Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 503/16 #1Usnesení ÚS ze dne 17.10.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Frýdek-Místek
Soudce zpravodajLichovník Tomáš
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/ochrana soukromého a rodinného života
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /práv... více
Věcný rejstříkDokazování
odůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2017:1.US.503.16.1
Datum podání12.02.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 10 odst.2, čl. 32 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 891 odst.1, § 908, § 907

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 503/16 ze dne 17. 10. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedkyně Kateřiny Šimáčkové a soudců Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) a Davida Uhlíře ve věci ústavní stížnosti M. Ch., zastoupeného JUDr. Evou Ondřejovou LL. M., Jungmannova 31, Praha, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. 10. 2015 č. j. 14 Co 117/2015-716 a rozsudku Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 11. 2014 č. j. 0 Nc 666/2012-542, za vedlejšího účastnictví N. Ch., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 12. 2. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu § 72 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví zákon o Ústavním soudu.

Rozsudek okresního soudu sice formálně právně napaden nebyl, avšak byl k návrhu ústavní stížnosti přiložen. Z důvodu zřejmé věcné a procesní provázanosti napadeného rozsudku krajského soudu a rozsudku nalézacího soudu podrobil Ústavní soud ústavněprávnímu přezkumu též rozsudek soudu prvního stupně.

II.

Stěžovatel se v soudním řízení před Okresním soudem ve Frýdku-Místku domáhal úpravy práv a povinností k nezletilým dětem O. a O., a to pro dobu před i po rozvodu. Rozsudkem Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 24. 11. 2014 č. j. 0 Nc 666/2012-542 byli nezletilí O. a O. svěřeni do výchovy matky a otec (stěžovatel) byl s účinností od 1. 2. 2012 zavázán platit na výživu každého z nich částku 4.000 Kč měsíčně. Dále byl upraven styk otce s nezletilými na každý sudý kalendářní týden od pátku 14:00 hod do neděle 18:00 hod, a to vyjma hlavních letních prázdnin, vánočních svátků a prázdnin, jarních prázdnin a velikonočních svátků a prázdnin. Dále bylo rozhodnuto, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilými dětmi každý kalendářní rok od 1. 7. od 8:00 hod do 8. 7. do 20:00 hod a od 1. 8. od 8:00 do 8. 8. do 20:00 hod, dále v každém sudém kalendářním roce od 25. 12. od 9:00 hod do 1. 1. následujícího roku do 18:00 hod, dále od pátku předcházejícího jarním prázdninám v každém sudém kalendářním roce od 13:00 hod do neděle, kterou jarní prázdniny končí, do 18:00 hod a od čtvrtka předcházejícího Velikonočnímu pondělí v každém lichém kalendářním roce od 9:00 hod do Velikonočního pondělí do 18:00 hod. Otec byl podle rozsudku nalézacího soudu oprávněn a povinen převzít si nezletilé děti od matky ve stanovenou dobu před bydlištěm nezletilých dětí a po uplynutí doby styku nezletilé děti matce ve stanovenou dobu na tomtéž místě předat. Příslušný okresní soud přitom vyšel z toho, že otec má vytvořeny podmínky pro styk s nezletilými a při styku jsou ochotni vypomáhat i jeho rodiče. Znaleckým posudkem a výpověďmi znalkyň bylo podle nalézacího soudu prokázáno, že nezletilé děti mají k otci pozitivní citovou vazbu a není tak dán žádný objektivní důvod, pro který by děti neměly být styku s otcem schopny. Soud prvního stupně ve svém rozhodování zohlednil i tu skutečnost, že nezletilý O. lpí na neměnnosti, hůře se adaptuje v nových sociálních situacích a je u něj podezření na diagnózu Aspergerova syndromu. Dle znaleckého posudku však z psychiatrického hlediska není žádný problém, proč by nezletilý O. nemohl či nechtěl jít k otci.

K odvolání obou rodičů i opatrovníka nezletilých, Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozsudkem změnil rozsudek nalézacího soudu v tom smyslu, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilým O. a O. v každém sudém kalendářním týdnu v roce a v sobotu od 10:00 hod do 18:00 hod a v neděli od 10:00 hod do 18:00 hod, a to s výjimkou období vánočních a velikonočních svátků. Otci byla uložena povinnost a současně oprávnění, ve stanovenou dobu nezletilé děti před domem, v němž matka s dětmi bydlí, od matky převzít a ve stanovenou dobu na tomtéž místě matce předat. Výživné, které je stěžovatel povinen platit měsíčně k rukám matky, bylo odvolacím soudem stanoveno na částku 7.000 Kč na každého nezletilého. Podle krajského soudu soud prvního stupně pochybil, když ve svém rozsudku nezohlednil skutečnost, že matka doposud mařila samostatný styk otce s nezletilými. V důsledku toho nebyl realizován zvykací program, resp. tento měl pouze formální podobu. Krajský soud doplnil dokazování ohledně zdravotního stavu nezletilého O. a s ohledem na prokázané psychické zvláštnosti nezletilého O. přistoupil k omezení styku stěžovatele s nezletilými dětmi, a to jen v místě jejich bydliště.

S takto vymezeným stykem se svými dětmi stěžovatel nesouhlasí a stejně tak nesouhlasí s výší výživného, jež mu bylo soudem stanoveno. Stěžovatel poukázal na to, jak a za jakých okolností v minulosti styk s nezletilými dětmi probíhal. Vychází přitom z přesvědčení, že matka nezletilých mu úmyslně brání ve styku s dětmi. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že krajský soud ve svém rozsudku vycházel ze zpráv psychologů, které byly zpracované na žádost matky, přičemž ti vycházeli jen z tvrzení sdělených matkou. Pochybení obecných soudů spatřuje stěžovatel i v tom, že nebyly připuštěny důkazy vypovídající o jeho pozitivním vztahu k dětem. Soud tak odepřel důkaz, jímž by otec vyvrátil tvrzení o separační úzkosti nezletilého O. Krajský soud svým rozsudkem nevymezil úpravu styku otce s nezletilými dětmi v období svátků a prázdnin, čímž měl zamezit jakémukoliv dalšímu sblížení dětí a otce. Stěžovatel tak již čtyři roky nemohl svým dětem ukázat svůj domov, kde se narodily, kde mají své kořeny a kde rovněž žijí jejich prarodiče. V souvislosti s tvrzenou poruchou nezletilého O. stěžovatel upozornil, že nezletilí synové jezdí na dovolené do ciziny i po České republice a do Prahy za bratrem jejich matky. Rozsudek krajského soudu podle stěžovatele nereflektoval vývoj dětí a jejich potřebu trávit více času s otcem. Podle stěžovatele na jeho případ dopadají závěry vyslovené Ústavním soudem kupříkladu ve věci sp. zn. I. ÚS 3216/13, I. ÚS 1708/14 nebo IV. ÚS 315/01.

Ze shora uvedených důvodů má stěžovatel za to, že ústavní stížností napadenými rozsudky obecných soudů došlo k zásahu do jeho základních práv a svobod, jež jsou mu garantovány čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod.

III.

Okresní soud ve Frýdku-Místku nevyužil svého práva vyjádřit se k ústavní stížnosti a toliko odkázal na obsah souvisejícího spisu a odůvodnění napadeného rozhodnutí.

Krajský soud v Ostravě ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že napadený rozsudek vystihuje stav věci ke dni svého vyhlášení. Podle jeho názoru rozsudek odpovídá zákonu a nebylo jím porušeno žádné ústavně zaručené právo nebo svoboda. Ve vztahu k úpravě styku tento soud uvedl, že jeho rozsudkem byl skutečně nastolen režim zvykací. Předvídat dobu, během níž dojde k úpravě vztahů či zvyknutí dětí podle názoru odvolacího soudu, nelze a na takovouto změnu je možno reagovat až změnou rozhodnutí ve věci samé.

Vedlejší účastnice - matka nezletilých dětí ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedla, že otec popírá psychické problémy nezletilého O. a ústavní stížnost podal především z důvodu dehonestace matky nezletilých, která mu údajně brání ve styku. Dále předložila výčtový souhrn styku mezi stěžovatelem a nezletilými od 16. 1. 2016 s tím, že u každého styku uvedla, zda k němu došlo a v jakém rozsahu. Vedlejší účastnice poukázala též na skutečnost, že v průběhu řízení a po vydání rozsudku soudu II. stupně nevyužíval ani soudem upraveného styku s nezletilými dětmi, ačkoliv k tomu neměl žádný reálný důvod. Otec nezletilých nedbá doporučení odborníků a svůj styk s dětmi realizuje v poslední době jen jednou měsíčně nebo standardně pouze po dobu několika hodin v sobotu. Adaptace nezletilého O. je tím ztížena. Matka rovněž poukázala na zdravotní specifika nezletilého O.

Stěžovatel využil svého práva repliky k vyjádření vedlejší účastnice. Podle jeho mínění postavila matka své vyjádření na tvrzeních, která nemají oporu v provedeném dokazování a jsou pouze subjektivním výběrem prezentace obhajoby bránící přístupu otce k dětem. Stěžovatel v krátkosti připomněl, za jakých okolností v minulosti probíhal jeho styk s nezletilými. Širší rodina neviděla nezletilé déle než pět let a prarodiče musí absolvovat cestovní anabázi do Frýdku-Místku, která je pro ně fyzicky náročná. Stěžovatel rovněž poukázal na to, že matka jezdí se syny pravidelně na delší časové úseky do Prahy, přičemž mu nikdy neumožnila se s nimi setkat. Otec rovněž nemá čísla mobilních telefonů svých synů. Dále stěžovatel popsal, jak negativně působí přítomnost matky u styku, neboť tito jsou v její přítomnosti vůči němu vulgární. Stěžovatel přednesl vlastní soupis styků s nezletilými syny, a to, jak tento styk probíhal. Problém podle něj není v nemoci nezletilého O., ale v chování matky, která nerespektuje jeho otcovská práva. Závěrem stěžovatel konstatoval, že v důsledku napadeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě nemá možnost na syny působit a rovněž nemá možnost strávit s nimi vánoční svátky či letní prázdniny.

IV.

Ústavní soud si vyžádal dotčený soudní spis Okresního soudu ve Frýdku- Místku sp. zn. 0 Nc 666/12, po jehož seznámení dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy). Není součástí soustavy obecných soudů, jimž není ani instančně nadřízen. Úkolem Ústavního soudu je kontrola rozhodovací činnosti obecných soudů, leč pouze za situace, kdy svými rozhodnutími zasahují do ústavně zaručených základních práv či svobod. Ústavní soud tedy není soudem, který by zevrubně přezkoumával rozhodnutí obecných soudů.

Ústavní soud v minulosti opakovaně zdůraznil, že směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutím obecných soudů, týkajícím se problematiky úpravy výchovy a výživy nezletilých dětí, pak je třeba - v souladu s výše uvedenými východisky jeho ústavněprávního přezkumu - vzít v úvahu, že příslušnou zákonnou úpravou je realizována a konkretizována úprava ústavní (čl. 32 odst. 6 Listiny). Jeho úkolem je proto posoudit, zda obecné soudy příslušné normy podústavního práva, zde zejména ty, které jsou obsaženy v § 891 odst. 1 a § 908 ve spojení s § 907 občanského zákoníku, interpretovaly a aplikovaly ústavně konformním způsobem, tj. zda respektovaly (náležitě zohlednily) základní práva stěžovatele na rodinný život a na péči o děti, která jsou zaručena čl. 10 odst. 2 a čl. 32 odst. 4 Listiny. Pokud jde o samotný rozsah styku a jeho modalit, jejich stanovení je věcí obecných soudů.

Obecné soudy provedly ve věci potřebné dokazování a svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily. Z odůvodnění je zřejmé, že byly vedeny snahou o zajištění nejlepšího zájmu nezletilých dětí. Tzv. zvykací režim byl nastaven v zájmu dětí, které musí mít čas, aby se mohly s novou situací sžít. Ústavní soud závěry obecných soudů týkající se rozsahu styku otce a nezletilých dětí považuje za ústavně konformní.

Jak Ústavní soud zjistil z připojeného spisu Okresního soudu ve Frýdku-Místku sp. zn. 0 P 620/2016, mezi rodiči dochází ke zlepšení komunikace a stěžovatel netrvá na svých návrzích na výkon rozhodnutí ukládáním pokut matce za neuskutečněné styky. Vzhledem k časově náročnému povolání otce, které mu ne vždy umožní realizovat styk s dětmi dle rozhodnutí soudu, lze na oba rodiče jen apelovat, aby si v zájmu svých dětí vycházeli vstříc a snažili se najít termíny pro styk otce s dětmi. Ve vztahu k otci považuje Ústavní soud za potřebné uvést, že úprava styku rodiče s dítětem znamená povinnost rodiče nařízený styk realizovat. Nejedná se jen o jeho právo. Dítě musí mít jasno, kdy a kde se styk uskuteční a zejména, že se vůbec uskuteční.

Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. října 2017

Kateřina Šimáčková v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru