Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 480/98Nález ÚS ze dne 24.10.2000Odmítnutí soudu převzít zaslané podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
SOUD - OS Karlovy Vary
Soudce zpravodajKlokočka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na... více
Věcný rejstříkDoručování
soud/stížnost na postup soudu
soud
Podání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 153/20 SbNU 83
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.480.98
Datum vyhlášení24.10.2000
Datum podání17.11.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 4

99/1963 Sb., § 3


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 480/98 ze dne 24. 10. 2000

N 153/20 SbNU 83

Odmítnutí soudu převzít zaslané podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátu ve věci ústavní

stížnosti stěžovatele - P., a.s., proti usnesení Krajského soudu

v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98, ve spojení

s usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8.

1998, č. j. 16 C 247/97-7, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp. zn.

15 Co 602/98, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Návrhem podaným Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené v § 72

odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění

pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se

stěžovatel domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne

12. 10. 1998, sp. zn. 15 Co 602/98.

Stěžovatel ke své stížnosti uvedl, že svou žalobu ze dne 31.

7. 1997 vzal v průběhu řízení částečně zpět svým podáním ze dne

22. 10. 1997. Podáním ze dne 22. 7. 1998 pak vzal stěžovatel svou

žalobu zpět i co do zbytku, neboť vedlejší účastník (tj. žalovaný

- město Karlovy Vary, dále jen "vedlejší účastník") celou

žalovanou částku zaplatil dne 4. 7. 1998.

Okresní soud v Karlových Varech usnesením ze dne 19. 8.

1998, č. j. 16 C 247/97-7, řízení zastavil a současně uložil

vedlejšímu účastníkovi (tj. městu Karlovy Vary), povinnost

zaplatit stěžovateli na náhradě nákladů řízení částku ve výši 23

548 Kč. Proti tomuto usnesení podal vedlejší účastník dne 9. 9.

1998 odvolání a zároveň navrhl, aby odvolací soud zrušil napadené

usnesení soudu prvního stupně.

Prvoinstanční soud doručil odvolání vedlejšího účastníka

právnímu zástupci stěžovatele s výzvou k vyjádření. Právní

zástupce stěžovatele se k tomuto odvolání vedlejšího účastníka

vyjádřil podáním ze dne 1. 10. 1998. Toto jeho podání bylo

doručeno Okresnímu soudu v Karlových Varech dne 6. 10. 1998, jak

vyplývá z přijímacího razítka podatelny. Obě vyhotovení tohoto

vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejšího účastníka však Okresní

soud v Karlových Varech vrátil zpět právnímu zástupci stěžovatele.

Z podacího razítka na obálce přitom vyplývá, že dopis byl na poštu

v Karlových Varech podán dne 8. 10. 1998. Stěžovatel konstatoval,

že tímto obecný soud prvního stupně odmítl převzít jeho podání,

resp. podání učiněné jeho právním zástupcem, přičemž průvodní

dopis k této vrácené zásilce přiložen nebyl.

V návaznosti na výše uvedené podal stěžovatel dne 9. 10.

1998 stížnost předsedkyni okresního soudu, neboť postupem soudu

prvního stupně mu bylo znemožněno učinit podání k soudu, tj.

vyjádřit se k odvolání vedlejšího účastníka, ke kterému byl soudem

vyzván. Současně zaslal soudu zpět obě vyhotovení svého vyjádření

k odvolání ze dne 1. 10. 1998. Stěžovatel uvedl, že na svou

stížnost neobdržel žádnou odpověď a obě vyhotovení jeho vyjádření

k odvolání mu byla okresním soudem opětovně vrácena. Současně

obdržel usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12. 10. 1998, sp.

zn. 15 Co 602/98, kterým bylo o odvolání proti usnesení soudu

prvního stupně ze dne 19. 8. 1998 ve výroku o nákladech řízení

změněno tak, že se žádnému účastníku právo na náhradu nákladů

řízení nepřiznává.

Stěžovatel namítá, že uvedeným postupem se cítí být dotčen ve

svých základních právech a svobodách, vyplývajících z článků 36

odst. 1 a 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen

"Listina"), neboť byla dle jeho názoru porušena základní zásada

soudního řízení - a to rovnost účastníků.

Ústavní soud vyzval obecné soudy ve smyslu ust. § 42 odst.

4 a § 76 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

přepisů, k vyjádření k ústavní stížnosti.

Krajský soud v Plzni k uvedené věci sdělil, že ústavní

stížnost se týká postupu soudu prvního stupně, a proto se ke

skutečnostem ve stížnosti uvedeným, nemůže vyjádřit. Okresní soud

v Karlových Varech se vyjádřil v tom smyslu, že ke stížnosti

nemůže podat žádné bližší vysvětlení. Uvedl, že v předmětném

spise, č. j. 16 C 247/97, není žádný pokyn, resp. referát, který

by ukládal kanceláři vrátit zpět stěžovateli jeho vyjádření

k odvolání. Dále poznamenal, že v předmětném spise byl proveden

úřední záznam, svědčící o skutečnosti, že vyjádření stěžovatele

k odvolání bylo předloženo ve spise Spr. 11/98 dne 27. 10. 1998.

Okresní soud uvedl, že ke stížnosti právního zástupce stěžovatele

se vyjádřil 27. 10. 1998 a spis byl dále předán k dalšímu

vyjádření vedoucí občansko-právní kanceláře.

Ústavní soud vycházel při posuzování uvedené věci ze

spisových materiálů ke sp. zn. 16 C 247/97 a sp. zn. Spr. 11/98,

vedeného u Okresního soudu v Karlových Varech. Ze spisových

materiálů k uvedené věci vyplývá, že okresní soud reagoval na

stížnost stěžovatele ze dne 9. 10. 1998 dopisem ze dne 16. 11.

1998, který byl právnímu zástupci stěžovatele doručen dne 20. 11.

1998 (tj. až po podání této ústavní stížnosti). Z předmětného

sdělení okresního soudu adresovaného právnímu zástupci stěžovatele

vyplývá, že soud potvrdil všechny shora uvedené skutečnosti, jež

namítá stěžovatel (tzn., že dne 19. 8. 1998 bylo řízení v uvedené

věci zastaveno, dne 9. 9. 1998 podal vedlejší účastník odvolání do

nákladů, 14. 9. 1998 byl opis tohoto odvolání zaslán právnímu

zástupci stěžovatele, 28. 9. 1998 byl spis okresním soudem zaslán

Krajskému soudu v Plzni, který o věci rozhodl dne 12. 10. 1998).

Z vyjádření okresního soudu je dále patrné, že dne 6. 10. 1998

soudu došlo vyjádření stěžovatele k odvolání, jež však bylo

v obou vyhotoveních vráceno 8. 10. zpět právnímu zástupci

stěžovatele. Soud k tomu uvedl, že v té době už byl spis, č. j.

16 C 247/97, u Krajského soudu v Plzni. V závěru svého sdělení se

okresní soud stěžovateli omluvil za okolnost, že mu bylo jeho

vyjádření k odvolání vráceno a že se tak stalo zřejmě omylem

kanceláře.

II.

Ústavní soud, v návaznosti na svou ustálenou judikaturu, je

ve vztahu k obecným soudům svou činností povolán k tomu, aby dbal

na procesní čistotu soudního řízení. V uvedené věci dospěl

k závěru, že postupem okresního soudu došlo k porušení základních

práv a svobod stěžovatele zaručených v článcích 36 odst. 1 a 37

odst. 3 Listiny. Odůvodnil přitom svůj zásah do soudní moci tak,

že obecný soud v uvedeném případě vykročil z mezí a zásad

spravedlivého procesu stanovených v článcích 36 a násl. Listiny.

Ve smyslu ustanovení § 3 občanského soudního řádu (dále jen

"o. s. ř.") má být občanské soudní řízení zárukou zákonnosti a má

sloužit jejímu upevňování a rozvíjení, přičemž je každému zaručeno

právo domáhat se u soudu ochrany práva, které bylo ohroženo nebo

porušeno. Uvedené ustanovení navazuje na článek 36 Listiny

základních práv a svobod a zároveň je také procesním vyjádřením

práva domáhat se u orgánu, který je k tomu povolán, ochrany proti

tomu, kdo právo ohrozí nebo poruší ve smyslu ustanovení § 4

občanského zákoníku. V předmětné věci byla postupem soudu, který

odmítl převzít řádně zaslané vyjádření stěžovatele k odvolání

vedlejšího účastníka, porušena základní zásada soudního řízení

- a to rovnost účastníků před soudem, neboť jednomu účastníkovi

bylo umožněno činit procesní úkony a podání u soudu a druhému ne.

Pokud soud bez dalšího odmítl převzít od účastníka řízení podání,

postupoval v rozporu s ustanovením § 3 o. s. ř. a zároveň také

v rozporu s články 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod. V uvedeném případě přitom nemá právní relevanci ani

případné nedodržení lhůty k podání vyjádření ze strany

stěžovatele. Obecné soudy ostatně tuto v úvahu přicházející

okolnost ponechaly zcela bez komentáře. Rozhodující pro posouzení

této věci je však ta skutečnost, kdy obecný soud prvního stupně

zcela v rozporu se zásadou procesní čistoty neoprávněně odmítl

řádně doručené podání. Proto ani omluva soudu učiněná v tom

smyslu, že k vrácení vyjádření došlo zřejmě omylem, nemůže být pro

stěžovatele dostatečnou satisfakcí, pokud nelze zcela vyloučit, že

právě tímto, ze strany soudu nepřijatým podáním, mohl stěžovatel

ovlivnit rozhodnutí odvolacího soudu v uvedené věci (a to

samozřejmě nehledě na konečný výsledek soudního sporu). V daném

případě skutečně došlo ke změně výroku o náhradě nákladů řízení.

Ústavní soud při zvažování věci vzal ohled na to, že odvolací

soud, jak vyplývá ze zaslaného spisu, obdržel ze strany

prvoinstančního soudu vyjádření stěžovatele k odvolání vedlejšího

účastníka až po vydání svého rozhodnutí v uvedené věci. Přesto

právě toto rozhodnutí soudu druhého stupně označil správně

stěžovatel za rozhodnutí, které je v rozporu s jeho základními

právy a svobodami, neboť navazuje na chybný procesní postup soudu

prvního stupně, s nímž bezprostředně souvisí.

Ústavní soud posoudil stěžovatelem namítané porušení jeho

základních práv a svobod upravených v článku 38 odst. 2 Listiny

základních práv a svobod tak, že k porušení práv ve smyslu

citovaného ustanovení ze strany obecného soudu nedošlo. Ve smyslu

ustanovení § 214 odst. 2 písm. c) o. s. ř. k projednání odvolání

není třeba nařizovat jednání, pokud odvolání směřuje proti

usnesení. Vzhledem k této okolnosti tedy nebyl odvolací soud

povinen věc veřejně projednat.

I když nedošlo k porušení zásad soudního řízení zakotvených

v čl. 38 odst. 2 Listiny dospěl Ústavní soud k závěru, že v řízení

před obecným soudem nebyly dodrženy principy řádného procesu ve

smyslu čl. 36 odst. 1 a 37 odst. 3 Listiny základních práv

a svobod a zrušením usnesení Krajského soudu v Plzni podle § 82

odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, vytvořil prostor pro opětovné posouzení rozhodnutí

Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 19. 8. 1998, č. j. 16

C 247/97-7. Zároveň se tím stěžovateli otevírá možnost řádně

uplatnit své argumenty k odvolání vedlejšího účastníka.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně 24. října 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru