Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 464/19 #1Nález ÚS ze dne 09.07.2019Porušení práva na kontradiktorní řízení rozhodnutím o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v neveřejném zasedání bez možnosti stěžovatele vyjádřit se

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
SOUD - OS Olomouc
Soudce zpravodajUhlíř David
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo na veřejné projednání věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces... více
Věcný rejstříkzasedání/neveřejné
trest odnětí svobody/podmíněné propuštění
EcliECLI:CZ:US:2019:1.US.464.19.1
Datum vyhlášení24.07.2019
Datum podání04.02.2019
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

40/2009 Sb., § 88 odst.1 písm.a, § 89 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Rozhodne-li stížnostní soud o zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění v neveřejném zasedání, aniž by stěžovatele předem seznámil s druhou procesní stranou vznesenými tvrzeními věcnými i právními, a poskytl mu příležitost se k nim vyjádřit, a případně i navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch, poruší tím jeho práva garantovaná čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Nálezem ze dne 9. 7. 2019 zrušil I. senát Ústavního soudu v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy na návrh stěžovatele J. S. usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 2 To 199/2018-148, a to pro rozpor s čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Narativní část

Stěžovatel podal návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, kterému Okresní soud v Českých Budějovicích (dále jen „okresní soud“) vyhověl. Proti tomuto usnesení podal státní zástupce stížnost, na základě které Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci (dále jen „krajský soud“), napadené usnesení zrušil a rozhodl tak, že se žádost stěžovatele o podmíněné propuštění z výkonu trestu zamítá. Své rozhodnutí odůvodnil zejména tím, že i když se stěžovatel choval ve výkonu trestu řádně, má na svobodě sociální zázemí a přislíbené zaměstnání, s ohledem na četnost dosavadních odsouzení, závažný charakter trestné činnosti a skutečnost, že již jednou nevyužil dobrodiní v podobě podmíněného propuštění a páchal opakovaně trestnou činnost, nelze dospět k závěru o naplnění požadavku pozitivní prognózy jeho budoucího chování. Stěžovatel ve své ústavní stížnosti namítal, že mu krajský soud nedal možnost vyjádřit se ke stížnosti státního zástupce proti usnesení okresního soudu. Stížnost nebyla stěžovateli vůbec zaslána k vyjádření a krajský soud poté rozhodl bez jeho účasti tak, že návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl v neveřejném zasedání, ačkoli část rozhodných důvodů jeho zamítavého rozhodnutí vychází z námitek vyjádřených státním zástupcem ve stížnosti. Tím došlo podle stěžovatele k porušení čl. 38 odst. 2 Listiny.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud již několikrát zdůraznil, že i v řízení o návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je třeba dbát na dodržení kontradiktorních rysů řízení, mezi něž mj. patří princip rovnosti zbraní, možnost se znalostí věci vznášet argumenty ve svůj prospěch a možnost vyvracet argumenty protistrany a v této souvislosti odkázal na judikaturu Evropského osudu pro lidská práva. Ústavní soud rovněž opakovaně uvedl, že mezi prvky práva na spravedlivý proces spadá i zásada audiatur et altera pars, jež je chápána jako povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníkům řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit jeho rozhodování a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Jelikož krajský soud rozhodl o zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění v neveřejném zasedání, aniž by stěžovatele předem seznámil s druhou procesní stranou vznesenými tvrzeními věcnými i právními, a poskytl mu příležitost se k nim vyjádřit, a případně i navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch, porušil tím jeho práva garantovaná čl. 38 odst. 2 Listiny a rozhodnutí krajského soudu muselo být proto zrušeno. Samotnými důvody pro podmíněné propuštění stěžovatele se Ústavní soud nezabýval, jelikož budou předmětem rozhodování obecných soudů.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl David Uhlíř. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

I.ÚS 464/19 ze dne 9. 7. 2019

Porušení práva na kontradiktorní řízení rozhodnutím o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v neveřejném zasedání bez možnosti stěžovatele vyjádřit se

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudce Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. S., Vazební věznice P. O. BOX 84, Olomouc, zastoupeného JUDr. Petrem Dítě, LL.M., advokátem, se sídlem v Olomouci, Horní náměstí 19, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 2 To 199/2018-148, za účasti Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a Okresního soudu v Olomouci, takto:

Usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci ze dne 20. listopadu 2018 č. j. 2 To 199/2018-148 bylo porušeno právo stěžovatele, zaručené v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Toto usnesení se proto ruší.

Odůvodnění:

I.

Řízení před obecnými soudy a argumentace stěžovatele

1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení shora uvedeného usnesení obecného soudu. Usnesením Okresního soudu v Olomouci ze dne 3. 10. 2018 č.j. 7 PP 13/2018-137 soud rozhodl na základě žádosti odsouzeného stěžovatele, že se stěžovatel podle ust. § 88 odstavec 1 písmeno a) trestního zákoníku podmíněně propouští z výkonu trestu odnětí svobody v trvání 12 let, který mu byl uložen rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 9. 2010 č. j. 4 T 176/2009- 3395, ve znění rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. 9. 2011, č. j. 4 To 538/2011-3667. Podle ust. § 89 odstavec 1 trestního zákoníku soud odsouzenému stanovil zkušební dobu podmíněného propuštění v trvání sedmi let a současně nad odsouzeným stanovil dohled a uložil mu omezení, aby ve zkušební době podmíněného propuštění podle svých sil uhradil škodu, kterou trestnou činností způsobil. Okresní soud v Olomouci své rozhodnutí o podmíněném propuštění stěžovatele na svobodu mimo jiné odůvodnil i tím, že v případě odsouzeného, a to i přes jeho trestní minulost a zdravotní stav, je pro společnost a práva poškozených výhodnější sledovat jeho chování po dobu ještě dalších pěti let po té, co by jinak bez dohledu opustil výkon trestu, neboť uloženým dohledem a povinností platit škodu poškozeným je tak lépe zajištěn smysl, účel a cíl trestního řízení a v jeho rámci adhezního řízení, než ponecháním odsouzeného v této konkrétní situaci ve výkonu trestu.

2. Proti usnesení Okresního soudu v Olomouci podal státní zástupce stížnost a na základě této stížnosti Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci rozhodl usnesením ze dne 20. 11. 2018 č. j. 2 To 199/2018, že se usnesení Okresního soudu v Olomouci zrušuje a nově rozhodl tak, že se žádost odsouzeného o podmíněné propuštění z výkonu trestu zamítá. Své rozhodnutí o zamítnutí stížnosti Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci odůvodnil zejména tím, že i když se stěžovatel choval ve výkonu trestu řádně, má na svobodě sociální zázemí a přislíbené zaměstnání, s ohledem na četnost dosavadních odsouzení, závažný charakter trestné činnosti a skutečnost, že již jednou nevyužil dobrodiní v podobě podmíněného propuštění a páchal opakovaně trestnou činnost, nelze dospět k závěru o naplnění požadavku pozitivní prognózy jeho budoucího chování.

3. Stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti zejména uvedl, že Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci mu nedal možnost vyjádřit se ke stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci, jenž mu v žádosti o podmíněné propuštění vyhověl. Stížnost státního zástupce proti usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto o podmíněném propuštění z výkonu trestu odnětí svobody, nebyla stěžovateli vůbec zaslána k vyjádření a stížnostní soud poté rozhodl bez jeho účasti tak, že návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody zamítl v neveřejném zasedání, ačkoli část rozhodných důvodů jeho zamítavého rozhodnutí vychází z námitek vyjádřených státním zástupcem ve stížnosti proti usnesení prvoinstančního soudu. V této souvislosti stěžovatel odkázal na ustálenou judikaturu Ústavního soudu, který v obdobných stížnostech opakovaně rozhodoval stěžovatelům vyhovujícím způsobem. Stěžovatel má rovněž za to, že krajský soud jako soud odvolací svým rozhodnutím fakticky zcela vyloučil možnost podmíněného propuštění stěžovatele, což neodpovídá zákonu, který nestanoví přísnější podmínky podmíněného propuštění ani pro odsouzené recidivisty.

II.

Vyjádření účastníka řízení

4. Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníka řízení a zaslání příslušného spisového materiálu. Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci ve svém vyjádření uvedl, že se s námitkami stěžovatele neztotožňuje. Okresní soud ve veřejném zasedání provedl dokazování v dostatečném rozsahu včetně výslechu stěžovatele. Za této situace nepovažoval soud za nezbytné nařizovat znovu veřejné zasedání. Spis mu byl okresním soudem předložen spolu se stížností státního zástupce dne 24. 10. 2018, a již dne 20. 11. 2018 tuto stížnost v neveřejném zasedání projednal a rozhodl o ní.

III.

Posouzení věci Ústavním soudem

5. Ústavní soud ustáleně judikuje, že podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je i při splnění zákonem stanovených podmínek zákonným institutem mimořádným, který dává soudu možnost, nikoliv však povinnost odsouzeného z výkonu trestu podmíněně propustit. Na otázku možnosti podmíněného propuštění z výkonu trestu odnětí svobody nahlíží Ústavní soud jako na zákonem presumovaný benefit, jenž může být poskytnut odsouzenému, jen je-li zjevné, že jeho pobyt ve vězení vedl k nápravě a lze očekávat, že po propuštění nebude v trestné činnosti pokračovat. Užití tohoto dobrodiní není nárokové a automatické pro každého vězněného, a je na obecných soudech, aby posoudily všechny okolnosti konkrétního případu a rozhodly, zda důvody pro mimořádné zkrácení trestu nastaly. Jde o výjimku z obecného pravidla výkonu celého spravedlivě vyměřeného trestu, který se automaticky nezkracuje pouze slušným chováním během věznění. Není však možno při tomto procesu rezignovat na přezkum napadeného rozhodnutí v hranicích vymezených otázkou, zda v řízení předcházejícímu vydání takovému rozhodnutí byly dodrženy principy spravedlivého procesu garantované ustanoveními hlavy páté Listiny základních práv a svobod.

6. Ústavní soud se tedy zabýval stěžovatelovým tvrzením, že stížnostní soud porušil ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť zamítl jeho návrh na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody v neveřejném zasedání a nedal mu možnost vyjádřit se ke stížnosti státního zástupce proti usnesení Okresního soudu v Olomouci, jenž mu v žádosti o podmíněné propuštění vyhověl. Podle uvedeného článku má každý právo, aby jeho věc byla projednána veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti a aby se mohl vyjádřit ke všem prováděným důkazům. Ústavní soud již několikrát zdůraznil, že i v řízení o návrhu na podmíněné propuštění z výkonu trestu odnětí svobody je třeba dbát na dodržení kontradiktorních rysů řízení, mezi něž mj. patří princip rovnosti zbraní, možnost se znalostí věci vznášet argumenty ve svůj prospěch a možnost vyvracet argumenty protistrany. V této souvislosti lze připomenout např. závěry rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ze dne 29. 11. 1988 ve věci Brogan a ostatní proti Velké Británii, stížnost č. 11209/84. Evropský soud pro lidská práva ve své konstantní judikatuře uvádí, že "pojem spravedlivého procesu zahrnuje také právo na kontradiktorní řízení, podle kterého musí mít účastníci příležitost nejen předložit každý důkaz nutný k tomu, aby obhájili svá tvrzení, ale také musí být seznámeni s každým důkazem nebo stanoviskem, jejichž účelem je ovlivnit rozhodování soudu, a musí mít možnost se k nim vyjádřit" (srov. rozhodnutí ve věci Kysilková a Kysilka proti České republice ze dne 10. 2. 2011, stížnost č. 17273/03, nebo rozhodnutí ve věci Krčmář a ostatní proti České republice ze dne 3. 3. 2000, stížnost č. 35376/97).

7. Ústavní soud rovněž opakovaně připomíná, že mezi prvky práva na spravedlivý proces spadá i zásada audiatur et altera pars, jež je chápána jako povinnost soudu vytvořit prostor zaručující účastníkům řízení možnost účinně uplatňovat námitky a argumenty, které jsou způsobilé ovlivnit jeho rozhodování a s nimiž se soud musí v rozhodnutí náležitě vypořádat. Vytvoření prostoru pro účinné vznesení námitek v kontradiktorním schématu řízení totiž nejlépe zajišťuje ochranu základních práv; institucionálně zarušená možnost dotčených osob návrhy a námitkami účinně participovat na soudním procesu přitom patří mezi elementární pravidla soudního řešení sporů.

8. Jelikož Ústavní soud neměl důvod odchýlit se v projednávané věci od shora citovaných právních závěrů, shledal v postupu Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci porušení ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, neboť stížnostní soud rozhodl o zamítnutí návrhu na podmíněné propuštění v neveřejném zasedání, aniž by stěžovatele předem seznámil s druhou procesní stranou vznesenými tvrzeními věcnými i právními, a poskytl mu příležitost se k nim vyjádřit, a případně i navrhnout důkazy svědčící v jeho prospěch.

9. Pokud jde o samotné odůvodnění usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci a názor tohoto soudu na to, proč nelze stěžovateli vyhovět a podmíněně jej propustit, tyto nebyly s ohledem na výše zjištěné porušené základní právo stěžovatele předmětem posouzení. Nelze předjímat, co v dalším řízení vyjde najevo, a Ústavnímu soudu, jenž dodržuje zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, tedy takové úvahy v tomto stádiu nepřísluší. K řádnému posouzení celé věci bude dán prostor po vrácení věci stížnostnímu soudu, jenž před novým rozhodnutím musí dát stěžovateli možnost věcně oponovat námitkám státního zástupce.

IV.

Závěr

10. Z uvedených důvodů bylo ústavní stížnosti vyhověno v souladu s ust. § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 9. července 2019

David Uhlíř v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru