Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

I. ÚS 460/97Nález ÚS ze dne 06.10.1998Prokazatelné faxové podání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajGüttler Vojen
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříklhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 114/12 SbNU 137
EcliECLI:CZ:US:1998:1.US.460.97
Datum podání04.12.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 57 odst.2, § 57 odst.3, § 240 odst.2, § 42 odst.3, § 240 odst.1


přidejte vlastní popisek

I.ÚS 460/97 ze dne 6. 10. 1998

N 114/12 SbNU 137

Prokazatelné faxové podání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti stěžovatelů MUDr.

S. P.

a J. P., zastoupených JUDr. K. J., proti usnesení Nejvyššího soudu České

republiky ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1721/97, takto:

Usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1721/97,

se zrušuje.

Odůvodnění.

V záhlaví uvedeným usnesením Nejvyššího soudu ČR bylo odmítnuto

dovolání stěžovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 19.

2. 1997,

č.j. 15 Co 832/96-96, ve věci určení vlastnictví k nemovitosti - dvojgaráže

v

Plzni, Pražská 21, postavené na pozemkových parcelách č. 455, 456 a 458,

nyní

č. 456/2 dle listu vlastnictví č. 7017 pro katastrální území obce Plzeň

u

Katastrálního úřadu Plzeň-město. Tímto rozsudkem krajského soudu byl

k odvolání

žalovaných S. S. a M. B. částečně změněn rozsudek Okresního soudu Plzeň

- město

ze dne 14. 12. 1995, č.j. 11 C 492/94-51, a to tak, že žaloba na určení,

že

stěžovatelé (žalobci) jsou bezpodílovými spoluvlastníky jedné ideální

poloviny

dvougaráže v Plzni, byla zamítnuta. V odůvodnění napadeného usnesení

Nejvyšší

soud ČR uvedl, že důvodem odmítnutí podaného dovolání je jeho opožděnost.

Podle

ustanovení § 240 odst. 1 věty prvé občanského soudního řádu (dále jen

"o.s.ř.")

může účastník podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí

odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle ustanovení

§

240 odst. 2 citovaného zákona zmeškání této lhůty nelze prominout. Lhůta

je

však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího

soudu. Podle ustanovení § 57 odst. 2 o.s.ř. lhůty určené podle týdnů,

měsíců

nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje

se dnem,

kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci,

posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo

svátek,

je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Lhůta je podle

§ 57

odst. 3 o.s.ř. zachována, je-li poslední den lhůty učiněn úkon u soudu

nebo

podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. V daném případě

prý

nabyl rozsudek odvolacího soudu právní moci dne 20. 3. 1997. Lhůta k

podání

dovolání tedy uplynula dne 21. 4. 1997 (pondělí). Dovolání však bylo

podáno na

poštu až dne 22. 4. 1997, tedy opožděně.

Citované usnesení Nejvyššího soudu ČR napadli stěžovatelé ústavní

stížností. V ní namítli, že proti uvedenému rozsudku Krajského soudu

v Plzni

podali prostřednictvím svého právního zástupce dovolání, které bylo odesláno

na

adresu uvedeného soudu faxem dne 21. 4. 1997 v 9.17 hod. (v tomto směru

se

stěžovatelé dopouštějí omylu, neboť na dokladu, potvrzujícím odeslání

faxu, je

uveden čas 9.17 PM, což znamená 21.17 hodin). Fax byl odeslán v rozsahu

tří

stran a toto podání bylo potvrzeno písemným podáním na poště dne 22.

4. 1997.

Nejvyšší soud ČR však k faxovému podání vůbec nepřihlédl a dovolání odmítl

jako

opožděné. Tím prý porušil "práva stěžovatelů na projednání jejich dovolání".

Proto navrhují, aby bylo napadené usnesení Nejvyššího soudu ČR zrušeno.

Jako důkaz pro svá tvrzení předložili stěžovatelé notářsky ověřenou

fotokopii faxového ústřižku, potvrzujícího skutečnost, že dne 21. 4.

1997 v

9.15 PM (tj. ve 21 hod. 15 minut) bylo odesláno faxové podání v rozsahu

3 stran

na faxové číslo 7227334, které patří Krajskému soudu v Plzni. Fax trval

2

minuty 4 sekundy a byl ukončen ve 21 hod. 17 minut. Ústavní soud konstatoval,

že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny zákonem stanovené formální

náležitosti a že proto nic nebrání projednání a rozhodnutí věci samé.

K ústavní

stížnosti se vyjádřili účastníci řízení - Nejvyšší soud ČR, dále Okresní

soud

Plzeň - město a Krajský soud v Plzni. Vedlejší účastníci řízení S. S.

a M. B.

prohlásili, že se "práva na vyjádření k ústavní stížnosti vzdávají".

Nejvyšší soud ČR ve svém vyjádření k ústavní stížnost zejména uvedl,

že

se zmíněné faxové podání v příslušném soudním spise nenalézá, Okresní

soud

Plzeň - město se o něm v předkládací zprávě Nejvyššímu soudu ČR ze dne

9. 10.

1997 nezmiňuje a nepoukázali na ně ani dovolatelé v žádném ze svých podání.

Proto Nejvyšší soud ČR při svém rozhodování vycházel z obsahu spisu.

Nejvyšší

soud ČR souhlasí s upuštěním od ústního jednání před Ústavním soudem.

Okresní soud Plzeň - město potvrdil, že faxové číslo 7227334 patří

Krajskému soudu v Plzni, konkrétně že se jedná o číslo faxu sekretariátu

předsedy krajského soudu. Pokud by předmětný fax došel na některé z faxových

čísel okresního soudu, byl by předán příslušnému oddělení. Dále dodal,

že fax

uváděný navrhovatelem ze dne 21. 4. 1997 došel Krajskému soudu v Plzni

dne 21.

4. 1997 ve 21.17 hodin na č. faxu 019/7227334 a přebírala jej sekretářka

předsedy E. R.

Okresní soud Plzeň - město prohlásil, že souhlasí s upuštěním od

ústního jednání.

Krajský soud v Plzni zaslal Ústavnímu soudu vyjádření, k němuž přiložil

fotokopii přehledu došlých faxových zpráv. Z těchto písemností je zřejmé,

že

dne 21. 4. 1997 ve 21 hodin 17 minut došlo na faxové číslo sekretariátu

Krajského soudu v Plzni 42197227334 faxové podání z čísla 017/3228650.

(Toto

číslo - jak vyplývá ze Seznamu advokátů České advokátní komory ke dni

1. 1.

1998 - patří právnímu zástupci stěžovatelů JUDr. J.) Osud tohoto podání

však

není znám, protože došlé faxy jsou ihned rozdělovány do příslušných oddělení

a

zakládány do spisů. Sám Krajský soud v Plzni má sedm faxových stanic.

Krajský soud dále prohlásil, že na ústním jednání před Ústavním soudem

netrvá.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud již v řadě svých rozhodnutí vyslovil, že není soudem

nadřízeným obecným soudům a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat

dokazování, před nimi prováděné. Na straně druhé však Ústavnímu soudu

zcela

nepochybně náleží posoudit, zda řízení jako celek bylo spravedlivé a

zda v něm

nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele, zakotvené v

ústavních

zákonech nebo v mezinárodních smlouvách podle čl. 10 Ústavy ČR.

V souzené věci je předmětem sporu to, zda stěžovatelé podali včas své

dovolání, tj. zda skutečně dne 21. 4. 1997 odeslali Krajskému soudu v

Plzni

dovolání formou faxu, jak tvrdí. Podle ustanovení § 240 odst. 1 o.s.ř.

účastník

může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího

soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Podle odst. 2 tohoto

ustanovení je lhůta zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího

nebo dovolacího soudu. Z ustanovení § 42 odst. 3 o.s.ř. vyplývá, že pokud

bylo

písemné podání učiněno telefaxem, je třeba je do tří dnů písemně doplnit

předložením jeho originálu.

V dané věci Nejvyšší soud ČR správně dovodil, že posledním dnem lhůty

k

podání dovolání byl 21. 4. 1997, neboť jím napadený rozsudek Krajského

soudu v

Plzni nabyl právní moci dne 20. 3. 1997. Přípisem ze dne 16. 7. 1997

(č.l. 115)

Nejvyšší soud ČR vrátil předmětný soudní spis Okresnímu soudu Plzeň -

město a

požádal jej, aby stěžovatele vyzval k předložení dokladu pošty o tom,

kterého

dne stěžovatelé podali dovolání u pošty. K této výzvě právní zástupce

stěžovatelů sdělil, že "dovolání bylo dne 22. 4. 1997 doporučeně odesláno

Krajskému soudu v Plzni" a zaslal o tom doklad.

Z obsahu spisu je tedy zřejmé, že Nejvyšší soud ČR o existenci faxového

podání nebyl informován. Toto podání se nenacházelo v příslušném soudním

spise,

nic o něm neuvedli ani stěžovatelé a také v písemném dovolání, odeslaném

poštou

dne 22. 4. 1997, není o faxem podaném dovolání zmínka. Proto Nejvyššímu

soudu

ČR, který dovolání pro jeho opožděnost odmítl, nelze - leč toliko se

zřetelem k

tomuto stavu spisu - nic vytknout. Zároveň však z provedeného dokazování

vyplývá, že dne 21. 4. 1997 ve 21.17 hodin bylo učiněno faxové podání,

odeslané

z faxu právního zástupce stěžovatelů, které obdržel Krajský soud v Plzni.

Rozsah tohoto podání (3 strany) zcela odpovídá rozsahu dovolání, odeslaného

následující den poštou. Přitom Krajský soud v Plzni, jak vyplývá z jeho

vyjádření, není schopen obdržené faxové podání identifikovat, takže na

základě

jeho evidence nelze tvrdit, že by v tomto podání nebylo předmětné dovolání

obsaženo. Ostatně taková námitka v souzené věci ani vznesena nebyla.

Za tohoto stavu nemůže být podle názoru Ústavního soudu stěžovatelům

přičítáno k tíži, že předmětné a prokazatelně podané faxové podání nebylo

v

soudní evidenci nalezeno. Je proto nutno vycházet z presumpce, že tímto

faxovým

podáním bylo dovolání, které stěžovatelé následující den ve smyslu citovaného

ustanovení § 42 odst. 3 o.s.ř. doplnili předložením jeho originálu, skutečně

učiněno.

Ústavní soud proto závěrem konstatuje, že napadeným usnesením

Nejvyššího soudu ČR bylo objektivně porušeno základní právo stěžovatelů

na

spravedlivý proces, zakotvené zejména v čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv

a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních

svobod.

Proto Ústavnísoud ústavní stížnosti zcela vyhověl a usnesení

Nejvyššíhosoudu ČR ze dne 30. 10. 1997, sp. zn. 2 Cdon 1721/97, zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 6. října 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru