Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 481/2000Usnesení ÚS ze dne 04.09.2000

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost - § 43/1/e)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.481.2000
Datum podání10.08.2000
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 37 odst.3

99/1963 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 481/2000 ze dne 4. 9. 2000

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

I. ÚS 481/2000

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J. T., s. r. o., zast. JUDr. F. S., advokátem, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, sp. zn. 18 Co 834/99, ze dne 23. 5. 2000, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 8. 2000, domáhá zrušení ve výroku uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové. V ústavní stížnosti tvrdí, že postupem soudu byla porušena rovnost účastníků řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod).

Ústavní soud se nejdříve zabýval formálními náležitostmi ústavní stížnosti a otázkou její přípustnosti. Z napadeného rozsudku vyplývá, že jím byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Náchodě, sp. zn. 10 C 23/99, ze dne 24. 8. 1999. Návrhu žalobce na vyslovení přípustnosti dovolání podle ust. § 239 odst. 1 občanského soudního řádu odvolací soud nevyhověl.

Jak vyplývá z ustanovení § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; za takový prostředek se nepovažuje návrh na povolení obnovy řízení.

Ústavní soud konstatuje, že jeho převažující judikatura je po přijetí novely občanského soudního řádu, která nabyla účinnosti od 1. lednu 1996, a kterou bylo doplněno ustanovení § 239 odst. 2 zakládající podmíněně přípustné dovolání, taková, jak ji vyjádřil Ústavní soud v usnesení I. ÚS 171/96, ze dne 11. září 1996. I když otázku, zda dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam, posoudí dovolací soud, není pochyb o tom, že teprve poté, co bude vydáno rozhodnutí dovolacího soudu, vyčerpají navrhovatelé všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Do té doby je třeba pokládat ústavní stížnost za nepřípustnou. Z téhož názoru vychází i publikovaná usnesení IV. ÚS 93/98 a IV. ÚS 294/98 (č. 36, sv. 10 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR a č. 26, sv. 13 Sbírky nálezů a usnesení ÚS ČR). Podle těchto rozhodnutí o nevyčerpání všech prostředků může jít zpravidla i tam, kde ústavněprávní argumentace je obsahově shodná s argumentací, kterou stěžovatel uplatnil před obecnými soudy, a kterou cíleně předkládá i soudu dovolacímu. V takovém případě, jak vyplývá z cit. usnesení, je povinen tento svůj postup "dotáhnout do konce" - tedy dovolání podat.

Každý jiný přístup by zakládal zcela nežádoucí stav, kdy vedle sebe probíhají dvě řízení, přičemž je to nikoli Ústavní soud, ale Nejvyšší soud, kterému přísluší sjednocovat judikaturu, mimo jiné tím, že rozhoduje o dovoláních. Lhůta pro podání ústavní stížnosti v takové věci, jako je věc stěžovatelů, tedy může začít plynout až po doručení rozhodnutí Nejvyššího soudu o podaném dovolání, pokud k ní budou ústavněprávní důvody.

V daném případě, jak vyplývá z napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, stěžovatelka v odvolacím řízení navrhovala vyslovení přípustnosti dovolání, tomuto návrhu však odvolací soud nevyhověl a dovolání rozhodnutím podle § 239 odst. 1 občanského soudního řádu nepřipustil. Proto stěžovatelka, jak vyplývá z kopie dovolání tvořící přílohu ústavní stížnosti, podala dovolání ve smyslu ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu, o němž dosud rozhodnuto nebylo.

Z výše uvedených důvodů byl proto soudce zpravodaj nucen stížnost jako nepřípustnou odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 4. září 2000

Prof.JUDr. Vladimír Klokočka, DrSc.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru