Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 471/2000Nález ÚS ze dne 04.10.2000Komunální ústavní stížnost - mandát člena zastupitelstva

Typ řízeníO komunálních stížnostech dle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy
Význam3
NavrhovatelOBEC / ZASTUPITELSTVO OBCE - Vémyslice
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
kompetenční spor
Věcný rejstříkpůsobnost/samostatná
volby/do zastupitelstev krajů
volby/do zastupitelstev obcí
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 140/20 SbNU 9
EcliECLI:CZ:US:2000:1.US.471.2000
Datum vyhlášení01.11.2000
Datum podání07.08.2000
Napadený akt

jiný zásah orgánu veřejné moci

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 8, čl. 101 odst.4

Ostatní dotčené předpisy

152/1994 Sb., § 56

182/1993 Sb., § 72 odst.1 písm.b

367/1990 Sb., § 14 odst.1 písm.l, § 62 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 471/2000 ze dne 4. 10. 2000

N 140/20 SbNU 9

Komunální ústavní stížnost - mandát člena zastupitelstva

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dnešního dne v senátě o ústavní

stížnosti obecního zastupitelstva obce V., proti rozhodnutí

Okresního úřadu Znojmo ze dne 9. 6. 2000, kterým se pozastavuje

výkon usnesení č. 1 obecního zastupitelstva obce V. ze dne 28. 5.

2000, takto:

Rozhodnutí Okresního úřadu Znojmo ze dne 9. 6. 2000, kterým

se pozastavuje výkon usnesení č. 1 obecního zastupitelstva obce V.

ze dne 28. 5. 2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

1) Okresní úřad Znojmo v záhlaví uvedeným rozhodnutím pozastavil

v celém rozsahu výkon usnesení č. 1 obecního zastupitelstva obce

V. ze dne 28. 5. 2000, neboť dospěl k názoru, že jím došlo

k porušení zákona. Toto porušení mělo spočívat v tom, že dne 22.

5. 2000 rezignoval na funkci člena obecního zastupitelstva ing. L.

P. a na uprázdněný mandát v souladu se zákonem nastoupil M. B. Dne

26. 5. 2000 však rezignoval na funkci člena zastupitelstva

M. H. a "v tomto nebyl dodržen postup stanovený ustanovením § 56

zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích".

Uprázdněný mandát měl získat náhradník J. B., leč nabídnut byl B.

P., která je až v pořadí pátou náhradnicí volební strany; ta jej

odmítla. Dne 28. 5. 2000 na funkci starosty obce rezignoval J. S..

Volba nového starosty byla prý připravena podle zákona č.

152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích. Důsledkem

nevhodné aplikace tohoto zákona však došlo k porušení zákona

o obcích, konkrétně pak těch ustanovení, která upravují jednání

obecního zastupitelstva, protože jednání zastupitelstva v bodě 11

- volba nového starosty řídila A. J., která není jeho členkou.

Přednosta okresního úřadu dále uvedl, že byly zjištěny i některé

formální nedostatky. Rovněž "Jednací řád obecního zastupitelstva

obce V." prý není zcela v souladu se zákonem o obcích ani

s realitou, protože upravuje činnost obecní rady, která však

v této obci nebyla zvolena.

2) Text pozastaveného usnesení zní takto:

"Usnesení č. 1

z veřejného zasedání Obecního zastupitelstva

ve V.

konaného dne 28. 5. 2000

Obecní zastupitelstvo ve V. pro projednání stanoveného programu:

1. Schvaluje

zprávu volební a návrhové komise o výsledku volby starosty

obce ve V. a na jejím základě

2. Ověřuje

podle § 29 odst. 1 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích, ve znění

pozdějších předpisů, platnost volby starosty obce ve V.

3. Stanoví

podle § 36 odst. 1 písm g) zákona č. 367/1990 Sb.

počet dlouhodobě uvolněných členů obecního zastupitelstva:

.. 1 ..

4. Volí

podle § 36 odst. 1 písm. g) zákona č. 367/1990 Sb.

a)do funkce starosty obce V. p. A. B-ovou

b)do funkce zástupce starosty p. ...........

c)do funkce členů obecní rady p. ...........

5. Ukládá

starostovi vyhodnotit diskusi na veřejném zasedání, vzešlé

náměty a připravit odpovědi na dotazy na příští zasedání obecního

zastupitelstva

6. Stanoví

předběžný termín (.....) a program příštího zastupitelstva:

Členové volební komise: podpisy

Zástupce starosty: podpis Starosta: podpis

II.

Stěžovatel v ústavní stížnosti především namítá, že okresní

úřad v rozporu se skutečností tvrdí, že uprázdněný mandát byl

nabídnut B. P-ové, která nebyla první náhradnicí. Po odstoupivším

M. H. prý totiž na jeho místo nastoupil J. B., o čemž mu bylo také

vydáno osvědčení. J. B. však na získaný mandát písemně rezignoval,

přičemž jeho rezignace byla doručena dne 28. 7. 2000 a dne 4. 8.

2000 zastupitelstvo "prohlásilo" na uprázdněný mandát dalšího

náhradníka Fr. F. B. P-ová tedy údajně členkou zastupitelstva

"prohlášena" nebyla a zasedání zastupitelstva při volbě starostky

se účastnila toliko jako veřejnost a jako členka volební komise.

Jestliže není dodržen zákonný postup při nastupování náhradníků na

uprázdněný mandát, je prý povinností okresního úřadu pozastavit

příslušné (byť deklaratorní) rozhodnutí o prohlášení náhradníka za

člena zastupitelstva, není však možno zpochybňovat "následné akty

obecního zastupitelstva (roz. tedy ani volbu starostky), když

okresní úřad nezabránil prvotnímu, dle něj protiprávnímu postupu".

V daném případě v obci V. bylo zvoleno 11-členné zastupitelstvo

a dne 28. 5. 2000 se voleb starosty účastnilo 10 zastupitelů,

jelikož "po rezignovavším M. H. nebyl přítomen nikdo". Starostka

při volbě obdržela 6 hlasů, tzn. nadpoloviční většinu všech hlasů

v zastupitelstvu, a přítomnost jedenáctého zastupitele by proto

výsledek volby nemohla ovlivnit.

Volba starosty spadá do oblasti samostatné působnosti obce

dle ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) zákona č. 367/1990 Sb.,

o obcích, ve znění pozdějších předpisů. V samostatné působnosti

není zákonem zakázáno zřizovat si pomocné orgány zastupitelstva

a běžně jsou proto ustavovány např. návrhové nebo volební komise.

Zákon přitom nevylučuje, aby v těchto orgánech byli členy

i nečlenové zastupitelstva. Zastupitelstvo prý proto nepochybilo,

když si pro volbu starosty ustavilo volební komisi, složenou

i z jeho nečlenů.

Protizákonnosti se zastupitelstvo údajně nedopustilo ani tím,

že je po dobu volby starosty řídila předsedkyně volební komise.

Podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o obcích totiž starosta řídí

zpravidla zasedání zastupitelstva, tzn. že zákon nevylučuje, že

zasedání bude řídit někdo jiný, byť i nečlen zastupitelstva.

Důležité je pouze to, že nečlen zastupitelstva nesmí hlasovat, což

se v daném případě nestalo.

K údajným formálním nedostatkům zápisu se stěžovatel

nevyjádřil, jelikož prý přednosta tyto nedostatky nijak

nespecifikoval. Dodal, že zápis má pouze deklaratorní povahu

a rozhodující jsou vždy skutečnosti, schválené zastupitelstvem.

Stěžovatel závěrem uvádí, že přednosta okresního úřadu

nezákonně zasáhl do výkonu územní samosprávy, a proto podává

ústavní stížnost podle čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy ČR.

Pozastavení výkonu volby starosty prý vůbec není možné, neboť

v opačném případě by mohlo docházet k tomu, že "by neměl kdo

v obci vykonávat celou přenesenou ani značnou část samostatné

působnosti", čímž by bylo vážně ohroženo právo občana na fungující

veřejnou správu.

Ze všech uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby bylo

napadené rozhodnutí přednosty okresního úřadu zrušeno.

Přípisem ze dne 18. 9. 2000 stěžovatel Ústavnímu soudu zaslal

kopii osvědčení o zvolení za člena obecního zastupitelstva ze dne

21. 7. 2000, kterou místní volební komise ve V. osvědčuje, že

J. B. byl dne 14. 11. 1998 zvolen a dne 7. 7. 2000 prohlášen

členem zastupitelstva. Stěžovatel současně zaslal Ústavnímu soudu

i písemné odstoupení J. B. ze zastupitelstva, kterou ke dni 1. 8.

2000 na funkci člena obecního zastupitelstva rezignoval. To prý

dokazuje, že na uprázdněný mandát po M. H. nastoupil J. B.

a nikoliv B. P. Stěžovatel dále uvedl, že mu okresní úřad zaslal

antedatovaný přípis, který obdržel až po podání ústavní stížnosti

a v němž přednosta stěžovateli sdělil, že sjednanou nápravu

považuje za dostatečnou. Obec V. prý však ve věci volby starosty

žádnou nápravu nesjednala a protože přednosta okresního úřadu

napadené rozhodnutí výslovně nezrušil, stěžovatel na ústavní

stížnosti trvá.

Stěžovatel souhlasí s upuštěním od ústního jednání před

Ústavním soudem.

K ústavní stížnosti se vyjádřil účastník řízení - přednosta

Okresního úřadu Znojmo. Ve svém vyjádření uvedl, že dne 13. 7.

2000 obdržel stanovisko obecního zastupitelstva ve V., z něhož prý

vyplývá, že ve věci vadného usnesení byla sjednána náprava. Proto

přednosta konstatoval, že byla sjednána dostačující náprava,

o čemž obec V. již v červenci písemně informoval a pozastavené

usnesení se proto stalo platným. Podání ústavní stížnosti

přednosta okresního úřadu z tohoto důvodu pokládá za

"bezpředmětné" a předpokládá, že řízení před Ústavním soudem bude

podle ustanovení § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu,

zastaveno. Účastník řízení souhlasí s upuštěním od ústního jednání

před Ústavním soudem.

III.

1) Ústavní soud v první řadě konstatuje, že podaný návrh

obsahově představuje zvláštní typ ústavní stížnosti, upravený

v čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a v ustanovení § 72 odst. 1 písm.

b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, který bývá v odborné literatuře i v praxi ústavních

soudů některých států označován jako tzv. "komunální ústavní

stížnost". Tento typ řízení se v několika směrech zásadním

způsobem odlišuje od úpravy "obecné" ústavní stížnosti podle

čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR, a to - mimo jiné -iv tom

směru, že zatímco v řízení o obecné ústavní stížnosti je

příslušnost Ústavního soudu dána toliko v případě porušení ústavně

zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele, v případě tzv.

ústavní stížnosti komunální hodnotí Ústavní soud i zákonnost

zásahu státu.

Ústavní soud dále konstatuje, že podle ustanovení § 62 odst.

1 zákona o obcích odporuje-li obecně závazná vyhláška nebo jiné

opatření obecního zastupitelstva v samostatné působnosti zákonu,

pozastaví okresní úřad jeho výkon. Přitom je zřejmé, že volba

starosty do takové působnosti obcí nesporně spadá, neboť podle

ustanovení § 14 odst. 1 písm. l) dosud účinného zákona o obcích č.

367/1990 Sb., ve znění pozdějších předpisů, do samostatné

působnosti obce patří "volba, zřizování a ustanovování orgánů

obce". V tomto směru je podle názoru Ústavního soudu nedůvodné

paušální tvrzení stěžovatele, že pozastavení výkonu volby starosty

rozhodnutím okresního úřadu není vůbec možné, neboť pro toto

tvrzení zákonná opora neexistuje.

Protože Ústavní soud nálezem č. 107/2000 Sb. zrušil možnost

rušení zmíněných opatření obecního zastupitelstva Poslaneckou

sněmovnou Parlamentu České republiky, je dána pravomoc Ústavního

soudu přímo rozhodovat o zákonnosti napadeného rozhodnutí

přednosty okresního úřadu; stěžovatel totiž podle stávající

zákonné úpravy nemá jinou možnost, jak se proti tomuto rozhodnutí

právními prostředky bránit. V tomto řízení se proto i postup

Ústavního soudu nutně musí odlišovat od postupu v řízení

o obecných ústavních stížnostech, v němž Ústavnímu soudu např.

nepřísluší přehodnocovat dokazování, prováděné orgány veřejné moci

v předchozím řízení.

2) Po konstatování výše uvedených obecnějších východisek se

Ústavní soud zaměřil na skutkové okolnosti souzené věci. Ze

zmíněných písemných materiálů (předložených stěžovatelem

i okresním úřadem), především zjistil, že dne 22. 5. 2000 na

funkci zastupitele rezignoval ing. L. P. a dne 26. 5. 2000 totéž

učinil M. H.. Ze zápisu z veřejného zasedání obecního

zastupitelstva č. 5 ze dne 28. 5. 2000 vyplývá, že starosta po

konstatování dvou uvedených rezignací uvedl, že náhradníky na 1.

a 2. místě byli M. B. a J. B. Proto se po složení slibu novým

členem zastupitelstva stal M. B. a protože J. B. nebyl přítomen,

jako další z náhradníků byla na řadě přítomná B. P-ová, která však

členství v obecním zastupitelstvu odmítla. Podle osvědčení

o zvolení za člena zastupitelstva ze dne 21. 7. 2000 byl J. B. dne

7. 7. 2000 prohlášen členem zastupitelstva. Ze zápisu o průběhu

a výsledku hlasování ze dne 29. 5. 2000 vyplývá, že do funkce

starosty byla dne 28. 5. 2000 zvolena A. B-ová většinou hlasů 6

proti 4 hlasům (odevzdaným pro J. P.) z celkového počtu 10 členů

(zastupitelstva), přičemž 10 členů bylo přítomno.

Se zřetelem k uvedeným skutečnostem Ústavní soud dovozuje, že

důvodné (a zákonné) pozastavení opatření obecního zastupitelstva

podle ustanovení § 62 odst. 1 zákona o obcích (v daném případě

usnesení č. 1 ze dne 28. 5. 2000) nezbytně předpokládalo, aby mezi

takovým opatřením a jeho tvrzenou protizákonností, existoval

bezprostřední příčinný vztah. To znamená, že nelze pozastavit

výkon jakéhokoliv opatření zastupitelstva obce jen proto, že

v jeho činnosti shledá okresní úřad protizákonnost s tímto

opatřením přímo nesouvisející, nýbrž tak lze učinit pouze tehdy,

jestliže okresní úřad zjistí, že mezi protizákonností rozhodnutí

obce a pozastavením takového rozhodnutí bezprostřední vztah

skutečně existuje.

V daném případě okresní úřad v napadeném rozhodnutí především

uvedl, že mandát člena obecního zastupitelstva měl po M. H. získat

J. B., avšak byl nabídnut B. P-ové (v pořadí až 5. náhradnici

příslušné volební strany), která jej však odmítla. Tvrzení

okresního úřadu koresponduje se zápisem č. 5 z jednání obecního

zastupitelstva ze dne 28. 5. 2000. Není tedy pravdou, že - jak

uvádí stěžovatel v ústavní stížnosti - toto tvrzení okresního

úřadu "je lživé"; nicméně Ústavní soud zároveň poukazuje na

skutečnost, že B. P-ová členkou obecního zastupitelstva vůbec

prohlášena nebyla, že toto členství odmítla a že tedy tento postup

starosty obce nemohl nijak zpochybnit následující volbu nového

starosty. Jak totiž vyplývá ze zápisu o průběhu a výsledku

hlasování a jak správně uvádí stěžovatel, hlasování se účastnilo

10 zastupitelů a starostkou byla A. B-ová zvolena většinou 6 hlasů

oproti 4 hlasům odevzdaným pro protikandidáta J. P.

Rovněž další tvrzení, která jsou uvedena v odůvodnění

napadeného rozhodnutí okresního úřadu, nelze akceptovat jako

důvody, které by mohly zpochybnit volbu starosty dne 28. 5. 2000

a tedy vést i k pozastavení výkonu příslušného usnesení obecního

zastupitelstva. Je jistě pravdou, že pro volbu starosty je nutno

použít zákona o obcích a nikoliv zákona o volbách do

zastupitelstev v obcích. V daném případě se však v pozastaveném

usnesení obecního zastupitelstva na několika místech odkazuje na

zákon o obcích a o zákonu o volbách do zastupitelstev v obcích č.

152/1994 Sb. se hovoří pouze v zápisu o průběhu a výsledku

hlasování, a to v souvislosti s kontrolou a uzavřením volební

schránky. Není tedy opora pro tvrzení okresního úřadu, obsažené

v napadeném rozhodnutí, že důsledkem nevhodné aplikace zákona

o volbách došlo k porušení zákona o obcích. Jestliže totiž jednání

obecního zastupitelstva při volbě nového starosty vedla A. J.,

která nebyla členkou obecního zastupitelstva, nezbývá Ústavnímu

soudu než uznat správnost námitek stěžovatele, že obecní

zastupitelstvo si může zřídit volební komisi, tvořenou i nečleny

zastupitelstva a že nezákonnost nelze spatřovat ani v tom, že při

projednávání volby starosty zasedání zastupitelstva řídila (zjevně

výjimečně a pouze v omezeném časovém úseku) předsedkyně volební

komise, neboť zákon o obcích nic takového vskutku nevylučuje.

Pokud okresní úřad shledal i některé formální nedostatky,

spočívající v tom, že z jednání obecního zastupitelstva dne 28.

5. 2000 byly pořízeny dva zápisy, nelze ani v tomto směru

dovozovat, že se obecní zastupitelstvo dopustilo protizákonnosti,

neboť mezi oběma zápisy neexistuje žádný obsahový nesoulad. Rovněž

tvrzený nesoulad "Jednacího řádu obecního zastupitelstva obce V."

se zákonem o obcích, spočívající v úpravě činnosti obecní rady,

která v obci fakticky nebyla zvolena, zjevně nemůže zákonnost

pozastaveného usnesení obecního zastupitelstva zpochybnit.

Ze všech těchto důvodů dospěl Ústavní soud k závěru, že

napadeným rozhodnutím porušil přednosta Okresního úřadu ve Znojmě

ustanovení § 62 odst. 1 zákona o obcích, neboť bezdůvodně

pozastavil výkon usnesení, vydaného v samostatné působnosti obce.

Tím porušil i právo stěžovatele na samosprávu ve smyslu čl. 8

Ústavy ČR a čl. 101 odst. 4 Ústavy ČR, jelikož zasáhl do činnosti

obce (tzn. územního samosprávného celku), přestože to nevyžadovala

ochrana zákona.

Proto Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

K námitce okresního úřadu, že podání ústavní stížnosti je

bezpředmětné, jelikož ve věci již byla sjednána dostačující

náprava a že se proto pozastavené usnesení stalo platným, Ústavní

soud uvádí, že zastavit řízení o ústavní stížnosti (jak okresní

úřad ve svém vyjádření navrhuje) je možné pouze tehdy, jestliže

stěžovatel vezme ústavní stížnost zpět. Nic takového se však

v souzené věci nestalo. Protože okresní úřad nevydal nové

rozhodnutí, kterým by napadené rozhodnutí zrušil, leč obec V.

pouze neformálním přípisem informoval o tom, že sjednanou nápravu

považuje za dostačující, souhlasí Ústavní soud s názorem

stěžovatele, že napadené rozhodnutí je nutno zrušit, což

- v rámci své pravomoci - sám učinil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 4. 10. 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru