicí okresního soudu S. H. spolu s poštovní poukázkou na zaplacení soudního poplatku. Kontakt s vymáhající úřednicí navázal na základě telefonického upozornění své matky poté, co dostala dopis soudu ze dne 22. 1. 2009 se žádostí o sdělení informací o místě jeho pobytu či zaměstnání. O obsahu napadeného usnesení se stěžovatel dozvěděl až prostřednictvím svého právního zástupce, který dne 9. 2. 2009 nahlédl do soudního spisu.

Vzhledem k tomu, že ústavní stížností napadená rozhodnutí nebyla nikdy stěžovateli doručena, nemohl vyčerpat prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Ustanovený opatrovník odvolání proti rozhodnutím soudu nepodal, důsledkem toho zmíněná rozhodnutí nabyla právní moci a vykonatelnosti, aniž by se proti nim mohl bránit. Tím byly porušeny jeho základní práva a svobody, zaručené čl. 36 odst. 1, čl. 37 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 90 Ústavy České republiky.

Porušení svého práva na spravedlivý proces spatřuje stěžovatel zejména v tom, že pro ustanovení opatrovníka nebyly splněny podmínky § 29 odst. 3 o. s. ř. K ustanovení opatrovníka soud přistoupil po zjištění, že se stěžovatel na adrese uvedené žalobkyní nezdržuje, a jeho faktické bydliště se nepodařilo zjistit ani v registru Centrální evidence, ani ve spolupráci s orgánem Policie České republiky, orgány veřejné správy a vězeňské služby. Stěžovatel pak poukázal na celou řadu dalších možností, jak zjistit adresu jeho pobytu a zaměstnání s tím, že soud tyto možnosti nevyužil.

Dále stěžovatel poukázal i na to, že jeho rodiče mají trvalé bydliště v Třebíči, kde se také zdržují. Okresní soud jeho rodiče nijak nekontaktoval a jeho pobyt jejich prostřednictvím nezjišťoval.

Opatrovníkem mu byla ustanovena administrativní pracovnice okresního soudu, aniž by soud zjišťoval, zda nepřítomného stěžovatele nemůže v řízení zastupovat osoba příbuzná, zejména některý z jeho rodičů, trvale žijících v Třebíči. Stěžovatel zdůraznil, že pro účely zaplacení soudního poplatku soud matku stěžovatele písemně kontaktoval a jejím prostřednictvím i stěžovatele samého. Pro účely ustanovení opatrovníka ale žádný z jeho rodičů kontaktován nebyl.

Soudem ustanovený opatrovník neučinil v zájmu stěžovatele žádný úkon, jednání se nezúčastnil a žádnou iniciativu v jeho prospěch nevyvinul a výslovně nechal na uvážení soudu, jak rozhodne. Ustanovení opatrovníka tak soudu posloužilo pouze k tomu, aby měl kam doručovat své písemnosti a tuto věc co nejrychleji ukončil. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem mu byl opatrovník ustanoven v rozporu s ustanovením § 29 odst. 3 o. s. ř. Okresní soud prováděl šetření ke zjištění jeho pobytu formálně a nevyčerpal všechny běžně dostupné možnosti, které se nabízely.

Podle ustanovení § 42 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, bylo vyžádáno vyjádření Okresního soudu v Třebíči jako účastníka řízení. Ten uvedl, že opatrovník byl stěžovateli ustanoven proto, že se nepodařilo zjistit jeho faktický pobyt. Podmínky ustanovení § 29 odst. 3 o. s. ř. byly zcela naplněny. Okresní soud upozornil na otázku přípustnosti ústavní stížnosti s poukazem na ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. I když na napadeném rozhodnutí již byla vyznačena doložka právní moci, mohl stěžovatel podat proti němu odvolání, uvést odvolací důvody uvedené v § 205 odst. 2 písm. a) a c) o. s. ř., popřípadě mohl využít mimořádný opravný prostředek v podobě žaloby pro zmatečnost, jejíž důvody mohl vymezit odkazem na ustanovení § 229 odst. 3 o. s. ř.

Ústavní soud se nejprve zabýval otázkou včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti. Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyla napadená rozhodnutí stěžovateli ani jeho zástupci nikdy doručena. Na základě této skutečnosti považuje Ústavní soud ústavní stížnost za přípustnou a lhůtu k jejímu podání odvozuje ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětných rozhodnutí dověděl, tedy od 9. 2. 2009. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě dne 6. 3. 2009, takže lhůta k podání ústavní stížnosti byla stěžovatelem dodržena. V této souvislosti Ústavní soud odkazuje např. na nález sp. zn. I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3) se stejnými závěry o včasnosti ústavní stížnosti.

Z obsahu spisu sp. zn. 6 C 87/2008 Okresníhosoudu v Třebíči bylo zjištěno, že zmíněný soud zjišťoval adresu stěžovatele dotazy na Městský úřad v Třebíči, Generální ředitelství vězeňské služby, Úřad práce v Třebíči, obvodní oddělení Policie České republiky a Českou správu sociálního zabezpečení. Ve všech případech získal negativní odpověď. Poté stěžovateli usnesením ze dne 16. 6. 2008 č. j. 6 C 87/2008-34, vydaným podle § 29 odst. 3 o. s. ř., ustanovil opatrovníkem I. K., administrativní pracovnici Okresního soudu v Třebíči. Následně rozsudkem ze dne 5. 9. 2008 č. j. 6 C 87/2008-49 uložil stěžovateli povinnost zaplatit žalobkyni 333 000 Kč s příslušenstvím a náklady řízení.

Ústavnísoud konstatuje, že zkoumaná věc je v podstatě ve všech základních aspektech totožná s věcí, v níž Ústavní soud rozhodl např. nálezem sp. zn. I. ÚS 2369/07 ze dne 27. 11. 2008 (N 206/51 SbNU 573), případně nálezem sp. zn. IV. ÚS 369/06 ze dne 7. 11. 2006 (N 206/43 SbNU 303). Okresní soud zjevně nevyčerpal všechny možnosti zjištění pobytu stěžovatele, o čemž svědčí mj. i postup jeho vymáhající úřednice, která se po právní moci rozsudku obrátila na matku stěžovatele s dotazem na jeho pobyt a zaměstnání a uspěla. V jiné věci vedené proti stěžovateli u téhož soudu po nařízení exekuce soudní exekutor doručil exekuční příkaz a další písemnosti jak zaměstnavateli stěžovatele, tak i jemu samému.

Z hlediska ústavněprávního se v této věci jedná o případ, kdy nesprávná aplikace podústavního práva obecnýmsoudem měla za následek porušení základních práv a svobod. V bližším Ústavní soud, z důvodu procesní ekonomie, odkazuje na již uvedené nálezy sp. zn. IV. ÚS 369/06 a sp. zn. I. ÚS 2369/07, neboť i v rozhodované věci platí, že "funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, kam odesílat písemnosti. Byla vytvořena k hájení zájmů účastníka, který se nemůže řízení účastnit.".

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnísoud konstatuje, že Okresní soud v Třebíči svým postupem porušil základní práva stěžovatele zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny. Na základě uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnosti stěžovatele vyhověl a napadený rozsudek okresního soudu zrušil podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu. Rozhodl tak bez ústního jednání, protože účastníci řízení s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem projevili souhlas v souladu s ustanovením § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru