Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 47/21 #1Usnesení ÚS ze dne 31.03.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajSládeček Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva
Věcný rejstříkstížnost
EcliECLI:CZ:US:2021:1.US.47.21.1
Datum podání07.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 141


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 47/21 ze dne 31. 3. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti F. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Břeclav, zastoupeného Mgr. Petrem Zemánkem, advokátem se sídlem Břeclav, Jana Palacha 121/8, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 5. 2020 č. j. 34 T 2/2016-1066, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se s odvoláním na čl. 8 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod domáhá, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ostravě, kterým bylo rozhodnuto, že se stěžovateli do uloženého trestu odnětí svobody nezapočítává doba, kterou strávil v domácím vězení ve Velké Británii v době od 5. 7. 2016 do 2. 3. 2017.

Stěžovatel byl v napadeném usnesení Krajského soudu v Ostravě poučen o možnosti podat stížnost k Vrchnímu soudu v Olomouci. V ústavní stížnosti se nezmiňuje, že by stížnost podal, ústavní stížnost ani proti žádnému rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci nesměřuje. Rovněž z kopie napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě, jakož i ze sdělení téhož soudu ze dne 24. 9. 2020 (oba dokumenty stěžovatel přiložil ke své ústavní stížnosti) vyplývá, že stěžovatel proti uvedenému usnesení Krajského soudu v Ostravě stížnost nepodal a toto usnesení nabylo právní moci dne 15. 5. 2020. Lze tedy vycházet z toho, že stěžovatel v dané věci stížnost nepodal.

Ústavní soud se podanou stížností zabýval nejprve z hlediska procesních podmínek její přijatelnosti, tedy zda vyhovuje požadavkům zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), na takový návrh kladeným, a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem. Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, pokud stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).

V citovaných ustanoveních má svůj právní základ zásada subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne též princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je tedy krajním prostředkem k ochraně práva nastupujícím až tehdy, když náprava před ostatními orgány veřejné moci již není (standardním postupem) možná.

V daném případě stěžovatel mohl podle ustanovení § 141 trestního řádu podat proti usnesení Krajského soudu v Ostravě řádný opravný prostředek - stížnost. O této možnosti byl v tomto usnesení řádně poučen, avšak - jak již bylo vysvětleno - nevyužil jí.

Jestliže se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud ústavní stížnost neodmítl s ohledem na ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, Ústavní soud připomíná, že citované ustanovení představuje výjimku z obecného pravidla přípustnosti ústavní stížnosti, kterou je však třeba vykládat restriktivním způsobem. Podmínkou pro přijetí ústavní stížnosti, nesplňující předpoklady přípustnosti, je mj. i podstatný přesah vlastních zájmů stěžovatele z hlediska jejího významu (srov. např. nález sp. zn. IV. ÚS 599/02 či usnesení sp. zn. IV. ÚS 242/03 a III. ÚS 4161/16). Stěžovatel naplnění tohoto předpokladu nijak podrobně neodůvodňuje a omezuje se pouze na tvrzení, že stejným způsobem by v současném světě mohly být zasaženy i jiné osoby. Ústavní soud však tento názor nesdílí, neboť napadené rozhodnutí se týká výhradně zájmů samotného stěžovatele. Proto nepovažuje za splněnou ani tuto podmínku aplikace ustanovení § 75 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Na základě výše uvedeného byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků jako návrh nepřípustný podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2021

JUDr. Vladimír Sládeček, v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru