Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 494/15 #1Nález ÚS ze dne 30.06.2015Ignorování námitek obsažených ve stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/habeas corpus - právo podat návrh na přezkum zákonnosti zbavení svobody
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkodůvodnění
vazba/důvody
stížnost
vazba/propuštění z vazby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 126/77 SbNU 927
EcliECLI:CZ:US:2015:1.US.494.15.1
Datum vyhlášení24.07.2015
Datum podání16.02.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

209/1992 Sb./Sb.m.s., #0 čl. 5 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 141, § 67 písm.a, § 145 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Při rozhodování o opravném prostředku o pokračování vazby obviněného se soud dopouští zkrácení obviněného v jeho právech, zakotvených v čl. 5 odstavci 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a v čl. 36 odstavci 1 Listiny základních práv a svobod, nezohlední-li řádně a včas podané odůvodnění stížnosti učiněné do protokolu o vazebním zasedání.


Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 30. června 2015 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odstavce 1 písmeno d) Ústavy České republiky na návrh stěžovatele Davida Schneidera usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014, sp. zn. 5 To 74/2014, a to pro rozpor s čl. 5 odstavcem 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 36 odstavce 1 Listiny základních práv a svobod.

Narativní část

Soud shledal útěkový a koluzní důvod pro vzetí stěžovatele do vazby. Stěžovatel se opakovaně domáhal propuštění a nahrazení vazby dohledem probačního úředníka, písemným slibem a zárukou důvěryhodných osob. Naposledy rozhodl o ponechání ve vazbě a jejího nenahrazení navrženými nástroji, Městský soud v Praze dne 20. listopadu 2014. Stěžovatel podal proti tomuto rozhodnutí stížnost ihned do protokolu. V zákonné lhůtě byla blanketní stížnost odůvodněna obhájcem stěžovatele (č.l. 2170-2172). Na č.l. 2173 spisu je založeno potvrzení o doručení stížnosti soudu prvého stupně, na č.l. 2175 je založena předkládací zpráva stížnostnímu soudu.

Zamítnutí stížnosti Vrchní soud v Praze odůvodnil tím, že stížnost byla podána ihned po vyhlášení usnesení do protokolu o vazebním zasedání; následně pak již nebyla odůvodněna.
Stěžovatel proti tomuto odůvodnění pro absenci jiných procesních nástrojů brojil ústavní stížností, v níž uvedený děj zrekapituloval.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud odkázav na svoji judikaturu konstatoval, že je věcí především obviněného, aby odůvodnění svých opravných prostředků podal včas, přičemž soud není povinen čekat dodatečných, byť i avizovaných doplnění. V projednávaném případě však stížnost byla odůvodněna řádně v zákonem předvídané třídenní lhůtě, a proto bylo povinností stížnostního soudu se s námitkami v odůvodnění uvedenými vypořádat. Právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odstavce 1 Listiny zahrnuje povinnost vypořádat se se vším co účastníci tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci; pokud se soud s takovou námitkou nevypořádá, zakládá tím protiústavnost následného rozhodnutí (viz i sp. zn. I. ÚS 593/04; sp. zn. I. ÚS 74/06). Dle čl. 5 odstavce 4 Úmluvy má každý svobody zbavený právo podat návrh na soudní přezkum zákonnosti rozhodnutí; nevypořádání se soudu s argumentací znamená odepření práva na osobní svobodu.

V projednávaném případě nastaly popsané okolnosti, které založily protiústavnost rozhodnutí stížnostního soudu. Proto Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl David Uhlíř. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 494/15 ze dne 30. 6. 2015

N 126/77 SbNU 927

Ignorování námitek obsažených ve stížnosti proti usnesení o prodloužení vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - I. senátu složeného z předsedy senátu Davida Uhlíře (soudce zpravodaj) a soudců Radovana Suchánka a Kateřiny Šimáčkové - ze dne 30. června 2015 sp. zn. I. ÚS 494/15 ve věci ústavní stížnosti Davida Schneidera, zastoupeného Mgr. Štěpánem Brunclíkem, advokátem, se sídlem v Praze 1, Petrská 1136/12, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014 sp. zn. 5 To 74/2014, kterým byla zamítnuta stěžovatelova stížnost proti usnesení soudu prvního stupně o dalším trvání vazby, za účasti Vrchního soudu v Praze jako účastníka řízení.

I. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 12. prosince 2014 sp. zn. 5 To 74/2014 bylo porušeno stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a právo na osobní svobodu dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

II. Toto rozhodnutí se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

1. Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví tohoto nálezu uvedené rozhodnutí a navrhl jeho zrušení pro rozpor se svými ústavně zaručenými právy garantovanými čl. 8, čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3, čl. 40 odst. 2 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

2. Ústavní soud z obsahu ústavní stížnosti a části vyžádaného spisového materiálu zjistil, že usnesením Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 3. 2014 sp. zn. 0 Nt 910/2014 byl stěžovatel vzat do vazby dle ustanovení § 67 písm. a) a b) zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), ve znění pozdějších předpisů. Následně pominul důvod vazby podle § 67 písm. b) trestního řádu. Stěžovatel opakovaně podával žádosti o propuštění z vazby, kterým soudy nevyhověly. Naposledy rozhodl o dalším trvání vazby stěžovatele Městský soud v Praze usnesením ze dne 20. 11. 2014 sp. zn. 47 T 10/2014, kterým stěžovatele ve vazbě ponechal z důvodu podle § 67 písm. a) trestního řádu, vazbu nenahradil dohledem probačního úředníka, písemným slibem ani zárukou několika důvěryhodných osob. Proti tomuto usnesení po jeho vyhlášení podal stěžovatel ústně do protokolu stížnost, kterou hodlal odůvodnit poté, co se seznámí s písemným vyhotovením usnesení soudu prvního stupně. Protokol o vazebním zasedání je ve spisovém materiálu uložen na číslech listů 2157-2162. Písemné odůvodnění bylo obhájci stěžovatele doručeno 5. 12. 2014 v 14:49 hodin. Stěžovatel dne 8. 12. 2014 v 16:36 hodin doručil Městskému soudu v Praze písemné odůvodnění stížnosti. Odůvodnění je ve spisovém materiálu vedeno na číslech listů 2170-2172, na čísle listu 2173 je uloženo potvrzení o doručení odůvodnění stížnosti Městskému soudu v Praze. Na čísle listu 2175 spisu je uložena předkládací zpráva Městského soudu v Praze, kterou je "stížnost obžalovaného: David Schneider ... (č. l. 2162; 2170-2172)" spolu se spisovým materiálem předložena Vrchnímu soudu v Praze, kam uvedené bylo doručeno dne 11. 12. 2014.

3. V písemném odůvodnění stížnosti proti usnesení o ponechání ve vazbě stěžovatel rozvedl svou argumentaci proti závěrům napadeného rozhodnutí. Tvrdí, že neexistuje žádná důvodná a konkrétními skutečnostmi doložená obava, že by se pokusil nebo snad měl v úmyslu pokusit se uprchnout nebo se skrývat, aby se vyhnul trestnímu stíhání. Stěžovatel má v České republice vytvořeny pevné pracovní a rodinné vazby. V zaměstnání zastává významné postavení a dosahuje nadstandardních výsledků. O tom svědčí i skutečnost, že se za něj písemně zaručila i jeho nadřízená Taťána Němcová. Nadřízení opakovaně poukazují na to, že stěžovatelova nepřítomnost způsobuje jeho zaměstnavateli finanční ztráty. Trest, který mu podle trestní sazby hypoteticky hrozí, nepovažuje za natolik vysoký, aby se jako mladý a dosud úspěšný člověk útěkem vzdal své rodiny, kariéry a jakékoli možnosti vedení normálního života. Stěžovatel by se chtěl rozloučit před případným nástupem do výkonu trestu se svou rodinou. Údajný telefonický kontakt se spoluobviněným Marešem uskutečněný před zadržením z telefonní budky podle názoru stěžovatele nikterak neposiluje vazební důvod uvedený v ustanovení § 67 písm. a) trestního řádu. Obecný soud své úvahy na toto téma nerozvádí, a jeho odůvodnění je tak nepřezkoumatelné. Stěžovatel proto navrhl, aby byl z vazby propuštěn. Pro případ, že by byl důvod vazby shledán, pak stěžovatel navrhuje, aby byl vazební důvod nahrazen přijetím písemného slibu podle § 73 odst. 1 písm. b) trestního řádu, vyslovením dohledu probačního úředníka podle § 73 odst. 1 písm. c) trestního řádu, zárukou důvěryhodných osob - Renaty Schneiderové (matky stěžovatele), Svitlany Mahurské (družky stěžovatele) a Taťány Němcové (nadřízené stěžovatele) nebo uložením některého z předběžných opatření podle § 88b a násl. trestního řádu.

4. Vrchní soud v Praze projednal jeho stížnost proti usnesení městského soudu a napadeným usnesením ze dne 12. 12. 2014 sp. zn. 5 To 74/2014 ji zamítl. V odůvodnění vrchní soud uvedl, že stěžovatel podal ihned po vyhlášení usnesení do protokolu o vazebním zasedání stížnost, která nebyla odůvodněna.

II.

5. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zrekapituloval skutkový stav. Uvedl, že při podání stížnosti do protokolu u vazebního zasedání avizoval, že stížnost písemně doplní po doručení písemného vyhotovení usnesení. Písemné vyhotovení usnesení soudu prvního stupně bylo obhájci doručeno do datové schránky v pátek dne 5. 12. 2014 v 14:49 hodin. Obhájce stěžovatele v neděli dne 7. 12. 2014 navštívil ve Vazební věznici Praha-Ruzyně, aby ho s odůvodněním doručeného usnesení seznámil a projednal s ním argumenty odůvodnění. V pondělí dne 8. 12. 2014, tedy následující pracovní den, obhájce odeslal datovou schránkou odůvodnění stížnosti městskému soudu. Dle výpisu z aplikace infosoud.justice.cz byl spis k projednání stížnosti odeslán Vrchnímu soudu v Praze dne 10. 12. 2014, tedy v době, kdy odůvodnění stížnosti měl městský soud již k dispozici. Stěžovatel ani jeho obhájce si nedokázali nijak vysvětlit, že v odůvodnění napadeného usnesení vrchního soudu je uvedeno, že stížnost stěžovatele podaná do protokolu o vazebním zasedání nebyla odůvodněna. Stěžovatel se domnívá, že městský soud zřejmě stížnostnímu soudu písemné odůvodnění nepředložil, čímž svévolně zabránil v předložení písemných argumentů stížnostnímu soudu, čímž došlo k dotčení stěžovatelových ústavně zaručených práv.

III.

6. Vrchní soud v Praze sdělil, že se u něj již nenachází příslušný spisový materiál, a proto odkazuje na odůvodnění napadeného usnesení. Z obsahu sběrného spisu dovozuje, že vrchní soud ke dni svého rozhodnutí dne 12. 12. 2014 odůvodnění podané stížnosti k dispozici neměl. Otázku, proč se tak stalo, však nelze bez spisového materiálu nalézacího soudu zodpovědět.

IV.

7. Ústavní soud rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť od něj nebylo lze očekávat další objasnění věci (§ 44 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů).

8. Ústavní soud, vázán petitem ústavní stížnosti, přezkoumal napadené usnesení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Ústavní soud v nálezu sp. zn. III. ÚS 308/97 ze dne 4. 6. 1998 (N 63/11 SbNU 119) k problematice blanketního opravného prostředku konstatoval, že je především věcí toho, kdo takový opravný prostředek podal, aby si přiměřeným způsobem vytvořil situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o něm přihlédnuto ke všemu, co v následném, a tedy opožděném, odůvodnění přednesl. V praxi se jedná především o oznámení obhájce soudu, že blanketní stížnost dodatečně písemně odůvodní, a sdělení lhůty, ve které toto odůvodnění doručí.

10. Názor vytyčený ve výše zmíněném nálezu dále Ústavní soud rozvedl v nálezu sp. zn. I. ÚS 369/2000 ze dne 16. 6. 2002 (N 77/26 SbNU 267). Konstatoval, že v obdobných případech nelze opomenout námitku, že soud není povinen vyčkat odůvodnění stížnosti, neboť nikdy není zřejmé, zda takové odůvodnění bude vůbec zpracováno. Avšak v případě, kdy obhájce doručil písemné odůvodnění stížnosti ještě v rámci třídenní lhůty k podání stížnosti dle ustanovení § 143 odst. 1 trestního řádu, neshledal Ústavní soud tuto námitku přijatelnou. Pokud stěžovatel učinil vše, aby měl soud před svým rozhodnutím odůvodnění stížnosti k dispozici, a odůvodnil stížnost před skončením lhůty k jejímu podání, měl stížnostní soud povinnost se s námitkami uvedenými v odůvodnění stížnosti vypořádat.

11. V nálezech Ústavníhosoudu vedených pod sp. zn. I. ÚS 1895/08 ze dne 10. 11. 2008 (N 194/51 SbNU 345) a sp. zn. II. ÚS 200/13 ze dne 16. 7. 2013 (N 123/70 SbNU 127) se pak jednalo o případy, kdy si stěžovatelé, resp. jejich obhájci, vytvořili výše zmíněnou situaci, aby mohlo být soudem v době rozhodování o stížnosti náležitě přihlédnuto k námitkám v odůvodnění stížností, které zaslali v dodatečné, předem oznámené lhůtě po doručení písemného odůvodnění rozhodnutí, avšak soudy k těmto námitkám nepřihlédly, ačkoliv tu možnost měly či mohly mít. Ústavní soud konstatoval, že právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny zahrnuje povinnost obecných soudů vypořádat se se vším, co vyšlo v průběhu řízení najevo a co účastníci řízení tvrdí, má-li to vztah k projednávané věci, a skutečnost, že se soud s námitkou, která má vztah k projednávané věci, nijak nevypořádal, zásadně zakládá protiústavnost daného rozhodnutí [srov. nález sp. zn. I. ÚS 593/04 ze dne 20. 12. 2005 (N 230/39 SbNU 443) a nález sp. zn. I. ÚS 74/06 ze dne 3. 10. 2006 (N 175/43 SbNU 17)]. V případě, kdy stížnostní soud mohl mít a měl v době svého rozhodování k dispozici písemné odůvodnění stížnosti, a ve svém odůvodnění vycházel pouze z blanketní stížnosti, vytvořil situaci, kdy zamítl námitky stěžovatele, aniž by jejich obsah znal.

12. Dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy každý, kdo byl zbaven svobody zatčením nebo jiným způsobem, má právo podat návrh na řízení, ve kterém bysoud urychleně rozhodl o zákonnosti jeho zbavení svobody a nařídil propuštění, je-li zbavení svobody nezákonné. Evropský soud pro lidská práva konstatoval, že pokud se soud nevypořádá dostatečně s argumentací stěžovatele, odepírá mu tím procesní ochranu práva na osobní svobodu garantovanou čl. 5 odst. 4 Úmluvy (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Šebalj proti Chorvatsku ze dne 28. 6. 2011 č. 4429/09, § 224-231). Listina, byť ekvivalentní ustanovení zakotvující procesní ochranu odpovídající čl. 5 odst. 4 Úmluvy neobsahuje, zahrnuje, jak vyplývá z judikatury shrnuté v bodech 9-11, obdobné procesní záruky do rámce práva na spravedlivý proces dle ustanovení čl. 36 odst. 1.

13. V posuzovaném případě si obhájce stěžovatele náležitě vytvořil podmínky pro to, aby mohl dodatsoudu do rozhodnutí o stížnosti písemné odůvodnění stížnosti a toto odůvodnění v avizované lhůtě následující pracovní den po doručení usnesení soudu prvního stupně řádně doručil. Odůvodnění stížnosti dle názoru Ústavního soudu přitom obsahovalo nikoli jen námitky obecné, ale konkrétní, s potenciálem ovlivnit rozhodnutí soudu. Dle údajů ze spisu, zejména i s poukazem na jeho řazení a žurnalizaci vyplývá, že spis byl Městským soudem v Praze vrchnímu soudu předložen spolu s odůvodněním blanketně podané stížnosti a že v době rozhodování o stížnosti měl vrchní soud doplněné argumenty stěžovatele k dispozici. Ústavní soud s přihlédnutím k těmto okolnostem musí konstatovat, že byla naplněna kritéria nastíněná výše v odůvodnění. Pokud se soud náležitě nebo vůbec nevypořádal s konkrétními námitkami uvedenými v řádně doručeném dodatečném odůvodnění stížnosti, které jsou přitom způsobilé ovlivnit jeho rozhodnutí, a provedl pouze obecný přezkum stížností napadeného usnesení, porušil tím stěžovatelovo právo na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny a právo na osobní svobodu dle čl. 5 odst. 4 Úmluvy.

14. Z výše uvedených důvodů Ústavnísoud, vázán petitem, v němž stěžovatel navrhl zrušit toliko usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2014 sp. zn. 5 To 74/2014, a nikoli usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2014, sp. zn. 47 T 10/2014 (o němž se zmiňoval v úvodu ústavní stížnosti), podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu petitu ústavní stížnosti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) stejného zákona napadené rozhodnutí Vrchního soudu v Praze zrušil.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru